| |||
Dívčí kolej - před ošetřovnou všichni cestou, všichni na ošetřovně Pokývám hlavou a následuji Maid směrem, kterým jsme před chvílí přišli. Snažím se zapamatovat si cestu a prohlížím si prostory, kterými procházíme. Všechno vypadá dobře, tedy než vstoupíme do haly. Pozvednu levé obočí a prohlédni si tu spoušť. Očkem zavádíme i po studentech, kteří s tím dost možná mají něco společného. Nijak na sebe nestrhávám jejich pozornost a raději držím krok s Maid. Louze krve před ošetřovnou ve mě vzbudí jistě obavy. Obejdu ji a snažím se jí příliš nezabývat a nenechat své myšlenky rozletět se směrem, který by mi mohl přinést, při nejlepším bolehlav. Když otevře dveře, nahlednu taky dovnitř. Je tam na můj vkus až moc rušno a myslím, že bych se jim pletla, tak akorát pod nohy. Přemýšlím ke kterému léčiteli se jít zeptat, když ještě dodá, že můžeme jít hledat ještě jiné zraněné. Což se mi v tuhle chvíli zda jako rozumnější varianta. "Myslím, že tady bych se momentálně akorát pletla, raději bych se podívala, jestli nejsou další zranění v tom sklepení, jak jste říkala." |
| |||
Akashka, všichni cestou, všichni na ošetřovně "Nemohu mluvit za léčitele, ale alespoň za zeptání budou jistě rádi," pronesu s lehkým pokývnutím hlavy. Své lehké postranní úmysly si mohu nechat pro sebe. Žaludek se mi ale trochu stáhne, protože nevím, co mám čekat. Když je připravena, otočím se opět na patě a vyrazíme opět po schodišti do přízemí. Po vstupu do haly může zahlédnout dívku u nástěnky a dvojici v zničených dveřích. Za hlavními dveřmi to vypadá poněkud jako po lítém boji. Zatočíme však do dlouhé chodby směrem k ošetřovně. Když obcházíme povážlivou louži již jen teplé krve, opět ve mne poněkud hrkne. Sklopím tak pohled ke svým špičkám bot a semknu více rty. Opřu se do lítaček ošetřovny a nahlédnu dovnitř. Je tady dost živo. Výrazně se ale uleví když vidím jeho na nohou. Vypadá, že už je v pořádku. "Můžete se zeptat některého z léčitelů," pronesu k dívce a ukáži ji napřed na jednoho a poté na druhého. Ve zmatku však zaslechnu Butlerova slova. "Nebo se můžeme zajít podívat do sklepení, vypadá to, že jsou tam také zranění," otočím se čelem k ní, zatímco jí držím dveře. |
| |||
Márnice - kamkoliv dojde především Eric Pootevřu jedno oko, když pronese, že to bude bolet mne, potom co jsem oči pevně zavřel. Začne se natřásat a mne dělá problém udržet myšlenku pohromadě. Strachem i bolestí. Pleskání a rozklad je ale mnohem rychlejší i než bych čekal já. Takhle fakt umře! Zpanikařím a pootevřu svou mysl, abych se s ním dokázal spojit. Teď je jen jedna věc, co ho může zachránit. "VODA!" Vypadne ze mne ostře přímo do jeho mysli. Jak jsem se ale obával, i když se snažím udržet všechno na uzdě, (12%) přes to jedno slovo se na něj převalí všechna bolest, která mne sužuje i s neskutečným strachem o životy kolem mne. |
doba vygenerování stránky: 1.5767590999603 sekund