| |||
Učebna 2 Když se i dívka připojí k uskupení vůní jen ob lavici za nás, krátce zavřu oči abych získal kontrolu nad svými duhovkami a chutí. Nic jiného než chuť to není, vzhledem k tomu, že jsem stále plně najeden. Myslím, že to je další věc, kterou bychom měli vyřešit. Takhle je to pro obě dívky poměrně nebezpečné. To už ovšem započne výklad. Jen si lehce frustrovaně povzdechnu nad tím, jak byli viníci potrestáni. Přeci jen to nebylo příliš... Nebýt zásahu zdravotníků, jistě by mnoho zemřelo. Již si ale začínám zvykat, že protestovat příliš nemá smysl. Bylo to tak u Shrey, bude to tak i kohokoliv dalšího. Přeci jen za to, že mne otrávila si vysloužila jen veřejnou omluvu. A to mne od nebytí dělil jen vlásek. Jsem však velmi zaskočen, když zmíní, že se stav slečny Buffetové zhoršil natolik, že musí být předána do kvalitnější péče. Vždyť je bílou tygřicí... Ty jsou již od přírody neuvěřitelně odolní proti nemocem a zraněním. A magii celkově. Co je ale ještě více šokující je zvolení nového zástupce. Během potlesku na dotyčného jen zaraženě hledím. Když nakonec vyzve k dotazům, zvednu ruku. Když dostanu slovo postavím se. "Se vší úctou. Je rozumné jmenovat třídním zástupcem někoho, kdo není původně z NŠÚ? A následující dotaz... Své kolejní zástupce na NŠÚ jsme si volili sami mezi sebou. Je možné zvolit tento systém při příští volbě? Když jsem již u další volby... Na jak dlouho je jmenovaný třídní zástupce?" |
| |||
Učebna 2 Luis Než si rozmyslím další otázku, učitel je pryč. Uvelebím se tedy do klubíčka a ještě to na chvíli zalomím. Vzbudí mě křupnutí za námi. Jsem ale moc rozespalý na to, abych se o to zajímal. Když se konečně proberu, všimnu si, že vepředu je ten profesor, co byl předtím vedle. Začne hodinu a když někdo zapíská a on s Luisem tleskají, přidám se. "Fuufíííí!!!" zahalekám se smíchem. Když mi pak Luis nastaví ruku, vyhopkám nahoru a rázně kývnu hlavou, že můžem jít. Cestou kolem popatkám pana Jigmeho mezi rohama, protože vypadá, že to potřebuje. |
| |||
Učebna 2 Max Upřímně, při poslouchání rozhovoru za námi mám sám co dělat, abych to nevzal čelem do lavice v čirém zoufalství toho, čeho se tam snaží dosáhnout. Když se ozve chroupání, otočím se, abych viděl jak léčitel statečně pokračuje v tom, co tam přišel udělat. Zásahu zvenčí není potřeba, tak zůstávám sedět. Oranžového přejedu pohledem. Tohle měnění nálad ze sekundy na sekundu je poněkud podezřelé. Nicméně myšlenky od toho mi rozptýlí začátek hodiny, nebo před hodinový výklad. Konkrétně mne a Maxe se toho moc netýká, když ovšem po jmenování nového třídního zástupce chlapec vstane a očividně dost zaskočen, usměji se a přidám se k potlesku. Přeci jen, někdo to dělat musí a jeho neprotestování a statečné přijmutí stojí za ocenění. Když jsme nakonec propuštěni, zvednu se a nastavím Maxovi loket, aby se mi mohl z lavice vyhoupnout na rameno. "Půjdeme?" |
| |||
