| |||
Učebna 2 Lilith Rozhlížím se po třídě, čekajíc nějakou další katastrofu. Vypadám poměrně klidně, mé rozpoložení prozrazuje jen cukající ocas. Lilith se nakonec taky ukáže a sedne si ke mne. Usměji se na ni. "Trochu se to dalo čekat. I když tsunami byla novinka a mlha vlastně taky," pronesu zamyšleně, když vzpomínám, co jsme všechno zažili. |
| |||
Učebna 1 - učebna 2 Yqi Taky teda nakonec odejdu do té druhé učebny. Yqi mě teda už před chvilkou poháněla k odchodu ale já byla pořád zvědavá na ty nově příchozí. Odejdu tak hned po tom paroháčkovi. Ten jen co zmizí za dveřmi zase vyčaruje tu jeho mlhu, stejně jako předtím v učebně. Už zase? Furt jen zbytečný kraviny a problémy. Otráveně si povzdechnu než vejdu a podél zdi pokračuju vedle. Jen tak tak se v té mlze stačím vyhnout zelený palici co postává v chodbě jako retard. Banda přede dveřmi není o moc lepší ale ty aspoň nepřekáží. Sednu si do lavice vedle Yqi, která mi předtím utekla. Opřu se zády o opěradlo židle a musím zaklonit hlavu abych jí viděla do tváře. "Tak ta první hodina nám začala pěkně co?” prohodím nenuceně. Vlastně to ještě ani nebyla celá hodina a už se tady šli po krku. |
| |||
Chodba Sukui, Aliana, Jack, Gill, Grimgull, Lee Po mých slovech se na mne minimálně polovina podívá. Nasadím vlídný úsměv. Sukui se však usmívat přestane. Okamžitě úsměv vystřídá starostlivý výraz. Než se však stačím zeptat, co se děje, otočí se na procházejícího orka s otázkou, kolik studentů ještě zbývá. Doufám, že to není mnoho, protože tuhle smutnou situaci je třeba rozpustit. "Jsem momentálně spíše vyslancem archanděla Michaela než boha," odpovím s blahosklonným úsměvem rusovlásce, "jsem Relliel, Relliel Omnius, vyslanec Nebes, svěřenec archanděla Michaela, anděl první třídy," dodám po slovech od kluka a hrdě se vypnu. Stále poroztažená křídla napomáhají tomu, abych působil důstojně. V ten moment se zpoza mne vyvalí mlha. Překvapeně se otočím přes rameno, přes své zaujatí Sukui a rivaly jsem si ani nevšiml drobné postavy, která se kolem nás protáhla. Nicméně vzhledem k hustotě mlhy nic stejně nevidím. Takže na ten krátký okamžik do konce mlhy zmizím ze svého místa, abych mohl kontrolovat, že Sukui je stále v pořádku. Ještě překvapeněji zjistím, že má tunika je opět čistá. Když se mlha roztrhá, stojím na tom samém místě a už se ohlížím směrem k postavě za námi. Pokynu mu v uznání hlavou. Jeho schopnosti jsou velmi příjemné a myslím, že je dobré vědět, že je má. |
| |||
Chodba Gill, Sukui, Relliel, Aliana, Lee „Súhlasím.“ Odpoviem Gillovi. Keď anjel nás začne poháňať, aby sme už išli, tak jemne zdvihnem hlavu a neutrálnym až skoro monotónnym hlasom poviem: „Neboj sa. Hneď tam pôjdeme. Inak ešte neviem tvoje meno. Pokiaľ mi ho povieš, ja ti kľudne zdelím to svoje, pokiaľ si sa ho už niekde nedozvedel.“ „Dobre. Ďakujem Sukui.“ a na tvári sa mi spraví jemný, ale viditeľný úsmev. Keď sa otočí, všimnem si, ako ma stále drží za ruku. Pozriem sa na ňu a moc nevnímam okolie, ale prejde mi hlavou: Že by ma tiež mala rada ? Asi áno, ale pravdepodobne ma vidí, iba ako priateľa, ktorý potrebuje pomoc. Som rád, že mám niekoho, komu sa môžem vyrozprávať a bude mi načúvať, prípadne mi aj poradí. Ja by som bol rád, keby ma mala rada, ako mám rád ju, ale nebudem na ňu tlačiť. Sukui je živá bytosť so slobodnou vôľou, tak asi ako všetci tu na okolo. Nebolo by dobré, ak by sme sa o ňu bili. Najlepšie bude, ak si ona vyberie, koho bude mať rada... Keď v tom vidím ako nás zahalí hmla, ktorá sa zdá, že mi začne odstraňovať škvrny z oblečenia a z tváre. Asi ďakujem ? Poviem do hmly. Keď sa hmla rozplynie, tak pozerám, či Sukui nič nie je a zrazu si všimnem, že je čistý aj