| |||
Učebna 1 Před mlhou Zvědavě se na něj dívám, když vidím jeho překvapení. Kývne mi na souhlas. Napjatě čekám na kousnutí. Neodvážím se zavřít oči. I tak je ale překvapující, jak jemně chytí mojí ruku, i přes svůj třas, který jsem cítila na ramenou. Jak se přibližuje, mám zápěstí citlivější a citlivější. Položím svou otázku a v odpověď dostanu pohled jeho fialových pronikavých očí a odzbrojující úsměv. Zprudka se nadechnu a zavřu oči, když se zakousne. Držím dech, dokud se mi do těla nevlije nový, příjemný pocit. S výdechem mi povolí kolena a já se musím o něco opřít. Hruď se mi zvedá v rychlém mělkém dechu, hlavu zakloněnou dozadu. Když zuby vytáhne, ani to nepoznám, dokud mi olíznutí ranek nepošle příjemný mráz po celém těle. Ten příjemný pocit se vytrácí a ve mě vznikne zvláštní prázdnota. Otevřu oči a podívám se na něj pohledem, který může pochopit jen upír nebo jeho "svačinka". Na venek to může působit jako svůdný pohled. Vrátím se ale zpět do reality, když si uvědomím jaká mi je vlastně zima. Pomůže mi, nebo spíš sám dostane Relliela z vody. "Děkuji." Když pak zavolám na Gilla, vypadá to, že mu někdo pomůže. Zase se snese mlha. 18:15:15 Čekám známý pocit telekineze, jako když mě Ys pomáhala na její hřbet. K mému údivu se ocitnu v upírově náručí. Což by samo o sobě nebylo tak udivující, kdybych něco cítila. Ale já necítím nic. Překvapeně zamrkám. Jak je to možné? Vždyť jsem cítila, jak se to na něj přeneslo, tak jak to, že se to nevrací? Ne, že bych si stěžovala, jen to nedává smysl. Není ale čas nad tím přemýšlet teď. Z Ys výrazu mi ztuhne krev v žílách. Vyděšeně s vytřeštěnýma očima se na ní dívám. Všechny zvuky okolo se mi přenesou do pozadí, ramena mi klesnou, z očí se mi řinou slzy. Můj výraz se změní v prázdný, když Ys padá v bezvědomí. Dál stojím na místě a nehýbu se. Jen upřeně hledím do prázdna. 18:16:15 Vidím před sebou nějaký hnědý obrys a slyším tlumený hlas. Já se ale dál utápím ve svých myšlenkách. Co se to s ní stalo? Byla to vůbec ona? Proč to udělala? Chtěla jí zabít? Proč mě neposlechla? Slyšela mě vůbec? Co bude teď? |
| |||
Učebna 1 Těsně po mlze Rozlítneme se a přistaneme u draků. S vlčicí se domluví, že je osuší, jako mě před tím v koupelně. Když je hotovo, Strčí drakům do nosu divnou černou věc. Fujky! Nakrčím čumáček, jak mi to lochtá i za ně. 18:16:23 Přijde k nám někdo novej a podává Jigmemu nějaký lektvar. Vezmu si ho do tlapky za něj. Levou tlapkou se držím jeho pravýho rohu a pootočim se tak, že mu v podstatě sedím na rameni. Nakloním se dopředu kolem jeho ucha. Vypadá jak sušenka. Zoubkama otevřu lahvičku a opatrně mu jí dám do pusy. Doufám, že se nerozdrobí. Zakloní hlavu, takže je dobře, že sedim na rameni, protože aspoň nespadnu, ani mu nepřekážim. Přelezu si zpátky za krk. 18:17:05 Asi už draka vyléčil, protože z něj sundá ruku. Prudce klesne na kolena, sesune se na zem a opře se. Trochu to se mnou škubne, ale držím se pevně, tak aspoň nespadnu (41%). Rozhlídnu se po třídě. Děje se tady toho dost. Nejblíž k nám je ale kluk, zavalenej jiným. Ten, co byl v jídelně popálenej je zase hrozně moc zraněnej a utíká jiným dvěma. Nad hlavami nám zahoří modrej oheň. Druhej drak ničí podlahu, ale asi se mu nedivim. Musí to hrozně bolet. Když se pak zmenší, vidím za ním toho pána, co dal Jigmemu ten lektvar. Rozběhnu se za ním těsně před tím, než se objeví víla pod lavicí. "Plosím, nemáte ještě ten lektval? Nebo spíš dva? Tamten kluk vypadá vyčelpaně. A Jigme taky." |
| |||
