| |||
Učebna 2 Sukui, Wendy, Jack Teatrálně si povzdechnu a zvednu se, abych se mohl otočit k lavici za námi. "A kdyby to slečnu zajímalo, jsem Relliel," natáhnu k ní ruku, aby svou vložila do mé dlaně a mohl jsem ji na ni lehce líbnout. Pokud tak neučiní, prostě se o ni opřu o jejich lavici a věnuji ji úsměv. "Ne všichni jsou tady neomalení neandrtálci, nemějte strach." |
| |||
U bazénu Kristy, Modrý Když se zpoza stěny ozve Modrý, zrudnu ještě trošičku a dost špatně se mi dýchá. Nicméně se Kristy natiskne a odpoví mu. Nemám momentálně kapacitu, abych reagoval také, takže to nechám být a doufám, že mu bude stačit její odpověď. Když se začne otírat o mé rameno, mám co dělat, aby se mi nepodlomila ruka o kterou se opírám. I když již tak mám dojem, že mne dost podpírá, jak je do mne zamotaná. Když se však Modrý znovu ozve a zmíní hormony, zkousnu si spodní ret. A jak se mám asi uklidnit, chytráku? Zasekne se mi v mysli myšlenka. Nicméně se objeví nad inkoustovou zdí a začne Kristy urážet. To mne probere jak kdyby mne polili kýblem studené vody. Zamračím se, odrazím se od ruky více do sedu a nyní již volnou rukou si přitáhnu pavoučnici za pas. "Omluv se dámě, nebo budu povinen bránit její čest!" vyzvu ho zvučně. |
| |||
Pozemky za školou "Tak taky zatáhněte ty hormony, co z vás sálaj na čtyry míle a možná to bude v cajku," pronesu dost nakvašeně a zvednu se, abych na ně mohl shlídnou přes jejich inkoustovou zídku. "Nevím jakej hodině, když ještě žádná neprobíhá, takže buď naprosto úmyslně provokuješ, nebo jsi naprosto vypatlaná," zavrčím, až to trochu zarezonuje vzduchem. Založím ruce na prsou a v očích mi ledově blýská. |
| |||
Učebna 2 Aliana I když jsem se zvedl poměrně rázně, nevypadám rozzlobeně, ani jsem tolik nezvedl hlas, abych snad křičel. Jen mi přijde, že když chce rozebírat mé specifické problémy, neměla by to dělat s profesorem, ale raději to řešit se mnou. "Jestli se ti volba nelíbí tak moc, jako tady mladíkovi, můžete v pololetí volit pro někoho jiného. Nicméně možná byste mne ale mohli nechat tuto novou funkci napřed vykonávat, abyste věděli, zda jsou vaše obavy oprávněné. Přeci jen, soudit knihu dle obalu se skutečně nevyplácí," pronesu, když se začne omlouvat. Alespoň si netrvá na ničem divným a pravděpodobně uznala, že přestřelila. Nicméně se svými slovy mé návštěvy kabinetu ani nedotkla a již to ani nerozebírá s profesorem, takže je to asi uzavřené. Mezitím se začne skupinka kolem domlouvat, že se na hodinu přesunou pospolu. Natočím hlavu, abych se podíval přes rameno a usměji se děkovně na Sukui. |
| |||
Její reakci raději přejdu, protože skutečně nemá smysl se tím teď zabývat. "Myslel jsem tuto konkrétní situaci," upřesním, vzhledem k tomu, že se začíná opět stáčet mimo téma. "Na to nepotřebujete být řečníkem," pronesu na její poznámku. Když se ozve Gill, nechám je jejich rozhovoru. Jsem rád, že ho rozhovor donutil se ozvat. |
| |||
Ošetřovna - Chodba - Pozemky Kelly "To je samozřejmost," brouknu na její díky a vyjdeme ven. Zamířím k učebně, nicméně se studenti trousí opačným směrem. Zastavím se, abych se mohl pořádně rozhlédnout. Naštěstí doktorský tým prošel chodbou, dokud jsme byli zády. "To vypadá, že už skončili, nebo přesunuli výuku..." pronesu. "Možná bychom to radši měli omrknout," nadhodím nakonec s úsměvem a pobídnu ji směrem ven, abychom se připojili k ostatním. |
