| |||
U bazénu Kristy Když je na ní i vidět, jak se jí ulevilo, znovu se usměji. "To nic není, není zač. Doufejme, že nebude ničeho potřeba," trochu nakloním hlavu na stranu, když si mne tak okatě prohlíží. "Jste spokojená s tím, co vidíte?" zeptám se poněkud rýpavě. Občas mi chybí společnost, která by měla vychování, které do mne vtloukali doma. I když jsem z něj také opravdu výrazně povolil... "Jestli je to Vaše přání...Vím, že je to velmi nezdvořilé, ovšem, nabídla byste mi tykání?" navrhnu na začátek. |
| |||
Venku Jigme Když se za námi objeví černá inkoustová stěna, která nás chrání, uleví se mi, že mám krytá záda. Rozhlédnu se, abych si ji prohlédla, než se můj pohled vrátí na Jigmeho. “Velice působivé, moc ti děkuji. Máš to u mne, kdybys někdy něco potřeboval.” Podrobně si ho prohlížím, očima jedu odspoda nahoru, nijak svůj zkoumavý pohled netajím. “Jigme, doufám, že z nás budou dobří přátelé.” |
| |||
U bazénu Kristy Jen se usměji, když pronese, že je to zajímavé, kdo jsem, a nadále nevyzvídá. A to mám dojem, že jsem ji dal o nápovědu navíc, než když o sobě běžně mluvím. Rozpletu nohy z tureckého sedu a jednu nohu natáhnu, zatímco druhou pokrčím. O pokrčenou nohu si opřu ruku, zatímco druhou ruku dám za sebe a opřu se o ní. Jsem k ní tak lehce nahnutý a bude se mi s ní lépe povídat. Když sdělí, co jí trápí, zlehka pohnu prsty a zápěstím opřené ruky. Z křídel mi steče inkoust, který za námi vytvoří stěnu do oblouku, která nám kryje záda a zlehka i boky. "Lepší?" |
| |||
Venku Jigme Když mi poví, kdo ve skutečnosti je, tak se lehce zarazím. “Ooo, to je velice zajímavé.” Dál se snažím moc nedívat okolo, své pavoučí nožky mám na zemi v pozoru. “No… Mám lehčí fobii z otevřených prostor, tak jsem trochu nervózní. Ale to bude dobré.” Své horní nožky mám nad hlavou, kdyby na mě něco chtělo zaútočit. |
| |||
Učebna 2 Jack, Wendy, Gill Kluci si posedají kolem a Jack mi představí Wendy. Asi se jí nemusím ptát, jak se jí tu zatím líbí. Je to na ní dost vidět. "Ach tak. V tom případě vítej, Wendy." Mile se na ní usměji. "Kdybys cokoliv potřebovala, rádi ti pomůžeme." Otočím se zpátky dopředu, když profesor začne hodinu. Poklesnou mi koutky, když se začne tím vedle. Sklopím pohled do lavice. Upřímně ani nedokážu moc vnímat. Pokud mě do teď nic nevytrhlo z myšlenek, tak Remmi rozhodně ano. Trochu zmateně se podívám na stojícího Gilla přede mnou. Z následujících slov mi hned dojde, co se děje. Když se Gill posadí, natáhnu se a položím mu ruku na rameno. Už se zase usmívám. "Budeš dobrý zástupce, Gille. Gratuluji." Jakmile jsme uvolněni ven, Jack nabídne Wendy doprovod. Gill předpokládám bude chtít počkat, než to tady skončí. Ale vzhledem k tomu, že se to tady rozchází, tak pokud již je Wendy v klidu, zeptám se jich s úsměvem: "Počkáte na nás? Myslela jsem, že bychom mohli jít všichni společně." Gill pak jako na potvrzení mé domněnky, reaguje na probíhající rozhovor profesora a studentky. Prudce se otočím zpět na něj, překvapena rázností, kterou to pronesl. Celkem zvědavě čekám na její reakci. |
| |||
U bazénu Kristy Oddechnu si a ani si neuvědomím, že jsem jí vlastně z nervozity zatykal. "To jsem rád, že je tady také někdo nezaujatý..." poznamenám. "Nejsem démonem, nebo tedy prozatím. Ale rozhodně jsem se jako démon nenarodil. Jsem čaroděj, někdo nám také říká černokněžníci." Usměji se na ni nakonec a i přes její ujištění stejně podvědomě očekávám výpad. Všimnu si však, jak je nervózní. "Jste v pořádku?" |
| |||
Venku Jigme Všimnu si jeho změny výrazu a pochopím, že to je vážné. “Neudělam ti nic. Jsem tu, abych se seznamovala s různými tvory a rasami. Slibuji ti, že ti neublížím ano?” pohlédnu mu do očí, aby pochopil, že svá slova myslím upřímně a vážně. Může si také všimnout, že jsem lehce nervózní a snažím se moc nedívat okolo. |
| |||
U bazénu Kristy Její slova mne vytrhnou z myšlenek. Když položí svou otázku, podívám se na ni a povytáhnu jeden koutek výšeji než ten druhý. "Vypadám tak, že?" Opáčím otázkou, vzhledem k tomu, že to je asi nejčastější věc, na kterou se mne spolužáci ptají. "Odpovím ti jen když mi slíbíš, že mne nepraštíš, nebo někam nezahodíš." Řeknu nakonec a nechám zcela spadnout svůj úsměv, aby bylo jasné, že to myslím vážně. |
| |||
Venku Jigme Když se představí, velice mile se na něho usmívám. Podívám se stejným směrem na oblohu jako on. Po chvíli vrátím k němu pohled s úsměvem a velice mile se ho zeptám. “Mohu se tě na něco zeptat, Jigme? Ty jsi démon?” |
| |||
U bazénu Kristy Věnuji ji o něco širší úsměv. "To je v pořádku, ale přeci nebudete stát celou hodinu..." Křídla mám poloroztažené a volně položené na zemi za mnou. "Jsem Jigme Mìngùn de Lìliàng, těší mne," odpovím na její představení. Poté se zahledím na oblohu, poněkud zamyšleně. Není vlastně už jedno příslušnost k mému rodu...? Trochu si povzdechnu, jak opět zabrousím do těchto myšlenek. |
doba vygenerování stránky: 1.3244709968567 sekund