| |||
Učebna 1 Max 18:17:05 - 18:17:20 Když cítím, že Maxova váha zmizela a tak už mu neublížím, povolím i hlavu, kterou unaveně ducnu do čehokoliv, co zbylo z lavice. Pokud tam není nic o co bych se mohl opřít, prostě ji jen zakloním. Ani nezaznamenám, že nad námi šlehl plamen. Křídla mám schlíple spuštěná kolem těla a něco mne tlačí do zad. Nemám ale sílu, abych něco takového řešil. Snažím se udržet vzhůru, abych ještě navíc ke zraněným spolužákům nepřidělával starosti, ale jak se nic kolem akutně neděje - lépe řečeno, už nejsem schopný to vnímat - po chvíli se mi tělo sveze trochu více k zemi, jak se mi svaly povolí, když mi dojdou síly. (32%) Tělo je vláčné, když se k němu kocourek vrátí, takže mu jistě nedá tolik námahy mi zaklonit hlavu a lektvar mi vylít do krku. Pokud tak udělá, po chvilce působení opět rozlepím oči a opatrně se posadím. Jestli na to mám z lektvaru dost sil, stáhnu k sobě vytvořený inkoust, aby po něm nikdo neuklouzl. |
| |||
Učebna 1 Rekki, Jigme, Ary 18:17:14 Chvilku čekám, než se mi bude moct věnovat. Nakonec mi dá ještě jeden lektvar pro Jigmeho. "Fufííí!" Cupitám rychle zpátky k Jigmemu. Zase opatrně mu lahvičku dám do pusy a pomůžu mu zaklonit hlavu. "Ahoj, paní vílo! Ploč pan Jigme svazuje skšety?" Podívám se zvědavě na vílu. |
| |||
18:17:02-14 Bílou dračici stihl vyléčit jeden ze studentů. Přejdu si tak, abych viděl na nagu a oba raněné chlapce u dveří. Zopakuji stejný postup jako u skupinky na druhé straně (61%). S druhou dávkou magie jsou mimo ohrožení života, ale stále v bezvědomí. Stromeček, je jako jediný z nich při vědomí (73%). Daněk se vydá probudit nagu a vlčka. (Doplněno o pár detailů.) 18:17:11-14 Během léčení skupinky u dveří přiběhne kocourek. Když se letmo podívám vidím chlapce, který mi pomáhal s drakem, vyčerpaného na zemi a Remmiho, který se snaží nejančit bolestí. Co si to mačo zas udělalo? povzdechnu si. Když dokončím kouzlo, přepočítám kolik mi zbývá lektvarů a jak to vypadá se zraněnými. Jeden bych mohl oželit. Potřebuje ho víc než já. "Na, tady máš. Dej ho svému kamarádovi. Remmi to zvládne bez něj." Povzbudivě se na něj usměju. 18:17:14-22 Obrátím se k rohu, odkud jsem již předtím zaslechl volání o pomoc, ale nemohl jsem se jim věnovat dříve. Moc se mi nelíbí, co vidím. Asi by tu měli nařídit povinný kurz první pomoci. Pavoučice má štěstí, že magie vyléčí ledacos. Vytahovat cokoliv z rány nikdy není dobré. A obvzlášť pokud se jedná o oko a nejspíš i mozek, když vidím jak moc má dráček opatlaný parůžek. Také pavoučice nějakou tu chvíli krvácela z rány, i když ne tolik. Vypadá to, že se jim povedlo krvácení alespoň zmírnit. Naštěstí to vytahly docela čistě. Na nic nečekám a začnu léčit oko (80% - 5% = 75%). Tím, jak velký zásah to byl a jak dlouho byla rána bez péče, důlek se jen zatahne, ale nebude problém to doléčit později. Teď si raději schovám energii. Z kapsy ještě vytahnu kapesníček a otřu dráčkovi parůžek. Přece jen jsou v oku dost agresivní látky. Během sesílání kouzla se zamračím, protože se musím víc soustředit. Je tady zvláštní aura... "Můžete je probrat, jen ať se pavoučice nehýbá moc prudce. Může být trochu dezorientovaná a malátná. Přece jen jí dloubl až do mozku a neuvidí na jedno oko," informuji dívky a rozhlížím se, kde je mě potřeba. Všichni koho léčil Rekki, se cítí rozlámaně a cítí stopy bolesti po zraněních. |
| |||
Učebna 1 Sukui 18:17:55 I když ve mne vnitřně hrkne, když se najednou zajímá o lidské osudy, nedám to z vnějšku znát. Asi jsem měl tušit, že to jednou přijde. Mezi sevřenými tvářičkami se ještě pokouší mluvit. Už na to ale nemyslím, když se mi celá ještě více uvolní. Sjedu jí rukama podél těla, abych jí mohl pevně, ale stále něžně zachytit v mém náručí. Poté opatrně, abych se nezarazil o lavice, jí k sobě přitáhnu i křídly. Polibek protahuji, jak to jenom jde. Tělem mi vibrují neznámé věci, ale příjemné. Užívám si jejích měkkých rtů a toho, jak se plně oddala do mých rukou. Po dlouhé době se konečně odtáhnu, ale jen kousek. Sám mám ruměnec na tvářích a srdce mi bije jako o závod. Něžně si prohlížím její tvář, zatímco rukama vyjedu k jejímu krku. Do křídel se klidně může i opřít a neupadne. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:43 Umm... Ano? "Teď by mě docela zajímalo, jak na to andělé nahlížejí..." "Jak na-ungh"-d tím můžeš mávnout rukou?! Není to obrana, když bych s tím souhlasila... A to není maličkost! CO... SE... TO... DĚJE?! Stojím na místě, neschopná čehokoliv. Jako by mi mozek vypnul... |
| |||
