Andor.cz - Dračí doupě online

18:16:21

Hned jak se posadím a spustím ruce, sevře mne v objetí. Obejmu ji jednou rukou kolem ramen a drobně pohladím. Nemám ji na to co říci. Rád bych jí ujistil, že by se to nestalo, nebo že by to nebyl konec. Velmi rád. Ale je dost stará na to, aby si sama uvědomovala pravdu a nemá smysl ji lhát. "Hlavně, že jsi ty v pořádku..." brouknu ji v odpověď do vlasů.

18:16:23

Jedno obočí mi povyskočí výš, když se na mne tak Kelly podívá. Kdy mne takhle někdo naposledy peskoval? Česrin ještě na Zemi?
"Jestli chci čarovat si nejsem jistý nikdy," odtuším ztlumeným hlasem, abych tady nekřičel na celou třídu a trochu přivřu oči. Skoro by to s trochou fantazie mohlo vypadat jako pobavený výraz. Rychle je to ale pryč. "Je třeba mé pomoci, vidím ti to na očích. Tak mne nech pomoci," odtuším a počkám, až mi pokyne k poloroztříštěné soše Miko. Kývnu hlavou na souhlas a to i na její slova, že jde také pomáhat.

18:16:35

Obejdu skupinku, ujistím se, že je dračice skutečně stále mimo a opatrně zakleknu u sochy. Ponořím se velmi opatrně do své magie, abych ji vyvolal ku pomoci meduse. Nicméně se vůbec nic nestane jak se stále ještě probouzí. (8%) Soustředěně se na sochu zahledím a chvíli to vypadá, že nic nedělám. Já se ale obracím do svého nitra, abych navinul dostatek magických sil ke kouzlu, které není zrovna má parketa, ale má zde největší šanci na úspěch. Když mám dojem, že jich je dost, kolem mne zapraská časová magie. Někdo s hodně citlivým sluchem by mohl postřehnout slabé tikání, které zní ovšem vzdáleně a dutě. Začnu vracet sochu do původní podoby před roztříštěním. (89%) Nicméně, jakmile se dostanu do bodu, kdy se ledové kusy vrátí k soše, je mi jasné, že to stačit nebude. Již je pozdě, abych přestával nebo změnil své záměry, takže do sochy pošlu silný výboj černé magie, který ji začne léčit. (124%) Poslední výboj byl ale sesbírán ve spěchu, takže se do ní vlije mnohem více energie, než jsem chtěl. Díky tomu začne také natávat a vracet se do běžného masového stavu. Je to ale několikanásobný šok pro její tělo, takže nejenomže jí budou stále fantomově bolet ulomené části, ale také zůstane v bezvědomí. Když roztaje, zachytím ji a opatrně ji položím na lavici za ní.

18:17:05

Zvednu se, abych se rozhlédl po třídě, kde ještě je třeba mé pomoci.

Učebna 1
Tarney, Dolly

18:16:15
S mým posledním plesknutím mi sevře ruku. Po tváři mi tečou slzy úlevy. Na jeho sotva viditelý úsměv mi vyjedou koutky skoro až k uším a nedokážu se neusmívat. Pomůžu mu se posadit a jakmile má stabilitu, pevně ho obejmu. "Bála jsem se, že o tebe přijdu..."

18:16:23
Když se rozhodne vstát, samozřejmě z objetí ustoupím. Všechno kolem začne schnout a já se tak nemusím bát, že bych zase nemohla nic dělat.

Rozhlédnu se kolem. Před námi leží trochu nadrolená Miko, o Hilla se stará Jigme s kočičákem a démonem. Dolly debatuje s běláskem a je mi jasné, že si ten malý blázen bere na bedra moc. Obvzlášť když míří k dračici. Za námi v rohu si všimnu pavoučice s malým chlapcem, u kterých sedí ta dívenka z chodby z démonkou. Zdá se, že to mají pod kontrolou. Změřím si i Tarneyho. Sice mu po fyzické stránce nic není, to ale neznamená, že není vyčerpaný. Otočím se na něj s tlapkama v bok. "Jsi si jistý, že chceš v tomhle stavu čarovat? Teď jsi se probral. A upřímně, kdybych tě neznala, tak bych řekla, že máš jednu nohu v hrobě..." Jestli ale bude neodbytný, jakože určitě bude, pokynu mu k Miko. "Já se jdu postarat o Dollyho. S tou jeho paličatostí to za chvíli přežene..." Povzdychnu si a vydám se k němu.

