| |||
Učebna 1 - Chodba Hillaris Zvednu hlavu, když cítím otřesy. Chvilku na to do třídy nakráčí lékařský tým v čele se samotným Kazinem. To už se musí něco dít, když se ukázal osobně. Fascinovaně pozoruju jak efektivně pracují. Jestli je tady on, tak se nikdo nemusí bát, že by jim snad zůstaly nějaké následky všeho toho chaosu, který se tady děl. Když se mi sestřička zeptá na můj stav, s překvapením si uvědomím, že mi ani nechybí moc sil. Jak je to ale možné? Vždyť jsem léčila dost věcí... Zamyšleně vyjdu na chodbu, ale protože nemůžu na nic přijít, nechám to plavat. Koutkem oka postřehnu Hilla vedle dveří. Zvednu k němu hlavu a usměji se na něj. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Max Nakonec mého dalšího zásahu není třeba. Na démona hodím vděčný úsměv, když mi po jeho dotyku začne tělem opět proudit síla. Radši se ale ještě nezvedám. Mám totiž pocit, že by se mi obrátil žaludek. Jak z rychlého přečerpávání energie v mém těle, tak z námahy a možná taky ze scenérie, jenž se v místnosti nachází. I když jsou téměř všichni zahojeni, pořád se všude po třídě nachází kusy lavic, jak kamenných tak dřevěných. Zakrvácené třísky, krvavé různě barevné skvrny... Třída vypadá přesně na to, co se v ní odehrálo. Ani jsem si nevšiml, kdy zmizel Max. Když se u mne pak zastaví sestra, prohodíme spolu pár slov o tom, jak mi je. Následně od jiné dostanu pilulku a sklenici vody. Zamrkám, protože jsem nepostřehl, kde jí vzala. Neprotestuji ale, jen vzorně spolknu prášek, poděkuji úklonou a nechám se vyprovodit ze třídy. Moje uniforma má na sobě tmavé fleky a je celkově od prachu a zmuchlaná. Nemohu ale čekat nic jiného, potom, co se stalo. Propletu se mezi těmi, co čekají na chodbě a zamířím do vedlejší třídy. Když si všimnu, že mne kocourek vyhlíží, zamávám mu a vyrazím dopředu třídy. Když mi vyskočí do náruče, opět si ho posadím na ruku a volnou rukou ho cvrknu do čumáčku. "Dobrá práce tam vedle," pochválím ho, a přejdu s ním k daňkovi dopředu třídy. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Relliel, Gill, Jack "Promiň..." špitnu po chvíli znovu. Ach, jsem tak špatná, když jde o komunikaci. Naštěstí ale přijde sestřička a vyhání nás ven. Jak nás šoupe přes třídu, všimnu si té hrůzy všude kolem. Očima vyhledám Gilla, u kterého stojí Jack a pár dalších. Vůbec netuším jak na tom jsou a mohu jen doufat, že se o ně lékař postará. Na Rellielův návrh jen kývnu hlavou. Nervózně přecházím sem a tam a napjatě se podívám ke dveřím pokaždé, když se otevřou. Jakmile Gill a následně po chvíli Jack vyjdou ven, jdu ihned k nim s otázkou: "Jsi v pořádku?" |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Luis, Jigme Starostlivě sedím u Jigmeho a čekám, kdy mu někdo přijde pomoct. Nakonec se tady zastaví ten pán, co měl ty lektvary a Jigme vypadá líp. Pak sem přijdou další a začnou to tu organizovat. Když k nám dorazí Luis, vyhopnu mu na rameno. Hlídám Jigmeho pohledem a i když je už z dohledu, tak ho vyhlížím. Jakmile pak vstoupí do druhé učebny, hned k němu běžím. "Fufíííí!" Nalítnu na něj do objetí. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Sukui Když sklopí pohled dolů, dám jí ještě jednu něžnou pusinku na čelo. Zůstávám v její blízkosti, analyzuji, co to se mnou vlastně udělalo a prohlížím si, jak je zase krásná, půvabná a roztomilá. Už je to opět ta slečna, které jsem propadl na první pohled. Nevím jak dlouho to trvalo, vnější svět za křídly pro mne přestal existovat. Nevím co se dělo mimo a bylo mi to jedno. "Přece není zač se omlouvat..." brouknu k ní s úsměvem. Nastane opět vřelé ticho plné emocí. Vydržel bych takto dlouho, kdyby mnou nezacloumala cizí žena. Sklopím křídlo, abych se podíval, kdo to co chce. Sestřičky zjišťují, jak na tom jsme. Oba dva jsme v pořádku, tak nás odšťouchá do čela třídy. "Už jdeme!" Protestuji proti tomu, aby na mne nadále sahala. Sukui náhlý ruch po klidu uvrhne zpět do reality toho, co se ve třídě vlastně dělo. Když vyjádří starost o otrapu, protočím očima tak, aby to neviděla. "Chtějí nás pryč. Můžeme na něj ale počkat na chodbě, jestli chcete," navrhnu jí a tak jako tak se ocitneme na chodbě. |
| |||
