| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel Sleduji střídání profesorů a trochu se ztratím v myšlenkách, protože je mi jasné, že přijde ten rozhovor s Remmim, kdy mu budu muset vysvětlit co se vlastně stalo. To se bude dělat dost obtížně, když to sám pořádně nechápu. A možná to bude zajímat i Rekkiho. Myslím ale, že pokud bude chtít odchytí si mne... Syknu i za něj, když na něj zabrousím pohledem v momentě, kdy se ozve dost hlasité lámání kostí. To muselo bolet. Trochu mne překvapí, že v klidu pokračuje v tom, proč k nim přišel, aniž by tu sršely blesky, nebo aby snad třídní profesor více zareagoval. Myslím ale, že si to vyřeší sám zraněný. Ostatně pořád je to zaměstnanec školy. Očividně. Skoro ani nezaznamenám Remmiho příchod a když se postaví vedle mne, trochu musím mžourat, abych na něj zaostřil. "Myslím, že budeš muset být trochu konkrétnější. Třeba rovnou mohu začít tím, že ten oranžový cápek před chvílí zlomil Rekkimu ruku. A vlčanda mu ji vyléčila." Nadhodím a natočím se k němu s uvolněným úsměvem na tváři. "Docela se divím, že otec nevynaložil veškeré síly k tomu, aby jsi tady nenastoupil. Docela jasně se vyjádřil, že už se nesmíme stýkat." Nakonec zlehka pokrčím rameny. To už k nám dorazí Sukui se svým andělským doprovodem. "Remmi teď dorazil a pode mnou by shořela židle... Což mi připomíná..." natáhnu ruku směrem k Remmimu, aby mi vrátil kabát. "Nemohl jsi dorazit v příhodnější moment, to je pravda. Dost jsi se zlepšil. A díky," pokynu Remmimu hlavou v dících i já. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Relliel, Gill, Remmi Posmutněle přikývnu. Vydám se do druhé učebny, abychom už dál nezdržovali hodinu. Vidím akorát Remmiho jak mizí ve dveřích. Jakmile vstoupím do učebny, podívám se, kde je místo a kde kdo sedí. Na Ys se podívám rozmrzelým pohledem. Chtěla jsem udělat ten krok a sednout si k ní, ale asi o to ani nemá zájem. Navíc se věnuje nějaké dívce, která sedí u Jacka. Přemýšlím kam si sednout a s kým vlastně. Nikde tady není dost místa, abychom si mohli jako skupinka sesednout k sobě. Zamířím tedy ke Gillovi s Remmim. Cestou nasadím trochu nucený úsměv. Nechci se pořád tvářit smutně. "Proč ještě nesedíte?" pronesu k těm dvěma. Pak se otočím přímo k Remmimu. "Remmi, chtěla jsem ti poděkovat, že jsi zachránil Gilla. Děkuji." Tentokrát se usměji upřímně. |
| |||
Společenka - Učebna 2 Gill Seběhnu schody a doběhnu do třídy. Vejdu dovnitř a ihned vyhledám Gilla. Stoupu si vedle něj stejným způsobem a rozhlížím se po třídě. "Ehm. Nechceš mi něco vysvětlit?" zeptám se naoko smrtelně vážně, ale mám co dělat, aby mi necukaly koutky. Trochu mi pomůže, když vidím Rekkiho, bělejšího než normálně. Něco se mu muselo stát. Naposledy byl takhle bílej, když si zlomil palec u nohy, když mi chtěl za něco vynadat. Jóó, to jsem se válel smíchy po zemi. Dobře no, zas tak moc mi to nepomáhá se neculit. |
| |||
Učebňa 2 Wendy , Belläs , Ysea Zdá sa, že Wendy sa necíti z neho moc dobre. Tak sa postarám, aby jej nič nespravil. Pozerám sa vážne na Modráka a odpoviem mu: „Hovor si čo chceš Modrý, ale pochybujem, že máš rád olovo. “ Poviem kľudným hlasom pomaly. Potom sa otočím na Wendy a poviem: „Keby ti chcel niečo spraviť, tak ťa ochránim.“ A následne pozerám na Modrého. Potom si všimnem ako dôjde triedny. Dobre už je tu triedny, tak dúfam, že sa to tu trochu upokojí. Keď začne rýpať aj Ysea, tak hodín sa tiež na ňu otočím s výrazom „Vážne ?“ Pozriem sa na okolo, keď tu zrazu začne trochu tesno a je nám, ale hlavne Wendy venované až moc pozornosti od negatívnych živlov. Tak poviem všetkým naokolo. „Pred chvíľu som prišla, tak jej môžete prosím dať trochu priestoru a nestrašiť ju tými vašimi nezmyslami ?“ Poviem vážnym až trošku vytočeným hlasom. Trochu mi začne šklbať ľavé rameno. Jack ukľudni sa. Nerozčuľuj sa nad nimi. Je tu Wendy. Buď jej podporou a ovládaj sa ! |
| |||
Učebna 2 Kelly Hillaris Rekki Po nějaké době, co jsem poslouchala profesora, který pak odešel, do učebny dorazí Tarney. Aa, pan profesor je v pořádku. To jsem ráda. Dojde ke katedře a rozhlédne se po třídě. Během chvilky se ten, co stál u dveří rozejde do třídy směrem ke mě. Zastaví se u vlčice a Hillarise. Můj pohled už pomalu míří zpět na profesora vpředu, když v tom slyším praskání kostí. Během vteřiny je můj pohled zpět na lavici u které stojí daná dvojice a na lavici leží ten, co k nim přišel a Hillaris mu láme ruku. Projede mnou adrenalin a já ze sebe vyheknu: “Co to děláš?! To ti nestačilo to vedle?!” Cítím jak se mi lehce chvěje tělo. Když ho po chvíli Hillaris pustí, tak k němu přijde vlčice a začne ho léčit. Sama se držím v lavici, abych Hillarise nezamotala do kokonu, aby někomu dál neublížil. Když se zvedne a vše vypadá, že se uklidnilo, tak se pokouším uklidnit také. Pohlédnu na léčitele, který před pár vteřinami ležel na lavici. “Chcete pomoc pane léčiteli?” |
doba vygenerování stránky: 1.5270440578461 sekund