| |||
Chodba Miko Když slyším její heknutí, podívám se na ní. Všimnu si, jak se její hádkové zastavili uprostřed pohybu k tomu mě kousnout. "Promiň, neudělal jsem ti něco?" zeptám se jí tiše. Jestli se nechá, podrbu jednoho hádka pod tlamičkou. Slyším hluk z chodby a jen tak tak stihnu i s Miko v pár otočkách uhnout z dráhy, aby do nás nevrazil. Skončíme tak u zdi knihovny. Když sklopí pohled, jemně jí zvednu prstem bradu, aby se na mě podívala. "Jsi v pořádku?" Pokud se stále bude chtít vysmeknout, dám jí najevo, že jí nijak nebráním, ale pevně doufám, že neodejde. Pokud ano, hledím za ní se smutným, starostlivým výrazem. |
| |||
Učebna 2 , otrapa "Přeci jen... Moje chyba," oponuji jí a na její díky se na ni jen vřele usměji. Když mi přistane pusa na tváři, spokojeně se rozzářím. Nechám ji ale v klidu najíst, takže začnu lehce bubnovat prsty do lavice a rozhlédnu se. Nestačí ale ani dokousat první sousto, když se u lavice zastaví ženská. I když nekoukám přímo na ní, mému radaru neunikla. Hned zvažuji, jestli je nějak nebezpečná nebo ne. Promluví a vypadá to, že si chce jen povídat. Jak se ale dostane ke své třetí větě, hned strnu a loupnu po ní pohledem. Kelly odpovídá, ale stejně se mé tělo rozpohybuje do toho, abych vstal. Zastaví mne však její dlaň na mém koleni. Když se po mne sebevědomě podívá, dopadnu zpět na sedátko židle, ale pohled nechám zabodnutý do ženský, kdyby jí napadla nějaká blbost. |
| |||
Učebna 2 Hill, Ječivka Hihi. Mám opravdu problém se nesmát, ale i tak to vezme nějak moc vážně a vyběhne z učebny jak kdyby hořelo. Nechápavě, ale pobaveně, se dívám ke dveřím, ve kterých zmizel. Nějakou dobu se nevrací a pak se přiřítí s tácem, který mi položí do klína. Pobaveně ho sleduji, jak se zadýchaně zřítí do židle. Položím tác vedle sebe na lavici a sklouznu do židle. Usměju se na něj. "Tos nemusel, ale děkuju." Nakloním se k němu a dám mu pusu na tvář. Vezmu jednu tortillu a s chutí se do ní zakousnu. Nestihnu ani dojíst první sousto, když se u lavice zastaví ječivka. V klidu dožvýkám a polknu. Teprve teď k ní zvednu pohled. S klidným úsměvem se jí zeptám: "Proč bych nemohla být?" Pokud to bude vypadat, že Hillovi se něco nelíbí, položím mu ruku na koleno a podívám se na něj pohledem: Tohle zvládnu. |
| |||
Učebna 1 – Učebna 2 Kelly. Hillaris Po tom co se probudím se rozhodnu zůstat na svém místě a do ničeho se nezaplétat, ostatní mají také dost jiných starostí než aby se zabývali zrovna mnou. A pak sem někdo přijde s doprovodem zatímco já protočím oči Budu muset přehodnotit to co jsem si o tomto místě myslela protože tím co se právě stalo jsem skutečně překvapené. Mezitím zjistím že tu jsou proto aby se postarali o všechny studenty, situace se od doby kdy jsem byla mimo musela opravdu zhoršit. Ne že bych to nějak moc sledovala po tom co jsem se probrala. Musíme odejít než uzdraví zbytek studentů jako by to nebylo možné za naší přítomnosti. Přece jen proto tu jsou a podle jejich efektivní práce to nevypadá že bychom jim měli nějak vadit. Když ošetřujete v polních podmínkách tak se také nestarají jestli jim někdo kouká přes rameno. Ne že by to zde hrozilo, nevím jak moc je to zde vážné a upřímně je mi to jedno, ale dobrá. Nemáme jim před odchodem třeba ještě něco zazpívat? Pokusím se najít Miko a omluvit se jí za to že jsem jí při vstupu do třídy málem zašlápla (ano málem jsem zašlápla medůzu) i když se asi bude tvářit překvapeně vzhledem k tomu že se jí omlouvám potom co mně zkameněla. Ale Kisa to odnesla nejhůř vzhledem k tomu zůstala pořád zkamenělá, když jsem se posmívala zkamenělému Sethovi Kisa to špatně nesla že by to bylo osobní? Na druhou stranu jsem se opět něco dozvěděla Miko zřejmě nemusí cíl vidět, v jistých případech stačí i dostatečně silná myšlenka a ona je schopná někoho zkamenět i přes své brýle. Vydám se tedy na chodbu do druhé učebny pečlivě se vyhnu skupině okolo anděla a ve dveřích učebny narazím na dalšího profesora který zřejmě musí zaevidovat že do učebny vstoupili všichni studenti. Po vstupu do učebny si opět všimnu té vlčí dívky a rozhodnu se vydat k ní abych se jí zeptala na to na co jsem se zeptala už předtím, ale odešla jsem dřív než mi stihla odpovědět. Vedle ní už někdo sedí a také si všimnu tácu a poklopu který si k ní ten kluk zřejmě odsunul. Tady má někdo pořádný hlad. Tohle chceš vážně sníst? Podívám se na toho kluka a pak oslovím tu vlčí dívku. „Ahoj chtěla bych se tě na něco zeptat. Ty jsi skutečně démonka? To jako vážně?“ |