Učebna 1 - chodba Remmi, Nybe, Alyssa Neskutečný mráz a příšerná zima, společně s panikou, to je poslední co si pamatuju. Také se mi to vybaví, když se začnu probouzet. Napřed zkontroluji, že to brýle přežili. Moc ne, ale pořád jsou skla v celku. Místo omotání pacičky se tak krajní hádek zakousne do plastu a srovná mi je. Teprve poté si dovolím otevřít oči. Sklání se u mne úplně cizí žena. Napřed ani pořádně nepostřehnu její otázku, protože jak mi pomůže se posadit, padne mi pohled na tu katastrofu, která kolem panuje. Pohled mi padne na sochu Kisy vedle. Položím na ní dlaň. "Promiň," zamumlám směrem k ní, i když mne nemůže slyšet. Teprve potom jsem schopna nějak zhodnotit, že mne vlastně asi nic nebolí. Jen se cítím mizerně. Jakože fakt mizerně. Tak jsem se necítila... No snad nikdy. Na pobídnutí z místnosti jen kývnu a sklouznu z lavice. Zastavím se na druhé straně dveří než oranžový a čekám na Remmiho. Chtěla bych s ním mluvit... Když a pokud jde kolem Nybe nebo Alyssa, zamumlám omluvu i k nim. |
| |||
Učebna 1- Školní pozemek Nikdo konkrétní Hledím ven z okna zatím co se za mnou odehrávají události, kterým bych měl věnovat jistě pozornost. Co však nemohu ignorovat je třes a hlavně hluk. Sklouznu tedy dolů z okna ven nechávajíc ostatní za sebou. Ten zvuk se mi totiž ani trochu nelíbí. Příliš mi připomíná mojí minulost a to není ani trochu dobré. Každopádně se potřebuji ujistit. Nechce se mi věřit, že by mě tu našli. Vytřeštím oči, když spatřím ten stroj. Je obrovský a nejde jej přehlédnout. Hledám na něm nějaké značení a nakonec jej zahlédnu je to... kříž... ne. Moje mysl si vybavuje jednotlivé vzpomínky, které se promítají do mého zraku. Ten z pouhého kříže dělá symbol, kvůli kterému si moc dobře uvědomuji co je to strach. Nevím, kde přišli k tak vyspělému stroji a ani jak mě našli, ale musím se schovat. Rychle za každou cenu. Po tom čeho jsem byl svědkem ve třídě vím, že mě neochrání. Musím se schovat. Musím se ukrýt. Během jednoho okamžiku stojím venku s doširoka otevřenýma očima a během okamžiku druhého na zem dopadá prázdná školní uniforma. Zjednodušil jsem stavbu svého těla a stal se téměř tekutinou. Sice se takto nedovedu rychle pohybovat, ale je to výborné na schovávání. Vydám se k budově a hledám jakýkoliv otvor, do kterého bych se mohl vejít a schovat se někde v zemi, ale i tam mě jistě najdou. Musím... musím pryč! Proto znovu naberu svou formu i s mým normálním oděvem a běžím seč můžu k hranici pozemku, aby jsem se pokusil dostat pryč, zapomínající na ochranné pole, které zde je. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Shae Mám dojem, že toho pro ně Shae udělala mnohem více než já. Sedím tedy jen zkroušeně na zemi a nechám ostatní konat. I probuzení dvojice raději nechám na Shae. Ještě bych nějak zvrtala i to. Zůstanu sedět na místě a snažím se neslyšet volání z místnosti. Co kdybych jim ublížila... Zareaguji až na příchod někoho nového, kdo okamžitě přebírá situaci. Vzhledem k tomu, že mu v tom nikdo nebrání, tak je to asi v pořádku. Když pak zazní výzva k přesunu, hned se zvednu a zmizím do vedlejší učebny. Doufám, že tak zmizím i Shae. Posadím se do levé zadní lavice. Přetáhnu si kapucu pláštíku přes hlavu, složím ruce na lavici a do lokte schovám obličej. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Lilith Obdivuji Lilith klid. Já pořád nervózně přecházela sem a tam, ale neměla jsem jak pomoci. Nakonec se to ale začne řešit, aniž by byla potřeba naší přítomnosti. Když nás pošlou vedle, podívám se na Lilith. "Jdeme?" zeptám se, ale ať už jde nebo ne, tak vyrazím do vedlejší učebny. Přeci jen nechci překážet v práci šamana. Zamířila bych k poslední lavici úplně vlevo, ale kdyby se náhodou drak rozhodl pro další tsunami, tak dojdu zhruba doprostřed třídy v řadě před Modrým. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 nikdo konkrétní Když se dohadování nad mým kousnutím změní v nechutně dlouhý polibek, jen se uchechtnu. Tak si to nakonec vyřešili. Žádná milostná katastrofa se nekoná. Shlížím na situaci vedle nich a uvažuji, zda bych také neměl přiložit ruku k dílu, ale nakonec to docela zvládají. Zůstanu tedy nadále sedět na lavici a čekat, až se to zase všechno přežene. Nakonec do místnosti vtrhne lékařská zásahovka. Na otázku na mé zdraví odpovídám: "Nikdy mi nebylo lépe!" a s širokým zubením po výzvě vyjdu z místnosti. Přejdu do druhé učebny a tentokrát využiji toho, že je volno rovnou naproti katedře. Jsem zvědav, kdy dorazí ty dvě hrdličky. Vypadali, že je od sebe budou muset páčit. |
doba vygenerování stránky: 1.612645149231 sekund