18:16:35
Dojdu k němu akorát, když se vyškrabe na lavici a už položil ruce na dračici. Ze zad mu vyraší bílá blanitá křídla a je slyšet křupání žeber. Stoupnu si z druhé strany, než je bělásek. Tak ho máme větší šanci chytit.

18:16:47
Jakmile stáhne ruce, bedlivě hlídám, jestli se nepokusí opět vysmeknout a jsem připravena ho chytit. I kdyby za nohu (64%). "Ahoj, Dolly."

Učebna 1
Dolly

18:16:29
Ta malá kluzká zraněná krysa. Napadne mne, když mé ruce uhne tím, že se sehne a protáhne se pod lavicí. Podívám se na něj přes ní s rezignovaným výrazem. Setkám se s jeho nechápavým. Mám chuť promnout si kořen nosu a hlasitě si povzdychnout, nicméně z něj pro jistotu nespouštím zrak. Skoro bych řekl, že hned jak bych to udělal, tak mi zmizel nebo se zhroutil.
"Posloucháš se vůbec...?" pokouším se o poslední snahy ho trochu probrat.

18:16:35
To už se ale škrabe na lavici, ani mne neposlouchá, aby dosáhl na Nybe. Protáhnu se pod lavicí stejně jako on a postavím se za zlatou lavici, když na Nybe položí dlaně. Nevím, co by to udělalo, kdybych se ho pokusil poslat do bezvědomí, nebo ho jen odtrhl, takže zůstanu stát za ním. Rozhodně nehodlám jít nikam pryč. Nakrčím nos a čelo, když z takové blízkosti slyším chroupání jeho žeber. Magor jeden.

18:16:47
V okamžiku, kdy doléčí Nybe, stojím za lavicí a jsem připraven ho chytat, kdyby se z přemíry zranění začal hroutit, či dokonce omdlel. Nevypadá to ale, že by k něčemu z toho mělo dojít.

Učebna 1
18:15:23 - 18.16.45
Kristy, Lee, Shae

Dorazí Shae. Hodím po ní pohledem, jen nevím zda byl víc vyděšený, děkovný, úlevný, nebo bojácný. Zkroutí se totiž ve mne všechny tyto pocity. Jsem ráda, že je tady zrovna ona, protože je silná a velmi schopná, jak mi ostatně předvedla, když mne zachránila. Vím tedy, že jim zvládne pomoci, abych se je pokusila vyléčit. Problémem je, že moje magie funguje na bezvědomé tvory hůř než na ty, co jsou vzhůru. Minimálně tahle magie. Do té druhé nehodlám sahat. Uvědomuji si ale, že jestli ze mne vzala energii, dokáže mne podle ní opět poznat. Mám trochu strach, jak s tím bude nakládat a jak moc se v tom bude vrtat. Teď bych ani nevěděla, kam mám jít, když jsme úplně jindy úplně jinde. Ale není přeci možné, abych tady zůstala, kdyby věděli kdo jsem... Z myšlenek mne vytrhne, když se mne po mém souhlasném kývnutí dotkne a ponoří se do studny energie.

Můžeš mi vysvětlit, jak může čerpat energii ze mne a ne z tebe? Hhh?

