| |||
Chodba Gill, Jack, Rell, Aliana Ještě chvilku mi trvá, než mi dojde, jak to myslel. Z legrace ho jemně plesknu přes rukavici. "Hej! Když jsi tam byl ty, taky to nebylo nic jiného." Možná. Tedy myslím. Já nevím! Proč to s nimi musí být tak komplikované? Soustředím se na jeho tvář, takže nečekám, když mě chytí ruku a dá mi jí dolů. S jeho větou se podívám na téměř černý kapesník a musím se tomu usmát. Je vyšší než já, takže není těžké zachytit jeho pohled, i když hledí do země. "Zašpinit kapesník krví obětovanou při záchraně života je maličkost. Takový hrdina si zaslouží mnohem víc." Povzbudivě mu stisknu dlaň a pokud se podívá zpět na mě, stále se usmívám. "Děkuju." Když slyším, že k nám přišla nějaká dívka, jen nad její poznámkou pozdvihnu obočí. Asi bych se zrovna já neměla divit, že má někdo o někoho starost, i když ho nezná. Nebo se seznámili o víkendu? Moje pozornost zatím zůstává u Jacka. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Alyssa, Vesa Když je Kelly v klidu a z jejich rozhovoru to vypadá, že se nekoná pravděpodobně nic jiného, než přátelská výměna názorů, trochu se uklidním. Když jí Kelly nabídne z tortill a ženská přijme. "Hlavně ať jí zbyde dost, když ještě nejedla," komentuji to bručivě, ale více to neřeším, "jen pokud si nezačne," odtuším na Kelly slova, zatímco pohledem přeputuji na nagu, která se plazí kolem. Sleduji ji pohledem jen tak dlouho, abych věděl, kam se usadila. Když nic dalšího nedělá, vrátím se pohledem ke Kelly. Když zjistím, že na mne hledí, její pohled jí opětuji tázavým. Když nás představí, jen pokývnu hlavou v pozdravu. |
| |||
Učebna 1 – chodba Relliel, Sukui, Gill, Jack Z toho kluka potom začne vycházet něco jako olej, ale to o co se snaží má zřejmě úspěch. Potom však z něj ten olej začne tryskat i z ostatních míst což poněkud naruší to co právě říká. Jasně já vím že tohle je realita, ale víš ty kdo to je Kryton nebo C3PO? Jsi to totiž ty ... Složím ruce na prsou a usmívám se tedy aspoň uvnitř nad povedeným vtipem, protože tohle je vážná situace a tak by se to nehodilo. Navíc ten kluk je na tom opravdu špatně, tak špatně že se za své předchozí prohlášení zastydím, další kdo se přepíná rozhodnu se mu podat tu injekci o kterou mně pořádal i když netuším jak jí chce aplikovat. Pokud je skutečně to co si myslím tak se ta jehla zlomí. Mezitím k nám přijde nějaký profesor kterého jsem si předtím nevšimla protože jsem byla zaujatá tím klukem a pak lékárničkou, vypadá to že už je mu lépe a tak problém s aplikací injekce odpadá. Vypadá to že někdo zavolal zdravotníky kteří se hned pustí do práce a nakonec dojdou i k nám. Nejdřív je na řadě ten kluk který je vážném stavu, potom i kluci okolo něj a nakonec i já. Cítím opravdu dobře a protože se výuka přesouvá do další učebny vydám se tam, po cestě si všimnu anděla kterého na chodbě nejde nepřehlédnout. „Hustý ...“poznamenám když dojdu až k němu a pořádně si ho prohlédnu. Potom si všimnu i ostatních kteří jsou shromážděni kolem něj hlavně mně zaujmou ti dva kluci kteří tu jsou, předtím jsem neměla možnost a tak teď se vydám rovnou k tomu klukovi se zlatou krví. „Ahoj jsem ráda že jsi v pořádku. měla jsem obavy.“ Ano můžete mít obavy a zatím žasnout nad tím že má dotyčný zlatou krev. „Ještě jsem nikoho jako ty neviděla.“ |
| |||