| |||
Učebna 2 Ulgge Hned jak se zatváří tak starostlivě, po zádech mi přejede mráz. Vlastně asi ani nevím jeho pravý důvod. Když souhlasí, uleví se mi. Vykřešu slabý úsměv a pustím ho. Ruku v rukávu zachuchňám zpět do svého klubíčka. Když se za ním oranžový zvedne a odpádí rychle pryč z místnosti, sleduji ho ke dveřím pohledem, než zmizí z dohledu. Poté se vrátím pohledem zpět na Ulgge. "Možná... Čím dřív tím líp..." zamumlám nervózně. |
| |||
Chodba Chvíli to vypadá, že mne vůbec nevnímá. Položím ji tak i druhou dlaň na její druhé rameno. Když na mne přeostří mile se usměji. Ten úsměv tam však prudce zatuhne, když mi odpoví. Stále se usmívám, ale poněkud křečovitě. "Myslím, že tak moc ta místa nespěchají," vysoukám ze sebe nakonec. Když si Gill přejde vedle Sukui a využije jejích slov, aby byl příjemný asi jako osina v zadku vrhnu po něm tak svatouškovským pohledem, že se divím, že nevzplál svatým ohněm. "Byl to jen návrh," oznámím oběma a narovnám se. Využiji tohoto drobného pohybu, abych si Sukui přitáhl blížeji k sobě. Postavím se trochu bokem a ruce spustím z jejích ramen. Jednu spustím podél těla, druhou ale spustím po jejím rameni níž, abych ji stále držel kolem ramen, trochu přitisknou ke mne. Záda ji trochu zacloním svým křídlem. Využívám toho, že je Gill prozatím rozptýlen otázkou od pavoučnice. Aby toho nebylo málo, v tu chvíli se do toho přimotá i Jack. Na jeho vyčítavý pohled se zářivě usměji. Vůbec netuším, o co mu jde, ale andělům se nic nevyčítá, to by měl vědět. Stejně ke mne jen něco zabručí a věnuje se Sukui a Gillovi. Prohlížím si jeho zadělaný zevnějšek. To jsem dopadl ještě dobře s několika bílými fleky na šedé tunice. Ruch kolem medusy jsem úspěšně proignoroval, ostatně stejně jako ve třídě snahy kolem Gilla. |
| |||
Chodba Remmi Přidám do kroku, když uslyším kroky za sebou. Přesto mne dožene, chytí mne za ruku a přitáhne si mne k sobě. Jak do něj v podstatě momentem pohybu narazím heknu jak jsem si krátce vyrazila dech. Spony kabátu, který má na sobě cítím, i když se zabořili do vrstev uniformy. Díky tomu pohybu mne zachytí aniž bych příliš reagovala. Půlka hlavy se po něm ožene, ale tak nějak se zmateně zastaví těsně před tím, než by měli zkousnout. Jestli tedy dokáže rozpoznat zmatení v klubku hadů. Drží mne sevřenou, takže probíhajícího kluka nechám na něm. Hlavu skloním a koukám někam na zem vedle něj. Kdybych nebyla takhle vykolejená, asi bych jeho kontakt, kdy má na sobě jen kabát, docela uvítala. Nic neříkám. Po chvíli se jen zavrtím a pokusím se mu svou dlačí silou vytrhnout. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Max Ohlédnu se po Maxovi, když vystartuje vstříc Jigmemu a jen je tiše pozoruji. Čím více se ale démon tváří nechápavěji, tím je mi jasnější, že do toho budu zatažen. "Ta víla, když mimochodem pro Vás sháněla pomoc, pronesla něco o svazovači skřetů. Pokud jsem slyšel správně, dokázali to spolu rozebírat. Max by rád věděl, proč je svazujete a co s nimi pak děláte," mám co dělat, abych se při tlumočení nerozesmál, protože takhle situace je skutečně absurdní. |
| |||
Učebna 2 Max, Luis Když z něj opět vypadne šišlanina, kterou si nedokážu spojit s ničím, co bych si pamatoval, nechápavě zamrkám. Když se poté ohlédne k Luisovi, jeho pohled následuji a tázavě se na něj podívám. Jediné co jsem z toho pochopil je, že asi Aryania něco říkala a tady malému to vrtá hlavou. |
doba vygenerování stránky: 1.4019911289215 sekund