| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:19 Stalo se toho již hodně, takže ze mě opadávají rozpaky v podobných situacích. Nechám se ráda obejmout a z mého postoje může cítit uvolnění. Na jeho žádost vesele zvednu pohled a opřu si bradu o jeho hruď. Bez přemýšlení potvrdím jeho slova, rozptýlena tím, že mi tyká. "Dobře." Stále mi nedochází důsledky, pokud se u mě opravdu vyvine závislost. Spíš přemýšlím nad tím, jestli mu to jen ujelo nebo jestli mi začne konečně tykat nebo jestli mu to musím nabídnout, aby tomu tak bylo. V každém případě je velmi příjemné ho poslouchat. |
| |||
Učebna 1 18:17:19 Zhluboka si povzdechnu a pustím její ruku, abych si mohl zaclonit rukou oči. Nedokážu se na ní zlobit. Možná již chápu, proč mne Michael vyslal jako studenta. Když se přitiskne na hruď, obejmu jí a odfuknu jí do vlasů trochu vzduchu. "Dobrá tedy. Pro tentokrát. Ale teď už to víš, takže žádné opakování, ani kdyby žadonil sebevíc..." s tím zvednu přes ní pohled a zabodnu ho do upíra, "ano?" |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:16 "Ale... Byl to můj nápad..." sklopím pohled stranou. "Pomohl mi, teď už několikrát. Potřeboval pomoc a já mu ji nabídla. Nevěděla jsem, co to může způsobit... Promiň..." Opřu se mu hlavou o hruď. |
| |||
Učebna 1 18:17:16 "Třeba by měli více štěstí," mrknu na ni. Spokojeně se usmívám, když se tak neskonale roztomile zardívá. Takových nápadníků, takového zájmu, takové krásy... A stále je skromná a stydlivá. Držím jí za ruku a hledím jí hluboko do očí. Skoro jako kdybych jí hleděl do duše. "Slíbil jsem Vám, že se Vám nezkřiví ani vlas..." pronesu potichu, aniž bych od ní odlepil pohled, "a tohle není nic. Tohle je začátek závislosti. Jednoho nebo druhého. Nedej Bože obou," varuji ji, zatímco zvednu pohled k upírovi za ní, který ještě provokuje! Zamračím se a nijak na to nereaguji, jen se starostlivě vrátím pohledem k Sukui. |
| |||
Učebna 1 Sukui, Relliel 18:16:40 - 18:17:10 Docela dobře se bavím tím, co se děje po učebně. Rozverně si potichu luskám prsty a možná bych si i pohvizdoval, kdyby to nebylo moc. Na dvojici opět upřu pohled, když se andílek zřítí z lavice. Když to vidím, jak vyhodí všema končetinama, jak chytá balanc... Tiše se rozesměji. Objeví se vedle Sukui a na jejich cukrování momentálně skutečně nemám žaludek, takže se vrátím k pozorování okolí. Když ale slyším ten vážný tón, opět se k nim podívám. Zkoumá vstupy po mých zubech a vypadá jak bůh pomsty. Moje nově nabité sebevědomí se ale nenechá zastrašit a tak pokud se naše pohledy setkají, zazubím se na něj a vyzývavě pozvednu obočí. |
| |||
Učebna 1 18:17:10 "Ne, prosím. Obvzlášť pokud by kvůli tomu mělo docházet ke zraněním." Červenám se nad tím komplimentem a zároveň se děsím té představy. Už tak se toho kolem mě děje zbytečně mnoho. Vložím svoje dlaně do jeho a on si všimne kousnutí. "To nic není..." Hledím mu prosebně do očí, aby to nechal být. |
| |||
Učebna 1 18:17:10 Zazubím se na ni a prohrábnu si vlasy. "Kdo by nepadal, před takovou kráskou. Spíše se divím, že Vám z nebes k nohám nepadá více nápadníků," pronesu rozverně a vezmu ji jemně za dlaně, abych si ji mohl trochu přitáhnout k hrudi ve veselém gestu. Místo toho ji ale i druhou rukou chytím její pokousanou ruku, jednu dlaň mám v její dlani a druhou ji chytím pod loktem. S veselého úsměvu okamžitě spadnu do zamračené vážnosti, když si prohlédnu dvě ranky po tesácích. "Kdo Vám to udělal?" zeptám se a zvednu k ní pohled. Moc dobře si uvědomuji přítomnost upíra za ní, ale musím si být napřed jist, než po něm pošlu nebeský blesk. |
| |||
Učebna 1 18:16:52 Usměju se na něj, když rozlepí oči. Nestihnu skoro ani stáhnout ruku, když se prudce zvedne, zapadne za lavici a zmizí. Nemůžu si pomoct a zahihňám se, ruce založím za záda. Snad se mu nic nestalo. 18:17:04 Ani se neleknu, když se začne objevovat vedle mě. Natočím se k němu, takže stojí přede mnou a upíra mám bokem za sebou. Nevědomky si palcem přejedu po rankách od kousnutí. Rozšířím svůj úsměv. "Já ano, spíš mám strach o tebe. Nějak moc rád padáš..." Opět se zachichotám. |
doba vygenerování stránky: 1.4921820163727 sekund