Učebna 2 - U bazénu Úspěšně ignoruji, vše co se ve třídě děje, včetně nejbližších rozhovorů. Když se ozve křupání kostí, jen sevřu víčka a dám si lehké dechové cvičení. Tohle je blázinec. Když se pak ke mne kdosi usadí, loupnu po něm okem, ale vypadá to, že místo zabral jen aby byl dívce poblíž. Využiji tedy toho, že se nechce bavit a rozhovor nezapřádám. Alespoň vypadá o něco lépe než někteří upatlaní jedinci, kteří začínají dost smrdět. Hodina konečně započne. Poněkud mne zaujme možnost dostat se pryč z areálu, nicméně u mne to asi nehrozí vzhledem k tomu, že k pomáhání úplně nejsem stavěný. Přeci jen nosím smůlu, takže jsem asi poslední, koho by u sebe chtěli. Druhé patro je vcelku nezajímavé, ale je dobré vědět, že je již otevřené. Možná by k těm magickým uniformám měli přiložit i návod, jak se do ní obléci. To co někteří předvedli je vskutku tragické. Kdosi vedle je očividně náš nový třídní zástupce. Teprve teď se na něj řádně podívám, abych si ho zapamatoval. Až budu protestovat proti čistotě budovy, nebo něčemu podobnému. Když jsme předáni profesorovi a ten zavelí k odchodu, zvednu se a vydám se za ním a za Modrým, vzhledem k tomu, že nemám žádných otázek. Zůstanu postávat někde stranou, rozhodně si nehodlám zamazat uniformu. |
| |||
Učebna 2 - Pozemky Remmi Třídní na nás nahrne jen spoustu informací o tom co se dělo a co bude dít. Když se naše pohledy střetnou, jak ho do mne zabodne, trochu přimhouřím oči. To byla ještě docela přiměřená reakce. Taky jsem mohl všechny zamrazit, nebo proměnit na tyrkysové balonky. Stejně to pro mne jen znamená, že si musím dávat větší pozor. Měl jsem za to, že jsem s tou situací skončil, ale tohle mne dost namíchlo, takže možná ještě zapracuji na tom, aby se někomu přimrazil zadek. Když se zvedá náš velmi statečný třídní zástupce, hlasitě si odfrknu. Když už ho musíme mít, měl by to být někdo s mocí nebo postavením. Nebo aspoň někdo, kdo nebude vypadat, že ho přímější pohled rozsype. Hvízdání týpka přede mnou tomu moc nepomáhá, nehledě na to, že je to moc nahlas. Stále ještě poněkud rozladěn nechám mezi prsty problesknout divokou magii, abych mu nenápadně trochu přimrazil zadnici k židli. Ne moc, aby se neodtrhl, ale dost na to, aby si podobné věci příště odpustil. Magie se ale dneska rozhodla, že si bude dělat co chce (27%) a tak se mu místo toho sáčko na kříži zabarví do jasně růžové. Zamrkám a odvrátím pohled, jako kdyby se mne to vůbec netýkalo. Vlastně mne ze situace zachrání profesor, který zavelí k odchodu. Zvednu se tedy jako první a hrdým krokem odkráčím ze třídy, než si tohoto slavného počinu někdo všimne. Venku se posadím do trávy co nejvíce doleva směrem od školy to jde, abych pořád plnil jeho představu půlkruhu. |
| |||
Když je na mne poukázáno, nechám třídě ještě několik momentů. Poté postoupím trochu ode dveří. "Výuka měla původně probíhat v lese, nicméně to se z časových důvodů nestihne, tudíž mne prosím následujte za školu na pozemky," pronesu ke všem. Poté se otočím na patě a kráčím opět ven. Mohu si dovolit jít první a počkat tam na ně, vzhledem k tomu, že opozdilce mi stále bude krýt pan Draco s Kimerem. Přejdu až k čekajícímu tygrovi a oběma liškám, kteří se mnou přišli na pozemky. Postavím se k nim zády a třídě pokynu, aby se rozmístili do půlkruhu přede mne. |
| |||
