| |||
Chodba Lilith Ulgge, Sharika Nikdy jsem nebyl dobrý v boji a taky toho bylo hodně co jsem nečekal. Nečekal že tak vyjede. Nečekal jsem že bude tak rychlý. A hlavně jsem nečekal, že bude tak silný. Neměl jsem ani čas se pohnout než mě udeřil. Poslední co jsem cítil, než jsem spadl na zem jako hadrový panák, bylo jak se mi láme čelist. Najednou se probudím čelem k zemi, mezitím co mě někdo táhne. Co dělá celou situaci divnější je to, že se moje nohy nedotýkají země, i když necítím že by se jich kdokoliv dotýkal. Pomalu se postavím a podívám kolem sebe. Jsem dost dezorientovaný a musím si dát chvilku, abych si uspořádal myšlenky. Na konec si uvědomím že jsou kolem mě ti dva z chodby a rohatá z jídelny. “Děkuju za pomoc, ale jak to vypadá s tím párem? Už je někdo z kontroloval? Jsou v pořádku?” |
| |||
Učebna 1 Jack, rozruch Nestačím mu ani připomenout, kde jsme vlastně v rozhovoru skončili, když si rozpomene sám. Usměji se, když zmíní skoro samé studenty, které neznám. To mu moc nepomohu. Gillovo jméno poznávám jen díky tomu, že se představoval, když dorazili. Podívám se tím směrem a musím říci, že jsem si všiml o víkendu, že působí nepřátelsky. "No s tímto výčtem asi příliš nepomohu. Ale mohl bych tě seznámit s několika dalšími, jenže se mi zdáli, že by mohli nevyvolávat konflikty," pronesu nakonec. Kývnu hlavou na souhlas, "řekněme, že k mému dračímu brnění mám citový vztah. Nehledě na to, že mi můj kodex neumožňuje nosit jinou zbroj," pronesu opatrně, abych toho zase neprozradil moc. Nicméně mi posléze dojde, že je to asi již jedno. Vzpomenu si na slova profesora v našem uvítání zde a opět se neubráním tomu, že se zahloubám nad tím, jak asi rod dopadl. Podívám se na něj, "jinými slovy, je dobré dávat si pozor, kdo člověk je a kdo není. Bylo by nešťastné někomu ublížit jen protože si neuvědomuješ jeho křehkost," pronesu a zapátrám v paměti, zda mi jeho rasa něco říká, "rád si rozšířím znalosti o rasách," nakonec souhlasím s tím, že bychom si mohli více promluvit. Ozve se výkřik a když vyskočím na nohy a ohlédnu se, už je z většiny třídy kámen. Profesor už má plné ruce práce s tím to řešit a vypadá to, že i někteří studenti uvažují, jak pomoci. Pavoučice dokonce odchází pro Rubuse. Pokud si správně pamatuji, ten už Miko oběti rozkameňoval, takže by takto neměli zůstat dlouho. Pokud jsem si ale správně všiml, mezi zkameněnými je i drak. To si asi Miko úplně za rámeček nedá, až se probere. Opět se posadím, ale bokem, abych stále na situaci viděl. "Jak ti mohlo dojít, je to práce medusy. Místní ošetřovatel se už s jejíma sochama potýkal, tak by to nemělo trvat dlouho," poznamenám k Jackovi a trochu povytáhnu koutek, "jinak máš pravdu, podobné věci se zde dějí na denním pořádku." |
| |||
Chodba - Učebna 1 Především Kelly Když se zpoza rohu vynoří procesí, málem vyprsknu smíchy. Kdyby to nevypadalo tak komicky... Každopádně to vypadá, že se drobounké dívence nepodařilo ho vyléčit. Takže se Kelly hned vrhne do akce. Zatímco hledí do očí čahounka, vzedme se ve mne neočekávaná vlna pocitu, že ji nutně musím chránit. Napružím se, jak kdyby Kelly někdo držet pod krkem nůž. Přistoupím k nim blíž a zpražím ho nedůvěřivým pohledem. Hlas profesora je jako vysvobození. Zatímco Kelly kráčí do třídy, hodím po čahounovi poslední nevraživý pohled a jdu za ní do třídy. Zatímco vlčice léčí medusu, interesovaně zaklepu do nejbližší sochy prsty. To zní jako solidní kámen. Když si pak jde sednout do lavice, samozřejmě, že si sednu vedle ní. Starostlivě jí pohladím po vlasech. "Vzalo to hodně energie?" zeptám se a vnitřně se celý zarazím, kde jsem k takové otázce přišel. Byla jako první nasnadě i když vlastně o jejích schopnostech nic nevím. Tohle uvažování se ale podivně rychle ponoří do blažené mlhy toho, že o ní něco vím. |
| |||
