| |||
Chodba Otrapa se konečně začne oblékat a Sukui je samozřejmě moc hodná, než aby ho nechala podržet si zbylé oblečení samotného. Když si však jeho vestu přivine k hrudi jak ztracené štěňátko, získá si situace mou pozornost. Položím jí dlaň na rameno a trochu si ji přitáhnu blíže, jen abych mohl vkročit mezi ně a zaclonit jí výhled. Jakmile se dostanu do jejího zorného pole, vřele se usměji. "Až se tady naháč obleče, mohli bychom se jít posadit?" navrhnu i když jak zmínili, že mu pomáhal Jack, mám obavy, že on na něj bude chtít počkat a Sukui bude chtít počkat s ním. Je mi to ve výsledku asi jedno, stejně jsem se na to zeptal jen abych ji rozptýlil. |
| |||
Chodba Sukui, Relliel Vzhledem k tomu, že na mne Sukui stín nijak více nereaguje, než divnými pohledy, tak na něj také nereaguji a raději se věnuji tomu, co mi Sukui říká a oblékání. Dívka mi potvrdí výsledek mého prohlížení si jí a tak se mi přeci jen o něco uleví. I ona vypadá velmi křehce a síla tsunami není žádná sranda. Zamračím se, když povídá o Ysee. Upřímně, něco takového jsem čekal. Když já nevisím za střeva v průvanu jen díky slibu, který dala Sukui, je jasné, že něco takového jako zkamenění nenechá jen tak. Spíše mne mate, že nedala ani na její slova. Vypadalo to, že si byly skutečně blízké. "Jak to neseš?" zeptám se tiše, zlaté oči upřených do těch jejích, jako bych dokázal vyčíst, jak se ohledně Yseiného chování cítí. Když se však téma přesune k mému zahřívání, na tváři se mi usadí rozvolněný úsměv. Nedokážu se neusmívat, když zmíní Remmiho. Možná až tady bude delší dobu, tak to prvotní nadšení ustane a vrátím se do staronových kolejí, ale teď prostě... To je fuk. "Jack taky? Vypadalo to spíše, že by si rád kopnul do mé mtvolky, než aby mne zachraňoval," pronesu překvapeně, ale nemyslím to nijak zle. Když zmíní anděla, poprvé se na něj pořádně podívám. Tváří se nějak moc spokojený sám sebou. Na poslední větu jen trochu nepřítomně kývnu hlavou na souhlas, že ji registruji. Děkovně se na ní usměji, když mi zbytek hromádky podrží. Rychle pozapínám bílou košili, na které jsou pořád zlaté fleky. Především na pravém rukávu a na zádech. Pravý rukáv na úrovni ramene je také protržený. Sepnu si košili pod rameny, obratným pohybem zavážu vázanku. Natáhnu se pro vestičkou, kterou mi podá. Znovu se na ni děkovně usměji a zapnu si ji. I vestička má na zádech zlaté fleky. Na závěr si zkontroluji rukavice a ohlédnu se ke dveřím. Doufám, že Remmimu vyčarují alespoň nějaké oblečení. Potřebuji zpět svůj kabát. Nevypadá to ale, že by byl na řadě. Přeci jen byl oproti jiným při vědomí. |
| |||
Chodba Gill, Relliel Když Gill vyjde ven, vypadá trochu zmateně. Ani se mu nedivím, stalo se toho tolik... "Mě nic není," rozline se mi uvolněný úsměv po tváři. V očích mi ale stále zůstává starost. Ještě nejsou venku a v pořádku zdaleka všichni. "Taky pořádně nevím co se stalo. Jen vím, že po té vlně Ys přeskočilo a myslím, že se snažila někoho zabít. Chtěla jsem jí zastavit, ale neposlouchala mě... Pak někdo zasáhl a od té doby je v bezvědomí. O tebe se staral ten nový kluk a Jack a pak ještě někdo další, tak jsem šla probrat tady Rella." Rozpačitě uhnu pohledem. "Pak přišel ten lékařský tým a vyhnali nás ven." Když se začne hýbat, vrátím k němu pohled. Nějak mi nedošlo, že je vlastně polonahý, dokud se nezačne oblékat. Okamžitě zčervenám s pohledem na jeho hruď. Ani nevím proč, ale natáhnu ruku, abych mu podržela vestičku. Přivinu si jí k hrudi jako plyšáka a strnule na něj hledím. Z mého transu mě vytrhne až když ke mě natáhne ruku pro vestičku. Rozpačitě mu jí podám. |
