| |||
Ošetřovna - Chodba - Pozemky Kelly "To je samozřejmost," brouknu na její díky a vyjdeme ven. Zamířím k učebně, nicméně se studenti trousí opačným směrem. Zastavím se, abych se mohl pořádně rozhlédnout. Naštěstí doktorský tým prošel chodbou, dokud jsme byli zády. "To vypadá, že už skončili, nebo přesunuli výuku..." pronesu. "Možná bychom to radši měli omrknout," nadhodím nakonec s úsměvem a pobídnu ji směrem ven, abychom se připojili k ostatním. |
| |||
Učebna 2 - pozemky Yqi "Aha" zamumlám jen na to že nějaký ten vlkodlak už tady není. "Jo jo, tu myslim..." Ale když přijde na to co je Kisa vlastně zač. "Tak liška hmm" konstatuju docela bez zájmu. Oba psovitý, takže pes jako pes. Tím to pro mě asi končí. No a jako kdyby Yqi nepoznala jak se k tomuhle tématu stavím to začne rozvádět dál. “Hm. Dobře pro tebe no. Ale já si za tím stojím” odbydu ostře to její hrdé prohlášení jak se zlepšila. Že bych se při tom tvářila právě mile se zrovna říct nedá. Hlavně protože o čem mluví ona je úplně jiný případ. I když výsledek by byl asi stejný. “Tak to s těma opatřeníma asi nedělají moc dobrou práci…” odmlčím se protože to vypadá že se zase bude něco dít když začne Kelly štěkat na Alianu. Do toho se ještě začne míchat ten léčitel s šupináčem. Vypadá to ale že to celé končí jen zlomenou rukou, protože potom už trojce odchází. Jsem docela ráda za tohle rozptýlení protože se mi nechce vracet zpátky k tomu o čem jsme mluvili s Yqi. Taky už přichází profesor a začíná hodinu. Docela nezajímavýma zprávama protože jsem byla u toho co se stalo. A ten zbytek? Ten už se me ani netýká. I tak si to ale poslechnu. Když s tim skončí a jediné co se tady začne řešit je proč je třídní zástupce nějakej novej obrátím se zase ke kentaurce. "Taky půjdem ne?" Zeptám se a rovnou se přii tom zvedám ze židle. Jako asi je fi zbytečná otázka. Na co by tady chtěla čekat. |
| |||
Učebna 2 Jack, Sukui Jack se nebojí vyzvat Modrýho na souboj. Moc se mi to nelíbí. I když, jak zmiňuje Jack, by to bylo pod dohledem profesora, mám takový pocit, že tady to asi nebude jen obyčejná bitka. Nelíbí se mi představa, že by z toho mohl vyjít nějak zraněný. A rozhodně ne, pokud by ten souboj snad měl probíhat na základě toho, že mě někdo děsí. Nehledě na to, jak sám říkal, si toho zažil dost. Nevím jestli by mu další souboj prospěl. Začínám pomalu, ale jistě, zpracovávat nové informace a realitu. Pořád mě to děsí, ale nezbyde mi nic jiného, než ten fakt přijmout. Položím mu dlaň na paži, podívám se mu do očí a tiše k němu pronesu: "T-to je dobrý. Život se s lidmi taky vždycky nemazlí." Modrý si nás přestane všímat, když se dívka s kluky usazují. Jack nás dvě představí a Sukui mě tu mile přivítá a nabídne mi pomoc. "D-děkuji." Ten její úsměv je nakažlivý, takže se mi taktéž zvednou koutky do úsměvu a strach ze mě pomaličku opadá. Je hrozně milá. Profesor začne. Šokována informacemi na něj hledím a poslouchám mlčky, ani nedutám. To je hrozné. A on nevypadá nijak vyvedený z míry. Ten druhý, co vypadá jako panter na zadních, tak přidá dřevo do ohně. Modrý měl opravdu pravdu. Je to tady běžný. Ze slušnosti se přidám k potlesku. Nijak výrazně. Nechci na sebe tahat moc pozornost. Jsme uvolněni, pokud nemáme další dotazy. Ti děsiví odejdou pryč, takže si dovolím se trochu uvolnit. Jack mě vyzve k odchodu, ale Sukui nás zastaví. "Umm, asi můžem?" podívám se tázavě na Jacka. Teď, když tam odešli, za nimi zrovna nespěchám a raději zůstanu tady s nimi. Všichni vypadají mile. Tu jejich debatu moc neposlouchám, protože mi to nic neříká. |
| |||
Venku Jigme Když mi pokyne hlavou, že mu to nevadí, zůstanu na něm tak dlouho, dokud to půjde. Když na nás za zdí promluví pan Belläs, mile mu odpovím na jeho otázku. “V pořádku, nic takového tu neděláme. Jen se plně věnujeme hodině.” A lehce si hlavou začnu mazlit o jeho rameno a dívám se směrem na pana profesora a jeho zvířátka. |
| |||