Učebna 2 Kristy Uchechtnu se. "To byl vtip. Nenechal bych si ukousnout hlavu." Těší mě a ráda tě poznávám? Obojí? Holka ty máš asi ňáký sociální issues. Nebo jsem až tak neodolatelnej? Hmm... Poskládá si na zem ty svoje ťapadla a princ prófa začne. Okomentuje to dění vedle a představí dalšího prófu. Vypadá jako docela sympaťák. Ten vyzve někoho k výslechům a pak pokračuje princ prófa. Počkat, co? Oni tu jako do teď neměli učebnu lektvarů? Jak mohli na něco takovýho zapomenout? Pokračuje o nějakých pokojích, něco k uniformám a pak třídní zástupce. Jakmile padne Gillovo jméno, ohlédnu se k němu. Uchechtnu se, jak zaplul do lavice. Když se konečně zvedne ze židle a vysouká ze sebe dvě věty, zahvízdám, zatímco tleskám. Jestli se na mě ohlédne, vyzubím se na něj a ukážu mu palce nahoru. |
| |||
Učebna 2 Remmi Hillaris mi s nepřítomným pohledem, odpoví, že nemá sahat na Kelly, tak se dál do toho nevrtám a uklidním se. Pan léčitel si mi řekne, že je vše v pořádku. Poté se zvednou a odchází na ošetřovnu. Silně se mi uleví z toho, že se situace rychle uklidnila a já se mohu věnovat panu profesorovi na stupínku před námi. Jak sedím a dávám pozor co se bude dít tak vedle mě na volnou židli dosedne klučina. Rychle se podívám na něho a pozorně si ho prohlédnu. “Nevadí mi to. Trochu jsem, ale nemusíš se bát. Nic ti neudělám.” Pronesu velice mile. Chvíli na něj koukám, když se mi představí. “Těší mě, já jsem Kristy. Ráda tě poznávám Remmi.” Když se představím, tak se na něj velice mile usměju. Někdo, kdo se mě nebojí. Snad z nás budou kamarádi. Své pavoučí nožky opět položím pro jistotu na zem. V tom začne pan profesor hovořit ke třídě, otočím se na něho a poslouchám ho. Když nám představí pana profesora Kimera Dena, jsem překvapené. A já myslela, že je to student jako my. Když pan Kimero oznámí, že chce mluvit se studenty, kteří byly u incidentu na dívčí koleji a v jídelně, že se máme dostavit do jeho kabinetu po obědě. No, až se najím, tak k němu vyrazím, když jsem tam byla a vyděla to. Poté nám pan profesor představí našeho třídního zástupce a pobídne ho, aby se postavil. Podívám se na něho, abych věděla, za kým mám zajít, když budu něco potřebovat a při tom si ho prohlédnu. Poté nás pan profesor nechá našemu profesorovi, aby začala první hodina |
| |||
Učebna 2 Nakonec se nic neděje, jen si za nás posedá ta skupinka od dveří. Prohlížím si je a neuniknou mi ranky na zápěstí té dívky. Nikdo z nich si nás nevšímá, tak si jich taky přestanu všímat. Jen by mě zajímalo, jestli bude na Marcose mít nějaký vliv to, že vlastně ty dvě dívky sedí za sebou, kousek za námi. Stočím pohled tedy zpět na Marcose, aby mi neunikla jeho reakce. Konečně profesor začne hodinu. Kníže, proč mě rodiče nemohli poslat na nějakou normální školu? Pak ještě po mě chtějí se dostavit do kabinetu. Perfektní... Snad bude ta špína aspoň potrestaná. Uvědomuje si tu někdo, jak drahý oblek to byl? Když jmenuje třídního zástupce, nemusím hledat dlouho. Sedí hned za námi. I když teda vypadá, jako by mu ulítly včely. Trochu se děsím, jestli bude vůbec za něco stát. Nevypadá, že by to čekal. |
doba vygenerování stránky: 1.4393231868744 sekund