| |||
Učebna 1 18:17:05 Jak se začínám pomalu vracet k sobě moje tělo se zachvěje z té divné tekutině která se mi nějak dostala do nozder. Ono nejenom že to nepříjemně studí ale hlavně to fakt otřesně smrdí. Než vůbec otevřu oči nebo se začnu zvedat se toho pokusím zbavit, a hlavně se taky ohřát. Bez nějakého dlouhého přemýšlení tak z nozder vypustím mohutný, zářivě modré magické plameny (42). Spolehlivé delší než jsem já sama. Ještě si přitom pohodím hlavou abych tomu svinstvu pomohla ven. Chci si být opravdu jistá že to všechno půjde pryč. Že přede mnou zrovna stojí zbytek třídy jde v tu chvíli docela mimo mě. Pak si začnu pomalu protahovat, zkroucené a bolavé tělo. Křídla mám nepěkně ztuhlá a hrudník mě taky nepříjemně tlačí. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Rekki Na slova Kelly jen zabroukám v mysli, že všechno bude v pořádku. Sleduji ji po místnosti pohledem, abych dával pozor na to, že jí nic nehrozí. V ten moment bych použil poslední zbraň a to je můj ocas. Tím bych jistě ještě zvládl hýbat. Podivně zabublám, když se do mne dostane inkoust. Divně to studí, ale asi to pomáhá, tak to nechám být. 18:17:02 Zatnu čelisti, když mi rovná žebra a místností se ozve skřípění drápů o podlahu. Všichni mohou být rádi, že se místností neozývá bolestný řev. Tím bych ale mohl ublížit i Kelly, tak radši zlikviduji podlahu kolem mne. Dávka léčivé energie je ovšem mnohem příjemnější. V těle mi přestávají stahy, není mi najednou zima, naopak se mi do končetin rozlévá hřejivé teplo. Jakmile se cítím dostatečně silný, abych to mohl udělat, tak na sebe vezmu humanoidní podobu. "Děkuji," věnuji léčiteli a už spěchám po bok Kelly. 18:17:08 Dojdu ke skupince a zastavím se tak, abych nepřekážel ale mohl vrazit každému, kdo se sem přiblížil s nepřátelskými úmysly. Také se nechám odvolat, kdyby někdo potřeboval mou pomoc. |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack, Gill 18:16:20 – 18:17:14 Snažím se i když nemám patřičnou průpravu navíc se snažím zvrátit to k čemu by vlastně vůbec nemělo dojít, ovšem ptát se proč k tomu přesto došlo by teď bylo jako ptát se kdo pustil psy. Má snaha je přerušená tím že se mně Tarney rozhodne šokovat, doslova a tak se složím pod lavici dokud mně někdo neprobere. Proberu se u zbytku zlaté lavice, nevím jak jsem se sem dostala, ale je mi to v současné situaci jedno protože si potřebuju sednout na něco na co se dá si sednout. „Tak to bychom měli, to potvrzuje že jsem přece jen měla pravdu.“ To že tam Tarney ležel neznamená že naši pomoc skutečně potřeboval, ale nespíš jen probíhal regenerační proces a ten blesk byl zřejmě jen vedlejší účinek. Kdybych si ho pozorně prohlédla určitě bych to v jeho životní energii uviděla ovšem já jsem byla až moc šokovaná současnou situaci. Nebo by mi asi došlo proč pomoc ostatních nebyla účinná, ale já chtěla ukázat že když o něco jde tak dokážu něco víc než opékat klobásy. Vyčtu Yqi že se předváděla v situaci která se mohla vyřešit sama od sebe a pak udělám to samé ... Rozhlédnu se po zničené třídě a jsem zklamaná, k tomu všemu došlo a to hodina ještě ani nezačala. Tohle by se v NŠÚ nestalo a nestalo by se to ani zde kdyby zde řešili důležitější věci než uniformy ... Otočím se pokusím se zjistit jak je na tom Tarney, jako ujištění že jsem měla pravdu Tarney je v pořádku protože se mezitím stačil uzdravit sám. I když tohle nebyl můj první omyl, zkáza ke které teď došlo dokazuje že tohle nebude to místo které jsem po příchodu sem předpokládala. Takže mám šanci že moje žádost