| |||
Učebna 1 Marcos, Relliel, Gill, Ysea Když ho pozoruji, zatímco čekám na jeho odpověď, napadne mě, co se tu asi děje. Přiložím mu dlaně na jeho ruce a hledím mu do očí. "Pomůžu Vám za Vaší pomoc, ano?" Jakmile souhlasí, nabínu mu své zápěstí. "Nebude to bolet doufám..?" Jen se modlím, že se zastaví včas. Když je hotovo, rozhlédnu se po místnosti. Tolik utrpení. Když vidím všechny své přátele v takovém stavu, spustí se mi opět slzy. Rozejdu se k nejbližšímu Rellielovi a pokusím se ho otočit na záda, dokud ho nadnáší voda. S jeho velkými křídly a mojí muší silou to je ale pro mě nadlidský výkon a nepodaří se mi to (9%). "Pomozte mi někdo prosím..." Zvolám trochu zoufale a doufám, že někdo z volných spolužáků mi dorazí na pomoc. Ať už je to upír nebo jelen, který s námi byl před ošetřovnou. Nebo kdokoliv jiný. Rozhlížím se, jestli někdo ke mně jde a všimnu si Gilla a jeho stavu. Vyplašeně, strachy o život dalšího z přátel, na něj zavolám s prázdnou nadějí, že by to snad mohlo být co platné. "Gille, vydrž prosím..!" Za ním si všimnu Ys, která se naštěstí zvedá na nohy. Upřímně se mi uleví. Přece jen pár, ani velkých, nedorozumnění nezničí naše velké přátelství. Opět se tady objeví mlha, ale netrvá dlouho a začne se rozplývat. Když Ysea dojde do středu místnosti, kde je nyní na zemi dívka z ledu, zamrazí mi v celém těle, nejen v zádech. Jakmile to dořekne, ještě než došlápne, pokusím se jí zastavit. "Ys, přestaň! Jestli si ceníš našeho přátelství, tak toho nech!" Řeknu to překvapivě pevným a rázným hlasem. Doufám, že k ní má slova dolehnou i přes možný vliv v její mysli (89%). "Dostaňte mě rychle k ní, prosím," požádám naléhavě upíra a nepochybuji, že ví, že mluvím na něj i s pohledem upřeným na Ys. Pokud mě tam přesune telekinezí, měla bych to stihnout, než napáchá větší škody. Koutkem oka si všimnu, jak se k ní někdo rozběhne. Jen doufám, že mu nějak neublíží. |
| |||
Učebna 1 Alianino snažení podle televize nedopadlo vůbec dobře. Narozdíl od Grimgulla zatlačila v špatném místě špatnou silou. Ozve se prasknutí, jak pod jejím dotykem praskne jedno z profesorových žeber. Tělo profesora sebou však ani neškubne. V ten moment se začne z Aliany lehce čoudit, ale nic víc se nestane. Grimgull se opět ujímá vedení a nechá ji jen dýchat. Sotva se ale nadechne k druhému vdechu, práskne do Aliany mohutný blesk, který jí nechá se klepat vedle lavice. Z nějakého důvodu se nerozběhne po mokré podlaze dál, elektřina se soustředí jen na jeden cíl. Pokud je schopný to někdo sledovat, Tarneymu se zlomené žebro opět zahojí. |
| |||
Učebna 1 Sukui Nevypadá to, že by byla nějak zraněná. To se mi ulevilo. Jak si ji prohlížím, oči mi opět sjedou na její krk. V ten samý okamžik mne do nosu zašimrá vůně čerstvé krve, která se učebnou nese. Různé krve, ale i lidské krve. Nevím co to udělalo s ostatními, ale vypadá to, že zraněných bude dost. Polknu nahromaděné sliny a poté zlehka pootevřu rty, jako kdybych se měl do čeho zakousnout. Neznatelný pohyb, který však odhalí tesáky. Zářivě bílé tesáky. Ani jsem nepostřehl, že se sama na něco ptala. Fialová barva v očích zintenzivní a čím dál tím více se zdají být očima šelmy na lovu. I přes všechny pochody svého těla se však stále držím na uzdě. Jakž takž. Zavřu na krátko oči, abych nad sebou získal kontrolu, ovšem vůbec to nepomohlo. Dlaně, jenž jsem stále nesundal z jejích ramenou se začnou chvět. Jestli to je vůbec možné, má pleť ještě více zesvětlala. Když otevřu opět oči, již je neodtrhnu od jejího krku. Kloužu pohledem po místech, kde bych se mohl zakousnout a potěšit tak nás oba... S každou vteřinou, kdy toto pokračuje je má vůně charismatičtější a neodolatelnější. Na spodním patře se objeví špička jazyka, která se zapře zevnitř o spodní patro zubů. Vypadám jako v transu a vůbec nevnímám své okolí. |
| |||
