Andor.cz - Dračí doupě online

Učebna 2
Max

Zastavím se někde mezi lavicemi. Na jeho vrácení komplimentu se jen usměji. Povzdechnu si, ale stále se usmívám.
"Když mi objasníš, co to má znamenat, tak možná," uchechtnu se. Je to už nějaká doba, co jsem se vypořádával s takhle mladými. A musím říct, že mám občas problém mu vůbec rozumět, natož pochopit, co vlastně říká. Je ale příjemné, když tu někdo takto rozmělňuje tu vážnou sebranku, co se snaží navzájem povraždit.

Chodba - Učebna 1
Kelly

Spokojeně se široce usměji, když se tak vesele zazubí. Povytáhnu obočí, když chvilku trvá než odpoví.
"Tak vzhůru! Chce to nějaký dobrý místa," při svých slovech i zvednu ruku, jak správný průvodce, který signalizuje cestu. Otočím se a vykročím k vedlejším dveřím učebny dva. Když však po pár krocích zjistím, že mne nenásleduje, ohlédnu se přes rameno, co se děje. To už se také rozejde, takže spokojeně pokračuji. Zastavím se až za dveřmi.
"Nějaké přání, kam se posadit?" nechám ji zvolit místa. Jestli je jí to jedno, nebo chce znát můj názor, navrhnu místa před Modrým.

Učebna 1 - Učebna 2

Sharika

Léčitel se k nám přece připojuje a vyléčí démonce krvácející díru v hlavě. Jen ne takovým způsobem jak bych od něj, jako léčitele očekávala. Ránu zacelil, avšak oko nevyléčil. Asi jsem přecenila jeho léčitelské schopnosti. K jejímu stabilizování to však zřejmě stačilo. Po jeho výzvě k jejímu probrání poněkud zaváhám. Mrknu na Shariku jestli by se toho raději nechtěla ujmout ona, ale když vidím že se snaží tvářit jako kdyby tady nebyla opatrně pavoučici proberu z bezvědomí sama.

Někde venku před budovou nastane rozruch, po kterém se objeví vskutku rozmanitá skupinka dalších léčitelů. O poznání schopnějších a efektivnějších ve své práci. Po vyléčení ostatních se Kazin zastaví i u nás a rázem vyřešil problém chybějícího oka. Nabídku jejich léku který by údajně měl doplnit energii s poděkování odmítnu. Tu kterou jsem si vzala od Shariky jsem ani zdaleka nedokázala využit při pomoci pavoučí dívce. A Sharika se bez zaváhání chopí šance se vypařit a zmízí sotva se zmíní o odchodu do vedlejší učebny. Jen se pousměji a zakroutím nad jejím útěkem hlavou.

Ještě chviličku pozoruji dění a když začne vznikat fronta taky se přesunu. Před odchodem se ještě ohlédnu za Tarneym, který se po událostech zdál opravdu oslabený. Ale teď byl ve schopných rukách.

U dveří kromě jiných postává taky medusa, která měla vlastně celou situaci na svědomí. Očekávám že se to neobejde bez trestu.
Cestou, po krátkém zamyšlení zda je to dobrý nápad, se opět změním do elfí podoby. A jsem při tom opravdu ráda že jsem se nerozhodla vysvléknout se ze svého oblečení. Mohla bych snad říct že moje brnění bylo téměř mojí součástí, že bych vlastně ani nepoznala že ho mám na sobě. Takže mi rozhodně není nepohodlné. Do vyučovacích hodin se pořád tak úplně nehodí.

V učebně se usadím do lavice před Shariku. Byla bych se posadila vedle, ovšem to místo už zasedl někdo jiný. Ještě než se posadím se k dívce nakloním. "My by jsme si měli popovídat a trochu blíže se poznat" řeknu s úsměvem. Potom už se posadím a nechám je jejich hovoru. Chtěla bych s ní promluvit v soukromí, a je mi jasné že se mi snaží vyhýbat. Možná ne jenom mě ale taky všem ostatními. Tak si říkám že ta její změna jí v tom měla pomoci. Tak jako tak jsou její snahy marné, stejně jsem tak nějak celou dobu věděla kde je.

Chodba - možná Učebna 2
Hillaris

Na jeho pochvalu se na něj zazubím. Určitě to bude jeho radou. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Nikde není dost těsno... Sjedu ho pohledem a skousnu si spodní ret. "Měli bychom..." Pohled na něj zvednu až když promluví. Pokud se rovnou rozejde, chvilku si užívám výhled, než ho následuji.

Učebna 2
Jigme, Luis

Ťukne mě do čumáčku. "Fufííí!" Zachichotám se. "Ty taky! A teď mi plozlať, jak je to s těma skšetama..."

Učebna 1 - Chodba
Remmi, Sukui, Relliel

Když se začnu probírat, velmi mne překvapí, že mne nic nebolí. Vlastně ani nejsem zatuhlý, minimálně to bych čekal. Také mám zavřené oči. Když je začnu rozevírat, uvědomím si několik věcí. Sklání se nade mnou démonka. Velmi pohledná démonka. A také ležím. A... Mám zcela holou hruď. Má košile i vesta leží nedaleko a při léčení ze mne sundali i předem uvázané obvazy. Když se tyto věci pospojují dohromady, prudce se vymrštím pryč od ženy, která mne držela. Když mne ujistí, že s mými schopnostmi počítá a neublížím jí, trochu se uklidním. Když ale přitakám na otázku, že se cítím dobře, nekompromisně mi strčí do rukou mé věci a vyšoupne mne na chodbu. Ani jsem se nestihl obléci, nebo se ujistit, že Remmi je skutečně v pořádku. Jen okrajově jsem si všiml, že je stále v místnosti.