Tentokrát sebou ani neškubnu, jen se na Shae překvapeně podívám. A také se trochu usměji, protože je to skoro poprvé, co bych slyšela, že ona něco neví. Nechávám ji čas na průzkum a trpělivě u dvojice čekám. Pak hladce ty dva od sebe oddělí, jako kdyby to byla ta nejběžnější věc, co dneska udělala. Prostě tak. Skoro bych se ztratila v tom ji obdivovat, když si uvědomím, že bych měla zastavit krvácení a ideálně ji vyléčit. Hned jak se ocitne na zemi, položím na ni ruce a pokouším se zkroutit svou magii do regeneračního kouzla. (17 - 5 = 15) Možná jsem jí to oko polechtala. Můžeš mi pomoci? Prosím?

Já jsem tady ta vyčerpaná! Teď mne podojila o energii!

Trochu semknu rty. Jako kdyby jí snad někdy mohla dojít.

Ale! Že by to byla zpupnost, co v tobě cítím?

Už jsem chtěla protestovat, když ale ucítím, jak se mi do těla vlije trocha síly. Zkouším to znovu, něčím lehčím. Snažím se vyléčit poničení tkáně za okem a zastavit krvácení. S mocí, která není jen stín, to jde podstatně lépe. (66 - 5 = 61) Na Shae pokus s energií jen opět kývnu hlavou na souhlas.

Když zavolá na démona, i já se otočím, abych ho našla pohledem u wyverna. Má léčitelská práce je mizerná a jestli rychle někdo něco neudělá, tak o to oko přijde.

Učebna 1

Tarney, Kelly, Sharika, Kristy, Lee

Nejsem vyčerpaná jenom fyzicky velkého množství vydané energie pro jeho záchranu, ale také také mentálně a to z toho neustálého soustředění na předávání svojí energie. Bylo téměř veškeré mojí pozornosti jen abych si z něj energii nezačala přirozeně brát když začala ta moje ubývat. Voda v jeho plicích jsem proto už řešit nemohla.

Během mého snažení udržet pana Draca při životě se u něj vystřídalo hned několik studentů kteří se bez úspěchu snažily zbavit ho vody v plicích. Z těch prvních se zdál ork nejschopnější, když se však připojila ta děvka a namísto pomoci mu zlomila žebra. Nemohla se divit že dostala bleskem. A to může být ještě ráda že to zůstalo jen u toho, protože kdybych v tu chvíli měla více sil a pozornosti které bych jí mohla věnovat budou k jejímu odklízení potřebovat koště. Nemůžu říct že bych nebyla zklamaná.
Po rychlém odběhnutí zeleného přispěchala na pomoc vlčí démonka. Ta se ze všech kteří se pokoušeli pomoci zdála nejschopnější. O jeho kompletní záchranu se však nakonec postará nově příchozí démon. Tiše si oddechnu úlevou když cítím jak se mu po jeho zákroku začne vracet život.

Už se chystám protestovat když ho pak vlčice začne plácat po tvářích ovšem její slova mi kompletně zmrazí výraz. Překvapením, nepochopením a možná taky trochu nedůvěrou. Ovšemže takové prohlášení bylo šokující, když jsem z ní necítila ani špetku toho co z něj. Jediné co měli společného bylo že jsou oba démoni, ona však docela obyčejná démonka.

Spustím z něj svoje ruce a s drobnou úklonou ustoupím stranou abych nepřekážela když slézá z lavice. Ampulku od jeho zachránce použiji záhy. Pomůže, ale ani zdaleka nedoplní tolik energie kolik bych potřebovala. Rozhodně mě však dostane od hranice kompletního vyčerpání. Někdy během své pomoci jsem si podvědomě přivolala své brnění. Z mojí školní uniformy jsou tak jen cáry. Té už nikdo nepomůže tak dílo dokončím a bez námahy ze sebe strhnu co zbylo. Nebude za to rád.

