| |||
Učebna 1 Marcos Tápu mlhou a s leknutím do něho narazím. Srdce se mi rozbuší, jak cítím proudit svojí magii. Ne, ne, ne! Vždyť to na něj do teď nepůsobilo, tak proč? ptám se sama sebe zoufale. Přitáhne si mě blíž, svojí ruku kolem mého pasu a na mě ještě k tomu opět přichází rozpaky. Mlha v místnosti začne mizet a mě se nečekaným zjištěním rozšíří zorničky a tep mi ještě zrychlí. Jak na něj tak hledím, začínám být čím dál klidnější. Mlčky mu přikývnu v odpověď. Mám problém odtrhnout pohled od těch jeho hlubokých uhrančivých očí. "J-já... O-omlouvám se..." Nakonec zkroušeně sklopím pohled na jeho hruď. A nejsem si jistá, zda jsem si nějak pomohla. Musím být opět jak červánky. |
| |||
Učebna 1 především Kelly a Remmi Tarney mi zmizí z dohledu a já úspěšně ignoruji všechno, co slyším z učebny. Možná by si všichni komentátoři mohli uvědomit, že jsem možná trochu v šoku, ale ne hluchá. Zjeví se tu Kelly. "Čus čus..." zamrmlám, zatímco se opřu o kamennou židli a trochu zkroutím obličej, "hned jak se mi podaří sehnat alchymistu, nebo vykopat tunel pod zdí..." ztlumím hlas do spikleneckého a doufám, že Tarney už ustoupil dál, nebo to vezme jako vtip. O chlastu já ale nikdy nežertuju. U mých úvah ale bolest úplně přejde. Už mi jen čvachtají kalhoty. "Oho. Díky," pokývnu jí hlavou a promnu si mokrý studící flek. Na prstech mi tak zůstanou drobné flíčky krve. Přiblíží se sem ten odolný, již vysvobozený. Nabídne mi ruku a já místo toho, abych ji hned přijala, tak se ztratím v těch jeho červených milých očích. Po chvilce si uvědomím, že nad ním crushuju a měla bych zachovat image. Přijmu jeho ruku čistou rukou a nechám se vytáhnout do stoje. Představila bych se mu, ale líbí se mi, když mi takhle říká. Vyslovuje to tak něžně. "Děkuji," zamumlám mu zblízka a nechce se mi nějak pustit jeho ruka. Naštěstí tak udělat nemusím, protože místnost zahalí hutná bílá mlha, pod kterou se všechno schová. Rychle mu tedy ještě vlepím děkovnou pusu na tvář. Jakmile začne mlha mizet, pustím jeho ruku, ukročím a nasadím svoje tak typické zubení se. "Kdyby tu bylo co pít, jeden by to už mohl nazvat party," uchechtnu se poměrně hlasitě, abych byla ideálně slyšet do celé třídy. Zůstávám stát poblíž Tarneyho, kdyby se náhodou někdo z rozkameněných rozhodl pro okamžitou pomstu. |
| |||
Učebna 1 Monique, Sukui Usadím se a zanedlouho na to se strhne ruch. Jen se unaveně natočím, abych viděl, co že se to stalo tentokrát. Nikdo otráven nepadá k zemi, ani nikdo nevzplanul, dokonce ani nikdo nikomu nezlomil končetinu. Miko zkameněla většinu třídy. Ještě unaveněji přejedu po okolí pohledem. Vypadá to, že dobrovolníků je více než dost a tak zůstávám sedět. Minimálně do té doby, než můj vytříbený smysl vycítí někoho hodného toho, abych se zvedl do stoje a vyhledal ji pohledem. Jistě potřebuje řádného uvedení, představení a pocítit, že tu všichni nejsou jen balvani. Vzhledem k ruchu v druhé uličce se kolem lavice vydám směrem k uličce, jenž mne dovede ji vstříc. Nespěchám, stejně je času dost. Když se však třídou rozline hutná bílá mlha, zastavím se na místě, abych do ničeho nevrazil. Krátký moment čekám, zda se rozplyne rychle sama, když tak ale nedělá, tak zvednu ruku, abych se mlhy "dotkl". Nestačím ale vykřesat ani jiskřičku magie, když ucítím ruku na své a následně do mne narazí dívka od vedlejšího stolu. Něco mi okamžitě řekne, že bych jí měl věnovat svou pozornost a pomoci jí. Nevysmeknu se tedy, ani nic neřeknu, jen ji za ruku chytím a přitáhnu blíž. Jednou rukou si ji přidržím u sebe a druhou zvednu dlaní vzhůru, aby se do ní stáhla všechna mlha z místnosti. Zůstane mi nad dlaní vířit jako mléčně bílá koule zuřivé mlhy. Podívám se na dívku. "Jste v pořádku?" pronesu svým melodickým hlasem a snažím se ignorovat lákavé nutkání jejího teplého krku. Díky únavě mám ale přeci jen krapet hlad a tak se možná uvolní i trochu toho upířího šarmu. |
| |||
Učebna 1 Zahřeje mě u srdce, když vidím jak je Gill najednou uvolněný a sebevědomý ohledně svých schopností. Doufám, že už se teď nebude tolik uzavírat do sebe. S úsměvem ho sleduji a když pak ustoupí stranou, přímo v mém zorném poli se objeví téměř nahý mladík. Okamžitě zrudnu, obličej schovám v rozpacích do dlaní a velmi rychle se otočím dopředu. Mám dojem, že to už neodvidím. Nevšimnu si ihned, že místnost zahalila mlha. Až po nějaké chvilce, kdy sundám ruce z obličeje. Nevypadá to, že by se chtěla rozplynout rychle. Po paměti popojdu k Rellielovi. Není to tu takto moc příjemné... |