Učebna 1 Marcos Nedokáži popsat, co jsem cítila při tom dotyku na krku. Takto intimní dotyk jsem ještě nezažila, i když se v tento moment spíše mělo jednat o kousnutí do krku. Upřímně, za těch posledních pár dní je kolem mě tolik chlapců, že jsem z toho celá nesvá. Netuším co si o tom mám myslet ani co cítit, natož co s tím mám dělat. Jsou to jen rozpaky za rozpaky, do toho to nedorozumnění s Ys a teď tohle. Pevné objetí, menší náraz a vlna nás nese s sebou. Další tlumený náraz. Během chvilky stojíme u zdi, stále v objetí. Vzhledem ke způsobu, jak jsme přistáli to vypadá, že použil telekinezi nebo něco podobného. Když se odtáhne, jen mlčky přikývnu. "Vy?" zeptám se zpět. |
| |||
Učebna 1 Tarney, Mersi, Shae, Yqi, Aliana, Ysea a všichni ve třídě Během jedné sady stlačování hrudníku slyším Mersiho hlas. “Pokud to dokážeš, určitě!” Odpovím aniž bych zpomalil tempo. Za chvilku se u nás objeví chapadlo, které se začne v blízkosti černobílého pálit. A tak stejně rychle jako se objevilo, zase zmizí. Samotná záchrana černobílého se mi moc nedaří, i tak nepřestávám dokud mě neodtrhne další rohatá. Nijak se ji nebráním a nechám ji pracovat. Ta mu začne pomáhat tím, že mu postupně předává svoji vlastní energii. Bohužel i přesto zůstává černobílí stále v bezvědomí. Zahalí nás mlha, ze které slyším povědomí hlas lovkyně. “Ano, běž pro nějakého učitele! Potřebujeme někoho kdo by převzal kontrolu nad situací!” Ona je v tuto chvíli asi ta nejlepší na něco takového. Minimálně nejrychlejší. Pak k nám dojde osoba co jsem potkal v jídelně. Ta pokračuje v tom v čem jsem začal, jenže při tom vypadá jako někdo kdo to v životě nedělal. Když do něho zrovna vdechuje, stoupnu si vedle černobílého a ve správnou chvíli začnu tlačit na hrudník. “Ty dýchej, já tlačím.” (37%) Pokračuju v tom co dělám, zatímco si prohlédnu okolí situaci. Tempo ale nespomaluji. Mlha se zvedne a já uvidím přerostlé ještěrky v bezvědomí, společně s dalšími osobami. “Ti co používají léčivou magii, ať se postarají o ještěrky! Na ostatní by měla stačit první pomoc!” Zařvu opět na celou místnost. Dál už ale vidím jak někdo zamrzne a jedna větší osoba z ní odlomuje kusy ledu. A už dost! Odběhnu pryč od černobílého k útočnici. Při běhu se na ni pokusím hodit kletbu aby ji přestali fungovat smysli (68%), sice jen na pár sekund, ale to stačí. Následně ji chytnu za ramena a strhnu k zemi (70%). “To už stačí!” Zařvu jí přímo do obličeje a držím ji při zemi. V tu chvíli by se jí už měli smysli vrátit. |
| |||
Učebna 1 Miko Moje snahy sesmahnout hadí hlavu za pomoci svého ohýnku byly zmařeny přehnaně aktivním profesorem. Ten ne jenom že z mého sevření vysvobodil ji, ale zachránil před rozdrcením i medúzu. Mela jsem být rychlejší ve svém útoku a rovnou ty hady roztrhat. Tím uvolněním mě zároveň odhodil stranou. To jsem ustála bez problémů. Masu ledové vody která přišla jsem už ale neustála (28). Tvrdě mě smetla ke stěně a já se ztěžka zvedám zpátky na nohy. Můj štít pod vodou sice nepovolil, nedržela jsem ho ale tolik aby mě dokázal udržet na místě. I když jsem strávila takovou dobu v lávě, ledová voda i tak mi rychle brala moje drahocené teplo. Na nohy se z pomalu odtékající vody stavím s obtíží. Opřená o stěnu do ní pomalu zadávám dračí drápy, úplně jako do másla. Teď už se objevily i rohy s křídly. Bude se muset snažit víc, tohle mi rozhodně nezabrání abych se pomstila. Svůj cíl najdu okamžitě, za celou dobu jsem nespustila pozornost z její energie. Dráčata si telekinezí odsunu z cesty jako by nebyly víc než větvičky v cestě. Štít kolem se roztáhne aby ke mě nikoho nepustil blíž nez se metr. Než se k ní však stačím dostat blíž změní se přede mnou jen v ledovou sochu. Mě zkrátka nebude dopřáno. "Byla bych raději kdyby jsi byla na při vědomí, abych si tě mohla vychutnat" vrčím vztekle až se moje slova rozlehlou místností. Patou jí přišlápnu nárt až pode mnou zapraská led. Krvelačný úsměv na mojí tváři se jen rozšíří...i když vím že krve se teď nedočkám. Jen s obtížemi bojuji s nutkáním rozkopat jí po místnosti. "Doufám ale že přežiješ a budeš si moci užít nový sestřih" dodám pak zlomyslně zatímco kolem lítají zmrzlé hadí hlavy a další jejich kousky. A jestli nepřežije mrzet mě to nebude. Jestli se nestačím dostat až k ní pro osobnější jednání... skončí to vlastně stejně, jen z větší dálky. |
