| |||
Tady paní generál ani nepochopila mojí otázku na Remmiho a odpovídá za něj. Všimnu si ale, že se nakonec rozhlíží. Zdá se, že si to kluci zvládají pořešit. Trochu mě uklidní, že to třídní řeší. Všimnu si jak Gill přejde pomoct na druhou stranu třídy, ale i tak postřehnu zranění. Když vezmu v potaz, co říkala generál, tak nejsem zatím u těch dvou moc platnej. Přejdu k podřezaný slečně a urvu si z košile dva pruhy a obvážu jí každý kolem jednoho lýtka (78%). Pořád nezvládne chodit, ale aspoň tu nekrvácí jak podřezaný prase. Jestli se démonka stále nedostala zpod kentaurky, pomůžu Gillovi jí přizvednout (30%+87%=117%) a položit jí kousíček vedle. Docela se děsim s démonkou hejbat. Vypadá dost podrceně. Asi po minutě se Rekki ozve, jak můžeme pomoct. Jednu ti tam budu muset poslat. Má rozdrcený nohy. "Dopravte někdo slečnu na ošetřovnu," houknu do třídy a poukážu na démonku. Kouknu po třídě, jak se kdo účastní a když jich bude dost jen tak sedět nebo stát, ozvu se dostatečně nahlas. "Koukejte pomoct, kdo může. Slyšeli jste Rekkiho." Přejdu zase zpátky k chlapcům a pustím se do pomoci tomu menšímu. Vypadá křehčí. Začnu s masáží srdce (59%). Cítím, jak mi pod rukama praskne žebro. Pokračuju opatrnějc, ale pořád dostatečnou silou. Ozve se hlasité bubnování doprovázené plameny. Následuje hlasité loupnutí. Co je zas do háje todle?! |
| |||
VŠICHNI Nad pozemky se ozve úder bubnu, který je slyšet po celém areálu. Po přesně šesti vteřinách je slyšet druhý. A pak za další tři vteřiny... Třetí úder. Vzápětí se na pozemcích, na dohled od skupinky, kde měla probíhat hodina, ze země vynoří kamenné rohy. Čím více se objekt noří z trávy, tím hlasitěji znějí pekelné famfáry, znatelně protkané nejrůznějšími zvuky ohně. Ten, kdo někdy viděl pekelnou bránu, ví, že tento objekt je sice vstup do pekla, ale není to hlavní brána. Jsou to spíše taková... Malá zadní vrátka. Brána zcela vystoupá ze země, zvedne se na kamenný piedestal, z kterého se rozvinou schody. Nakonec z mis vedle brány vytrysknou ohně. Hlomoz utichne, je slyšet jen mohutné praskání ohně. Chvíli se tak nic neděje, než se s hlasitým kamenným puknutím objeví mezi křídly brány oranžový proužek, jak se začne brána pomalu otevírat. |
| |||
Shae, Rekki Zraněného daňka se nakonec ujímá vlkodlak. Raději ani nechci vědět, co za vedlejší úmysly v tom byly. Mám tak ale o jedny schopné ruce jméně. Upíři nakonec zmizí na louce a tak tady zůstávám s modrým, který situaci spíše zhoršuje než co jiného, dívkou s rukama, kterou se neodvážím o nic požádat a elfkou, která na celou situaci ještě ze svého ledového trůnu ani nezareagovala. Nejsem sice expert, ovšem mám dojem, že jsem tady skutečně v nepříjemné situaci, co se týče šance na zachránění studentů. Lišky se ke mne vrátí, jen aby mi sdělili, že jsou všichni ve stejném stavu. Začnu tedy rovnou u kocourka, kterého mám nejblíže. Ovšem nejsem léčitel a nikdy jsem se k tomuto oboru ani nepřiblížil, takže ho maximálně udržím naživu. (73%) To ovšem musí stačit. Nemám tady dost rukou ani na to, abychom je udrželi naživu! Můžete sem někoho poslat? Obrátím se nakonec na Rekkiho, než zvednu hlavu k elfce, aniž bych přestal ve svém snaží. "Přidejte ruku k dílu!" |
| |||
Učebna 2 Sukui, Remmi, Gill Vyjímečně nemám náladu odpovídat na nějaké jeho protesty. Poslouchal mě vůbec co jsem říkala? Nikdy bych neměla nic proti její záchraně. O co se však pokoušel bylo v takovou chvíli k ničemu. A on udělal dobře že se nesnažil vzpírat mému odstrčení, stačilo by málo a letěl by jako hadrová panenka. Mého varování o té hadí holce si nevšímal, nebo mu v tom jeho mozečku jenom nedošlo co říkám. Tomu bych se ani nedivila. Na jejich další zbytečné protesty a slova o tom jak ho v tom mám nechat pokračovat varovně zavrčím že se země pod námi znatelně zachvěje. "Řekla jsem že tohle jí teď nepomůže protože to není srdcem…Je to nějaká magie. Dokud to někdo nezastaví nepomůže nic…” posmutněle se odmlčím. Neobjeví se vůbec nikdo, žádný léčitel nebo pomoc a profesor místo aby pomohl Sukui tak řeší ty dva. Život mi z ní mezitím dál vyprchává doslova pod rukama. V hrudi mi zahoří jiskřička čehosi, čemu nevěnuji ani špetku pozornosti, stejně mi to nic neudělá. Co je ale důležitější je že rychlé mizení životní energie Sukui ustane. Zbyde jen problém zastaveného srdce a ním spojeného umírání. Do jejího oživování se tak pustím okamžitě po tom. Ještě dřív než se mi v hlavě ozve něčí zpráva. “Tak dělej! Je to pryč…Pomoz jí!” vyzvu chlapce naléhavě. Nebudu ho odhánět, teď má jeho pomoc skutečně smysl a je potřeba. Společným úsilím (95%+26%=121%) se nám jí podaří navrátit k životu. Opatrně potom Sukui vezmu do něžného objetí. “Děkuji” zašeptám k chlapci. “Měl by jsi sebou ale hnout nahoru” dodám ještě. Neměla bych mu to připomínat, udělá mi ale větší radost když její život skončí mým vlastním přičiněním. |
doba vygenerování stránky: 1.5498578548431 sekund