| |||
Chodba Na její druhé promiň jí dám jen s úsměvem letmou pusinku na tvář. Vyjádřil jsem se k tomu dost. Naprosto mi vyhovuje, v jakých rozpacích a nekomunikativním stavu je. Venku začne přecházet kolem jak lev v kleci. Stojím na místě a ostentativně se snažím z oblečení dostat skvrny od krve. Je to samozřejmě naprosto marné. Ale zaměstnává mne to. Když se Sukui zastaví, také se podívám ke dveřím. Když se v nich kluk skutečně objeví a ještě se ohlédne po dveřích, semknu rty do úzké čárky. Voyer jeden. Jako kdyby se nemohl oblíknout vevnitř. Po chvíli se ale neubráním zvědavému klouzání pohledem po zlatých znacích na jeho těle. Zajímalo by mne, co to znamená. Až budu mít čas, musím se podívat, zda má duši a jak na tom je, jestli ano. Sukui se samozřejmě hned ptá na to, zda je v pořádku. Tím si získá jeho pozornost. Aspoň, že vypadá Gill jak špatně zaražený hřebík. Jak ladně neodpověděl. Pošuk jeden. Nechápu, co na něm Sukui vidí. Vzhledem k tomu, že mne úplně zaignoroval, nemíchám se do jejich rozhovoru, alespoň zatím ne. Postoupím ale tak, abych byl od Sukui na dosah ruky a mohl kdykoliv zasáhnout. |
| |||
Učebna 2 Max Zastavím se někde mezi lavicemi. Na jeho vrácení komplimentu se jen usměji. Povzdechnu si, ale stále se usmívám. "Když mi objasníš, co to má znamenat, tak možná," uchechtnu se. Je to už nějaká doba, co jsem se vypořádával s takhle mladými. A musím říct, že mám občas problém mu vůbec rozumět, natož pochopit, co vlastně říká. Je ale příjemné, když tu někdo takto rozmělňuje tu vážnou sebranku, co se snaží navzájem povraždit. |
| |||
Chodba - Učebna 1 Kelly Spokojeně se široce usměji, když se tak vesele zazubí. Povytáhnu obočí, když chvilku trvá než odpoví. "Tak vzhůru! Chce to nějaký dobrý místa," při svých slovech i zvednu ruku, jak správný průvodce, který signalizuje cestu. Otočím se a vykročím k vedlejším dveřím učebny dva. Když však po pár krocích zjistím, že mne nenásleduje, ohlédnu se přes rameno, co se děje. To už se také rozejde, takže spokojeně pokračuji. Zastavím se až za dveřmi. "Nějaké přání, kam se posadit?" nechám ji zvolit místa. Jestli je jí to jedno, nebo chce znát můj názor, navrhnu místa před Modrým. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Sharika Léčitel se k nám přece připojuje a vyléčí démonce krvácející díru v hlavě. Jen ne takovým způsobem jak bych od něj, jako léčitele očekávala. Ránu zacelil, avšak oko nevyléčil. Asi jsem přecenila jeho léčitelské schopnosti. K jejímu stabilizování to však zřejmě stačilo. Po jeho výzvě k jejímu probrání poněkud zaváhám. Mrknu na Shariku jestli by se toho raději nechtěla ujmout ona, ale když vidím že se snaží tvářit jako kdyby tady nebyla opatrně pavoučici proberu z bezvědomí sama. Někde venku před budovou nastane rozruch, po kterém se objeví vskutku rozmanitá skupinka dalších léčitelů. O poznání schopnějších a efektivnějších ve své práci. Po vyléčení ostatních se Kazin zastaví i u nás a rázem vyřešil problém chybějícího oka. Nabídku jejich léku který by údajně měl doplnit energii s poděkování odmítnu. Tu kterou jsem si vzala od Shariky jsem ani zdaleka nedokázala využit při pomoci pavoučí dívce. A Sharika se bez zaváhání chopí šance se vypařit a zmízí sotva