| |||
Učebna 2 - pozemky Yqi "Aha" zamumlám jen na to že nějaký ten vlkodlak už tady není. "Jo jo, tu myslim..." Ale když přijde na to co je Kisa vlastně zač. "Tak liška hmm" konstatuju docela bez zájmu. Oba psovitý, takže pes jako pes. Tím to pro mě asi končí. No a jako kdyby Yqi nepoznala jak se k tomuhle tématu stavím to začne rozvádět dál. “Hm. Dobře pro tebe no. Ale já si za tím stojím” odbydu ostře to její hrdé prohlášení jak se zlepšila. Že bych se při tom tvářila právě mile se zrovna říct nedá. Hlavně protože o čem mluví ona je úplně jiný případ. I když výsledek by byl asi stejný. “Tak to s těma opatřeníma asi nedělají moc dobrou práci…” odmlčím se protože to vypadá že se zase bude něco dít když začne Kelly štěkat na Alianu. Do toho se ještě začne míchat ten léčitel s šupináčem. Vypadá to ale že to celé končí jen zlomenou rukou, protože potom už trojce odchází. Jsem docela ráda za tohle rozptýlení protože se mi nechce vracet zpátky k tomu o čem jsme mluvili s Yqi. Taky už přichází profesor a začíná hodinu. Docela nezajímavýma zprávama protože jsem byla u toho co se stalo. A ten zbytek? Ten už se me ani netýká. I tak si to ale poslechnu. Když s tim skončí a jediné co se tady začne řešit je proč je třídní zástupce nějakej novej obrátím se zase ke kentaurce. "Taky půjdem ne?" Zeptám se a rovnou se přii tom zvedám ze židle. Jako asi je fi zbytečná otázka. Na co by tady chtěla čekat. |
| |||
Učebna 2 Jack, Sukui Jack se nebojí vyzvat Modrýho na souboj. Moc se mi to nelíbí. I když, jak zmiňuje Jack, by to bylo pod dohledem profesora, mám takový pocit, že tady to asi nebude jen obyčejná bitka. Nelíbí se mi představa, že by z toho mohl vyjít nějak zraněný. A rozhodně ne, pokud by ten souboj snad měl probíhat na základě toho, že mě někdo děsí. Nehledě na to, jak sám říkal, si toho zažil dost. Nevím jestli by mu další souboj prospěl. Začínám pomalu, ale jistě, zpracovávat nové informace a realitu. Pořád mě to děsí, ale nezbyde mi nic jiného, než ten fakt přijmout. Položím mu dlaň na paži, podívám se mu do očí a tiše k němu pronesu: "T-to je dobrý. Život se s lidmi taky vždycky nemazlí." Modrý si nás přestane všímat, když se dívka s kluky usazují. Jack nás dvě představí a Sukui mě tu mile přivítá a nabídne mi pomoc. "D-děkuji." Ten její úsměv je nakažlivý, takže se mi taktéž zvednou koutky do úsměvu a strach ze mě pomaličku opadá. Je hrozně milá. Profesor začne. Šokována informacemi na něj hledím a poslouchám mlčky, ani nedutám. To je hrozné. A on nevypadá nijak vyvedený z míry. Ten druhý, co vypadá jako panter na zadních, tak přidá dřevo do ohně. Modrý měl opravdu pravdu. Je to tady běžný. Ze slušnosti se přidám k potlesku. Nijak výrazně. Nechci na sebe tahat moc pozornost. Jsme uvolněni, pokud nemáme další dotazy. Ti děsiví odejdou pryč, takže si dovolím se trochu uvolnit. Jack mě vyzve k odchodu, ale Sukui nás zastaví. "Umm, asi můžem?" podívám se tázavě na Jacka. Teď, když tam odešli, za nimi zrovna nespěchám a raději zůstanu tady s nimi. Všichni vypadají mile. Tu jejich debatu moc neposlouchám, protože mi to nic neříká. |
doba vygenerování stránky: 1.5267379283905 sekund