kapesník, ktorým ma pred chvíľočkou utierala. Následne pokračujem v tom, že venujem pozornosť Sukui a čakám, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Chodba Sukui, Jack, Relliel, Aliana, Grimgull, Dolly, Rekki, Lee, Alfa "Měla by jsi si požádat, alespoň o ten nejnutnější nábytek. Docela bych chtěl ale slyšet, jak budeš žádat profesora o nový," v očích mi pobaveně hraje. Hej, hej! Jak jsme se z vděčnosti za záchranu života a měření sil dostali k návštěvám na pokoji? "Spíš jsou asi věci, které budeme mít podobně. To by stálo za probrání," dodám však nahlas, abych se ho nějak nedotkl. Napadlo mne hned několik kousavých poznámek, nebo vtipných průpovídek, ale všechny se mi vykouřili z hlavy, když se dobere ke své otázce. Mrknu. Poté podruhé. A potom se rozesměji. Trochu zvonivě s lehkých kovovým dozvukem. Chvíli mi trvá, než se uklidním. "Ne to skutečně nejsem," vysoukám nakonec ze sebe, když jsem schopný chytit mezi smíchem dech. Krocanovi očividně nevyhovuje, že si ho nikdo nevšímá a tak začne všechny popohánět. Ale vážně, tobě v odchodu nikdo nebrání... Nad rusovlásky slovy se jen tiše uchechtnu a mrknu na ni. Nijak ale sám jeho slova nekomentuji. Sukui v reakci na andílkova slova odchytí orka, aby se ho zeptala, kolik skutečně zbývá studentů. Než se však řádně dostanou k informaci, z místnosti vyjde ten malý paroháček. Popoběhne na opačnou stranu chodby, než je druhá učebna. Záhy nás zahalí mlha. Okamžitě se ode mne ozve agresivní syčení. Huh...? Snažím se pochopit, proč to udělal, zatímco se snažím mlhu prohlédnout. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Probudí mne cizí žena. Zůstanu na ni zírat, zatímco se u zdi snažím zmizet. Nakonec mne odvede do jiného rohu místnosti, kde mne nechá čekat. Obrátím se k místnosti zády a snažím se moc zhluboka nedýchat. Není tam nepořádek, nejsou tam louže krve, nejsou tam rozdrcené kusy nábytku.... Jsem na čistém bílém místě... Mantru si opakuji, dokud nás lékař nevyléčí a nepropustí. Hned propluji místností a vypadnu na chodbu. Tam se zhluboka nadechnu, jen aby mne do citlivého čumáčku udeřil pach horkého kovu, oleje a chemikálií. Nakrčím znechuceně nos a přeměřím si pohledem skupinku před sebou. Na tváři se mi usadí zamračený výraz. Proč musí být všichni tak... Tak... Špinavý! Zcela zaignoruji, že se mezi sebou nějak baví. Poodběhnu stranou za ně, abych se v mžiku oka proměnil a zachrlil. (88%) Mělo by to tak z jejich pokožek a oblečení zcela vyčistit krev a jiné nečistoty. Samozřejmě se v chodbě díky tomu bude tak půl minutky převalovat bílá mlha. Jakmile vypustím z tlamy mlhu, proměním se zpět a jen čekám, až se mlha rozežene, abych viděl, jaký měla úspěch. |
| |||
Chodba Gill, Jack, Rell, Aliana, Grimgull "Pravda, tímhle tempem budu mít zničený všechen nábytek." Skousnu si tvář, abych se nerozesmála. Zkoumavě si ho prohlížím, protože to vypadá, že nad něčím přemýšlí. "To je v pořádku," usměji se na něj. "Tyhle věci se nesmí uspěchat. Vem si času kolik potřebuješ a když budeš potřebovat s čímkoliv pomoci nebo se svěřit, jsem tu pro tebe, ano?" Stále držíc Jacka za ruku se otočím k Rellovi, když nás popohání. Opadne mi úsměv, jak na mě doléhá, co se vlastně stalo. Když kolem nás prochází ork, který o mě měl starost v jídelně, rychle se ho zeptám: "Promiň, kolik studentů je ještě uvnitř?" |
| |||
Chodba Grimgull Nervózně přešlapuji u stěny, snažíc se nepřekážet průchozím. Poté již vyjde Grimgull z učebny a zamíří mým směrem. Usměji se na něj. "Je mi dobře. Pomáhal jsem! I když se to někomu nelíbilo," pronesu a pokrčím rameny. Přeměřím si ho pohledem, "jsi v pořádku?" zeptám se ho, abych se ujistil. |
doba vygenerování stránky: 2.7635490894318 sekund