| |||
Učebna 2 Gill Ano školní uniformy se teď sice neřeší, ale někdo je musel vymyslet. Chtěla jsem jenom říct že se sice vymyslely uniformy, ale aby hned po přijetí informovali každého studenta to považují za naprosto nelogický a nesmyslný požadavek. Ano uniformy není třeba probírat jako se neprobíralo dřív to že je Země placatá a o ještě před tím než Terry Pratchett napsal Úžasnou Zeměplochu. Studijní poradce je přitom v každé škole i když je dotyčná osoba přesvědčena že je jeho pozice stejně užitečná jako prodávat praženou kukuřici na poušti. Ale abych byla spravedlivá i já jsem se zmýlila, tohle rozhodně není internát z Olivera Twista, ale škola kterou najdete v každém sitkomu. I když mám pocit že i ta je řízená lépe. Opakovaně jsem odkázaná na třídního zástupce, skvělý to mám zajít za někým jehož pravomoce jsou na úrovni starostů z Hunger Games? Jedinou efektivitu zde vykazují starostové Prvního a Druhého kraje to jen proto že jsou hlásnou troubou Kapitolu. Ale to už jsem poněkud odbočila při cestě do třídy se snažím vybavit kdo je náš třídní zástupce. Helen Buffetová, A to má být kdo? I když na tohle jsem se už ptala v jídelně. "Slečna Helen Buffetová, Tarney jí sice představil, ale já ji nikdy předtím nepotkala. rozhodnu se to dále neřešit a potom co potkám Gilla počkám až mi odpoví. |
| |||
Jack, Max "Knihovna ve vaší budově je Vám otevřená pořád, ovšem teď bych tam nechodil, přeci jen tu čekáme, až se tu všichni shromáždí," odtuším k Jackovi, zatímco sleduji, co se děje u dveří. Vypadá to ovšem, že si to léčitel přebral, takže se podívám na kocourka na lavici, který také vznese dotaz. "Ano, praktická část vaší výuky zahrnuje, že dané kouzelné tvory uvidíte. Přeci jen bez toho, abyste je viděli, byste je jen těžko poté poznali. Není ovšem možné potkat všechny, o kterých si budeme říkat, nehledě na to, že každý magický hvozd je jiný a jednotlivé role v hierarchii zastávají v každém celku jiní tvorové," na tváři mi zahraje lehký úsměv, "pro naše potřeby však postačí Šupinatý hvozd, který je na pozemcích Kordarovy školy." |
| |||
Chodba Wendy „Popravde povedané som iba vedel, že to je nejaká špeciálna škola, v ktorej by som mohol rozvinúť svoj potenciál a to bolo asi úprimne všetko.“ Poškriabem sa po hlave keď rozmýšľam. „Áno iné. Ja som sa sem dostal cez normálnu bránu, len ma sem skoro nepustili, lebo už bolo neskoro. Viem, znie to divne.“ Keď dokončím prácu s I.C.O.N., tak jej podám kocku a poviem: „Kľudne si ju prezri. Je to z anomálneho materiálu a funguje to vďaka mojim schopnostiam. Vytvoril mi ju profesor Metallo. Bol pre mňa niečo ako otec. Svet moc nepoznám a takéto podivnosti sú pre mňa normálne, pretože som celý život bol zavretý v podzemných labákoch. A ak by som sa správal alebo rozprával niečo nevhodné, tak pardon na za to, lebo moja komunikácia a chovanie občas nemusí byť najlepšie, ale kamarátka mi s tým pomáha, takže to už dúfam nie je najhoršie.“ Ako som spomenul tie labáky, tak sa zapozerám na kocku a mám taký výraz, že som si už niečo prežil a videl som veci, čo by zdravá mysel vidieť nemala. Zrazu sa z toho zamyslenia spamätám a pozriem sa na Wendy usmejem sa a poviem: „Pardon, nehal som sa trochu uniesť myšlienkami.“ Nehám, nech si kocku prezrie a keď mi ju vráti, tam ju držím v ruke. |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve Také se otočím k profesorovi, když začne konverzace o materiálech pro výuku. Vytáhnu notýsek a knihu i autora si zapíši. Snad ji mají v dostatečném množství ve školní knihovně. Pokud ne, je to jen další věc, kterou bychom museli jako třídní zástupci zařídit. Jistě by se našlo i nějaké to duplikační kouzlo, které by mohl někdo seslat. Ve stejný okamžik, jako dívka vedle mne, se otočím po lákavé vůni dívky, jenž se kácí u dveří. Odnesena je ven, ale slabý pach zůstává ve třídě. "To je vskutku zajímavé... Co myslíte, slečno Le Mauve?" podívám se na Monique s jiskřičkami v očích. |