Učebna 1 Když ke mne natáhne ruku, aby mne podrbala, celý ztuhnu, očekávaje další hromy a blesky, nebo alespoň praskání magie. Když se nic nestane uvolním se a i se jí trochu vlísnu do ruky. To už ale máme jiné starosti. 18:17:05 - 18:17:41 Plamenů si všimnu jen jako nepříjemného horka. Více se soustředím na Kelly. Nakloním liščí hlavu pátravě na stranu, když mu začne léčit hlavu. Když si všimnu, kolik jí sebralo energie jen jedno z jeho zranění, popojdu blíž a stočím se jí vedle tlapky s tím, že si hlavu položím přes ní. Začnu jí po malých dávkách doplňovat energii, tak aby jí to nenarušilo soustředění ani její léčení. V podstatě jí tak energie vůbec neubyde. Podaří se mi vyrovnat veškerou energii, kterou spotřebuje k jeho léčení. Pod dlouhým působením mých sil v jejím nitru se z jejího středu vymotá smotek mé předchozí magie a změní se v čistou energii, kterou může také využít. Její černý květ tak přestane být násilím zavřen. Může ho ovládat, jak bude sama potřebovat, ale nic nezabraňuje tomu, aby z něj něco neuteklo. Ani si toho nevšimnu, protože jen pár sekund před tím, než odtáhne ruce od Dollyho mi dojdou síly a odputuji do vyčerpané temnoty. Když cítím, že mi uniká mezi tlapkami vědomí, sám se zbytkem své síly násilím uzavřu v této podobě. Nepotřebují, abych tady zacláněl. (94%) |
| |||
Učebna 1 18:16:53 Ten malý rošťák nám proklouz. Nejspíš mě trochu rozptýlil ten obrovský výboj magie od Tarneyho. Sotva se otočím, už má ruce na Ary. 18:17:05 Sejdeme se běláskem v liščí podobě u Dollyho, zatímco jí léčí. Bezprizorně ho pohladim po hlavě a podrbu za ušima, pohledem sledujíc Dollyho. Když začne padat, naštěstí se přichomítne Tarney. Jako bych to neříkala. Je neuvěřitelné kolik toho ten malý blázen vydrží a jak s tím dokáže být mrštný. Tarney se podívá se na mě a já na nic nečekám. Přiložím Dollymu ruku na místo, odkud mu vytéká krev. Magií nahmatám střípky lebky a pomalým pohybem ruky je vytáhnu zpět na místo.. Druhou rukou přejedu nad tím místem a zahladím lebku (73%). Pokračuji stejným způsobem s jeho žebry (60%) a nakonec mu alespoň trochu ulevím od pohmožděnin na zádech (39%). Nechávám ho ale v bezvědomí, jinak ten cvok bude pokračovat. Během léčení cítím, jak se v rychlém sledu objeví plameny a Tarney se promění a odklání je. Cítím jak se blíží Hill. 18:17:41 Jakmile jsem s Dollym hotová, vezmu ho do náruče. Zamračím se na jeho vahou. I na dítě je dost lehký. Rozhlídnu se po místnosti, kam ho můžu položit. Pohledem se setkám s Hillem. Usměji se na něj. "V pořádku?" Za ním vidím nově příchozího, který zrovna rozmrazuje upírku. |
| |||
18:17:05 - 18:17:17 V tento moment se toho stane hodně. Dolly se začne hroutit, tak ho podepřu. Těsně před tím, než mu zmizela vílí křídla, tak jsem zaslechl lehké prasknutí, jak se ho pokoušela chytat i Aurora. Koutkem oka zachytím, jak za lavicemi u zdi zmizel směrem k zemi Gill. Na druhé straně zrovna zmizí šupinaté tělo Hillarise, jak se promění. Jigme se sesune k zemi. Léčitel, díky tomu, že se nemusí již starat o Nybe, tak míří do prostoru mezi Wayna, Mersiho a Vesu. Nestačím Auroře ani odpovědět, když od Nybe vyšlehnou modré plameny. I když s ledovou, magií prosycenou, vodou si můj unavený stav nedokáže dost dobře poradit, plameny jsou něco jiného. Jak se studenti budou na hodinách učit, oproti běžným plamenům jsou dračí plameny silnější, protože jsou prosycené magií. Vyrovnají se jim ale jiné, podobně silné plameny. A to jsou plameny nepocházející z této sféry, totiž plameny Pekelné. Není nutno dodávat, že na tohle se nepotřebuji ani soustředit. Hned jak ucítím vznikající plamen, tak již v kroku k Dollymu uzpůsobím své tělu k ovládání plamenů. Z hlavy vyraší mohutné rohy, vlasy se protáhnou, tělo celkově zmohutní, pokožka