Učebna 2 Hill, Alyssa Jestli nepotkala jiné démony, jak říká a ještě to vypadá, že k nim patřila i její matka, tak se asi ani nedivím, že působí tak, jak působí. Možná jen potřebuje navést tím správným směrem. Pak bych jí i odpustila ten přešlap nahoře v chodbě. Přece jen každý občas děláme chyby. Když to vypadá, že je myšlenkama jinde, neruším jí. Přijme tortillu a je vidět, že se má na pozoru. Podívám se na Hilla a když vidím jeho výraz, nemůžu se nezasmát, zatímco se otáčím zpět na ní. "Můžeš být v klidu, nic ti neudělá," sdělím jí s úsměvem, "že?" S tím se vrátím pohledem k Hillovi a pokud by to jen vypadalo, že má něco v plánu jiného, než to odsouhlasit, promítnu mu v očích varování, ať to nedělá. Jakmile mi to potvrdí, otočím se zpět na k ní a s milým úsměvem jí podám ruku. "Jinak, já jsem Kelly, tohle je Hill." |
| |||
Učebna 2 Kelly, Hillaris No tak jsem zjistila že ta vlčí dívka je skutečně démonka, jsem opravdu překvapená vypadá to že tu dívku moje odpověď pobavila, ano teď zmínka o tom že vypadla z nějakého kresleného seriálu vypadá hloupě. Ale také to vypadá že budu mít si s kým popovídat nebo se svěřit aniž by mně soudil nebo mnou opovrhoval. „Možná je to tím že jsem se zatím setkala jen s někým nepříjemným, otravným a arogantním, ale pak jsem o tomto tématu něco věděla ještě předtím. Ne moc protože to pro mou matku bylo citlivé téma, nejspíš za to mohlo to že jsme museli žít mezi lidmi mnohem déle než příslušníci mé ... rasy poněkud ... trvaleji.“ Rozhlednu se po třídě a na chvíli se ponořím do vzpomínek než mně ta dívka opět osloví. „Díky.“ Taky se zakousnu do té tortilly a přitom tak nějak očekávám že ten kluk vyskočí a názorně mi ukáže k čemu slouží stanový kolík zato že ujídám z jeho tácu. I když to by mi to ta dívka nejspíš nenabízela. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Musím říct, že to bylo fakt super příjemný, ležet v tý nárazový pozici celou dobu jak dřevo. Připadal jsem si jak zpátky u smečky. Taky tak krásně k ničemu. Konečně se můžu hýbat a než se stačím zdekovat, tak mne posadí mezi ostatní, kterým se bude nově příchozí kluk věnovat. Naštěstí to docela odsýpá, nebo se mi to tak zdá, protože je najednou u mě a léčí mne. Jak ustupuje bolest, ustupuje alespoň část mého vrčení. Mayli je ale pořád na ošetřovně, takže zamračený výraz nezmizí. Když mne propustí, zvednu se a beze slova vyjdu na chodbu. Jen krátce pohlédnu na harém na chodbě než vyrazím do vedlejší učebny. Zdrhnul bych na ošetřovnu, ale nechci potkat zase toho super příjemnýho mrtvoláka a navíc ve dveřích učebny stojí pravděpodobně dozor. S ještě mizernější náladou se tedy vydám dovnitř a sednu si do lavice před Vesu. Nehodlám si sedat k Modrému, to fakt ne. |
| |||
Chodba Jestli si myslí jeden nebo druhý z rivalů, že ustoupím, tak se šeredně pletou. Samozřejmě, nikdy určitě nepotkali anděla, aby věděli, jak okouzlující, trpělivý a hodní jsme. A rozhodně nic nezmění jen nepříjemnými pohledy. Hovor se odvinul úplně jiným směrem a zatím jsem nenašel vhodný způsob jak do něj vstoupit, tak jen stojím s natisknutou Sukui k sobě a drobně ji prsty přejíždím tam kde na ni mám položenou svou ruku. Když vytáhne kapesníček a vysmekne se, aby mohla začít čistit Jackovi tvář, založím volné ruce na hrudi. Křídlo nechám poloroztažené, naopak srovnám druhé křídlo do stejně otevřené pozice. Sleduji jak si Sukui počíná i Jackovu reakci. Jemně na to přivřu oči, ale nic neřeknu ani se nepohnu. |
| |||
Učebna 2 Max, Jigme, Aryania Když se Fuf zamračí, také zvážním a zatnu ruku, kterou mám položenou na lavici, v pěst. "Žádné svazování není sranda," procedím mezi zuby. To už se ale rozhovor mezi nimi trochu rozproudí, takže se do něj nadále nevkládám. Víle jen pokývnu hlavou v pozdravu, ale již jí odpověděl Jigme, takže na to více nereaguji. |
| |||