| |||
Učebna 2 Aryania, Max, Luis Hodím po paroháči zkoumavým pohledem, když je jeho reakce poněkud prudší, než by se na tento uvolněný dětský rozhovor hodilo. Nikdo to nekomentuje, takže to také nechávám být. To jistě bude citlivé téma někam do soukromí. "Profesoři i léčitelé na závěr vypadali dost vyčerpaně. Jistě budou třídu upravovat, jen asi ne teď hned. Dokud ale tady v té nemá probíhat výuka, není to vlastně jedno?" usměji se na kocourka, když v podstatě řekne to samé a pustím ho, když sleze a přehopká lavice, aby se usadil na desce vedle Luise. Usadím se do lavice za Luise, opět tak, že si židli otočím opěrkou k lavici. Je to pro mne celkově pohodlnější. |
| |||
"Řekl bych, že uniformy se neřeší. Prostě tu jsou a každý student bez rozdílu je dostane. Pokud s tím máte problém, obraťte se na třídního zástupce. Jistě tu nějakého máte. A co se týče informovanosti studentů, tak bych řekl, že o to jsme se tady s Jackem v tomhle případě postarali. A opět je to téma, které můžete nadále řešit s třídním zástupcem." Začínám být jemně nevrlý, vzhledem k tomu, že již přes tři moje pokynutí do třídy stále stojí na chodbě. Na hlase to nemám znát, ale může si toho všimnout v jemné mimice mého obličeje. A doufám, že už k tomu nebude nic dodávat. Jsem proto rád, když se konečně otočí a pokračuje do třídy. |
| |||
Chodba – učebna 2 Wendy , Rekki, Jack, Gill „Jenom mám pocit že když se tu řeší takové podružnosti jako jsou školní uniformy tak je logické že se budou řešit i důležitější věci jako je informovat studenta kde je i když se na to nezeptá, Samozřejmě nečekán že to udělá ředitel, ale může se dotyčného po přijetí ujmout někdo jiný kdo mu vysvětlí vše potřebné.“ Chápu že ředitel chce být nejspíš s tímto místem spojovaný co nejméně, je to jako když nikdo nepřizná že čte bulvár nebo pracuje ve věznici. Ale nečekám že mi profesor odpoví a tak pokud se k tomu sám nevyjádří vydám se do třídy abych za dveřmi narazila na toho kluka se zlatou krví jak tam nějak nerozhodně postává. „Nevíš kam si máš sednout?“ |
| |||
Chodba Jack "Aha. Ale tys asi věděl kam jdeš a že vůbec existují. Nebo taky ne?" 2037? Tak teď už je mi jasný, že rozhodně nejsem nikde doma. "Jiné?" zeptám se trochu zmateně. Jestli nevymysleli stroj času, jak jinak by to mohlo jít? Než mu stihnu odpovědět, vyndá malou kostičku. Tázavě pozvednu obočí, ale to už se začne kostka rozkládat. Fascinovaně pozoruji celý proces. "Wow," vypadne ze mě v průběhu. Nabídne mi. Strčím si bonbon do pusy a ta chuť ve mě vyvolá další vzpomínky. Přesně takhle chutnala babiččina limonáda. "Mmmmm," přivřu oči a rozplývám se nad tou chutí s úsměvem. "Nebýt okolností, tak bych řekla, že je mi báječně. Asi s tím teď nic neudělám a prostě si budu muset zvyknout, než přijdu na to, jak se vrátit domů." Usměju se na něj. Přesednu si do tureckého sedu a možná až trochu moc nadšeně ukážu na tu jeho kostičku. "Můžu?" Jestli mi jí půjčí, začnu si jí zblízka prohlížet. Žádné škvíry. Dokonale hladká. Ten materiál mi nic neříká. "To sis vyrobil sám? Jak to funguje?" Nedokážu přijít na to, jak z ní ještě před chvilkou bylo hned několik kostiček a jak to dokázalo vytvořit ty bonbony. Ani jsem přes to nevnímala, co říkali ti dva vedle. |
doba vygenerování stránky: 1.4540638923645 sekund