| |||
Učebna 1 Tarney, Mersi, Shae, Yqi, Aliana, Ysea a všichni ve třídě Během jedné sady stlačování hrudníku slyším Mersiho hlas. “Pokud to dokážeš, určitě!” Odpovím aniž bych zpomalil tempo. Za chvilku se u nás objeví chapadlo, které se začne v blízkosti černobílého pálit. A tak stejně rychle jako se objevilo, zase zmizí. Samotná záchrana černobílého se mi moc nedaří, i tak nepřestávám dokud mě neodtrhne další rohatá. Nijak se ji nebráním a nechám ji pracovat. Ta mu začne pomáhat tím, že mu postupně předává svoji vlastní energii. Bohužel i přesto zůstává černobílí stále v bezvědomí. Zahalí nás mlha, ze které slyším povědomí hlas lovkyně. “Ano, běž pro nějakého učitele! Potřebujeme někoho kdo by převzal kontrolu nad situací!” Ona je v tuto chvíli asi ta nejlepší na něco takového. Minimálně nejrychlejší. Pak k nám dojde osoba co jsem potkal v jídelně. Ta pokračuje v tom v čem jsem začal, jenže při tom vypadá jako někdo kdo to v životě nedělal. Když do něho zrovna vdechuje, stoupnu si vedle černobílého a ve správnou chvíli začnu tlačit na hrudník. “Ty dýchej, já tlačím.” (37%) Pokračuju v tom co dělám, zatímco si prohlédnu okolí situaci. Tempo ale nespomaluji. Mlha se zvedne a já uvidím přerostlé ještěrky v bezvědomí, společně s dalšími osobami. “Ti co používají léčivou magii, ať se postarají o ještěrky! Na ostatní by měla stačit první pomoc!” Zařvu opět na celou místnost. Dál už ale vidím jak někdo zamrzne a jedna větší osoba z ní odlomuje kusy ledu. A už dost! Odběhnu pryč od černobílého k útočnici. Při běhu se na ni pokusím hodit kletbu aby ji přestali fungovat smysli (68%), sice jen na pár sekund, ale to stačí. Následně ji chytnu za ramena a strhnu k zemi (70%). “To už stačí!” Zařvu jí přímo do obličeje a držím ji při zemi. V tu chvíli by se jí už měli smysli vrátit. |
| |||
Učebna 1 Miko Moje snahy sesmahnout hadí hlavu za pomoci svého ohýnku byly zmařeny přehnaně aktivním profesorem. Ten ne jenom že z mého sevření vysvobodil ji, ale zachránil před rozdrcením i medúzu. Mela jsem být rychlejší ve svém útoku a rovnou ty hady roztrhat. Tím uvolněním mě zároveň odhodil stranou. To jsem ustála bez problémů. Masu ledové vody která přišla jsem už ale neustála (28). Tvrdě mě smetla ke stěně a já se ztěžka zvedám zpátky na nohy. Můj štít pod vodou sice nepovolil, nedržela jsem ho ale tolik aby mě dokázal udržet na místě. I když jsem strávila takovou dobu v lávě, ledová voda i tak mi rychle brala moje drahocené teplo. Na nohy se z pomalu odtékající vody stavím s obtíží. Opřená o stěnu do ní pomalu zadávám dračí drápy, úplně jako do másla. Teď už se objevily i rohy s křídly. Bude se muset snažit víc, tohle mi rozhodně nezabrání abych se pomstila. Svůj cíl najdu okamžitě, za celou dobu jsem nespustila pozornost z její energie. Dráčata si telekinezí odsunu z cesty jako by nebyly víc než větvičky v cestě. Štít kolem se roztáhne aby ke mě nikoho nepustil blíž nez se metr. Než se k ní však stačím dostat blíž změní se přede mnou jen v ledovou sochu. Mě zkrátka nebude dopřáno. "Byla bych raději kdyby jsi byla na při vědomí, abych si tě mohla vychutnat" vrčím vztekle až se moje slova rozlehlou místností. Patou jí přišlápnu nárt až pode mnou zapraská led. Krvelačný úsměv na mojí tváři se jen rozšíří...i když vím že krve se teď nedočkám. Jen s obtížemi bojuji s nutkáním rozkopat jí po místnosti. "Doufám ale že přežiješ a budeš si moci užít nový sestřih" dodám pak zlomyslně zatímco kolem lítají zmrzlé hadí hlavy a další jejich kousky. A jestli nepřežije mrzet mě to nebude. Jestli se nestačím dostat až k ní pro osobnější jednání... skončí to vlastně stejně, jen z větší dálky. |
