| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve, nána Zřejmě máme pro pozorování hloupoučké lidské telenovely stejnou slabost, vzhledem k její reakci, když to dojde k nové výměně názorů. Usměji se na ni a stáhnu svou nabídnutou ruku, když zůstane sedět. Jen se zlehka natočím, abych viděl do místnosti. Rozhovor se chýlí ke konci, když velmi nezdvořilým způsobem padne mé jméno. Opojný opar ze mne naráz opadne a v očích se mi rozsvítí fial. Otočím se k ní, na první pohled rozladěn jejími slovy. To už se slečna Le Mauve elegantně zvedne a přejde do uličky. Položí svou otázku a tak jen stojím za ní jako její temný rozzlobený stín. Založím ruce na prsou a má divoce vlající aura temných emocí snad musí být vidět. Aliana může být ráda, že mám své schopnosti plně pod kontrolou, jinak už by ji bičovali kroupy. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Aliana, Tarney Docela se bavím hloupostí a nulovou logikou té studentky. A také tím, jak jsou z ní všichni tak zoufalí. Zrovna chci Marcosovi odsouhlasit ochod a přijmout jeho ruku, když se náš zástupce zvedne a spustí se nová lavina. Všimnu si zájmu i v Marcosově očích. "Jestli to nebude vadit, ráda bych věděla, jak tohle dopadne," ušklíbnu se pobaveně. "Až bude čas odejít, ráda Vaši nabídku přijmu." Ještě chvíli se bavím, dokud ta nána nezmíní Marcose. Klidným pohybem se zvednu ze židle, obejdu lavici do uličky a opřu se o lavici. Jemně si odkašlu, abych upoutala pozornost. "Smím vědět, proč by mělo zvolení pana Ortegy být důvodem k obavám?" zeptám se jí klidně. Na tváři mi hraje klidný úsměv s náznakem zvědavosti v očích. "Nijak samozřejmě nerozporuji rozhodnutí pana profesora. Je přeci jen logické, zvolit v této době někoho ze studentů, kteří znají dnešní možnosti," pronesu s pohledem na něj. Vrátím pohled zpět na ní a čekám na její odpověď. |
| |||
Učebna 2 – Pozemky Tarney, Gill „Já jsem také mluvila o současné situaci dalo by se čekat překvapení, ale ne zděšení.“ Ale tohle ukáže až čas, pokud s Gillem budou chtít mluvit tak s ním mluvit budou, pokud s ním nebudou chtít mluvit tak ho obejdou a promluví si přímo s naším třídním. Případně se rozhodnou vysvětlit proč to nemůžou řešit s Gillem tedy pokud vůbec tahle otázka padne. Mně se už nakonec neptali a potom co jsem se posadila vždy padla zásadní otázka: Tak co to bude tentokrát slečno Croix? Co se týká Gilla tak nesoudím knihu podle obalu, ale vycházím z toho co zrovna vím. Navíc pokud si nevšiml tak někteří s tím souhlasili a dočkal se i potlesku sice to není moc, ale já bych byla vděčná i za to. „Neřekla jsem že se mi to nelíbí jen jsem chtěla vědět důvod a potom se to nějak zamotalo. Ale jsi rozhodně lepší volba než Marcos to by byl skutečně důvod k obavám. Asi už půjdu na hodinu ...“ Pokud už nikdo nic nemá tak se vydám ven kam odešli ostatní přede mnou. Když se rozhlédnu tak zjistím že jich tu moc není jako první mně zaujme impozantní démon s modrou kůží a modrými vlasy na kterého nejdřív fascinovaně hledím než se rozhodnu vybrat si místo kde si sednu. A můj pohled padne na vlkodlaka se kterým jsem do NŠÚ přišla, ale při našem předchozím setkání na mně působil jako někdo kdo je naštvaný na celý svět a příjemný jako kastrovací kleště takže se rozhodnu že si sednu za daňka a kočičáka trochu stranou od chlapce s parohy na hlavě. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Belläs Hledím na zvířata, nicméně pan Belläs pokračuje v debatě tím, ať si zklidníme hormony. To půjde těžko. Vzápětí se objeví nad stěnou a začne mě urážet. Cítím jak se Jigme posadí a přitáhne si mě k sobě. Také cítím jeho ruku kolem mého pasu. Ooo, ty jeden. Jigme pronese, ať se mi omluví, nebo mě bude bránit. Můj rytíř v brnění! Ale měla bych to zarazit, než bude pozdě. Zvednu hlavu, abych se mohla na pana Belläse podívat. Věnuji mu milý úsměv. “Neprovokuju Vás. Hodina ještě nezačala, ale jak se dívám na ta krásná zvířata, tak mám pocit, že už je. Jestliže jsem Vás rozzlobila, tak se hluboce omlouvám.” Přisunu svou hlavu zpět, co nejblíže k Jigmemu a pošeptám mu do ouška. “V pořádku. Nechceme žádné problémy, už jich bylo dost.” Své pavoučí nožky nechávám v pohotovosti, kdyby cokoliv. |
