| |||
Chodba Jack Otřu si slzy a přijmu pití. Když se napiju, děkovně se na něj usměju. Poslouchám ho. Různých světů a časových období? Po tváři mi přejede trochu nevěřícný výraz. Každopádně to musí být pravda. Žádný plastiky ani kostýmy. Řekla bych, že na zvykání toho bude trochu víc než trošku. Opřu se o zeď za sebou. "Děkuju Jacku, jsi milý. Já jsem Wendy," mile se na něj usmívám. "Asi toho bude hodně co se musím naučit a pochopit. Přece jen jsem tady týden a ani nevím kde je tady. A taky jsem doteď netušila, že jsou očividně i jiní..." hledám správné slovo, "...tvorové než lidé." To vysvětluje, proč jsem to slovo předtím slyšela. "No a vlastně ani nevím kdy je. To se někomu podařilo vynalézt stroj času?" zeptám se se zájmem. Obklad mi zůstal ležet na kolenou, jak jsem o ně přetím opřela čelo. |
| |||
Chodba Wendy Príjemne sa usmejem a s trošku privretými očami a prejdem jej rukou po vlasoch. „Neboj bude to dobré. Nemusíš plakať. Nikto ťa nejde biť. Tu máš trochu vody napi sa.“ Podám jej fľašku s vodou a pokračujem. „Keby ťa niečo bolelo stačí povedať. Mimochodom ja som Jack a asi si tu nová, že ? Na túto školu chodia študenti z rôznych svetov a časových období. Nemusíš sa ničoho báť. Keby bol nejaký problém, stačí povedať učiteľovi, dobre ? Stačí si trošku navyknúť a všetko bude OK.“ Následne zoberiem obklad a začnem ho preplachovať vo vedre s vodou a čakám na jej reakciu s priateľským výrazom v tvári. |
| |||
Učebna 2 Lee Jak sedím a přemýšlím nad tím, co se stane, tak uběhne několik minut. Když se vytrhnu z myšlenek, rozhlédnu se po učebně. Když vidím, že je tu většina studentů, kouknu do dveří, kde vidím, jak nějaká dívka couvá zpět na chodbu, kde narazí do dalšího studenta. Odvrátím pohled od dveří a vyhledám Leeho. Když ho najdu, zvednu se a dojdu k němu. “Přišla jsem se ti omluvit za to, že jsem tě polekala a za to co se stalo. Je to moje chyba. Prosím, odpusť mi to.” Jak mluvím, tak jsem nervózní a lehce se červenám, jak se stydím za to, co se stalo. |
| |||
Chodba Jack Zreplikovat? Tvorů? Skener? Jack. Občas ke mě dolehne nějaké slovo. S tím posledním mi myšlenky odbrouzdají domů. Jen já a táta. Jeho dílna - naše dílna. Poslední matka dotáhnout a je hotovo. Naše společný dílo - Jack. Vůbec netuším, proč táta vybral zrovna tohle jméno, ale byl tak skálopevně rozhodnutej, že jsem mu nemohla odporovat. Kdo normální pojmenuje strašáka do pole Jack. Ale musim říct, že se nám povedl. A funguje skvěle. Na tváři se mi rozline úsměv. Cítím slaný mořský vzduch. Připomíná mi to naší dovolenou. Pomalu otevřu oči. Nevidím racky na modré obloze. Na zádech necítím teplý písek. Ne. Přede mnou je mladík, který ale má modrou oblohu v očích. Záda mi chladí zeď chodby, o kterou mě někdo opřel. Dolehne na mě všechno, co se předtím stalo a ty útržky, které jsem slyšela. Úsměv mi okamžitě opadne. Přitáhnu si kolena k sobě a obejmu je rukama. Nahrnou se mi slzy do očí. Položím čelo na kolena a chvíli vzlykám. Tati, tolik mi chybíš... Snad jsi v pořádku. Jak ráda bych ti dala vědět, že mi nic není. Ale ani nevím, kde jsem. Škola. Přestanu vzlykat. Pomalu zvednu uslzený pohled k chlapci přede mnou. "Díky," zašeptám. |
| |||
Chodba - Učebna 2 Wendy, Jack, Aliana, Rekki Léčitel se mnou souhlasí a přivolá Jacka, který nabízel svou pomoc. Také nás vybídne do třídy, jen přikývnu na souhlas a napřed nechám Jacka vyjít, než vejdu dovnitř. Opřel bych se někde o zeď, ale to by pro ni nemuselo dopadnout dobře, takže se jen postavím vzadu ve třídě a založím ruce na prsou. Vypadá to, že tady probíhá alespoň drobná konverzace s profesorem, tak mohu alespoň poslouchat. Vážně, kde vězíš v tom kabátu? Jestli mi ho vrátíš zaprasený, tak tě na něm uškrtím. |
| |||
Učebna 2 Chodba Wendy , Rekki , Všetci pri dverách. Keď ma ten démon vyzve, aby som išiel pomôcť, postavím sa a vybehnem na chodbu. „Samozrejme a volám sa Jack.“ Odpoviem démonovi. Následne si vytvorím látkovú handru, ktorú poskladám na obklad, vedro s vodou, v ktorom namočím obklad, ktorý následne vyžmýkam a dám ho tomu dievčaťu na čelo. Nehám spraviť Plastovú fľašku s minerálkou a menšiu nádobku čuchacej soli. Potom nádobku otvorím a na pár sekúnd priložím otvorenú nádobku k jej nosu a pokiaľ po pár sekundách uvidím reakciu, tak dám nádobku nabok a čakám čo sa bude diať pripravený jej ďalej pomôcť. Počas toho ako som to robil, tak som odpovedal Aliane: „Na toto skener netreba. Zdá sa, že iba omdlela zo šoku. A čo je ten Kryton a C3PO ?“ Potom venujem pozornosť tej na zemi. |
| |||
Učebna 2 Nybe Asi? Rozhodně to vypadalo jinak. "Hmmm... To mě přivádí k tomu. Něco jí zranilo, proto se lekla a pak všechno zkamenělo. Skoro jako by někdo dal napínáček na židli, ale žadný jsem tam neviděla. Říkala jsem si, kdo by to mohl mít na svědomí..." zamyšleně klepu prsty na lavici. "Taky jsem na vás nekoukala celou dobu," uchechtnu se. "Mimochodem super podoba. Myslím, že tě vystihuje mnohem líp," usměju se na ní. |
doba vygenerování stránky: 1.5744071006775 sekund