| |||
Pozemky Jen se nad její jednoslovní odpovědí usměji. Bylo mi to naprosto jasné. Vydám se dlouhým krokem za ní a když se rozběhne, rozběhnu se také, abych jí byl stále na blízku. Mám chuť se proměnit, ovšem, to by asi ničemu nepomohlo. |
| |||
Zřejmě jí došlo že nemám náladu se s ní vybavovat a posadila se bez dalších hloupých připomínek. Tak jsem si jí už dál nevšímala, jako kdyby tam ani nebyla. Její přítomnost sama o sobě byla dost obtěžující ještě abych jí věnovala víc pozornosti. Po drobnější a nesmyslné potyčce pan Draco začal hodinu. Pokáral některé, jiným věnoval pochvalu. Zmínil také další věci které pro mě tak také nebyly kdovíjak podstatné. Jiný profesor si mě a další po hodině žádal v kabinetu. Jako kdyby k událostem v chodbě snad bylo co víc říct. Protože z mojí strany nebylo co. A nakonec nám poslední profesor pokynul k přesunu ven. Sotva pan Draco skončil s úvodem hned došlo na protesty a hádky ohledně zvoleného třídního zástupce. Jako kdyby taková pozice snad měla něco znamenat. Malicherné problémy. Než to jejich krafání o ničem dál poslouchat také se raději přesunu. Tázavě pohlédnu na Shariku stojící u rohu, ovšem nezastavím abych jí oslovila. Bazén neobcházím a přejdu šikmo přes vodu k hloučku u profesora. Vypadá to téměř jako kdyby tady žádná voda nebyla. Jak se tak rozhlédnu kolem všichni buď stojí nebo sedí na zemi. Tak to nepůjde. Po zemi se teda válet nehodlám. Jak přecházím přes vodu z bazénu se zvedne mohutná vlna vody a obloukem se přesune k formujícímu se půlkruhu studentů (AJ69). kde ji nechám zamrznout ve tvaru elegantního křesla. Žádné ostré hrany, ledové rampouchy nebo bodce. Dám si při jeho tvorbě záležet na očarování aby led neměl tu nepříjemnou vlastnost a nestudil (99%). Přehodím si nohu přes nohu když se pohodlně se uvelebím na svoje místo. Vřískání a nářky ozývající se odněkud u vzdálené zdi si nijak nevšímám. Kelly byla sama ochotná jít zjistit co se děje. Já si tak jen počkám až si vyřeší. Také očekávám brzký zásah profesora. Předpokládám že to nebude ‘hudební’ doprovod celé hodiny. Sama se ale pochopitelně angažovat nebudu. |
| |||
Pozemky Hill "Ne," pronesu zatímco se rychlým krokem vydám podél bazénu za křikem. Jakmile mám chlapce na dohled a vidím jak je schoulený u zdi a křičí, rozběhnu se. |
| |||
U bazénu Jemně jí dlaň sevřu ve své, když se do mne zaklesne a usměji se na ni. Zastaví se u sprch, kterých jsem si nikdy před tím nevšiml. Její nápad je ideální, takže se k ní přidám, abych si smyl krev z obličeje a dlaně. Pokračuje směrem k trávníku, takže složím ruce na hrudi a následuji ji. Když se zastaví, postoupím vedle ní, instinktivně k boku, který je blíž přicházejícímu křiku. Ohlédne se tím směrem a má ten svůj výraz. Krátce zavřu oči a povzdychnu si. "My si nejdeme sednout, že..." pronesu, když se na ni opět podívám. I přes mou reakci mi na tváři sedí shovívavý, milý a něžný úsměv. Kelly se prostě nemůže ubránit tomu, aby někomu nepomohla. I když mi všechny buňky v těle křičí, abych ji sevřel do náruče a nepustil nikam blížeji k centru toho zvuku, vím, že to by ji jen více ublížilo, takže jsem připraven ji následovat. |
| |||
Chodba - U bazénu Hill "To je samozřejmost," zazubím se na něj. "Já vím," nechce se mi pryč z objetí. Po tom dnešním šílenství je to až zbytečně příjemný a uklidňující. Nakonec se ale po chvilce odtáhnu, dlaněmi mu sjedu po pažích a nakonec zaklesnu prsty jedné ruky do jeho. Otočím se k odchodu. Venku se zastavím u sprch, které jsou u bazénu. Pořád přemýšlím jestli to vůbec má smysl, ale jo. Chci být čistá aspoň chvilku. Pustím se ho a stoupnu si mimo proud. Pustím sprchu a opláchnu si ruce a obličej. A modleme se, že nebudu muset nikoho léčit dokud neuschnu. Abych alespoň část vody dostala pryč, oklepu si ruce a zatřesu hlavou. Když tady už nic dalšího nepotřebujeme, pokračuji k místě vyučování. K uším mi dolehne křik. Zastavím se a s nakrčeným čelem se ohlédnu tím směrem. |
| |||
Pozemky Jak postupně všechno utichá - motory lékařské lodi, zasunutí přistávací plošiny a hlasitá debata kolem souboje, k uším se vám dostává jakýsi zvuk, v kterém můžete po chvíli poznat pláč, křik až řev. Vychází odněkud od levých hranic pozemků. |
| |||
Učebna 2 Věci se uklidní a pár, společně s léčitelem odejdou. Celou dobu je pozorně sleduju dokud nevyjdou z místnosti, to si už pak sednu. Následně začne mluvit černý, který nám shrne jak se věci mají. Ne všemu úplně rozumím, ale myslím že to chápu tak nějak dostatečně. Pokaždé když zmíní nějaké jméno pokusím se jej zapamatovat. Do učitelova proslovu se zapojí vlk, který se prý jmenuje Kimero, s tím že my co jsme byli součástí dnešních nešťastných událostí, máme zajít za ním po obědě do kabinetu. Budu se muset pak zeptat kde ten kabinet je, a když budu u toho tak i co. Poté co domluví převezme slovo opět černý. Z toho co nám řekne mě nejvíc zaujme učebna lektvarů. Takže tu je někde kde budu moct připravovat svoje elixíry. Ještě nám představí třídního zástupce. Nejsem si jistý jak na to mám reagovat, ale když slyším potlesk, tak se taky přidám. Pak už jsme vyzváni učitelem jít s ním ven na hodinu. Nad rozhodnutím udělat z Gilla třídního zástupce se rozjede debata. Ze začátku to bylo ještě rozumné, ale teď je to čím dál tím víc na hraně nějakého souboje. Postavím se a podívám se dolů na Dollyho. “Měli bychom jít na hodinu.” Řeknu nahlas a důrazně, tak aby i ostatní pochopili že se to týká i jich. |
doba vygenerování stránky: 1.631325006485 sekund