Nutno tedy říci, že se po dveřích, které za mnou zase zabouchne, ohlédnu značně zmateně. Nestačím se ani řádně vzpamatovat, když se za mnou ozve Sukuina otázka. Otočím se k ní, stále zpracovávajíc informace, co se vlastně stalo.
"Cítím se dobře. A co ty, není ti nic?" zeptám se a přejedu ji zkoumavým pohledem, zda je v pořádku, "myslíš, že bys mi mohla trochu objasnit, co se vlastně stalo? Mám trochu... Okno, od té doby, co přišla ta vlna," zlehka pokrčím rameny a ustoupím, abych nepřekážel ve dveřích.

Podržím si vestičku koleny, abych si mohl přes ramena hodit bílou košili a začít se konečně oblékat. Pokud mi ji bude chtít podržet, nechám ji, jen si dám pozor, abych se jí nedotkl.

Chodba
Kelly

Nakonec se objeví na chodbě mezi prvním davem. Když zvedne hlavu a usměje se, ještě širší úsměv jí vrátím zpátky.
"To jsi to zvládla parádně!" pochválím jí spokojeně. Nepochybuji, že je to kvůli mým dobrým radám, jak šetřit energií. Na chodbě se tvoří chumel čekajících.
"Zapadneme také do třídy? Máme počkat tam, a tady začíná být těsno," navrhnu, zatímco si kolemstojící přeměřím nedůvěřivým pohledem. Naštěstí z nich nikdo nevypadá agresivně.

Učebna 1 - Učebna 2
Sharika

Pomalu přicházím k sobě v měkkém náručí. Trochu se zavrtím, trochu překvapený, že se vůbec budím. Než se proberou mé smysly, napadne mne, že je všechno v pořádku, a že mne třeba drží Kelly. To hned vzápětí ale vyvrátí můj čich. Rozlepím oko a podívám se na ženu, která mne drží. Tedy podíval bych se jí do obličeje, kdyby mne... Em, něco nerozptýlilo. Ještě že v liščí podobě nejde vidět, jak rudnu. Když na mne promluví, jen horečně pokývám hlavou a vysmeknu se jí, abych mohl popojít stranou a proměnit se. Dám si s proměnou trochu načas, protože nepotřebuji, aby na mé světlé pokožce bylo něco vidět. Rozhlédnu se po místnosti, ale Kelly nikde nevidím. Vzhledem k tomu, že jsou tady ranění, tak doufám, že to znamená, že jí nic není. Když mne sestřička propustí, složím ruce za hlavou a vyrazím ze třídy. Hned tam se mi potvrdí má domněnka. Raději na ní moc dlouho neulpívám pohledem a vyrazím rychle do druhé třídy.

Všimnu si Shar, jak dělá na lavici hromádku neštěstí. Svalím se na vedlejší židli a položím jí dlaň na rameno.
"V pořádku?" zeptám se jí šeptem. Všichni jsme si toho za ty dvě hodiny prošli hodně.

Učebna 1 - Chodba
Hillaris

Zvednu hlavu, když cítím otřesy. Chvilku na to do třídy nakráčí lékařský tým v čele se samotným Kazinem. To už se musí něco dít, když se ukázal osobně. Fascinovaně pozoruju jak efektivně pracují. Jestli je tady on, tak se nikdo nemusí bát, že by jim snad zůstaly nějaké následky všeho toho chaosu, který se tady děl. Když se mi sestřička zeptá na můj stav, s překvapením si uvědomím, že mi ani nechybí moc sil. Jak je to ale možné? Vždyť jsem léčila dost věcí... Zamyšleně vyjdu na chodbu, ale protože nemůžu na nic přijít, nechám to plavat. Koutkem oka postřehnu Hilla vedle dveří. Zvednu k němu hlavu a usměji se na něj.

Učebna 1 - Učebna 2
Max

Nakonec mého dalšího zásahu není třeba. Na démona hodím vděčný úsměv, když mi po jeho dotyku začne tělem opět proudit síla. Radši se ale ještě nezvedám. Mám totiž pocit, že by se mi obrátil žaludek. Jak z rychlého přečerpávání energie v mém těle, tak z námahy a možná taky ze scenérie, jenž se v místnosti nachází. I když jsou téměř všichni zahojeni, pořád se všude po třídě nachází kusy lavic, jak kamenných tak dřevěných. Zakrvácené třísky, krvavé různě barevné skvrny... Třída vypadá přesně na to, co se v ní odehrálo. Ani jsem si nevšiml, kdy zmizel Max.

Když se u mne pak zastaví sestra, prohodíme spolu pár slov o tom, jak mi je. Následně od jiné dostanu pilulku a sklenici vody. Zamrkám, protože jsem nepostřehl, kde jí vzala. Neprotestuji ale, jen vzorně spolknu prášek, poděkuji úklonou a nechám se vyprovodit ze třídy. Moje uniforma má na sobě tmavé fleky a je celkově od prachu a zmuchlaná. Nemohu ale čekat nic jiného, potom, co se stalo.

Propletu se mezi těmi, co čekají na chodbě a zamířím do vedlejší třídy. Když si všimnu, že mne kocourek vyhlíží, zamávám mu a vyrazím dopředu třídy. Když mi vyskočí do náruče, opět si ho posadím na ruku a volnou rukou ho cvrknu do čumáčku.
"Dobrá práce tam vedle," pochválím ho, a přejdu s ním k daňkovi dopředu třídy.