| |||
Učebna 1 18:17:10 Zazubím se na ni a prohrábnu si vlasy. "Kdo by nepadal, před takovou kráskou. Spíše se divím, že Vám z nebes k nohám nepadá více nápadníků," pronesu rozverně a vezmu ji jemně za dlaně, abych si ji mohl trochu přitáhnout k hrudi ve veselém gestu. Místo toho ji ale i druhou rukou chytím její pokousanou ruku, jednu dlaň mám v její dlani a druhou ji chytím pod loktem. S veselého úsměvu okamžitě spadnu do zamračené vážnosti, když si prohlédnu dvě ranky po tesácích. "Kdo Vám to udělal?" zeptám se a zvednu k ní pohled. Moc dobře si uvědomuji přítomnost upíra za ní, ale musím si být napřed jist, než po něm pošlu nebeský blesk. |
| |||
Učebna 1 18:16:52 Usměju se na něj, když rozlepí oči. Nestihnu skoro ani stáhnout ruku, když se prudce zvedne, zapadne za lavici a zmizí. Nemůžu si pomoct a zahihňám se, ruce založím za záda. Snad se mu nic nestalo. 18:17:04 Ani se neleknu, když se začne objevovat vedle mě. Natočím se k němu, takže stojí přede mnou a upíra mám bokem za sebou. Nevědomky si palcem přejedu po rankách od kousnutí. Rozšířím svůj úsměv. "Já ano, spíš mám strach o tebe. Nějak moc rád padáš..." Opět se zachichotám. |
| |||
Učebna 1 Záchrana zkamenělých dopadla překvapivě dobře. Ale ani jejich záchranou představení ještě zdaleka neskončilo, ostatní nevzali tento útok úplně dobře a zvlášť draci ne. Ostatní skoro vypadali že je jim to jedno. Ale té růžové nebylo a hne nechávala Miko vyzkoušet jak chutná podlaha. Jistě že jsem se neubránila úsměvu. Vidět Miko trpět je opravdu pastva pro oči a její bolestné zasténání jako překrásná melodie, i když jí utrpení zrovna nezpůsobuji já...a nemusí to být ani fyzické. Úsměv se jen rozšířil když po ní ještě vyletěla Alfa. Někteří, kdo už nejsou mezi námi by mohly vyprávět co dokáže jen její dotek udělat. Ale k ničemu takovému k mému pochopitelnému zklamání nedošlo protože Tarney zmařil všechny její snahy. Ještě pořád zamýšlená tím jak to mohlo dopadnout kdyby nezakročil si velké vody všimnu tak akorát když mě smete ke stěně. 18:17:05-16 Z mého bezvědomí mě ten retard probere dřív než se moje zranění stačí zahojit alespoň do takové míry aby mi alespoň nepřekážela. Se znatelnými obtížemi se opřu se zády o zeď a loket přetočený do pravého úhlu, jen na druhou stranu se s odporným zapraskáním narovná. Dlouze si povzdechnu, ale zdaleka ne tak nelibě jak by se k mojí situaci hodilo. Léčivá kouzla která pak přišla od neznámého si pak poradila se zbytkem. S krvácením jsem se starat nemusela, to ustalo v okamžiku kdy jsem přišla k sobě. Jak se rozhlédnu po učebně pohled na dračici v bezvědomí mi překvapivě zvedne náladu. Na jednu stranu jsem jí vděčná že si tak pěkně podala Miko, ale na druhou mě těší vidět jí v takovém stavu. Možná ještě víc než ostatní v místnosti. Nechám tuhle neobvyklou radost plavat, takhle pro mě situace vyeskalovala naprosto dokonale. Ten dost důležitý fakt že jsem vlnu odnesla i já na to sice hází nepěkný stín, na druhou stranu je teď že mě pouhá oběť jejich řádění. Výborný výsledek. Znovu bych se ale napila krve, regenerace si totiž pomalu ale jistě začínala vybírat svou daň. Rudý perleťový náhrdelník byl už dávno pryč tu krev si vzala voda, to minimum mého podvědomého soustředění které jí drží pohromadě. Taková troška by mi stejně nestačila. |
| |||
18:11:30 Misky i prostěradlo hodím do svojí tašky, kterou jsem měl položenou vedle lůžka. Hodím si jí přes rameno a přemýšlím, jak Ruba co nejlépe vzít. Než ho začnu zvedat z lůžka, složím mu ruce na břicho, aby mu zase bezvládně nevisely dolů. Nejdřív ho posadím, aby měl hlavu převáženou na hruď a nelámal si krk. Obejmu ho kolem ramen a podeberu mu kolena. Zvednu ho do náručí a nechám mu hlavu spadnout do strany, aby byl opřený o mojí hruď a měl to tak pohodlnější. 18:11:40 Vydám se s ním ven. Ocasem zatáhnu za kliku a zády pak šťouchnu do dveří. Vyjdu na chodbu a nohou pošlu dveře zase zpátky. Zachytím ocasem kliku, aby to dveřmi neprásklo a jen se tiše zacvakli. Nechci rušit dívky na lůžkách. Vyrazím rovnou ven zadním vchodem. |
| |||
Učebna 1 Luis, Rekki, Gill, Jack, Remmi, Aliana 18:15:17 Můj pokus o zastavení útočnice je náhle zastaven, když plnou rychlostí narazím do něčeho pevného před ní. Z nárazu s objektem se mi přeláme nos a já se svalím na zem. Co nejdřív se zvedám, když na mě letí ocas. Naštěstí se přede mě postaví parohatý a ocas odrazí pryč. 18:15:42 Ten mi následně pomůže vstát. “Aka’Magosh.” Mu poděkuju s kývnutím. Ohlédnu se kolem a vidím nějakého dalšího rohatého jak pokládá útočnici na zem a přesouvá se aby pomohl ostatním. 18:16:01 Já si pak chytnu zlomený nos a zhluboka se nadechnu než si ho s křupnutím narovnám. V tu chvíli mi okamžitě vyhrkne krev do pusy. Já se jen skloním a postupně vyplivávám všechnu krev na zem před sebou. 18:16:15 Nevím pořádně jak, ale najednou jsem u zlaté lavice a rohatý mi léčí těch pár zranění co mám. To provede tak rychle, že nemám ani příležitost protestovat a říct že ostatní jeho pozornost potřebují víc. Rohatý se pak nezdržuje a jde léčit další. 18:17:14 Chvíli jen stojím a dívám se kde se co děje, jsem totiž po nárazu a náhlé teleportaci dezorientovaný a nechci nikomu překážet v tom co dělají. Je to tady jak na bitevním poli. Najednou si ale všimnu, že jedna skupina kousek ode mne má problémy s vzkříšení jednoho žáka. 18:17:22 Rychle k nim dojdu a začnu danému žákovy v bezvědomí stlačovat hrudník, tak jako jsem to nedávno dělal u černobílého (71%). “Hlavně něco dělejte. Nemůžete jenom stát když je někdo v bezvědomí.” Řeknu jim přísně, ale nijak vyčítavě. “Někdo mu vdechněte do plic kařdých 30 úderů mu někdo vdechněte do úst. Dál mu musíme zastavit krvácení. Pokud nemáte obvazy, dejte mu na ránu nějakou látku a držte tam tlak.” Rozkážu těm kolem mě a udržuju tempo. Kéž bych tady měl svoje lektvary. |
doba vygenerování stránky: 1.3561899662018 sekund