Příliš se nerozhlížím komu bych mohla dál pomoci. Nápomocná nálada mě tak docela opustila. Shariky tiché volání o pomoc můj názor ale rychle změní. Víc než možnost pomoc v ní vidím šanci doplnit energii. Sotva tak stačí doříct stojím po jejím boku. S mou nadlidskou rychlostí můj přesun nestačí ani postřehnout.
"Pomůžu, když dovolíš?" zeptám se během toho co se k ní skláním. Dám jí jen chviličku na rozmyšlenou než se ji dotknu. Nehledě na souhlas nebo protest si z ní opět vezmu trochu síly, tak jako předtím během našeho útěku z rozpadajícího se pozemků staré školy. Tentokrát se ale ani nepokouším to udělat tak aby si toho nevšimla. Předtím jsem to zkoušela a všimla si stejně.
Letmo si přitom prohlédnu její novou podobu. Nevím co jí vedlo k takové změně. Rozhodně to totiž není změna k lepšímu, předtím se mi líbila víc.
Čeho touhle svojí změnou tak chtěla docílit? Koho tady jako chtěla oklamat? Vždyť její energie je cítit pořád stejně.

Teprve potom se zaměřím na dvojici bezvládných těl, zaklíněných v opravdu nešikovné pozici. Obejdu je kolem dokola, jak jen mi místo u zdi dovolí, abych zjistala jak co nejšetrněji dostat parůžek z jejího oka. Vždycky by to šlo prostě silou ale to by potom přišel buď on o roh, což by mi ani moc nevadilo, nebo ona kompletně o oko a go už by pro ní asi bylo horší. Chytím jí pak za rohy a zdvednu její hlavu z té jeho (97%-5%). Parohu se tak zbavím téměř v identickém směru jak se do oka dostal. Opatrně démonku položím kousek vedle a podívám se zpatky k Sharice.
"Můžu se ji pokusit předat trochu síly, ale jestli sama nemá rychlou regeneraci nevím jestli to pomůže" oznámím dívce bez okolků. Na reakci dlouho nečekám a ať už je jakákoliv tak se o to pokusím (62%-5%). Tentokrát to jde ale o dost hůř. "Nemáš ještě něco na vyléčení, nebo alespoň pro stabilizování?" obrátím se na démona-záchranáře. Bílého si už nevšímám, kromě toho že je od krve a v šoku mu nic moc nebude...a jestli je tak ať se stará taky někdo jiný.

Učebňa
Remni a Gill
18:14:50-18:16:20

Postavím sa vedľa toho chalana a poviem:
“Cítim z neho kov...veľa zlata...to dokážem Gillovi pomôcť... Namierim ruky na neho a jednou rukou začínam používať svoje schopnosti na rozpohybovanie jeho zlatej krvy a druhú a rozkmitanie molekúl a zahriatie ich na čo najväčšiu teplotu. “ Toto by malo pomôcť...“ (41% a 76%)

Okenice - Učebna 1

Poté co mlha opadla jsem navrátil své tělo do původní podoby. Tedy až na spálenou část. Tu bych si měl nejspíše useknout, aby jsem se rychleji vyléčil. Vlastně budu mít konečně možnost, aby jsem zkusil něco, co jsem dříve chtěl vždy zkusit, aby nebyl na to prostor a nebo čas. Jendo z toho vždy scházelo, ale tady. Tady by se snad oboje našlo.

Moje ruka se však zcela zahojí, když kolem mě projde nějaký rohatý muž, který tu obchází a použije na mě nejspíše magii. Je to zvláštní pocit a já k dotyčnému ihned pocítím zvláštní emoce. Řekl bych, že je to hněv. Za to, že mě vyléčil si jej jistě zasluhuje.
Hněv. Jo to bude ono. Jen tedy tohle není dobré místo a ani doba na hněv. Ostatní zde už udělali dost bordelu, což mi připomíná, že tahle škola má jasný problém s dodržováním pravidel. Je to opravdu na hlavu. Takto tu na sebe používají schopnosti, které ovlivňují zdraví ostatních.
Úlevou trochu je, že Terney je v pořádku. Mám z toho radost. Miluji jej a podle seriálů a filmů by pro mě bylo zdrcující, když by jsem o něj přišel, bez toho, aby jsem mu vyjádřil své city, ale nevím jak. Hádám, že on není ten tip, na který bych mohl použít co znám. Navíc je jistě o dost starší. Vlastně tu, asi budu nejmladší.
Nejdříve láska a nyní hněv. Dvoje emoce, s kterými si nevím rady. Hněv zatím odložím stranou, jelikož láska má mít přednost, jenom...