ztmavne, uši se zašpičatí, z kůže se zvednou trny. Můj oblek nahradí lehké brnění bohatě zdobené ohnivými drahými kameny a drahým kovem. Brnění je dělané tak, že se zvedá z nohou přes slabiny, nicméně tam končí, odhaluje hruď a pokračuje až u ramenou. Na krku mi sedí medailon se Satanským rodovým znakem. Má aura mnohonásobně zesílí. Celá proměna však trvá jen zlomek sekundy. Trhnu jen lehce bradou a plameny se zvednou ke stropu, aniž by někomu ublížili. (46%) Chci aby místnost ještě trochu prohřály a uspíšily sušení, takže je nezvedám moc vysoko. Všichni jenž by byli zasaženi tak mohou cítit jejich teplo. Následně se podívám na dračici a prohřeji její zkřehlé tělo pekelnými plameny. (95%) Na Kelly jsem stále, i přes změnu podoby, upřel svůj pohled, aby Dollymu pomohla. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Shae, Tarney, Dolly, Jigme 18:16:15 – 18:17:05 Kelly si opře hlavu o mé rameno a já se jí dál neptám co se jí vlastně stalo, chvíli takto sedíme než se Kelly otočí za skřípavým zvukem kterým se ukáže být drak. Kelly ho zná a jde se mu svěřit s tím co jí trápí a pak se shora někdo ozve se svou otázkou. Ten hlas znám, ale i tak když vzhlédnu tak se leknu než mi dojde že to je Jigme. Jistě tahle podoba má své výhody třeba v podobě těch křídel, ale také je pěkně děsivá ... Jigme říkal že je čaroděj takže za tím určitě bude něco víc než řekl, protože zde určitě pracuje silná a ošklivá magie. Jsem si jistá že bychom si měli o čem povídat, z mých myšlenek mně vyvede až to že se Kelly svěří že mokrá jistě, ale u ní to znamená že jí jenom navlhla srst co mám potom říkat já. Na druhou stranu jí chápu také teď nemám zrovna moc dobrou náladu ... Kelly přijde s návrhem a já chci Jigmeho požádat jestli by mně by mně mohl vysušit taky když už vysušil Kelly, ale Jigme se už stará o draky a tak dojdu za Kelly k našemu třídnímu profesorovi. Moje otázka jestli nemůžu s něčím pomoct uvízne když se podívám na dívku která tu stojí, tohle je už určitě démonka. Polknu a nemůžu si pomoct abych na ní nezírala s vyděšeným výrazem dokud mně neosloví Kelly, nevím jestli oslovila přímo mně, ale i tak se k ní otočím s omluvným úsměvem. „Promiň, ale teď nemůžu levitovat aspoň dokud neuschnu ...“ Na otočení profesora a natočení správným směrem bych spotřebovala hodně vílího prachu, uvažuju že se odsud hezky potichu vytratím. Nejsem tu moc prospěšná a necítím se dobře v přítomnosti té démonky protože démoni jsou zlé, kruté a sadistické bestie jak jsem mohla vidět u té dívky která z Miko chce udělat vílí prach. Mezitím ucítím zásah léčivé magie a pak k nám dorazí další profesor a se společným úsilím se jemu, Kelly i té démonce nakonec podaří našeho profesora probudit. Ten se hned ujme toho že vysuší třídu zatímco ta démonka se rozhodne odejít, sleduji ji a přitom se mi viditelně uleví, Tak to bychom měli. Kelly se rozhodne úspěch jejich společné práce ocenit vzájemným objetím s našim třídním profesorem který se potom rozhodne pomoci Miko, zatímco ho sleduji ucítím zvláštní pocit, je to příjemný pocit který jsem cítila už předtím. Otočím se a všimnu si kluka který má na zádech stejná křídla jako já až na to že ty jeho nejsou složená. Potom když to vypadá že ten kluk omdlí objeví se modrá liška která ho chce zachytit když se do toho opět vloží profesor. Všimnu si že když ho chytí on křídla mu opět zmizí, jsem tím docela zaujatá, ale když ucítím vlnu horka tak jednám pohotově a schovám se pod lavici. Nehodlám vylézt dřív než budu z bezpečí a dosahu toho kdo to že se právě probírá těžce nese, ale zřejmě si popletu směr protože když vylezu stojí proti mně Jigme opírá se o lavici a vypadá to že mu není zrovna nejlépe. Také si všimnu kocourka který se usídli pevně tam kde má Jigme rohy ovšem mou pozornost opět přitáhne Jigme. Ne on není démon to by nebyl tak vyřízený, ta démonka byla schopná postarat se o našeho třídního profesora a potom odejít jako by se nic nestalo ... „Jsi v pořádku?