| |||
Učebna 1 Ysea, všichni ve třídě Příchod té dračí dívky jsem cítila už z dálky. A když při vstupu do místnosti oslovila anděla skutečně jsem doufala že se přidá k nim. Ona však skončila na místě hned vedle mě. Jejím otázkám rychle zakroutím hlavou. Neodvážím se její mysli přiblížit ani na tolik abych odpověděla. Ten střet jsem už znovu riskovat nechtěla. I když jsem cítila co ještě nikdy předtím, dokonce ani prostřednictvím někoho jiného nechtěla jsem to zažít znovu. Ten nádherný pocit ano, ne však k čemu mě nutil a co ho posilovalo. Marně jsme se pak snažila dostat z jejího sevření pryč ale moje lidská síla k tomu byla málo. Moje pokusy rychle skončily potom co přišla Miko. Ostrá bolest kterou jsem z ní pocítila bylo poslední co jsem cítila než moje vědomí zmizelo, i se vším ostatním kolem mě. Bylo to pak jako mrknutí když se energie, tvary i mysli kolem znovu vrátily. Bylo to úplně stejné jako když jsem předtím přišla o hlavu. Můj oheň, který se do teď dusil v kameni se s mým návratem okamžitě dere ven. Moje ruce bíle zazáří a teplota kolem se prudce zvedne, že se i zkamenělé vybavení třídy v mojí blízkosti začne žárem měnit barvu. |
| |||
Učebna 1 V klidu čekáme na začátek hodiny, který vypadá, že bude velmi záhy, vzhledem k tomu, že dorazí profesor a začne si odškrtávat docházku. Nicméně, než se dostane k tomu začít, ozve se dívčí výkřik. Na ten popud vyskočím na nohy a otočím se dozadu třídy. Jen abych viděl, jak medusy nejbližší okolí zatuhává v kameni. Až sem naštěstí její schopnosti nedosahují, takže se mohu trochu uklidnit a pokoušet se zjistit, jestli bych mohl nějak pomoci. Minimálně posléze mohu pomoci s transportací soch. Vypadá to ale, že se bude ošetřovatel dostavovat sem. Doufejme, že je i zručný kameník. Vypadá to, že nikdo nepanikaří ani není potřeba jiných než léčivých schopností. Těmi neoplývám, takže zůstávám stát u naší lavice. Nesedám si, aby kdyby se někdo rozhlížel po místnosti s hledáním pomoci, si mne spolehlivě všiml. Po chvíli se však zlehka opřu bokem o lavici a založím ruce na hrudi. Situace se opět změní, když se vzadu ve třídě klučík promění do přerostlé levitující užovky a celou místnost zahalí neproniknutelnou mlhou. Poslepu nahmatám Maxe, abych na něm držel ruku a věděl kde je po celou dobu, co nevidím. Možná ho tím vzbudím, ale stejně je čas, aby vstával. |
| |||
Učebna 1 I přes přítomnost profesora po chvilce končí střed třídy v kameni. Trochu zmateně se situaci věnuji pohledem. Vůbec jsem nepostřehl, co se vlastně stalo, kromě toho, že ta medusa má očividně silnější schopnosti než jiné její rasy. Chvíli pozoruji, co se děje. Profesor se vydává ujistit, že je medusa v pořádku, zatímco pavoučnici posílá pryč. Do třídy vchází další studenti a támhle přes místnost po chvilce vysvitne holý zadek. Když se po skoro deseti minutách nic neděje a žádná zázračná záchrana se nekoná, vstanu ze svého místa. Asi je čas, abych trošku přiložil ruku... Tedy spíše plíce... K dílu. Jinak hodina nikdy nezačne. Ustupuji dozadu do místnosti, kde je dostatek prostoru k mé proměně. Během několika okamžiků se začnou kontury těla deformovat, protahovat, až lidská podoba zmizí zcela. Na místě se vznáší sedm metrů dlouhý asijský drak. Žádná roztrhaná uniforma se na zemi neválí, splynula s mou dračí podobou. Zavlním se ve vzduchu, přeskládám končetiny a zhluboka se nadechnu skrze dlouhé plíce. Zadržím na chvíli dech, aby získal vzduch očistné properity mého těla a potom do místnosti vydechnu mohutnou neprohlédnutelnou bílou mlhu. (99%) Pokud jsem ji podržel dostatečně dlouho v mém těle, měla by všechny přítomné zbavit negativních stavů, jako je právě zkamenění, paralýza, kletba nebo podobně. Nicméně to také očišťuje věci jako jsou požehnání a jiné vlivy, které na tělo či mysl působí. Všechno je to za předpokladu, že to není magie silnější než ta dračí. Pokud je to magie silnější než dračí, pouze se dočasně potlačí než se mlha rozplyne, což bude pár minut trvat. Když jsem spokojen, opět se volně proměním do lidské podoby, dopadnu na nohy a usadím se zpět na svou židli, jako kdyby se mne dění v místnosti vůbec netýkalo. |
doba vygenerování stránky: 1.3449761867523 sekund