Jakmile kolem mě projde Ulgge, tak se přesunu na druhou stranu místnosti, kde se posadím do okenice a hledím ven. Všechno nechávám za sebou. Boje, skřeky, léčitele, kteří se starají o raněné. To se mě netýká. Nebo ano? Vlastně nevím. Grimgull předtím řekl, že je máme dostat z vody, tak jsem to udělal. Nevím vlastně proč, asi mi přišlo, že ví co se má dělat a tak jsem to udělal a jelikož měli jít z vody, tak mi přišlo, že by jsem měl vzít i tu vodu, kterou měli v sobě.
Asi to byl dobrý krok. Asi.

Před učebnou - Učebna 1
18:14:45 - 18:15:23

Přiblíží se démon a když zamíří ke mne, vytrhne mne z mého dýchání. Schoulím se více pod kapucu, když se nade mnou tyčí do výšky. Podá mi ale nějakou lehavičku, kterou si překvapeně převezmu.
"Děkuji...?" pronesu trochu zmateně. Když ale k Alfě pošle orb, odzátkuji lahvičku a podezřívavě si k ní čichnu. Nakonec ji ale vypiji.

Když se mi do těla vlije nová energie, tak se opatrně zvednu. Musím se dobrou půl minutu přesvědčovat, abych nakonec opatrně došla do dveří učebny a nahlídla dovnitř. Z toho pachu se mi zvedne žaludek a do očí mi vyhrknou slzy. Vypadá to tam hrozně a to je jen to, co vidím.

Všimnu si ale kolapsu dvojice v rohu místnosti a tak se tam rozběhnu. Pokouším se je otočit nějak tak, abych na ně viděla a mohla jim nějak pomoci, ale ani s nimi nehnu. (32 - 5 = 27%) Možná je to dobře, nerada bych jim více ublížila. Ohlédnu se do místnosti.
"Může mi s nimi někdo pomoci prosím?" pokouším se být alespoň slyšet, i když je to spíše zoufalý hlasitější šepot.

Učebna 1
18:16:47
Ulgge

Pokusí se mne znovu zastavit a já netuším proč. Když mi sahne po rameni, rychlým pohybem se podsmeknu pod lavicí mimo jeho dosah. (87%) Hodím po něm nechápavý pohled.
"Nikomu nebudu nic platný, když budou mrtví všichni..." namítnu a aniž bych čekal na jeho další reakci, vyškrabu se na zbytky zlaté lavice, abych se mohl dotknout bílé dračice. Jak na ni položím ruku, rychle k sobě stáhnu všechna její zranění, než mne stačí zase někdo zastavit. Musíme jim přeci pomoci! I když mi v hrudi křupou žebra, tak to nevypadá, že by mne to snad zastavilo. (98%) Tvrdošíjně se držím vědomí a léčení.

Učebna 1
18:15:23

Jak prudce škubnu hlavou směrem vzhůru, na paroží najednou cítím odpor. Strnu, když mne okamžitě do smyslů udeří její vyprchávající život. Nevím jak moc hluboko můj paroh je, ale jen v oku nevězí... V této podobě mám parohy poměrně malé, ale ostré. Alespoň jí netrčí z hlavy ven, tím jsem si jist, i když tam nevidím. Všechno mi ale hlavou proběhne v rámci okamžiku, protože její bezvládné tělo začne padat na mne a já musím použít všechno své sebeovládání, abych prudce nevyškubl paroh a neutekl pryč. Její pád zastaví stěna a jak mne její váha táhne za hlavu, spadneme společně na bok. Jakmile cítím, že se mne dotkla první kapka její krve se sklivcem a zároveň mne ten pach udeří do nozder, tak se mi zvedne žaludek a poté se odporoučím do mrákot za ní.