| |||
Učebna 2 Lilith Většinu mého hloubání odbyde, tak nad tím jen pokrčím rameny a pohodím oháňkou. "Hehe, to asi ano," přitakám ovšem na tom, že moc dobré to není, když se to pořád zhoršuje. "Jasně. Snad to je zase něco užitečného jako ta kočka, co mi dala můj toulec," usměji se natěšeně na hodinu, když vyrazíme ven. Rozhodně tady není nač čekat, navíc se profesoři jasně vyjádřili že už tak jsme ztratili bambilion času. |
| |||
Učebna 2 Sukui, Wendy, Jack Teatrálně si povzdechnu a zvednu se, abych se mohl otočit k lavici za námi. "A kdyby to slečnu zajímalo, jsem Relliel," natáhnu k ní ruku, aby svou vložila do mé dlaně a mohl jsem ji na ni lehce líbnout. Pokud tak neučiní, prostě se o ni opřu o jejich lavici a věnuji ji úsměv. "Ne všichni jsou tady neomalení neandrtálci, nemějte strach." |
| |||
U bazénu Kristy, Modrý Když se zpoza stěny ozve Modrý, zrudnu ještě trošičku a dost špatně se mi dýchá. Nicméně se Kristy natiskne a odpoví mu. Nemám momentálně kapacitu, abych reagoval také, takže to nechám být a doufám, že mu bude stačit její odpověď. Když se začne otírat o mé rameno, mám co dělat, aby se mi nepodlomila ruka o kterou se opírám. I když již tak mám dojem, že mne dost podpírá, jak je do mne zamotaná. Když se však Modrý znovu ozve a zmíní hormony, zkousnu si spodní ret. A jak se mám asi uklidnit, chytráku? Zasekne se mi v mysli myšlenka. Nicméně se objeví nad inkoustovou zdí a začne Kristy urážet. To mne probere jak kdyby mne polili kýblem studené vody. Zamračím se, odrazím se od ruky více do sedu a nyní již volnou rukou si přitáhnu pavoučnici za pas. "Omluv se dámě, nebo budu povinen bránit její čest!" vyzvu ho zvučně. |
| |||
Pozemky za školou "Tak taky zatáhněte ty hormony, co z vás sálaj na čtyry míle a možná to bude v cajku," pronesu dost nakvašeně a zvednu se, abych na ně mohl shlídnou přes jejich inkoustovou zídku. "Nevím jakej hodině, když ještě žádná neprobíhá, takže buď naprosto úmyslně provokuješ, nebo jsi naprosto vypatlaná," zavrčím, až to trochu zarezonuje vzduchem. Založím ruce na prsou a v očích mi ledově blýská. |
| |||
Učebna 2 Aliana I když jsem se zvedl poměrně rázně, nevypadám rozzlobeně, ani jsem tolik nezvedl hlas, abych snad křičel. Jen mi přijde, že když chce rozebírat mé specifické problémy, neměla by to dělat s profesorem, ale raději to řešit se mnou. "Jestli se ti volba nelíbí tak moc, jako tady mladíkovi, můžete v pololetí volit pro někoho jiného. Nicméně možná byste mne ale mohli nechat tuto novou funkci napřed vykonávat, abyste věděli, zda jsou vaše obavy oprávněné. Přeci jen, soudit knihu dle obalu se skutečně nevyplácí," pronesu, když se začne omlouvat. Alespoň si netrvá na ničem divným a pravděpodobně uznala, že přestřelila. Nicméně se svými slovy mé návštěvy kabinetu ani nedotkla a již to ani nerozebírá s profesorem, takže je to asi uzavřené. Mezitím se začne skupinka kolem domlouvat, že se na hodinu přesunou pospolu. Natočím hlavu, abych se podíval přes rameno a usměji se děkovně na Sukui. |
| |||
Její reakci raději přejdu, protože skutečně nemá smysl se tím teď zabývat. "Myslel jsem tuto konkrétní situaci," upřesním, vzhledem k tomu, že se začíná opět stáčet mimo téma. "Na to nepotřebujete být řečníkem," pronesu na její poznámku. Když se ozve Gill, nechám je jejich rozhovoru. Jsem rád, že ho rozhovor donutil se ozvat. |
doba vygenerování stránky: 1.338301897049 sekund