Učebna 2 Max, Luis, Aryania Luis mi osvětlí, co se mi vlastně snaží kocourek sdělit. Vypadá u toho, jako já se po jeho slovech cítím. Pravděpodobně ale narozdíl od něj, mám nějaké ty zkušenost s nakládáním s dětmi. "A kdyby někomu ubližovali, pořád by to nebylo správné?" zeptám se kocourka s úsměvem na tváři. K řádné odpovědi na otázku kterou položil před tím se pořádně nedostanu, protože přiletí Aryania. Sleduji ji pohledem. Maxe držím na ruce. "To vlastně nevím. Nicméně předpokládám, že by výuku mohli přeložit, vzhledem ke stavu třídy vedle," odpovím jí na její otázku. To už se do ní opět pustí kocourek. "Temné víly nejsou zrovna dobrý příklad," pronesu po jeho slovech, "a skřet může být jak hodný tak zlý. Svět přeci jen není černobílý." |
| |||
Učebna 1 - učebna 2 Zatímco já si tiše toužím po více životadárné tekutině která tady většině kolem proudí žilami znuděně sleduji léčení a pokusů o záchranu zbytku třídy. A tomhle pokračujícím zmatku se po sobě dvojce v předu začne sápat jako kdyby tady snad byly jenom samy dva. Děvenka byla vcelku nezajímavá...pochopitelně tedy kromě svého jasného spojení s růžovou dračící. No tak se mi to alespoň zdálo předtím, ale teď to nevypadá že by se nějak trápila tím že je růžová ve stavu v jakém je. Nepřekvapila tím, lidi jsou zrádná stvoření a kromě jídla a pro pobavení docela zbytečná. Tahle by se ale mohla ukázat užitečná, ale jen kvůli Růžové, jinak je na tom stejně. Na druhé straně je tady pak vcelku trapné pokusy o záchranu dalšího. Jestli se tomu jejich dohadování dá tak říkat. Všechno nakonec vyřeší až příchod skupiny léčitelů. Ti dokončí záchranu zbytku. Do vzniklé fronty se přidávám vcelku nerada, ale nakonec se to čekání přeci vyplatí když se mi konečně dostane krve. Nechápu tedy proč jsem já musela na takovou nezbytnost čekat v řadě jako nýmandi kolem. Svoje čekání jsem si tak zkrátila pohráváním si s loužičkou která zůstala po Miko. Ta její je zatraceně nepoddajná. Krvavou kouli od jedné z jeho asistentek potom, i přes svojí nespokojenost s tímhle jejich přístupem, přijmu s potěšeným úsměvem. A poděkuji jen přikývnutím. Část z ní upiji ale ani tak se na pohled ani trochu nezmenší, jen je teď dutá. Jak potom prolézám kolem krve Miko zmizí do krvavého orbu který jsem dostala od sestry, jako v takové skořápce takže se nesmísí se zbytkem. Ale to už z venku nikdo nepozná. K větší louži která je mi v cestě, tentokrát oranžové krve, vyšlu napřed kouli na které se usadí trocha oranžové. Bez zaváhání pak skončí rovnou na mém jazyku. Byla to jen zvědavost. Hned se ale otřesu a znechuceně se ušklíbnu. Tohle má někdo vážně v těle? No fuj! Bez delšího rozmýšlení vsechnu oranžovou krev ovládnu a vyhodím jí otevřeným oknem ven. "Tak uklizeno…" zašeptám si pro sebe. Opravdový důvod k tomu byl spíš ten že od toho nechci mít zapatlaný ocas. Protože oblézat se mi to nechce. A teďto bude více působit jakože jsem chtěla pomoci i ostatním. Přesunu se kolem skupinky podivínů před učebnou do té vedle. "Díky za pomoc" usměji se na léčitele postávajícího u dveří než se vplazím. Ale co pomoci i sobě. Už dlouho jsme neměli žádnou výpomoc. A koho lepšího požádat o pomoc než krevní 'pouto'? Kandidátů by k tomuto byla pousta. Tentokrát se však spokojím s chlapcem v poslední lavici (79). Rozhodnutá jsem okamžitě jak vlezu do učebny. Stačí vidět jak sleduje tu kravku která otravuje u jejich stolu. Krása toho kouzla je jeho nenápadnost a rychlost. Hotové je dřív než vůbec stačí mrknout. A jako krásný bonus si cíl ani neuvědomuje že mi slouží. Je to pro něj zkrátka přirozenost a samozřejmost. Mojí dobrou náladu kazí jenom fakt že jsou všechny zadní lavice už zabrané. Tak se tedy protáhnu mezi stoly na místo před modrého. Jako obvykle se zbavím židlí a stůl ocasem posunu dopředu abych měla dostatek místa, protože v do té mezírky která tam byla předtím bych svůj ocas mohla jen těžko stočit. A pohodlí bylo na prvním místě. |
doba vygenerování stránky: 1.4969458580017 sekund