| |||
Chodba Wendy „Ozaj ? Paráda. Môžeme sa potom dohodnúť a niečo postaviť.“ Zniem celkom nadšene. Keď sa začuduje, nad mojou odpoveďou na otázku týkajúcej sa I.C.O.N. ,tak len tak skromne odpoviem: „Áno ide to. Okrem toho, že to dokáže rozložiť veci na USH, takú univerzálnu hmotu a z tej zložiť skoro hocičo, tak to má to úložisko na báze kapesnej dimenzie.“ „Možno máš pravdu, ale to v čom som dobrý nie je sa moc dobré chváliť a normálne nie som moc užitočný, alebo skôr neviem v čom byť užitočný...“ Si trošku povzdychnem. Keď vidím, že sa Wendy moc nechce tak ešte poviem: „A-Ale pokiaľ chceš, môžeme tu ešte chvíľku ostať, pokiaľ nepôjde učiteľ a potom ísť s ním do učebne, aby si sa zatiaľ na to psychicky pripravila. Čo na to povieš ?“ Je vidieť, že som trochu nervózny, mám jemne zdvihnuté kútiky úst. Prečo mi zase tak bije srdce ? Ja tomu moc nechápem. Dúfam, že si nebude myslieť, že som divný alebo také niečo keď stále na ňu pozerám. Prečo sa musím dostávať stále do takýchto pre mňa nový situácii ? Ach... teraz neviem, čo robiť. Asi pôjdem s prúdom a budem sa ďalej rozprávať, ale dúfam, že niečo neskazím ako vždy všetko, čoho sa chytím. Prosím dúfam, že sa mi podarí s niekým porozprávať normálne bez toho, aby sa stalo niečo divné... |
| |||
Chodba Jack "Je to tady složitý, koukám. Fakt? Mě taky! Sice znám spíš jenom mechaniku, ale bylo by super toho umět víc. Pak by moje výtvory byly mnohem víc než jenom hromada hezkýho šrotu. Byla by to hromada užitečnýho hezkýho šrotu!" podotknu důležitě se smíchem. "To jde?" zamrkám překvapeně. Jestli ano, nemůže to být obyčejná technologie. Musí v tom být něco víc. Nebo že by se to, co v tom je pak rozkládalo na molekulární bázi? Ale vždyť pořád, i když se něco rozloží na molekuly, tak mají pořád stejný objem. Aspoň myslím... Opět si nevědomky hraju s přezkou. "Tady si někdo moc nevěří, co?" uculím se na něj. "Sice tě skoro neznám, ale jestli jsi z týhle malinký věci dokázal udělat nekonečný prostor, tak rozhodně nejsi neschopná nula. A jestli ti to někdy někdo tvrdil, tak je to idiot." Chvilku na sebe hledíme, uhne pohledem a položí svou otázku. Tiše se zahihňám. Je takhle docela roztomilej. Pak mi ale dojde co to znamená. Ztěžka polknu. "Asi jo," je na mě ale vidět nervozita a trochu strachu. Nějak se nehrnu do vstávání. |
| |||
Chodba Wendy „Asi nie. Ja som asi z tejto časovej línie, takže ja som prešiel cez klasickú, starú, možno trošku hrdzavú železnú bránu. To by si musela asi zistiť od tých, čo sú povedzme z minulosti, ale keby tu bol nejaký stroj času, tak o tom asi viem, lebo sa v technológiách celkom vyznám. Vlastne baví ma veda, mechanika, elektronika, robotika, trochu chémia a podobné odvetvia. Jednoducho rád niečo vytváram a vynaliezam.“ Poviem s trošku zlepšenou náladou. „Popravde ani sám na 100% Neviem, pretože som ju ja nevymyslel. Ja sa viem o ňu starať, obnoviť ju, pokiaľ by sa zničila a prípadne ju zlepšiť. Napríklad naposledy som ju zlepšil. Aby slúžila aj ako nekonečný úložný priestor, alebo aspoň by to tak malo fungovať.“ Keď mi poďakuje, tak sa iba trochu uškrniem a je vidieť, že mám kovové čisto biele zuby. „Ale to nestojí za reč. Len sa snažím byť milí. Však čo už ostáva pre takú neschopnú nulu ako som ja ? Hehe...“ A zdá sa, že pokračujem v usmievaní sa, len už to vyzerá, že sa usmievam nasilu a nie úprimne. Následne sa trochu tiež zapozerám Wendy do očí. „Som rád, že nová spolužiačka je tiež takáto milá. Ja mám asi poslednú dobu asi šťastie. Len keby som bol niečo viac a nie takýto loser, ako som teraz.“ Následne trochu uhnem pohľadom a poviem: „N-Nemali by sme už asi ísť na hodinu ?“ Spýtam sa Wendy s jemnou nervozitou v hlase a čakám na jej odpoveď. |