| |||
Učebna 1 Max, Jigme Samozřejmě, že začal Max vyšilovat, když se namočil. Samozřejmě, že začal vyšilovat ještě víc, když uviděl vodu. Ale skutečně jsem nečekal, že zmizí na démonových zádech. Chňapnu po něm, ale už je mimo můj dosah. Nicméně k hlavě se nedostane, protože dostane pecku z démonova těla. Podle toho jak se propnul hádám, že se pořádně lekl. Starostlivě se ale otáčí, takže se pokusím kocourka sundat z jeho opasku a vzít ho do náruče. "Co to vyvádíš..." ani to není otázka, "jsi v pořádku?" |
| |||
Učebna 1 Nikdo mne neposlouchá a nikdo neodpoví, tak jen nervózně pohodím ocasem. Možná kdybychom byli v džungli, věděla bych si rady, ale tady jsme v krabici, kde se toho moc dělat nedá. Tedy alespoň já toho moc dělat nemohu. Najednou se znovu zamlží a lavice mi narazí do boku. Rychle odklušu stranou, aby mne něco neporazilo nebo nezapláclo. Je jen div, že jsem se o nic nepřerazila. Když se mlha začne zvedat, všimnu si, že to způsobilo dračí oranžové tělo. Rozhlédnu se po třídě. Nevypadá to, že bych někde zatím byla něco platná, kromě snad toho, že bych bezvládného profesora naložila na hřbet a odvezla ho na ošetřovnu. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Kristy, Rekki Když se učebna znovu zahalí mlhou, chytím se kraje lavice na které leží, abych neztratil orientaci. Uslyším ale křupnutí dřeva a skřípání lavic o podlahu. Netuším, co se dělo, ale najednou místo lavice nahmatám šupiny. Nutno říci, že se necítím moc komfortně mezi dvěma dračíma zadkama. Nicméně než nad tím stačím hloubat více, mou ruku najde tlapka a přitáhne mne do objetí. Sevřu ji na hrudi pevným povzbudivým stiskem. Jakmile slyším a cítím její slzy hruď se mi bolestně sevře. "Můžu si za to sám," odtuším šeptem do jejích vlasů, "přísahám, že to nikdy nevzdám," řeknu pevně. Chci se udržet, protože to může kdykoliv skončit, ale neudržím se. Slova jsou málo. (11%) Rychle se od ní odtáhnu, sevřu za tvářičky a hluboce jí políbím. Pokouším se společně s tím zažehnout co nejvíce své magie, co to jde. (85%) Nestačí to na to, abych napravil, co jsem napáchal, ale předám ji tolik energie, kolik jenom jde, než by mne to poslalo do kolen. Mlha kolem nás se začne roztrhávat, tak se od ní odtáhnu. V momentě, kdy v ní není, už si pravděpodobně ani nevzpomene, že jsem ji právě políbil. Jak se na mne podívá rozpačitě, jako na cizího, vykřešu jen slabý omluvný úsměv. Na více se mé mimické svaly nezmůžou, aby neprozradily, že mi klidně mohla místo toho pohledu do srdce zarazit dýku a vyšlo by to na stejno. Rychle utíká ke svému ochránci, jenž vypadá v bídném stavu. Pokud tady zemře, pravděpodobně za to díky té magii nějakým způsobem budu moci v jejích očích já. Protáhnu se kolem dračích zadků, opatrně se protáhnu přes nagu, přeskočím lavici, druhou podlezu, abych se dostal do trochu volnějšího prostoru. Všimnu si, že kolem profesora je už více studentů a že jim to fakt nejde. Mimo démonky, která alespoň vypadá, že ví co dělá. Nic to ale nemění na tom, že je pořád v bezvědomí. Když se místností rozlehne křupnutí žebra po mizerně provedeném pokusu o resuscitaci, tak se protáhnu ke dveřím, abych z nich mohl vystrčit hlavu na chodbu a podívat se k ošetřovně. Vidím pavoučnici stát na chodbě. Nadechnu se, co se do mých plic vejde, abych na celou chodbu zařval. "POTŘEBUJEME IHNED DOKTORA, NEBO TU ZAČNOU UMÍRAT," zoufalství v hlase se mi tam tak nějak dostalo samo, aniž bych chtěl. |
| |||
Učebna 1 Jigme Jak si tak šplhám nahoru, štípne mě do bříška něco jako elektrika (Jigme 57% + mých 5% = 62%). Jak se leknu, tak se pustím (51%), ale hned se zase vzpamatuju a zachytím se akorát za pásek u kalhot (76%). "Jauvajsky," patám si bříško jednou tlapkou. |
doba vygenerování stránky: 2.3952050209045 sekund