| |||
Učebna 2 Yqi, Hillaris, Alyssa, Dolly Kosa v mých rukách ani na vteřinku nezaváhá a jak se napřáhnu hned jí vrazím do Alyssy. Proletěla skrz na skrz a rozsekla všechno co jí stálo v cestě. Plameny jí zahalily okamžitě. Ona se i tak snaží tvářit jako drsňačka ale vypadá spíš jako by měla zrovna sračku. Já jen s úsměvem čekám jak dlouho tohle vydrží než tahle její fasáda povolí. Další psí holka je ale zase aktivní a hned volá ať jí někdo uhasí. S tím di do hajzlu. Má co chtěla. Na pomoc jí přispěchá…už vážně celkem ‘nečekaně’ další pes. Hej tak co je tohle za zoo? Novej pes sice uhasí ty plameny, ale krev se jí dál rychle vpaluje do kůže. A jestli se jí dostala i do rány tak jí pěkně spálí vnitřnosti. Jen ať se usmaží zevnitř! Utopí ve vlastní krvi nebo co já vím. Nesnažila jsem se trefit nic důležitého, prostě se jen trefit a to se povedlo tak jsem spokojená…ale ne dost spokojená. Dál to ve mě vře a spalující žár ohně neutichá. “Zdechni!” zařvu za ní nenávistně když jí ta zrzavá rychle odnáší pryč. Odkud se tady vůbec všichni vzaly? Otrapa, pes a rohatka se pouští do vzkříšení Yqi. O to se moc nestarám dokud se jim to nepodaří a ona sebou nezačne házet jako jí zrovna porodily. “Slez ze mě debile!” zaječím na něj když se na mě skoro svalí. Zaúpím bolestí když při tom sebou škubnu. Ale jako kdyby jemu to nestačilo ještě mě táhne pryč. To už pevně zatnu zuby a tak nějak přidušeným hlasem mu nesrozumitelně nedávám. Teda je tam trochu rozumět nějakej ten retard, nedomrdlík a další co se už ztrácí. Po tom co to schytá kopytama od splašený kobyly mu ještě přidám a praštím ho po hlavě (46%). Vůbec mě teď nezajímá jak k tomu došlo, nemá se po mě co válet. Kdybych měla volný obě ruce praštím ho pořádně, ale v jedné pevně držím rukojeť a tou druhou se zrovna opírám v takovým polosedě-pololeže. Takže to moc nedopadne. A přede mnou zatím změní Yqi ve vatovou kouli. Pak se u mě objeví Dolly, na kterého ale ze začátku jen nechápavě civím. Co je tohle za mentalitu? Prostě si přijde jako kdybych se doteď neohánéla kosou nebo kolem nehořely plameny. "Hej co dě…" zavrčím na něj ale ani nedokončím. Moje zranění začnou jako zázrakem mizet a objeví se na něm. Bylo by fakt pěkný kdyby jen ti ale on si začne kopírovat i moje rohy, zářivou krev i další démoní rysy. Je ale zoufalá napodobenina protože jen chvilku na to jde k zemi. Natáhnu se po něm že si ho chytnu. Ale jen promáchnu (31%). No asi jsem vážně vykolejená z takovýho zachraňování. Nečekala bych že se tu bude někdo kdo se bude starat víc než ze mě zvednout kentaurku. To léčení je sice moc pěkný, ale to napodobování mu teda neprojde. Než mu to ale stačím vysvětli odpadl sám a rychle ho to po tom přešlo. Pohrdavě si nad ním odfrknu. Ubožák jeden. Měl se na to vysrat když nic nevydrží. Pružně se vyšvihnu zpátky na nohy. Po zranění vážně nezbyla ani památka. A po spodní část mojí uniformy vlastně taky ne. Ta je celá pryč. Tu si vzal oheň. Lehce se zhoupnu na špičkách a obrátím s k šupináčovi. Ten se domluvil s vlčicí že na mě budou zkoušet nějaký telepatický kraviny. Ty ale nezafungují jak asi myslí (75%). Jenom mě tím ještě přidal mojí zuřivosti. Ohníčky v očích přitom zaplanou ještě intenzivněji. Trochu se přikrčím jak se moje svaly napnou, než k vystřelím přímo k němu. Kosu v pravačce mám při tom schovanou napůl za zády takže nejde pořádně poznat odkud útok přijde, jestli z boku, shora nebo ze strany. Špičku kterou mám cestou směrem od sebe na poslední chvíli otočím a zabodnu jí do něj obloukem od země (63%). Posilněná ohněm se dokážu hýbat rychleji než by se dalo čekat, takže od začátku jeho útoku k mému je to jen chvilička. Sotva by stačil mrknout. