| |||
Učebna 2 slečna le Mauve "Těší mne slečno Le Mauve," zlehka se odrazím lokty, jen abych sklouzl mezi nás na jedno koleno a líbnul ji ručku. Pohled který k ní poté zvednu je ale jen na pouhý pozdrav až příliš veselý. Když se vytáhnu zpět na židli pokývnu hlavou a navážu na předchozí téma. "Pak je velmi mrzuté, že jste narazila na to... Horší z místních studentů. Dovolte mi Vás jménem těch vychovaných, přivítat v naší třídě. Vážně musím se slečnou Buffetovou probrat, aby se vytvořil pro nově příchozí uvítací výbor z někoho slušně vychovaného. Hned jak se ujme své pozice třídního zástupce. Žel, bohužel ji zdejší prostředí skolilo a momentálně stoná na lůžku," rovnou jí i objasním. |
| |||
Učebna 2 Marcos Sedím šikmo k němu, v podstatě čelem k sedícímu na katedře, nohu přes nohu, ruce složené v klíně. "Ano, už to vypadalo, že tady nebude nikdo normální a na úrovni. Co jsem přišla, byl to jeden otřesný zážitek za druhým," přitakám mu. "Monique le Mauve," odpovím mu na jeho představení a přizvednu pravou ruku. |
| |||
Učebna 2 slečna le Mauve Na její díky se jen zdvořile usměji. Přeci jen je to z mé strany samozřejmost. Dosednu jen lehce, trochu bokem, abych k ní byl stále čelem. Jeden loket zapřu o desku lavice, druhý o opěrku židle. Nechám jí okamžik, aby si mne mohla prohlédnout a jen trochu hrdě zvednu bradu, i když se neubráním zářivému úsměvu. Momentálně se cítím skutečně dobře, takže tak až na zničenou uniformu, tak také musím působit. Když mám dojem, že byla dostatečná pauza, pohozením ofiny a úsměvem se pokusím získat její pozornost. "Skutečně mne těší, že zde potkávám konečně také někoho naší rasy s vytříbenými způsoby," pronesu na úvod, "jsem Marcos Ortega." |
| |||
Učebna 2 Marcos Ale... Usměju se, spokojená se svým úsudkem. "Děkuji," pronesu, zatímco se usazuji jako správně vychovaná dáma. Což samozřejmě jsem. Když se usadí, pořádně si ho prohlédnu a nijak to neskrývám. Na co také, že? Nevypadá zle. Rozhodně vyniká mezi bandou těch individuí... |
| |||
Chodba Sukui, Aliana, Jack, Gill Tři studenti! To by je jistě mohlo všechny rozpohybovat! Ork po své odpovědi odkráčí. Jestli jsem ale čekal, že to něco se čtveřicí před námi udělá, očividně jsou moc zaujati sami sebou, než aby jim dopad těch slov docházel. V klidu totiž pokračují ve svých rozhovorech. Povzdychnu si. Když se otočím zpět od kluka, v momentě kdy se mlha rozptyluje, všimnu si akorát, jak Sukui mizí ke dveřím. Ale u všech per...! Protočím oči a vyrazím za ní. Když za ní zaklapnou dveře, na krátký moment se zastavím u opařeného Jacka. Zahledím se mu do očí, pokud to jde a ztiším hlas, aby mne slyšel ideálně jen on. "Ještě jsi nevyhrál," pronesu k němu rázně a silně nepřátelsky. Než stačí zareagovat, pokračuji v kroku za něj, během kterého všem zmizím ze zorného pole. |
| |||
Chodba Gill, Sukui, Relliel, Aliana, Lee Keď mi Relliel povie svoje meno, len pritakám a odpoviem mu svoje meno: „Ja som Jack.“ Následne sa venujem ďalej Sukui a na okolité dianie moc nereagujem, ale aj tak ho registrujem. Keď Sukui zareaguje na moje poďakovanie, pozerám sa na ňu s tým miernym úsmevom aj keď sa otočí a s niekým hovorí. Stále som na ňu zahľadení a stále si na nej všímam nové a nové detaily, ktoré ju robia ešte krajšou. Keď sa obalila ta mlha cítil som, že je stisk sa zosilnej. Nie moc, ale skôr iba spevnel. Keď ma pustí, najprv neviem, čo sa deje, ale keď zrazu cítim, ako ma zľava obejde. Keď je mlha plno rozplynutá, už tam nie je. Chvíľočku tam stojím a ženie sa mi hlavou: Tak teraz čo ? Mám ísť za ňou alebo mám tu ostať ? Pretože sa zdá, že ak by som išiel za ňou, asi by sa celá skupina pokúsila ísť so mnou, tak tu asi zatiaľ ostanem a uvidím ako sa zachovajú ostatný. Nie som zvyknutý na takéto situácie... |
doba vygenerování stránky: 1.4806671142578 sekund