| |||
Pozemky za školou Jigme “Samozřejmě. Omluvte nás, prosím.” Jednu ruku dám Jigmemu kolem ramen a druhou mu podeberu kolena. Pavoučíma nohama mu podepřu křídla, aby je netahal po zemi. Zvednu se s ním a zbylýma pavoučíma nohama si pomáhám. Vyrazím do budovy rovnou na ošetřovnu. Cestou se nenechám rozptylovat ničím a nikým. Zaklepu na ošetřovnu. |
| |||
Za školou, na louce Kristy, Jigme Sotva se posadím a prohodím pár slov v sylvánštině, opět se ozve pavoučice. Zvednu k nim pohled. Nevidím, žádné na první pohled zřejmé zranění, tedy není toho příliš, co bych pro ně mohl udělat. "Zvládnete ho dopravit na ošetřovnu?" |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když se na něho dívám, jak se uklidňuje, začne mi do obličeje svítit jasná záře, která vychází z jeho hrudi pod uniformou. Tato záře mě neustále oslňuje a já vidím, jak udělá pár kroků ke mě, pak cítím jak mě Jigme silně chytne za pas a za tvář a já cítím silné, až a bolestivé naražení na jeho tělo. Poté mi násilně dá polibek, projede mnou mráz a já se zachvěju. Poté se odtáhne a přesune se k mému uchu a zašeptá mi. Jeho hlas je drsný a hlubší než normálně. Poté cítím jak sebou škubne a povolí své sevření, jeho výraz je zmatený, až vyděšený. Vidím, jak se celý třese a lapá po dechu. Pak se začne kácet k zemi. V tom okamžiku, jako blesk z čistého nebe, ho zachytím do své náruče, abychom se neocitli na zemi. Všema pavoučíma nohama se zapřu tak, že zůstaneme kousek nad zemí. Opatrně ho položím na zem a podívám se na pana profesora. Všimnu si, že stěna opadla a na zemi jsou inkoustové louže. “Pane profesore, potřebuji pomoc! Něco se stalo Jigmemu,” povím hlasem, který se lehce třese a v mém obličeji je vidět strach. |
| |||
Za bazénem Kristy Jakmile povolí tlak i sevření, sám udělám krok zpět a přerovnám si křídla do pohodlnější pozice. Založím ruce na hrudi v určitém podvědomém obranném gestu. Díky tomu, že i ona udělala krůček zpět, máme mezi sebou momentálně dostatečný prostor, který mi pomaličku navrací určitý pocit bezpečí, vzhledem k tomu, že je mimo mou osobní zónu. Nic dalšího neřekne, ani neudělá nic dalšího nečekaného. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnil mohutným výdechem. Stačím se ale sotva nadechnout a jak ze mne opadá adrenalin a hormony, může si Kristy všimnout, že skrze uniformu je vidět stále narůstající zlatavá záře, jak po celou dobu kámen svítil jasněji a jasněji. Přes tvář mi přeběhne povýšenecký, vysloveně zlý a krutý úsměv, než udělám dva kroky zpět k ní, během kterých rozpletu ruce, abych ji mohl velmi pevně chytit za pas a tvář a přitáhnout si jí, až s bolestivým drcnutím, na své tělo. Dravě, vůbec ne neohrabaně, a trochu násilně si od ní ukradnu polibek. Poté se odtáhnu, abych se se skloněním přemístil k jejímu uchu a zašeptal do něj. "Vůbec netušíš s čím si zahráváš, Kristy," můj hlas je drsný, výrazně hlubší než předtím. Hned vzápětí sebou škubnu, povolí stisk na jejím těle a jak se odtáhnu, může vidět zmatený a vysloveně vyděšený výraz v mé tváři. Chvíli se jen třesu, než se sípavě nadechnu, lapajíc po dechu a zhroutím se v bezvědomí k zemi. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když cítím, jak se snaží vymanit z mého objetí, povolím sevření, aby mohl v klidu stabilizovat postoj. Udělám drobný krůček zpět, otevřu ústa, že se chystám něco říci, ale nakonec neřeknu nic. Nevím, co bych teď měla říci. Podívám se na něho a pozoruji co dělá. |
| |||
Za bazénem Kristy Chvíli trvá, než ke mne doputuje význam jejích slov. Odněkud, mám dojem že spíše odnikud, se vzedme ten zbyteček hrdosti, který ve mne zbyl. Stále rudý jak večerní červánky, se pokusím o rázný tón. "To je v pořádku, hýbat se můžu!" Pokusím se jí vymanit z náruče a zapřít se proti tlaku, kterým mne posazuje. "Myslím, že jsi udělala dost," zamumlám rozpačitě, jak mne ten závan mužnosti opět opustil stejně rychle, jak přišel a uhnu pohledem. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když Jigme ze sebe vydá pár slov a cítím, jak silně mu bije srdce. “Pomůžu ti se posadit.” Jak ho držím v náručí, tak se s ním opatrně posadím do trávy. Pomáhám si i pavoučíma nohama, abych ho zlehka posadila. ”Můžu ti nějak pomoci?” |
| |||
Za bazénem Kristy Chytám stabilitu, vzhledem k tomu, že moje myšlenky se rozletěly, jak když někdo střelí do hejna ptáků. Za výsledek to má, že se její prsa ocitnou natisknutá na mé hrudi, jak si mne k sobě přitáhne. Teď možná snad může i cítit, jak splašeně mi bije srdce. Mám trochu dojem, že se o mne pokouší infarkt. Promluvila... Na něco se mne ptala. Přeostřím do jejího obličeje, který je najednou až moc blízko. "Já... Um... No... Co?" vypadne ze mne nakonec. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když se po polibku odtáhneme, koukám na něho a je na něm vidět, že víc už se červenat nemůže. Chvíli to vypadá, že se skácí k zemi. Když to vypadá, že by měl upadnout, chytnu ho do náručí a přitisknu si ho na prsa. Pavoučíma nohama se zapřu tak, abych měla perfektní stabilitu, podívám se na něho. “Jsi pořádku?” |
doba vygenerování stránky: 1.4195439815521 sekund