| |||
Učebna 2 Gill, Nybe, Shae, Alyssa, Jigme „Dobrá pokud tu chceš stát stát je to tvoje volba. Měj se.“ Pokrčím rameny a chci ho poplácat po rameni, ale pak se zarazím. Říkal něco o vyzařování tepla a i když má daleko k Human Torch z Fantastické čtyřky tak to neznamená že by to bylo příjemné. „Měj se.“usměju se na něj a když se otočím k třídě tak si všimnu Vesy která si zabrala celou jednu lavici jen pro sebe. Rozhodnu se nagu obejít s patřičné vzdálenosti což mně nakonec přivede do sféry dračí dívky. Ta mně zaujme a tak si jí prohlížím, ale přitom se snažím nevypadat moc zvědavě. Nakonec se otočím k dívkám u vedlejší lavice a zarazím se při pohledu na tu elfku. Když si jí prohlédnu pozorněji mám pocit že jsem jí už předtím viděla, ty vlasy, ta tvář. U našeho třídního profesora předtím než jsem narušila jeho regenerační proces.se mnou byl ještě Grimgull a jistá zvláštní dívka i když netuším co tam dělala zrovna ona. Možná v té mlze zabloudila protože nečekám že by přišla pomoct. Démoni jsou zlé, zvrhlé, kruté a sadistické bestie tedy aspoň většinou. Dobrá to jsem poněkud odbočila vrať se o něco zpátky k té dívce a porovnej podobnosti. Vybavím si vzpomínku na tu démonku, vedle elfky kterou teď vidím před sebou a při náhlém zjištění sebou prudce škubnu a zavrtím hlavou. Někteří démoni dokážou měnit podobu aby splynuli s okolím a nebyli tak nápadní ... tak zde ne ... zde rozhodně ne. Přidám do kroku, brzy nechám obě dívky za sebou a ocitnu se u lavice kde na jedné straně stojí Kristy a s někým se baví a na druhé straně je Jigme. Dojdu až k němu a oslovím ho: „Ahoj můžu si sednout k tobě?“ |
| |||
Učebna 2 Marcos Pozvednu obočí nad tím jeho zápalem do výuky. Ne, že by se to nehodilo mít někoho takového po ruce. "To vskutku ano. Jen doufám, že tu mají kvalitní filtrační zařízení, jinak to tu krev znehodnotí." Dost o tom pochybuji. Otočím pohled k němu a nejsem si jistá, jestli teď přemýšlíme stejně. |
| |||
Učebna 2 Shizei "Fufíí!" zatleskám nadšeně. "Šupinatý? To jako, že mají stlomy šupiny?" Nakrčím čelo nad tou vtipnou představou šupinatých stromů. |
| |||
Chodba Jack "Hm, tak to jsme vlastně měli stejné informace. Alespoň o účelu," pozvednu jeden koutek o něco výš. "Bránu? To myslíš jako, že jsi prošel branou a to tě posune časem? To pořád musí nějak fungovat a právě nevím jak, pokud to není stroj času," začnu si hrát s přeskou na opasku jako pokaždé, když na něco nemůžu přijít nebo jsem nějak nervózní. "Takový materiál neznám. Takže v jiných rukách je to jen obyčejná kostka a jen v tvých umí takové divy?" ujistím se. Sice bych mohla klidně nonstop být zavřená v dílně, ale nemohla bych být bez možnosti jít na louku, k potůčku, do polí... Ale jestli tam byl celý život, tak mu to tak možná nepřijde. Vypadá to, že se nad něčím zamyslí, tak si ho pořádně prohlédnu. "V pohodě. Mě se to stává pořád. V myšlenkách se člověk snadno ztratí," uchechtnu se. "Jde ti to skvěle. Už nechci utéct ani omdlít," zasměju se. "Děkuju," vezmu jeho ruku do své a druhou mu pak do ní položím jeho kostku. S úsměvem zvednu pohled k jeho očím. |
| |||
Učebna 2 Aliana Poslouchám profesora a jsem dokonale spokojený s tím kde jsem. Jistě, bylo by praktičtější si sednout, ovšem to momentálně nepřichází v úvahu. Když po konverzaci na chodbě, kdy mám dojem, že Aliana úplně nepochopila slova léčitele, vejde konečně do třídy a zastaví se u mne. Usměji se na ni. "Nebudu si sedat. Ty bys ale měla zabrat nějaké pěkné místo, dokud je výběr." |
doba vygenerování stránky: 1.4858119487762 sekund