“věnuju mu starostlivý pohled a pak se podívám po nějaké židli nebo něčem jiném aby se mohl posadit. Obávám se že víc toho pro něj udělat nemůžu, ale někdo jiný ano. Po dlouhé době rozložím křídla ovšem bolest kterou očekávám nepřijde, usměju se a vznesu se do vzduchu. „Je tu někde pomoc? Prosím někdo tu brzy odpadne.“zavolám tak silně jako to jenom jde a potom se opět podívám poněkud starostlivě na to jak na tom Jigme je. „Prosím žádám si pomoc pro svazovače skřetů a léčitelé draků“ Ano to první jsem si vymyslela, ale rozhodla jsme se uvolnit napětí menším vtipem. |
| |||
Učebna 1 18:17:05 Jak se začínám pomalu vracet k sobě moje tělo se zachvěje z té divné tekutině která se mi nějak dostala do nozder. Ono nejenom že to nepříjemně studí ale hlavně to fakt otřesně smrdí. Než vůbec otevřu oči nebo se začnu zvedat se toho pokusím zbavit, a hlavně se taky ohřát. Bez nějakého dlouhého přemýšlení tak z nozder vypustím mohutný, zářivě modré magické plameny (42). Spolehlivé delší než jsem já sama. Ještě si přitom pohodím hlavou abych tomu svinstvu pomohla ven. Chci si být opravdu jistá že to všechno půjde pryč. Že přede mnou zrovna stojí zbytek třídy jde v tu chvíli docela mimo mě. Pak si začnu pomalu protahovat, zkroucené a bolavé tělo. Křídla mám nepěkně ztuhlá a hrudník mě taky nepříjemně tlačí. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Rekki Na slova Kelly jen zabroukám v mysli, že všechno bude v pořádku. Sleduji ji po místnosti pohledem, abych dával pozor na to, že jí nic nehrozí. V ten moment bych použil poslední zbraň a to je můj ocas. Tím bych jistě ještě zvládl hýbat. Podivně zabublám, když se do mne dostane inkoust. Divně to studí, ale asi to pomáhá, tak to nechám být. 18:17:02 Zatnu čelisti, když mi rovná žebra a místností se ozve skřípění drápů o podlahu. Všichni mohou být rádi, že se místností neozývá bolestný řev. Tím bych ale mohl ublížit i Kelly, tak radši zlikviduji podlahu kolem mne. Dávka léčivé energie je ovšem mnohem příjemnější. V těle mi přestávají stahy, není mi najednou zima, naopak se mi do končetin rozlévá hřejivé teplo. Jakmile se cítím dostatečně silný, abych to mohl udělat, tak na sebe vezmu humanoidní podobu. "Děkuji," věnuji léčiteli a už spěchám po bok Kelly. 18:17:08 Dojdu ke skupince a zastavím se tak, abych nepřekážel ale mohl vrazit každému, kdo se sem přiblížil s nepřátelskými úmysly. Také se nechám odvolat, kdyby někdo potřeboval mou pomoc. |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack, Gill 18:16:20 – 18:17:14 Snažím se i když nemám patřičnou průpravu navíc se snažím zvrátit to k čemu by vlastně vůbec nemělo dojít, ovšem ptát se proč k tomu přesto došlo by teď bylo jako ptát se kdo pustil psy. Má snaha je přerušená tím že se mně Tarney rozhodne šokovat, doslova a tak se složím pod lavici dokud mně někdo neprobere. Proberu se u zbytku zlaté lavice, nevím jak jsem se sem dostala, ale je mi to v současné situaci jedno protože si potřebuju sednout na něco na co se dá si sednout. „Tak to bychom měli, to potvrzuje že jsem přece jen měla pravdu.