se zmíní o odchodu do vedlejší učebny. Jen se pousměji a zakroutím nad jejím útěkem hlavou. Ještě chviličku pozoruji dění a když začne vznikat fronta taky se přesunu. Před odchodem se ještě ohlédnu za Tarneym, který se po událostech zdál opravdu oslabený. Ale teď byl ve schopných rukách. U dveří kromě jiných postává taky medusa, která měla vlastně celou situaci na svědomí. Očekávám že se to neobejde bez trestu. Cestou, po krátkém zamyšlení zda je to dobrý nápad, se opět změním do elfí podoby. A jsem při tom opravdu ráda že jsem se nerozhodla vysvléknout se ze svého oblečení. Mohla bych snad říct že moje brnění bylo téměř mojí součástí, že bych vlastně ani nepoznala že ho mám na sobě. Takže mi rozhodně není nepohodlné. Do vyučovacích hodin se pořád tak úplně nehodí. V učebně se usadím do lavice před Shariku. Byla bych se posadila vedle, ovšem to místo už zasedl někdo jiný. Ještě než se posadím se k dívce nakloním. "My by jsme si měli popovídat a trochu blíže se poznat" řeknu s úsměvem. Potom už se posadím a nechám je jejich hovoru. Chtěla bych s ní promluvit v soukromí, a je mi jasné že se mi snaží vyhýbat. Možná ne jenom mě ale taky všem ostatními. Tak si říkám že ta její změna jí v tom měla pomoci. Tak jako tak jsou její snahy marné, stejně jsem tak nějak celou dobu věděla kde je. |
| |||
Chodba - možná Učebna 2 Hillaris Na jeho pochvalu se na něj zazubím. Určitě to bude jeho radou. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Nikde není dost těsno... Sjedu ho pohledem a skousnu si spodní ret. "Měli bychom..." Pohled na něj zvednu až když promluví. Pokud se rovnou rozejde, chvilku si užívám výhled, než ho následuji. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Luis Ťukne mě do čumáčku. "Fufííí!" Zachichotám se. "Ty taky! A teď mi plozlať, jak je to s těma skšetama..." |
| |||
Učebna 1 - Chodba Remmi, Sukui, Relliel Když se začnu probírat, velmi mne překvapí, že mne nic nebolí. Vlastně ani nejsem zatuhlý, minimálně to bych čekal. Také mám zavřené oči. Když je začnu rozevírat, uvědomím si několik věcí. Sklání se nade mnou démonka. Velmi pohledná démonka. A také ležím. A... Mám zcela holou hruď. Má košile i vesta leží nedaleko a při léčení ze mne sundali i předem uvázané obvazy. Když se tyto věci pospojují dohromady, prudce se vymrštím pryč od ženy, která mne držela. Když mne ujistí, že s mými schopnostmi počítá a neublížím jí, trochu se uklidním. Když ale přitakám na otázku, že se cítím dobře, nekompromisně mi strčí do rukou mé věci a vyšoupne mne na chodbu. Ani jsem se nestihl obléci, nebo se ujistit, že Remmi je skutečně v pořádku. Jen okrajově jsem si všiml, že je stále v místnosti. Nutno tedy říci, že se po dveřích, které za mnou zase zabouchne, ohlédnu značně zmateně. Nestačím se ani řádně vzpamatovat, když se za mnou ozve Sukuina otázka. Otočím se k ní, stále zpracovávajíc informace, co se vlastně stalo. "Cítím se dobře. A co ty, není ti nic?" zeptám se a přejedu ji zkoumavým pohledem, zda je v pořádku, "myslíš, že bys mi mohla trochu objasnit, co se vlastně stalo? Mám trochu... Okno, od té doby, co přišla ta vlna," zlehka pokrčím rameny a ustoupím, abych nepřekážel ve dveřích. Podržím si vestičku koleny, abych si mohl přes ramena hodit bílou košili a začít se konečně oblékat. Pokud mi ji bude chtít podržet, nechám ji, jen si dám pozor, abych se jí nedotkl. |
doba vygenerování stránky: 1.4908449649811 sekund