| |||
VŠICHNI Nemáme čas, takže rozešlu telepatickou zprávu všem studentům i profesorům zde v areálu. Prosím všechny, kteří jsou toho schopni, o pomoc se záchranou umírajících studentů. Je potřeba jim obnovit základní životní funkce, takže masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo stačit. Alespoň než se sem dostaví zdravotníci a ostatní profesoři. Poté ještě již jen k Shizeiovi a Kimerovi dodám, aby zařídili péči o zraněné. |
| |||
VŠICHNI Když jsem si jistý, že jsou všichni dostatečně daleko, mimo podpory, zažehnu energií a pod nohama se mi roztočí runy, bleskově se skládající do magických kruhů. Rozevřu ruce, aby prostor nad kruhem vzplál, elegantně se vyhýbající Kristy. Plameny se zmenšují, aniž by slábly, až nad kruhem praská sotva viditelná rudooranžová energie, téměř ve formě elektřiny. Zatímco zvětšuji magickými gesty dosah a zostřuji přesnost, zavřu oči, abych zaměřil všechny na pozemcích. Již to je poměrně náročné, vzhledem k tomu, že jsem sice zručný v telepatické obraně, ale nikdy jsem nebyl nijak výjimečně zručný v magii mysli jako takové. Když je během mnoha dlouhých sekund vše připraveno, rozpažím a tlesknu. Z kruhu vyjde rázová vlna nesoucí sebou mikroskopický oheň, pohybující se extrémně rychle. Řídím cesty ke každému v areálu K, ale jen u Mersiho nevnikne oheň dovnitř do jeho těla. U všech ostatních projde kouzlo snítku po snítce, než se dostane do momentálního centra problému - do mozku. V upravené formě je pro něj možné sežehnout každé jedno zrníčko, než se nejkratší cestou dostane ven z těla. Silně upravujíc žár v každém jednom studentovi na pozemcích, abych nikomu nepřihoršil, rychle vyčerpává nedávno nabité síly. Každopádně během několika málo sekund je ve všech původ jejich problémů vypálen. (135%) To ovšem ještě zdaleka nezachraňuje vše. Sice již těla studentů nejsou tlačena k jisté smrti vnějším vlivem, ovšem stále nikdo z nich nedýchá, srdce nebije, regenerace je potlačena. Pořád umírají, ovšem nyní jdou již zachránit běžnou první pomocí. Pokud jim někdo pomoc poskytne a oni se proberou, čeká je silná migréna a krátkodobá lehká dezorientace. Jakmile je všechen oheň mimo těla, chytím se za snítky pohybující se nad pozemky a tak je těsně u kraje skupinky na pozemcích vidět, jak vzduchem proletí sílící plamenný blesk směrem od nich pryč. Následně se pokusím využít posledních sil k tomu, abych pomohl i Mersimu, i když ani nedoufám, že to v tento moment udělá rozdíl. Jeho tělo zasáhne zraňující černá kletba, tvořená mou černou magií. Doufám, že by to mohl být dostatečný šok pro tělo, aby ho to probralo. (120%) Poté již oheň pohasne, stejně jako ovládací magický kruh pod námi. Rozevřu opět oči, jak se soustředím zpět do svého těla. Pohled se mi vyčerpaně rozmlží, stejně jako se snažím úkrokem udržet balanc. (42%) Pokud Kristy nezasáhne, hned vzápětí jdu do kolen. |
| |||
U západní zdi Marcos,Monique, Iru Mersi leží na boku a kolena má přitažená k tělu. Jedna ruka leží pod tělem a druhá volně visí. Má lehce pootevřená ústa a na tváři ještě stále visící slzu, která ne a ne chtít slézt. Jinak už nemá svojí uniformu a obvazy, které měl na rukou jsou rozervané a tak jde spatřit odporné jizvy se stopami po švech. Co se týče paní králíkové, tak ta nejdříve stála a pak spadla, takže nejspíše jen leží rozplácnutá na zemi. Ani jeden z nás nedýchá a nejeví jakékoliv známky toho, že by nějak vnímal své okolí. Vůbec se nehýbeme. Já mám oči zavřené a co se týče paní králíkové, tak hádám, že je má také zavřené. |
| |||
U bazénu - U západní zdi Marcos Přijmu jeho rámě a vydáme se kolem bazénu podél krvavých loužiček až dojdeme na konec. Zvednu pohled a všimnu si králíčka v trávě a nějakého kluka u hradby. |
| |||
U bazénu slečna Le Mauve Když jsem si jistý, že se nikdo další neřítí, pustím jí a na její díky ji vyseknu jen jemnou úklonku. Není to tak, že bych jejím reflexům či regeneraci nevěřil, ale přijde mi to jako zbytečné mrhání silami, když je možnost se tomu vyhnout. Ostatně můj otec velmi často rád říkal. Moudřejší ustoupí, když vidí, že to nemá cenu. Čerstvá krev ve vzduchu je rozhodně rozptylující, tedy jsem rád, když navrhne, že se půjdeme projít. Oh, sami dva pod hvězdami... "Jestli si to přejete... Velmi rád," opět jí nabídnu rámě, abych jí mohl být stabilním bodem, až půjdeme přes nerovnou louku. |
doba vygenerování stránky: 1.4920489788055 sekund