| |||
Učebna 2 Grimgull "To jsou názvy zvířátek nebo jména?" nakloním hlavu na stranu. "Jen jestli skutečně víš, koho jíš." Posmutním. "Kdybychom byli tam odkud jsme přišli, asi bych ještě cestu domů našel, ale teď jsme asi úplně jinde...." dopadne na mne konečně uvědomění, že asi nejsou ale byli. Smutně se usměji. "Byli větší než já, než ty určitě ne. Jsi hoodně veliký." |
| |||
Učebna 2 Dolly “Nejčastěji to byl Talbuk, Elekk, Riverbeast a občas Rylak.” “Hmm, někdy bych je rád viděl. Vrk zní dost podobně jako ti u nás. Taky by byl Vek větší než já?” |
| |||
Učebna 2 Grimgull Už už se nadechuji, abych se zeptal, když to k tomu doplní. "Jistě ale víš, koho jíš, že ano?" Podívám se na něj zahloubaně. "Paní lasička je taková dloooouhá a hnědý kožíšek má. Je hrozně moc pěkná a má kulatý ouška. Je asi takhle veliká," opět naznačím, "Haf byl vždycky větší než já a má takový drsný kožíšek a velikánské zuby. Jedno ucho má nakousnuté. Buff je zase menší, uši má celá, ale plandavá směrem dolů. Kožíšek měl uhlově černý, když zrovna nepršelo, to jsme byli všichni hnědí," zazubím se na něj, "Vrk je důstojný a vždy věděl co dělat. Je podobně velký jako Haf, ale je celkově tišší a má delší čumák," pokývávám hlavou, jak o nich vyprávím, "občasný návštěvníci jsou maličcí, někteří bodlinatí, někteří se špičatými čumáčky." |
| |||
Učebna 2 Aliana Povytáhnu obočí, když začne s předmluvou o tom, že sice není nevděčná, ale není spokojená. "Co přesně méně důležitého? Přijde mi, že bychom měli odlišovat, co pro nás dělá třídní profesor a co nám prostě nařídí z hlavní budovy a také se o to sami postarají. Přeci jen, přijde mi, že hlavní budova nemá ani trochu adekvátní představu o tom, co jsme zač a co vlastně svedeme. Za to pan Draco s námi přeci jen již měl tu čest. Všimla jste si, jak vypadá unaveně?" I když se v něm nedá příliš číst, ty tiché náznaky nešli přehlédnout, především po tom, co ho smetla vlna. "Jste zaseknutá na vlastní pravdě a odmítáte přijmout informace z okolí. Nechte již uniformy být." "Ostatně, jestli chcete zkusit své štěstí v budoucnosti, na vlastní pěst, řekl bych, že Vašemu odchodu nikdo bránit nebude," zlehka pokrčím křídly, "nebo se sama zasaďte o to, aby jste upozornila na problémy, které se Vám zdají nevyřešené. Jestli to zde alespoň trochu funguje jako na čarodějnických školách, čím více hlasů se pro jednu věc sejde, tím větší má problém šanci, že bude vyřešen záhy." Podívám se na ni. "Nejsem si jist, ale mám dojem, že ode dneška již ano. Nemyslím si ovšem, že by zmiňoval, že již nebude potřeba dostavby, není tomu tak? Tak jako tak, možná se nepočítalo s novými nástupy, které se zde objevily o víkendu," znovu pokrčím křídly v jistém gestu, zda to vlastně není jedno. Usměji se. "Když ale nepředpokládáte, že je neznalý toho světa, nemáte přeci potřebu ho na něco takového připravovat, není tomu tak?" nadhodím, protože mi přijde, že se jen opět opakuje zaseknutá na další ze svých pravd. Skutečně potřebuje dostatečně proti argumentů, aby vedla rozhovor a nikoliv monolog. "Máte dojem, že studijní poradce Kordarovy školy, kohokoliv připraví na kulturní, časový a silový šok, který dostane nový student při příchodu do našeho areálu, když tady jistě sám nebyl?" |
| |||
Učebna 2 Dolly “To zase ne. Jen je prostě jím. Samozřejmě že ne za živa.” Ke konci ještě rychle doplním. Když ho poslouchám s jakým nadšením o mývalech vypráví, sám se široce usměju. “Zajímavé, ještě jsem neslyšel o zvířeti co nosí masku. A co ti ostatní, ti vypadají jak?.” |
| |||
Učebna 2 Grimgull "Ty jsi ubližoval zvířátkům? Něco ti udělala?" vykulím na něj oči. Když se zeptá na mývala, úplně se rozzářím. "Asi takhle velicí jsou," naznačím rukama, "mají masku a pruhovaný ocas. Jsou čistotní a hodně chytří. Taky hodní," u mluvení, do kterého jsem se plně ponořil šermuji rukama, jak si pomáhám v popisu naznačováním, "mají hodně citlivé pacičky a huňatou srst." |
| |||
Učebna 2 Dolly “Neudělal jsem nic kvůli čemu by mě měli mít ráda.” “Aha, zajímavé. Mohl bys zkusit mi popsat jak vypadá…” Na chvíli se zarazím jak se snažím vzpomenout na jména těch zvířat, které zmiňoval. “...třeba mýval?” |
| |||
