| |||
Učebna 1 Z rozbité tváře a některých hádků na stejné straně tváře srčí krev. Brýle na té straně mám rozlámané a sedí mi na nose trochu křivě. Chudák hádek, který držel pacičku je téměř namaděru. Jak se v místnosti zase rozběhne mlha ještě se ochladí. Celkově před tím vyhřátá třída najednou začíná být více cítit jako lednice. Nejsem schopna se ani zvednout, natož jít někam do tepla. Jen se více klepu. Ani nechci vidět, jak dopadl ten miloučký klučík, kterého to sebralo uprostřed věty. Pořádně ani nevnímám, co se děje okolo, když mne najednou zasáhne výboj magie. Během několika okamžiků zcela zmrznu ve svém posedu, stále schoulená do sebe. (31%) |
| |||
Učebna 1 nikdo konkrétní Posadím se zpět a dělám, že se mne ten chaos vůbec netýká. Když se vrací voda jen zvednu nohy na židli, abych si je nenamočil a i nadále sedím na své židli. Složím si hlavu do rukou a snažím se ignorovat ten tepající smysl, jenž mi jasně říká, že je ve vzduchu cítit smrt. Přítomnost tolika tvorů tak blízko smrti mi způsobuje migrénu. Ani si nevšimnu, že profesora položili tak blízko mne. Má aura neštěstí v jejich snažení rozhodně nepomáhá, naopak profesora podsouvá blížeji smrti. (Všechny hody v mé blízkosti získávají -5%.) Když si to konečně uvědomím, vstanu ze své židle a dojdu se schoulit do rohu učebny. Přitáhnu si kolena až k bradě a složím do nich hlavu. Snažím se ignorovat všechno kolem. |
| |||
Učebna 1 Jack, Luis, Max "A umíš s tím zacházet ty? Mohl bys pomoci ošetřovat," navrhnu Jackovi, když vyrobí nějaké věci, z nichž jsem pochopil, že k ošetřování budou. Ohlédnu se po něm. Už jsem chtěl vystartovat k protější stěně, abych pomohl alespoň slabými léčivými kouzly, když ucítím drápy, jenž se mi zabodnou do zad i přes uniformu. Prudce se propnu a instinktivně do toho místa vyšlehne elektrický výboj, než si vůbec stačím uvědomit, že by to mohl být Max. (57%) Jestli se i přes výboj dostane až na mou hlavu, pokusím si ho sundat do náruče. Jestli ho výboj srazí nebo odradí, otočím se na něj a sklouznu tak, abych se posadil na desku lavice, abych zjistil, jestli jsem ho nezranil. |
| |||
Učebna 1 Miko, Aryania, Monique Vlna zamíchá pořádně všemi přede mnou, ale zrovna tu, na kterou jsem mířil, to nezabere. Chytí se stolu a židle a nic jí to neudělá. Vztekle nespokojeně zavrčím, když se začnou ozývat výkřiky, které očividně byly směrované na mne. Tím se další dvě cácory dostaly na můj seznam pomsty. Pečlivě tak tři minutky sbírám divokou magii, abych se zaměřil na to, co jsem chtěl udělat původně. Když se mi však všechno ztratí opět v mlze, vztekle zamračím. Naštěstí to začíná brzy vypadat, že řídne a po chvíli je opět viditelnost. Přimhouřím oči a pokračuji v soustředění se na kouzlo. Zahrnu do toho ale i ty dvě ječivky. Pak se v jednom mohutném zášlehu divoká magie vydá třemi směry a jestli to vyjde, všechny tři se promění v krásné ledové sochy. (98%) Proud magie vypadal, že je dobře směrovaný, takže spokojeně seskočím z lavice. Pokud mám šanci vidět tři sochy, krátce uvolněně se zasměji. Pokud to nevyjde, uraženě a povýšenecky si odfrknu. Tak jako tak se posadím do lavice přede mnou, jenž není kamenná. |
| |||