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Lilith Následuji Kelly po místnosti a hledím na scénu která se odehrává kolem velkého těla. Zmítající se kentaurka, nakopnutý zachránce, velký puff vlny, v kterém se kentaurka zmítá dál, ale už neškodně pro sebe a své okolí. Tímhle tempem za chvíli dostane infarkt. Napadne mne tak mimochodem, když Kelly doléčí kloučka. Když se postaví a promluví na mne, podívám se na ni nazpět se zamyšleným výrazem. Díky tomu mi unikne ta nejlepší část. "No... Rozhodně to mohu zkusit," otočím se nazpět ke scéně, odkud akorát odnáší teď zraněného, předtím vyléčeného kluka...? Jeden na pár vteřin odtrhne pohled... Nechápavě ho vyprovodím pohledem z místnosti, než se za soustředím na ten neutuchající vztek, který z démonky sálá. Zanořím se pod něj a pokouším se vyplavit na povrch radost, štěstí a všechny ty věci, které rozhánění vztek. Veselí! Především veselí! (63%) |
| |||
Učebna 2 Jack, Kelly "Myslím, že máme dost času," uklidním ho. Za jeho zády nejde přehlédnout, co dělá vlčice. Fascinovaně na to koukám. Dostanu nápad. "Sedí se ti dobře? Nechceš nějak pomoct opřít?" Jestli ne, pomůžu mu se líp usadit. Jestli ano, rovnou k němu jen pronesu: "Hned jsem zpátky." Nervózně se přiblížím k vlčici. Zastavím se na místě, jakmile si všimnu ostražitého pohledu oranžového vedle. "P-promiňte, m-mohla byste mi pomoct?" Pohledem těkám k jejímu ocasu. Jestli se otočí, těkám mezi ušima a čumáčkem. No tak Wendy, už zase civíš. Zabořím pohled raději do země. |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Llilith, Dolly Jsem plně soustředěn do resuscitování kentaurky, že si před ní ani nevšimnu, co dalšího se ve třídě děje. Nevnímám, dokud nedorazí neznámá dvojice a velmi zručně mi nepomohou zachránit její život. Zvedám se od ní až v momentě, kdy jsem si jist, že se probouzí. Vrátím se k Lilith, abych jí pomohl. Již jsem připraven znovu ze sebe sundat svůj kabát, abych do toho mohl zabalit její nohy a poté ji bezpečně odnést na ošetřovnu, když se kentuarka začne zmítat a plnou silou mne nakopne do boku. (26%) Heknu, propnu se, a jak na chvíli ztratím cit v celé polovině těla, dopadnu na kolene a ruce přes démonku na zemi. Když si uvědomím další letící kopyto, zaštítím jí svým tělem, vzhledem k tomu, že ona se nemůže příliš bránit. (75%) Další kopanec tak schytám do zad. Na nic dalšího nečekám, přizvednu se, podeberu Lilith za horní polovinu těla a chtě nechtě, s ní hnu mimo dosah kopyt. Než stačím udělat cokoliv dalšího, přižene se sem bělovlasý chlapec a... Nějak přesune démonky zranění na sebe. Pravděpodobně zcela stejně fascinovaně jako on, pozoruji co se děje. Dokud tedy neomdlí. To se již opět plně rozpohybuji. Překročím démonku a naberu chlapce velmi opatrně do náruče. "Beru ho na ošetřovnu," oznámím všem přítomným a již tím směrem dlouhými kroky kráčím. Při námaze nesení i byť lehkého těla se mi cestou začne špatně dýchat a píchání v boku a hrudi také nevěští nic dobrého. U dveří zakryji chlapcovu hlavu dlaní a loktem té ruky zmáčknu kliku. Nohou dveře dootevřu a vejdu dovnitř. Rychlý pohled po místnosti mne nasměruje na to, abych položil chlapce na velké lůžko hned vedle dveří. Dveře za sebou nechávám otevřené, vzhledem k tomu, že jsem měl plné ruce. "Převzal na sebe zranění démonky na kterou spadla kentaurka," oznámím do místnosti po položení chlapce a pohledem hledám zodpovědnou osobu. |
doba vygenerování stránky: 1.2770318984985 sekund