Učebna 2 Tarney, Gill „Ano o tom mluvím, nejdřív jsem měla pocit že jste nám to oznámil způsobem Tohle je váš třídní zástupce, oznamuji vám to stejně jako to bylo oznámeno mně, smiřte se s tím.“ Nechci zacházet do detailů a zmiňovat mé zkušenosti s touto funkcí kdy dotyčný student byl vybrán na základě oblíbenosti nebo náhodným výběrem ani proč tomu tak bylo. „Záleží na tom o jakou nečekanou nečekanou situaci jde, myslím že pokud jde o riziko nebo ohrožení je to něco jiného.“ Potom Tarney řekne že pokud budou mít studenti pocit že s ním potřebují něco probrat ať neváhají a udělají to on si na ně udělá čas a to zda to je důležité či ne posoudí sám. „Pokusím se, ale já nebyla nikdy velký řečník.“ Pak se ozve Gill, nečekala jsem že se ozve a nejspíš to pochopil jinak než jsem myslela ... zarazím se protože mi současná situace připomene něco jiného co se stalo dřív. Tak proto byla Yqi tak naštvaná, oheň je pro ní přirozený nepřítel, ona jednala správně a já jí vyčtu že se předvádí. No dobrá hezky jedno po druhém ... teď jde o naštvaného Gilla. „Promiň chtěla vědět proč ty, omlouvám se pokud to vyznělo že nejsi pokorný nebo zodpovědný a co se týká tvé schopnosti zjednat respekt nejspíš jsem dala na první dojem a to není dobře, Promiň ...“ Tarney má pravdu měla bych zapracovat na svých vyjadřovacích schopnostech i když jsem to slýchala už před příchodem na NŠÚ. Ale tehdy jsem byla přesvědčená že to výsada oblíbených studentů aby mohli pronášet své nudné proslovy. |
| |||
Pozemky za školou Ven se začnou courat i ostatní. Nedaleko si kecne Jigme a poté se mezi nás usadí pavoučice. Trochu znechuceně se podívám na inkoustovou zeď, která se vztyčila mezi námi. Rozmrzele nakrčím, stejně znechuceně, nos, když by se po chvíli feromony zpoza stěny daly krájet. "Nemáme náhodou veřejný prostory nepohoršovat, nebo tak něco?" pronesu napůl k nim a napůl k profesorovi, kterému je to očividně úplně šumák. Kdo to má ale čichat a poslouchat, tohleto. |
| |||
U bazénu Kristy Když na ni stále hledím z takové blízkosti, začne si přejíždět po křivkách a dokonce se více narovná, aby si... přerovnala ňadra?! Jakmile zvedne oči, už ty své nedokážu odtrhnout. Když se začne blížit, opět začnu propadat do paniky, tentokrát rozhodně ne mírné. Mé svaly ale vypověděly službu a tak nejsem schopný se ani pohnout. Když ucítím dotyk na hrudi, pohled konečně odkloním a krátce zavřu oči. Zatnu čelist, až skoro zaskřípu zuby. Rychle přendám ruku do klína, aby na mne nic neprozradila uniforma. Položí si hlavu na mé rameno. Už není splašené jen srdce, ale také dech. Ruměnec už není mírný, ale má pleť začíná dostávat skoro lidskou barvu. Ucítím její dech na uchu a rukou si rychle zakryji ústa, aby mi neuteklo zajíknutí se. Nemyslel jsem, že mohu zrudnout ještě více, nicméně podle horkosti tváří hádám, že tomu tak je. Na její otázku jen velmi mírně zavrtím hlavou, že nikoliv. Nevím v jaké pozici máme rohy a nechci riskovat, že bychom se zaklínili. Jen mám obavy, že takhle příliš nebudu moci vnímat hodinu, i když kouzelní tvorové jsou zrovna oblíbeným předmětem. |
| |||
Venku Jigme Zahledím se do jeho očí a laškovně se na něj usměji. Dlaněmi přejedu po uniformě, abych si ji upravila, nezapomenu si srovnat prsa tak, aby mi bylo pohodlně a příjemně. Určitě se bude koukat, jen ať se podívá. Sklopím pohled, jen abych zhodnotila, jak to vypadá. Když jsem spokojená, zvednu k němu opět uhrančivé oči a s upřeným pohledem a úsměvem na tváři, se pomocí pavoučích nohou, přisunu až těsně k němu, a to až tak, až cítím jak se má prsa smáčknou o jeho svalnatý hrudník schovaný pod uniformou. Svou ruku si opřu za jeho zády, abych se k němu mohla přivinout ještě blížeji. Hlavu si lehce položím na jeho rameno, opět tak, aby nám rohy nepřekážely. “Doufám, že ti to nevadí…?” brouknu mu potichu přímo do ucha, až na lalůčku může cítit můj dech. |
doba vygenerování stránky: 1.3901028633118 sekund