Učebna 1 Alyssa Hned jak jsem si položil její hlavu do klína, mé vlasy se zabarvily do stejně světle hnědé, jako má ona. Trochu bezradně tam sedím, když se jí do krku něco dostane. Vypadá, že potom začíná dýchat. Opatrně se tedy natáhnu k její energii a skrze náš dotyk do sebe stáhnu všechna její zranění. Tělem se mi rozlije neuvěřitelná bolest a i když se snažím tady pro ni být a udržet se vzhůru, její zranění mne přemůžou a svalím se vedle ní na bok v bezvědomí. (3%) |
| |||
Učebna 1 Hill, Ulgge, Tarney Hill si po chvíli přisedne ke mně. Opřu se o jeho rameno, "Nebylo to málo, jen jsem trochu unavená, ale mohlo to být horší." Jeho hlazení po vlasech mě skoro uspí, když se kolem nás zvedne mlha. Zaraženě se zvednu a přemůže mě lítost. Steče mi slza po tváři. Mlha se zvedne a já si zmateně setřu slzu. Než se vůbec rozkoukám z té náhlé změny nálady, smete nás nečekaná vlna (4%). Vnímám jen jak mě Hill chytí a pak tupý náraz a tmu. Otevřu oči a před sebou vídím mladíka z chodby mizícího v mlze. Pode mnou křupne lavice, skutálím do kupodivu měkého, ale nevěnuji tomu tolik pozornosti. Jednak nic nevidím a jednak mě opět přemůže ten pocit lítosti. A protože si uvědomuji jak rychle to před tím zmizelo, musím toho využít. Zvednu se ze země a po paměti nahmatám jeho ruku a přitáhnu ho do objetí. Slzy se mi v tento moment řinou v proudech a já mu vzlykám do ramene. "Promiň mi to," špitnu. "Co se stalo a co se ještě stane..." Objímám ho pevně, ne však bolestivě. Mlha se zvedne a všechno je pryč. Rozpačitě ho pustím, v očích nepoznání. Opět je to jen mladík z chodby. Vyplašeně hledám Hilla. Najdu ho v jeho wyverní podobě a pohled na jeho žebra se mi vůbec nelíbí. A jsem mokrá, to jo prostě super. Dojdu k jeho hlavě ho alespoň obejmout. Všimnu si Tarneyho na stole v bezvědomi. Také mokrého. Vyprchá ze mě zbývající síla a je jen zoufalství. Svezu se na kolena a slzy se mi řinou v proudech. |
| |||
Učebna 1 I když to nemohu vnímat, normálně by mne překvapilo, že mé tělo zůstalo v humanoidní podobě. Kdyby byl v moment nárazu někdo v okolí při vědomí mohl by si všimnout nebo cítit zapraskání magie, které mne udrželo v menší podobě. Když se však znovu snese na místnost hutná mlha, magie držící mé tělo v menší podobě zmizí. Pode mnou křupne lavice jak se mé tělo natáhne do své pravé podoby. Ve větší podobě je ještě znatelněji vidět, že žebra se pod šupinami nerýsují pravidelně ani řádně. Pokud byl někdo v okolí, je buď odstrčen nebo zavalen. |
| |||
Učebna 1 Shae, Grimgull, Tarney Potom se někdo rozhodne nečekat na Rubuse a skoro všechny odkamenět, teda až na Kisu ovšem studenta je to přece jenom výkon. Také se divím že ten dotyčný o sobě nechtěl dát vědět Yqi byla naštvaná že se jí nedostalo uznání a to jen uhasila stůl který by šlo uhasit i jiným způsobem. Mezitím se mlha protrhne a pak zmizí, vypadá to že se nejspíš rozplynula potom co splnila svůj účel, ale mezitím tu někdo začne zuřit ne že by mně to překvapovalo tentokrát však Tarney stihne zasáhnout, tedy aspoň to tak vypadá. Víc mně však znervózňuje ta velká příbojová vlna která se na mně řítí. Rozhodnu se schovat za lavici u které jsem a pořádně se zapřít (81%), tentokrát jsem ráda že jsem se rozhodla obout protože s bosýma nohama bych se asi nemohla správně zapřít o zem. A díky mému úsilí a