| |||
Pozemky - Ošetřovna - Kuchyně Iru, skupinka před tělocvičnou Pomůžu teda profesorce na ošetřovnu, však je taky bolavá kvůli mě. Ne že by to teda bylo naschvál, to určitě ne, ale stejně. Kolem celýho baráku jí vláčet nebudu a raději to zkrátím přes díru ve zdi. No a jsme tu hned. Tady to nevypadá že by tu měli zrovna klid. Místnost vedle úplně vyhořelá a těch ranenejch tu maj hromadu. Ještě jí třeba dostatanu až na nějaký volný lůžko, jestli teda bude chtít, a taky kdyžtak trochu osvětlit jakže k těm svým bolavým zádům vlastně přišla. Jen stručně že to jí zasáhlo kouzlo když sem se dostávala z těch šlahounů. Nechám pak Iru na ošetřovně a už normálně dveřma vyjdu na chodbu. To akorát začne zase zvonit že bude další hodina. Raději si zkontroluju rozvrh jestli něco…hej bojování. No tak snad tahle hodina bude normální, nebo spíš vůbec bude. Ale nejdřív si skočím do kuchyně pro něco k snědku. S žádnou velkou hostinou asi počítat nemůžu, něco na zub se tam ale určitě najde. Takže teda směr kuchyně! “Kšá. Blokujete tu celou chodbu” rozeženu čumily před tělocvičnou abych mohla projít. Vůbec ne agresivně, spíš tak trochu ze srandy. To sice jo, ale zastavovat a čekat až půjdou na stranu to teda nebudu. V tělocvičně mi má teď teda začínat hodina, tak kdyžtak prostě řeknu že to tam bylo obsazený. Nemám moc čas zkoumat ani co se děje v tělocvičně, tak jen se zvědavým pohledem projdu kolem. Dál už nikoho nepotkám a i v kuchyni je to prázdný. Tak to jim to tu vyberu. Hehe. |
| |||
OŠETŘOVNA - SPOLEČENSKÁ MÍSTNOST "Jako kdyby mne nějaký plevel zastavil," zamručím jí nazpět dost nespokojeně. Víc než všechno mne krká, že mne to tak zaskočilo. Fakt bych neměl polevovat v pozornosti vůbec nikde a nikdy. Kouknu na ni dost svrchu, když stahuje ruku z vlasů. V tu chvíli ale zazní pokyn, takže to nekomentuji a rovnou sklouznu z lůžka. "Jdeme," vyzvu ji a vyrazím jako první z ošetřovny. Mířím zpět do patra a nezastavuji se kvůli nikomu a ničemu. Nevypadá to, že bych byl dobře naladěn, takže bych nikomu neradil to ani zkoušet. Když však vyjdeme do společenské místnosti, zaujme mne knihovna. Stočím tedy krok k ní. Zklamaně však zjišťuji, že je plná beletrie. Měl bych tedy potom navštívit knihovnu dole. Jak se otáčím zpět ke vchodu na pánské koleje, zamyšleně zahraji pár not na klávesy klavíru, než pokračuji ke dveřím. |
| |||
Les - Učebna 2 všichni cestou Když mé vnitřní hodiny odtikají, váhám zda se mi vůbec chce vracet. Má to vůbec smysl? Vnitřně se proplesknu. Co to povídám. Vždyť je studium důvod, proč tady vůbec jsem. Vyletím tedy z korun stromů a zamířím zpět k budově. Letím dost vysoko, abych si nemusela všímat nikoho na zemi. Přistanu na balkoně vepředu budovy, abych mohla rovnou vejít k učebnám. Trochu sebou škubnu, když zazvoní a přidám do kroku. Když však nahlédnu do učebny, která má otevřené dveře, nikdo tu ještě není. Trochu se mi uleví. Jdu včas. Zamířím ke katedře, před kterou se posadím do lavice, abych vyčkala na profesora. |
doba vygenerování stránky: 1.6130468845367 sekund