Učebňa 2 Wendy „Asi áno, nie je na tom nič zle... ale to, že so až tak silný by som nepovedal, lebo už veľa krát sa mi stalo, že som sa cez niečo len akoby preniesol ak som to vzdal, lebo ako som aj predtým hovoril...“ Poviem to veľmi potichu a trochu zahanbene : „Sa mi ani nepodarilo sa zabiť, lebo som sa z toho vždy nejako zregeneroval zo zranení a nejako sa mi spravili aj moje kovové kosti.“ Keď ma chytí za tvár, pozerám sa na ňu a potom pozriem očami trochu do strany dole trochu previnilo, z toho, že asi všetko, čo som doteraz povedal, tak som sa v niečom mýlil. Potom poviem trochu neisto: „Takže ti toto nevadí aj keď všetko, čo som doteraz povedal bolo zle alebo som sa v niečom mýlil ? “ Chytím si jednou rukou druhú za predlaktie. Nehám ju odpovedať a potom sa ešte spýtam: Tak na akú tému by sme zmenili tento rozhovor, nech už to nie je všetko o takých negatívnych veciach... |
| |||
Učebna 2 Jack Stroj? Neříkal předtím, že je člověk? Je jím na pohled i na dotek. I když bych se nedivila, kdyby ho tak celou dobu bral ten Direktor. Přece jenom ho považoval za zbraň. "Mhm," přitakám na otázku k metafoře. Obejme mě zpátky a já cítím, jak mu občas škubne nějaký sval. Vnímám naše objetí, každý dotek, jeho vůni. "Důležité je vědět, co nechceš být a to už víš. Je naprosto v pořádku, že nevíš kam dál. To spousta z nás. Někdo hledá i celý život. A není na tom nic špatného." Prsty mu zase zabrousím do vlasů. Odtáhne se a z toho, co říká, jsem trochu zmatená. Buď zatím potkal jen samý blbce nebo si to špatně vyložil. Nemůžu se ale na něj zlobit. Na to, že ho vychovávali takhle, tak do dotáhl opravdu daleko. Otře mi slzy a přejede mi rukou po vlasech. Nemůžu si pomoct a usměju se. Zůstávám ale trochu vážná. "To, že tě někdo lituje nutně neznamená, že jsi slaboch a už vůbec ne, že vyžaduješ pozornost. Tohle by si mysleli jen závistiví tupci. Když je to ale o soucitu, tak na tom není nic špatného. A myslím si, že jsi neuvěřitelně silný, když jsi po tom všem došel až sem, kde dneska jsi." Vezmu jeho obličej do dlaní a konejšivě ho palci pohladím po tvářích. "A co když chci? Nezapomínej, že k slzám může být hned několik důvodů," podotknu paličatě, ale nijak zle. "Navíc nemusíš na všechno být sám. Uleví se ti, když se o své starosti podělíš. Ale chápu, že to nechceš moc řešit. Obvzlášť jestli máš k tomu i migrény." |
| |||
Učebňa 2 Wendy Takže ani toto nezobrala zle... zdá sa, že sa mi snaží porozumieť... Keď ma objíme, trošku sa zarazím, alebo lepšie povedané na sekundu strniem, lebo sa zdá, že pociťujem objatie prvý krát v živote, alebo po viac ako desiatich rokoch. „Viem iba, že nechcem byť iba stroj na zabíjanie, ale niečo iné, niečo viac. Preto ma zaujíma aj vyliezanie a chcem pomôcť s tím tvorením ako sa len dá. Lenže presne čo chcem byť a čím sa chcem stať neviem. Som popravde stále trochu stratený a neviem kam ďalej... Ďakujem, snažím sa. Pomohla mi s tým trochu aj Sukui cez víkend. Občas trochu konverzujeme, aby sa mi zlepšila komunikácia. A to s tým koňom, to asi máš pravdu. To má byť nejaké prirovnanie alebo metafora že ? A asi máš pravdu...“ V objatí ostanem, lebo sa zdá, že je mi to príjemné. Ruky mám zvisnuté vedľa seba, pomaly ich zdvihnem a opatrne slabo objímem Wendy späť. Trochu sa mi trasú ruky a občas je cítiť, ako mi zašklbe niektorý sval na ruke, krku alebo hrudi. Zas som to spravil. Zas ma niekto ľutuje. Teraz zas vyzerám ako nejaký slaboch, čo iba chce pozornosť. Trochu sa odtiahnem, aby som videl Wendy do očí a poviem. „Zas sa to stalo. Vždy keď niekomu poviem môj príbeh, tak buď ich dotiaľ odstraším ako podivím alebo ma začne niekto ľutovať a potom vyzerám ako slaboch, čo so iba vyžaduje pozornosť. Mohli by sme možno aj zmeniť téma, než ma rozbolí hlava, lebo ak sa snažím rozpomenúť na niečo pred tým incidentom, tak mám z toho strašne silné migrény.“ Utriem jej s rukou slzy a ešte dodám: „Nemusíš kvôli mne plakať. Ja som ten, ktorý si to musí upratať v hlave a nie ty. Tak nemusíš kvôli mne roniť slzy a usmej sa. Slzy sú keď sa už niečo naozaj stane...“ Sa trochu osmelím a prejdem s rukou po jednom prameni vlasov, ktorý viac vyčnieva vpredu a trošku sa usmejem aj keď je mi stále v očiach vidieť trochu trápenia kvôli mojej minulosti. |
doba vygenerování stránky: 1.4699330329895 sekund