“ To že tam Tarney ležel neznamená že naši pomoc skutečně potřeboval, ale nespíš jen probíhal regenerační proces a ten blesk byl zřejmě jen vedlejší účinek. Kdybych si ho pozorně prohlédla určitě bych to v jeho životní energii uviděla ovšem já jsem byla až moc šokovaná současnou situaci. Nebo by mi asi došlo proč pomoc ostatních nebyla účinná, ale já chtěla ukázat že když o něco jde tak dokážu něco víc než opékat klobásy. Vyčtu Yqi že se předváděla v situaci která se mohla vyřešit sama od sebe a pak udělám to samé ... Rozhlédnu se po zničené třídě a jsem zklamaná, k tomu všemu došlo a to hodina ještě ani nezačala. Tohle by se v NŠÚ nestalo a nestalo by se to ani zde kdyby zde řešili důležitější věci než uniformy ... Otočím se pokusím se zjistit jak je na tom Tarney, jako ujištění že jsem měla pravdu Tarney je v pořádku protože se mezitím stačil uzdravit sám. I když tohle nebyl můj první omyl, zkáza ke které teď došlo dokazuje že tohle nebude to místo které jsem po příchodu sem předpokládala. Takže mám šanci že moje žádost ohledně uniforem bude přece jen vyslyšena. I když to počká protože pořád tu mají jiné starosti, Tarney nejdřív vysuší místnost a pak se rozhodne zachraňovat Miko, nevím co se zde stalo protože naposledy z Miko ledová socha nebyla. Zřejmě se někdo se rozhodl projevit své rozhořčení ze zkamenění ne tak hrubým způsobem jaký se rozhodla provést ta zuřící dívka. Všimnu také zvláštní průsvitné postavy která má zřejmě hodně napilno, ta postava mně opravdu fascinuje protože nikoho takového jsem tu předtím neviděla. Potom si však všimnu že za tou postavou se odehrává drama kdy se dva kluci snaží pomoct jednomu ze studentů, vydám se tedy k nim. Když přijdu o něco blíž poznám kdo to je, ten kluk který se předtím vytahoval podívejte já umím měnit věci ve zlato. Ano alchymisty by tím přivedl do stavu extáze, ale skutečně to bylo teď vhodné? Nicméně tento kluk skutečně potřebuje mou pomoc protože kluk který se ho snaží zachraňovat ví nejspíš o resuscitaci to co já. „Nejdřív musíš dýchat a až potom se pokusit rozproudit mu srdce.“ Ano vím že jsem to předtím udělala opačně naštěstí se nic nestalo, Tarney odolal té vlně tak mu sotva můžu ublížit já. |
| |||
Učebna 1 Gill, Jack 18:14:50-18:17:02 Uleví se mi. Netušim jak dlouho bych to ještě udržel. Jako pět minut soustředění se na magii je docela dost. Vzhledem k tomu, že netušim, co dělá, tak se nepřestávám soustředit. Trvá to nějakou dobu, než Gillovi zasvítí oči a povolí mu ruce. Přeruším přísun svojí magie. Šest a půl minuty. To je snad můj rekord v držení kouzla. Vyčerpaně oddechuju, zpocenej jak kdyby se tady všechno před chvilkou nevysušilo. On teda ten nový závan horka taky moc nepomáhá... Kvůli tomu si nevšimnu včas, že se Gill převažuje na mě, abych ho podepřel. Padáme spolu v objetí na zem. Naštěstí se mi alespoň podaří vykřesat kolem sebe telekinetickej povlak (44%), takže sice dopadnu trochu tvrdě a bolavě, ale Gill mě aspoň nerozdrtí pod sebou. Jako já chápu, že jsem ti chyběl, ale nepřeháněj to zase, jo?! 18:17:02-18:17:14 Teď, když na to mam čas, tak se toho chopim líp a celkem bez problémů nadzvednu Gilla a přetočim ho na záda vedle sebe (72%). Funim u toho teda jak kdybych zrovna oběhl planetu. Každopádně Gill furt nedejchá... Všimnu si, že mám na dlaních a rukávech kabátu tekuté zlato, teda spíš takový jak žvejkačku. Stejné mu vytíká z ramene. V hlavě mi šrotuje, co dál, abych ho probral. Soudě dle toho, co se tu dělo, musí to u něj nahrazovat krev. Tak snad i zbytek jeho těla funguje podobně jako normálně. Zkusim mu nahmatat tep, ale žádnej necítim. Zvednu se z lehu a kleknu si vedle něj. Dám mu pořádnou herdu do hrudi, aby mu naskočilo srdce. Nebo to byl aspoń účel... Místo toho mi jen velmi nepříjemně zapraskalo v prstech (7%). Fuck, fuck, fuck..! |
doba vygenerování stránky: 1.4927990436554 sekund