Učebna 1 Sukui 18:17:31 "Vážně se chcete s andělem přít o důvodech počínání smrtelníků?" pozvednu obočí, "celá takhle situace je špatně. Zajímalo by mě, kde se flákají vaši strážní andělé. Za tohle by jim klidně mohli sebrat křídla," odfrknu si. Rozhodně bych odvedl lepší práci. Zadívám se na ni, když projeví takovou paličatost. Pro Boha už přestaň mluvit, odchází ti s tím roztomilost. "Proto jsem trval na tom, aby jste se nenechala přesvědčit a budu doufat, že to není oboustranné," pronesu a jak na ni tak hledím, sáhnu do své andělské magie. Spletu kouzlo a pokusím se ho do ni dostat skrze naše spojení, ale cítím, že se na ni nemůže udržet. Můj výraz se najednou změní do překvapeného. Není sice dobře, že na ni má magie nefunguje, ale je tak... Unikátní! Fascinující! Z mého myšlenkového pochodu mne vyruší, že už zase mluví. Protočím oči. To si neuvědomuje mou úžasnou důležitost? Mávnu nad tím rukou. "Tohle by byla přeci jen Vaše obrana. Nebabrejme se ale v maličkostech," pokračuji ve svém opět zcela bezstarostném tónu. Když se na mne však zamračí, mám obavy, že ještě neskončila. Rychle jí chytím za tváře a hluboce jí políbím. Napřed jen, abych jí konečně tohle téma vyhnal z hlavy, ale změní se v něco... Příjemného. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:28 Zaraženě zašilhám na jeho prst, když mě ťukne do nosu. Raději nebudu podotýkat fakt, že mi to nepřijde jako zranění... Navíc mi zase vyká... "Pokud je to kousnutí vyvolané závislostí, která by mohla vzniknout kvůli mému rozhodnutí, tak pak říkáš, že bys trestal závislost. A nejde to zamluvit ublížením. Je potřeba přece řešit i důvod počínání ostatních. A to bys jako anděl měl vědět... Alespoň myslím..." Opáčím mu trochu paličatě s nakrabaceným čelem. "Já taky doufám, že ne," i když to bylo velmi příjemné a nerozhodla bych se jinak. Změřím si ho pohledem. "I kdyby ano, tak to neznamená, že můžeš porušovat školní řád. Předpokládám, že pokud by k tomu došlo, tak bys stále dostal jiný trest. Uzmutí života se nemůže brát na lehkou váhu..." Na to jeho zazubení se zamračím. |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack, Aliana, Grimgull Tekuté zlato, z něhož se mi pod zády - a především na pravé straně - tvoří obrovská louže, má kolísavou teplotu někde mezi 1800 a 2200°C. Jak se dostane zlato na vzduch, tak jeho teplota prudce klesá a zatuhává na podlaze. Tvoří tak kaskádové louže se zajímavým vzorem. Stále ze mne ale vytéká další tekuté zlato, aby se přelévalo přes hrázky předem ztuhlého zlata. Moje tělesná teplota má momentálně něco okolo 2000°C. Jsem připraven na to existovat s hořlavými tvory v jedné místnosti, ale můj kabát, který pohlcuje moje teplo, má na sobě momentálně Remmi, vzhledem k tomu, že je to jeho jediné oblečení. Moje zbylé oblečení je šité ze zlatých vláken a očarováno proti roztečení, ale netlumí schopnosti mého těla a propouští ho dál. Pokud tak na mne někdo drží ruku déle než několik sekund, začne ho pálit exponenciálně narůstající teplo - a to až do výše mé aktuální vnitřní teploty. Pokud budou ale mezi každým stlačením hrudníku zvedat ruce, měli by být v pořádku. Co se týče mého hrudníku, vzhledem k množství kovu v mém těle, je rozhodně těžší ho stlačit než běžnou lidskou hruď. |
| |||
Učebna 1 18:17:28 Napřed trochu zmateně zamrkám, když mi odpoví na předchozí poznámku, místo mé otázky. "Taky bych tím neřešil závislost, ale to, že by Vám někdo znovu ublížil," uvolním si jednu ruku, abych ji mohl bříškem ukazováčku lehce tapnout na špičku nosu. Sebevědomě se u toho usměji. "Rozhodně doufám, že ne..." zamumlám, stále trochu vyhozený mimo charakter. Ani mne to tolik netrápí, vzhledem k tomu, že naše okolí má svých starostí dost. Třeba ta skupinka vedle nás... Když mi položí ruku na tvář, na krátký okamžik zavřu oči. Když však promluví zase je s jemným povzdychem otevřu. Na tváři se mi ale opět usadí úsměv. "To by jim Michael nedovolil. Každopádně to beru jako slib," zazubím se na ni nakonec. Má vážná tvář je pryč. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:25 Chvilku přemýšlím nad tím, co teď řekl a nepřestávám se usmívat. A zřejmě dlouho a viditelně, když se mi zeptá, zda se něco děje. "Ne, to nedělej. Prosím. Já to také myslím vážně. Jen nevím, co mám čekat, tak to možná vyznělo špatně... A nemyslím si, že násilí je řešením na závislost. Ani nevíme, jestli vznikla." Trochu se odtáhnu do záklonu a položím mu dlaň na tvář. Hledím mu do očí. "Navíc, nechci aby tě kvůli tomu vyloučili... Když by cokoliv, přijdu za tebou, ano?" |
doba vygenerování stránky: 1.6323249340057 sekund