| |||
Učebna 1 Max, Jigme Samozřejmě, že začal Max vyšilovat, když se namočil. Samozřejmě, že začal vyšilovat ještě víc, když uviděl vodu. Ale skutečně jsem nečekal, že zmizí na démonových zádech. Chňapnu po něm, ale už je mimo můj dosah. Nicméně k hlavě se nedostane, protože dostane pecku z démonova těla. Podle toho jak se propnul hádám, že se pořádně lekl. Starostlivě se ale otáčí, takže se pokusím kocourka sundat z jeho opasku a vzít ho do náruče. "Co to vyvádíš..." ani to není otázka, "jsi v pořádku?" |
| |||
Učebna 1 Nikdo mne neposlouchá a nikdo neodpoví, tak jen nervózně pohodím ocasem. Možná kdybychom byli v džungli, věděla bych si rady, ale tady jsme v krabici, kde se toho moc dělat nedá. Tedy alespoň já toho moc dělat nemohu. Najednou se znovu zamlží a lavice mi narazí do boku. Rychle odklušu stranou, aby mne něco neporazilo nebo nezapláclo. Je jen div, že jsem se o nic nepřerazila. Když se mlha začne zvedat, všimnu si, že to způsobilo dračí oranžové tělo. Rozhlédnu se po třídě. Nevypadá to, že bych někde zatím byla něco platná, kromě snad toho, že bych bezvládného profesora naložila na hřbet a odvezla ho na ošetřovnu. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Kristy, Rekki Když se učebna znovu zahalí mlhou, chytím se kraje lavice na které leží, abych neztratil orientaci. Uslyším ale křupnutí dřeva a skřípání lavic o podlahu. Netuším, co se dělo, ale najednou místo lavice nahmatám šupiny. Nutno říci, že se necítím moc komfortně mezi dvěma dračíma zadkama. Nicméně než nad tím stačím hloubat více, mou ruku najde tlapka a přitáhne mne do objetí. Sevřu ji na hrudi pevným povzbudivým stiskem. Jakmile slyším a cítím její slzy hruď se mi bolestně sevře. "Můžu si za to sám," odtuším šeptem do jejích vlasů, "přísahám, že to nikdy nevzdám," řeknu pevně. Chci se udržet, protože to může kdykoliv skončit, ale neudržím se. Slova jsou málo. (11%) Rychle se od ní odtáhnu, sevřu za tvářičky a hluboce jí políbím. Pokouším se společně s tím zažehnout co nejvíce své magie, co to jde. (85%) Nestačí to na to, abych napravil, co jsem napáchal, ale předám ji tolik energie, kolik jenom jde, než by mne to poslalo do kolen. Mlha kolem nás se začne roztrhávat, tak se od ní odtáhnu. V momentě, kdy v ní není, už si pravděpodobně ani nevzpomene, že jsem ji právě políbil. Jak se na mne podívá rozpačitě, jako na cizího, vykřešu jen slabý omluvný úsměv. Na více se mé mimické svaly nezmůžou, aby neprozradily, že mi klidně mohla místo toho pohledu do srdce zarazit dýku a vyšlo by to na stejno. Rychle utíká ke svému ochránci, jenž vypadá v bídném stavu. Pokud tady zemře, pravděpodobně za to díky té magii nějakým způsobem budu moci v jejích očích já. Protáhnu se kolem dračích zadků, opatrně se protáhnu přes nagu, přeskočím lavici, druhou podlezu, abych se dostal do trochu volnějšího prostoru. Všimnu si, že kolem profesora je už více studentů a že jim to fakt nejde. Mimo démonky, která alespoň vypadá, že ví co dělá. Nic to ale nemění na tom, že je pořád v bezvědomí. Když se místností rozlehne křupnutí žebra po mizerně provedeném pokusu o resuscitaci, tak se protáhnu ke dveřím, abych z nich mohl vystrčit hlavu na chodbu a podívat se k ošetřovně. Vidím pavoučnici stát na chodbě. Nadechnu se, co se do mých plic vejde, abych na celou chodbu zařval. "POTŘEBUJEME IHNED DOKTORA, NEBO TU ZAČNOU UMÍRAT," zoufalství v hlase se mi tam tak nějak dostalo samo, aniž bych chtěl. |
