| |||
VŠICHNI Když jsem si jistý, že jsou všichni dostatečně daleko, mimo podpory, zažehnu energií a pod nohama se mi roztočí runy, bleskově se skládající do magických kruhů. Rozevřu ruce, aby prostor nad kruhem vzplál, elegantně se vyhýbající Kristy. Plameny se zmenšují, aniž by slábly, až nad kruhem praská sotva viditelná rudooranžová energie, téměř ve formě elektřiny. Zatímco zvětšuji magickými gesty dosah a zostřuji přesnost, zavřu oči, abych zaměřil všechny na pozemcích. Již to je poměrně náročné, vzhledem k tomu, že jsem sice zručný v telepatické obraně, ale nikdy jsem nebyl nijak výjimečně zručný v magii mysli jako takové. Když je během mnoha dlouhých sekund vše připraveno, rozpažím a tlesknu. Z kruhu vyjde rázová vlna nesoucí sebou mikroskopický oheň, pohybující se extrémně rychle. Řídím cesty ke každému v areálu K, ale jen u Mersiho nevnikne oheň dovnitř do jeho těla. U všech ostatních projde kouzlo snítku po snítce, než se dostane do momentálního centra problému - do mozku. V upravené formě je pro něj možné sežehnout každé jedno zrníčko, než se nejkratší cestou dostane ven z těla. Silně upravujíc žár v každém jednom studentovi na pozemcích, abych nikomu nepřihoršil, rychle vyčerpává nedávno nabité síly. Každopádně během několika málo sekund je ve všech původ jejich problémů vypálen. (135%) To ovšem ještě zdaleka nezachraňuje vše. Sice již těla studentů nejsou tlačena k jisté smrti vnějším vlivem, ovšem stále nikdo z nich nedýchá, srdce nebije, regenerace je potlačena. Pořád umírají, ovšem nyní jdou již zachránit běžnou první pomocí. Pokud jim někdo pomoc poskytne a oni se proberou, čeká je silná migréna a krátkodobá lehká dezorientace. Jakmile je všechen oheň mimo těla, chytím se za snítky pohybující se nad pozemky a tak je těsně u kraje skupinky na pozemcích vidět, jak vzduchem proletí sílící plamenný blesk směrem od nich pryč. Následně se pokusím využít posledních sil k tomu, abych pomohl i Mersimu, i když ani nedoufám, že to v tento moment udělá rozdíl. Jeho tělo zasáhne zraňující černá kletba, tvořená mou černou magií. Doufám, že by to mohl být dostatečný šok pro tělo, aby ho to probralo. (120%) Poté již oheň pohasne, stejně jako ovládací magický kruh pod námi. Rozevřu opět oči, jak se soustředím zpět do svého těla. Pohled se mi vyčerpaně rozmlží, stejně jako se snažím úkrokem udržet balanc. (42%) Pokud Kristy nezasáhne, hned vzápětí jdu do kolen. |
| |||
U západní zdi Marcos,Monique, Iru Mersi leží na boku a kolena má přitažená k tělu. Jedna ruka leží pod tělem a druhá volně visí. Má lehce pootevřená ústa a na tváři ještě stále visící slzu, která ne a ne chtít slézt. Jinak už nemá svojí uniformu a obvazy, které měl na rukou jsou rozervané a tak jde spatřit odporné jizvy se stopami po švech. Co se týče paní králíkové, tak ta nejdříve stála a pak spadla, takže nejspíše jen leží rozplácnutá na zemi. Ani jeden z nás nedýchá a nejeví jakékoliv známky toho, že by nějak vnímal své okolí. Vůbec se nehýbeme. Já mám oči zavřené a co se týče paní králíkové, tak hádám, že je má také zavřené. |
| |||
U bazénu - U západní zdi Marcos Přijmu jeho rámě a vydáme se kolem bazénu podél krvavých loužiček až dojdeme na konec. Zvednu pohled a všimnu si králíčka v trávě a nějakého kluka u hradby. |
| |||
U bazénu slečna Le Mauve Když jsem si jistý, že se nikdo další neřítí, pustím jí a na její díky ji vyseknu jen jemnou úklonku. Není to tak, že bych jejím reflexům či regeneraci nevěřil, ale přijde mi to jako zbytečné mrhání silami, když je možnost se tomu vyhnout. Ostatně můj otec velmi často rád říkal. Moudřejší ustoupí, když vidí, že to nemá cenu. Čerstvá krev ve vzduchu je rozhodně rozptylující, tedy jsem rád, když navrhne, že se půjdeme projít. Oh, sami dva pod hvězdami... "Jestli si to přejete... Velmi rád," opět jí nabídnu rámě, abych jí mohl být stabilním bodem, až půjdeme přes nerovnou louku. |
| |||
U bazénu Marcos U bazénu se mineme s panem profesorem, držícím někoho v náručí a vlčicí jdoucím za nimi. Chvíli po nich projde pavoučice s démonem, taky v náručí. Půlka zbývajících popadá jak hadrové panenky. Najednou se ocitám jinde, jak mě Marcos přetočí před tou bezohlednou nádherou. Máš nádherné oči. Přes ně úspěšně ignoruji vlčka s chodby. Dokud mi netrhá další oblečení a neplete se mi do cesty, nezajímá mě. Usměju se na Marcose. "Děkuji," přestává mi vadit, jak mě pořád někdo zachraňuje, i když to není nutné. Rozlédnu se kolem a všimnu si krvavé cestičky. "Jdeme se podívat, co se tam stalo? Hodina stejně asi ještě chvíli nezačne." |
| |||
Učebna 2 Kimero, Ysea, Rekki Prófa se mě zeptá na zraněný. To, že mluví, jak kdyby mě znal je teď vedlejší. Rozlídnu se kolem. Než stihnu něco říct, od Sukui mě odstrčí růžová. V podstatě mě jen posadí na paty, ale i tak se musím zapřít za sebou rukama, jinak by mě převalila (2%). Uhnu jí z cesty. "Tak pardon, že se jí snažím pomoct. Ty snad víš co s ní je?" dodám ještě po Gillovi. A i když tady má tendence rozkazovat, sama pro ní nic nedělá. To už se mi ozývá Rekki zpátky. Oukej, rozhlídnu se znovu kolem. Vypadá to, že andílek si něco udělal s křídlem během pádu. Gill šel zastavit nejspíš krveprolití a pomoct démonce ven. Z těch co jsou v tom stavu, tak anděl má něco z křídlem a z těch, co jsou vzhůru, tak jedny rozseknutý lýtka a jedny rozdrcený nohy, mám takovej dojem. Z toho, co je vidět je to všechno. Mám někoho vzít na ošetřovnu? Protože jestli pro ně nemůžu nic udělat, půjdu zkontrolovat hádka. Je tam sama a neodpovídá mi. Jestli mě růžová nechá, tak pokračuju v první pomoci Sukui (26%) a jestli ne, tak jdu alespoň zastavit krvácení z těch lýtek - telekinezí překryju sekance (34%) - moc to nepomáhá, ale lepší než nic. |
doba vygenerování stránky: 1.5023519992828 sekund