Učebna 1 Grim nejde a vypadá to, že hodina brzy začne. Začnu se nervózně ošívat a uvažuji, zda bych se měl přihlásit a zeptat se, zda se po něm nemám jít podívat. Než to však stačím, ozve se někdo zepředu třídy. Trpělivě čekám až se budu moci zeptat, když se část třídy přemění na kámen. Zaraženě na to koukám. Jak... Co...? Zvednu se ze své lavice a popojdu za sousoší Ysea a Alfa. Třeba bych jim mohl... Třeba by to šlo... V očích se mi objeví nadšené jiskřičky, že bych mohl přiložit ruku k dílu. Nicméně když se dotknu chladného kamene, vůbec nic se nestane. Schlíple mi padnou ramena a nasadím smutný výraz. Ten se ale hned změní do vyděšeného. To znamená... Že jsou... Mrtví? Vykouknu zpoza sousoší k profesorovi, ale ten vypadá docela v klidu. Ale on vypadá v klidu pořád. Ale asi by si nežádal Rubuse, kdyby s tím nešlo nic dělat... Určitě tomu tak bude! Zůstanu trochu nerozhodně stát tam kde jsem. Rád bych pomohl, ale nenapadá mne, jak by to šlo. |
| |||
Učebna 1 především Tarney a Miko Zatímco čekám ve dveřích třídy, cítím za námi slabou magii. Povzdechnu si a udělám dva kroky zpátky ven do chodby, takže jsou nuceni zastavit. Té holce z chodby tak uvolním místo. Položím orkovi ruku na zápěstí, za které ho drží mladík, abych se nemusela ohýbat dolů. Pustím do něj znovu svojí energii, aby se probral (100% - naprosto zráv a plný sil) a při tom nezaujatě hledím do očí mladíka. Zívnu si zrovna v okamžiku, kdy mě Tarney poprosí o zahojení Miko. "Mhm. Už jdu..." Pustím orkovu ruku a vydám se do třídy. Pokleknu si k Miko místo Tarneyho. "Ahoj," pozdravím jí mile. "Kdy zas bude kalba?" Pokusím se jí přivést na jiné myšlenky, když vidím jak je rozrušená. Mezitím dlaní přejedu nad bodnutím a pošlu do ní léčivou energii. (88%) Znovu si zívnu a jdu si sednout do volné lavice, kde nejsou kamené židle (BF44). Unaveně se natáhnu na lavici. |
| |||
Chodby Přízemí Ulgge, Lilith, Grimgull, Kelly, Hillaris, Monique, Kristy Ulgge zareaguje pohotově a přivolá poblíž stojící Lilith. Uslzeně je pozoruji a když do něj kopne, tak vzlyknu. Když ho začnou vláčet pryč, přemýšlím, že bych je zastavila, ale potřebuje pomoc a já ho tam nedostanu. Ale možná... Bych mohla aspoň trošičku pomoci. Vyběhnu za nimi a jdu až za orkovo nohama a pekelně se soustředím. Nakonec ze sebe vykřešu slaboučké levitační kouzlo (45%), ork se trošku nadlehčí a vznese se tak dva centimetry nad zem. Možná se tak nebude úplně dřít... Ale to je tak všechno. Kráčím za trojící a soustředím se, aby nedopadl zpět na podlahu. Díky tomu dokonce ani nevnímám okolí. |
| |||
Chodba před jídelnou - Ošetřovna Shar, Lilith, Grimgull, Kelly, Hillaris, Monique, Kristy Na její otázku a pohrdavý pohled jen nešťastně pokrčím rameny. "Neříkám, že si za to nemůže sám..." pronesu na její slova a uvažuji, čím bych ji přesvědčil, když se nám přeci jen rozhodne pomoci. Přetočí ho na břicho a já se na ni tázavě podívám. "A možná za to bude i pochvala hele," zazubím se na ni vesele. Chytne ho za ruku a táhne ho pryč. Fascinovaně na to hledím, až úplně zapomenu, že jsem ji vlastně požádal o pomoc s nošením, ne aby ho odnesla. Když mne pobídne, ať jí pomůžu, popoběhnu a chytím ho za druhou ruku, abychom ho odvlekli k ošetřovně. Děkovně se na ni usměji. Neříkám, že tohle je zrovna nějak elegantní způsob, ale moje jediná šance a darovanému koni se na zuby koukat nemá. Kolem nás projde dívka a nevypadá to, že by si nás moc všímala. Když Grimgulla táhneme kolem Hilla za kterým je Kelly, neubráním se tomu, abych jí nehodil trochu teskný pohled do zad. Možná kvůli tomu i trochu zpomalím. Hned se ale vzpamatuju a opět zaberu. Už od dveřích učebny vidím, že ve dveřích ošetřovny stojí pavoučice. Doufám, že si i ona všimne nás a třeba nám doběhne pomoct. |
| |||
Ani trochu mne neobalamutí tím, že by jí snad vůbec nic nebylo. Když však zmíní proč vyskočila, sehnu se až pod její židli a sedátko prozkoumám pohlazením dlaně. Vyhovuje mi, že jí zaseknutý mladík trochu rozptýlí, protože v rychlosti uvažuji, zda mám zkoušet ji léčit, nebo počkám na Rubuse. Měli bychom ale hlavně v první řadě uklidnit Miko. Když se tedy ode dveří ozve Kelly hlas, vykloním se zpět do uličky a upřu na ni pohled. Kdybych používal mimické svaly, skoro by to mohlo znít, jako kdyby se mi ulevilo. "Máme tu menší katastrofu, jak vidíš. Mohla bys sem prosím jít? Je tu třeba tvých schopností," pobídnu jí a vstanu od Miko. |
doba vygenerování stránky: 1.4096319675446 sekund