| |||
Učebna 1 Jigme Jak si tak šplhám nahoru, štípne mě do bříška něco jako elektrika (Jigme 57% + mých 5% = 62%). Jak se leknu, tak se pustím (51%), ale hned se zase vzpamatuju a zachytím se akorát za pásek u kalhot (76%). "Jauvajsky," patám si bříško jednou tlapkou. |
| |||
Učebna 1 Z rozbité tváře a některých hádků na stejné straně tváře srčí krev. Brýle na té straně mám rozlámané a sedí mi na nose trochu křivě. Chudák hádek, který držel pacičku je téměř namaděru. Jak se v místnosti zase rozběhne mlha ještě se ochladí. Celkově před tím vyhřátá třída najednou začíná být více cítit jako lednice. Nejsem schopna se ani zvednout, natož jít někam do tepla. Jen se více klepu. Ani nechci vidět, jak dopadl ten miloučký klučík, kterého to sebralo uprostřed věty. Pořádně ani nevnímám, co se děje okolo, když mne najednou zasáhne výboj magie. Během několika okamžiků zcela zmrznu ve svém posedu, stále schoulená do sebe. (31%) |
| |||
Učebna 1 nikdo konkrétní Posadím se zpět a dělám, že se mne ten chaos vůbec netýká. Když se vrací voda jen zvednu nohy na židli, abych si je nenamočil a i nadále sedím na své židli. Složím si hlavu do rukou a snažím se ignorovat ten tepající smysl, jenž mi jasně říká, že je ve vzduchu cítit smrt. Přítomnost tolika tvorů tak blízko smrti mi způsobuje migrénu. Ani si nevšimnu, že profesora položili tak blízko mne. Má aura neštěstí v jejich snažení rozhodně nepomáhá, naopak profesora podsouvá blížeji smrti. (Všechny hody v mé blízkosti získávají -5%.) Když si to konečně uvědomím, vstanu ze své židle a dojdu se schoulit do rohu učebny. Přitáhnu si kolena až k bradě a složím do nich hlavu. Snažím se ignorovat všechno kolem. |
| |||
Učebna 1 Jack, Luis, Max "A umíš s tím zacházet ty? Mohl bys pomoci ošetřovat," navrhnu Jackovi, když vyrobí nějaké věci, z nichž jsem pochopil, že k ošetřování budou. Ohlédnu se po něm. Už jsem chtěl vystartovat k protější stěně, abych pomohl alespoň slabými léčivými kouzly, když ucítím drápy, jenž se mi zabodnou do zad i přes uniformu. Prudce se propnu a instinktivně do toho místa vyšlehne elektrický výboj, než si vůbec stačím uvědomit, že by to mohl být Max. (57%) Jestli se i přes výboj dostane až na mou hlavu, pokusím si ho sundat do náruče. Jestli ho výboj srazí nebo odradí, otočím se na něj a sklouznu tak, abych se posadil na desku lavice, abych zjistil, jestli jsem ho nezranil. |
| |||
Učebna 1 Miko, Aryania, Monique Vlna zamíchá pořádně všemi přede mnou, ale zrovna tu, na kterou jsem mířil, to nezabere. Chytí se stolu a židle a nic jí to neudělá. Vztekle nespokojeně zavrčím, když se začnou ozývat výkřiky, které očividně byly směrované na mne. Tím se další dvě cácory dostaly na můj seznam pomsty. Pečlivě tak tři minutky sbírám divokou magii, abych se zaměřil na to, co jsem chtěl udělat původně. Když se mi však všechno ztratí opět v mlze, vztekle zamračím. Naštěstí to začíná brzy vypadat, že řídne a po chvíli je opět viditelnost. Přimhouřím oči a pokračuji v soustředění se na kouzlo. Zahrnu do toho ale i ty dvě ječivky. Pak se v jednom mohutném zášlehu divoká magie vydá třemi směry a jestli to vyjde, všechny tři se promění v krásné ledové sochy. (98%) Proud magie vypadal, že je dobře směrovaný, takže spokojeně seskočím z lavice. Pokud mám šanci vidět tři sochy, krátce uvolněně se zasměji. Pokud to nevyjde, uraženě a povýšenecky si odfrknu. Tak jako tak se posadím do lavice přede mnou, jenž není kamenná. |
doba vygenerování stránky: 1.613214969635 sekund