zápasnickému postoji vytrvám, cítím vodu která je ledová a jak se přežene kolem, dochází mi vzduch, ale vytrvám. Zrovna co se vzpamatovávám z mého zážitku když tu někdo řve. Grimgull, aspoň Mersi říkal že se tak jmenuje ... Rozhodnu se tedy vydat směrem ke Grimgullovi který předtím někoho vytáhl z vody, v té mlze sice nevidím na krok, ale vím kam mám jít a tak se mi daří udržet aspoň přibližný směr který mně přivede ke Grimgullovi a zvláštní dívce. I když teď není čas zkoumat kdo vlastně jsou protože konečně zjistím kdo tu vlastně přede mnou leží. „Tarney ... Jak k tomu došlo? Myslela jsem že něco takového není možné ... On je profesor,má být neporazitelný ...“ Nemluvím ke Grimgullovi ani k té dívce, jen se šokovaným výrazem hledím před sebe na našeho třídního profesora. Dobrá tohle je sice zajímavá otázka, ale myslím si že bych se měla o něco také pokusit. Nevím zda ti dva znají základy resuscitace i já jsem je zatím jenom viděla, ale ještě neprováděla. „Ničeho se neobávejte, ale je nutné dostat ven vodu kterou má v plicích a nahradit kyslík který mu chybí.“oslovím tentokrát ty dva a pak se rozhodnu postupovat tak jak jsem to viděla v různých seriálech nebo filmech. Nejdřív se stlačováním hrudníku či různými slabšími údery rozhodnu donutit dostat vodu ven a pak přejdu k umělému dýchání (9%). Vím jak to asi bude vypadat ovšem teď není čas na vysvětlování. |
| |||
Učebna 1 Voda byla o dost ledovější, než jsem předpokládal, že bude, ale dalo se to snést. Spíše mě ten chlad částečně otupoval, přesto se mi daří vodu odčerpávat z místnosti opravdu dobře. Za chvíli by mohla být vypuštěná. Pak tu máme dostávání vody z jedinců. To už je trochu problém, ale nic s čím bych si neporadil. Pak tu však byl Tarney a Gill. Z počátku jsem si díky ledové vodě ihned neuvědomil co se děje, ale během chvíle jsem cítil hroznou bolest, jak jsou moje končetiny sežehnuty a mění se v prach. Ihned z nich svá chapadla stahuji a dávám do ledové vody, aby se schladila.¨ Pálí, pálí, pálí! Během toho opět ztrácím na chvíli kontrolu nad svou pasivní schopností a tu tak vypustím do místnosti. Navíc ti, kterým jsem pomáhal, schytali velkou dávku přímo do jejich těl. Sice toho nebylo moc, jako když by jsem to zadržoval několik dní, ale i tak toho nebylo málo. Voda už je skoro pryč, když v tu se rozprostře v místnosti mlha. Jako vážně? Jelikož jsem skončil s odčerpáváním vody z těl, tak zvednu ruku, která se v místnosti rozvětví jako strom, tedy až na místo, kde jsem popálen. Začnu nasávat vlhkost ze vzduchu, tedy i mlhu, která je pokud vím tvořena vodou. Zároveň z venčí začnu nabírat vzduch, který vypouštím ze spodní části svého těla a trupu, čímž ženu mlhu nahoru a pryč z místnosti. |
| |||
Učebna 1 Dojdeme do učebny a já si vážně nestačím ani sednout když mě Miko hned vedle promění v kámen. Moc dlouho to ale netrvá protože když jsem zase odkameněná jsem pořád v učebně, stejně jako všichni ostatní kolem medúzy. Nestačím se ani pořádně rozkoukat co se děje kolem než mě smete vlna vody (6). Asi bych jí ustála kdybych se na ní stačila připravit. Ale takhle...takhle ještě ztratím vědomí když se potkám se stěnou. A s tím zmizí i tahle moje lidštější podoba. |
doba vygenerování stránky: 1.4382591247559 sekund