ohledně uniforem bude přece jen vyslyšena. I když to počká protože pořád tu mají jiné starosti, Tarney nejdřív vysuší místnost a pak se rozhodne zachraňovat Miko, nevím co se zde stalo protože naposledy z Miko ledová socha nebyla. Zřejmě se někdo se rozhodl projevit své rozhořčení ze zkamenění ne tak hrubým způsobem jaký se rozhodla provést ta zuřící dívka. Všimnu také zvláštní průsvitné postavy která má zřejmě hodně napilno, ta postava mně opravdu fascinuje protože nikoho takového jsem tu předtím neviděla. Potom si však všimnu že za tou postavou se odehrává drama kdy se dva kluci snaží pomoct jednomu ze studentů, vydám se tedy k nim. Když přijdu o něco blíž poznám kdo to je, ten kluk který se předtím vytahoval podívejte já umím měnit věci ve zlato. Ano alchymisty by tím přivedl do stavu extáze, ale skutečně to bylo teď vhodné? Nicméně tento kluk skutečně potřebuje mou pomoc protože kluk který se ho snaží zachraňovat ví nejspíš o resuscitaci to co já. „Nejdřív musíš dýchat a až potom se pokusit rozproudit mu srdce.“ Ano vím že jsem to předtím udělala opačně naštěstí se nic nestalo, Tarney odolal té vlně tak mu sotva můžu ublížit já. |
| |||
Učebna 1 Gill, Jack 18:14:50-18:17:02 Uleví se mi. Netušim jak dlouho bych to ještě udržel. Jako pět minut soustředění se na magii je docela dost. Vzhledem k tomu, že netušim, co dělá, tak se nepřestávám soustředit. Trvá to nějakou dobu, než Gillovi zasvítí oči a povolí mu ruce. Přeruším přísun svojí magie. Šest a půl minuty. To je snad můj rekord v držení kouzla. Vyčerpaně oddechuju, zpocenej jak kdyby se tady všechno před chvilkou nevysušilo. On teda ten nový závan horka taky moc nepomáhá... Kvůli tomu si nevšimnu včas, že se Gill převažuje na mě, abych ho podepřel. Padáme spolu v objetí na zem. Naštěstí se mi alespoň podaří vykřesat kolem sebe telekinetickej povlak (44%), takže sice dopadnu trochu tvrdě a bolavě, ale Gill mě aspoň nerozdrtí pod sebou. Jako já chápu, že jsem ti chyběl, ale nepřeháněj to zase, jo?! 18:17:02-18:17:14 Teď, když na to mam čas, tak se toho chopim líp a celkem bez problémů nadzvednu Gilla a přetočim ho na záda vedle sebe (72%). Funim u toho teda jak kdybych zrovna oběhl planetu. Každopádně Gill furt nedejchá... Všimnu si, že mám na dlaních a rukávech kabátu tekuté zlato, teda spíš takový jak žvejkačku. Stejné mu vytíká z ramene. V hlavě mi šrotuje, co dál, abych ho probral. Soudě dle toho, co se tu dělo, musí to u něj nahrazovat krev. Tak snad i zbytek jeho těla funguje podobně jako normálně. Zkusim mu nahmatat tep, ale žádnej necítim. Zvednu se z lehu a kleknu si vedle něj. Dám mu pořádnou herdu do hrudi, aby mu naskočilo srdce. Nebo to byl aspoń účel... Místo toho mi jen velmi nepříjemně zapraskalo v prstech (7%). Fuck, fuck, fuck..! |
| |||
Učebna 1 Hillaris, Nybe, Rekki, Max 18:16:23 Plně se soustředím na udržování jejich zranění, že si démona nevšimnu, dokud nestojí u nás. Natočím zlehka hlavu a loupnu po něm žlutým okem. Obě ruce mám poněkud zaneprázdněné, takže jakýsi lektvar dostane Max. Když postřehnu, že je to energetický lektvar je to jako na zavolanou, protože se mi napnuté nohy roztřesou až padnu na podlahu jedním kolenem. Je to tak prudký pohyb, že mezi zuby procedím omluvu pro Maxe. Nemohl to čekat. Nicméně jsem mu vděčný, když lektvar odzátkuje a vloží mi ho mezi rty. Zakloním hlavu, aby se mi vlil do krku, ale Max nespadl. Lahvičku vyplivnu a když mi dá léčitel pokyn, abych uvolnil své sevření na wyvernovi, zasoustředím se více na tuto stranu a začnu z něj opatrně vytahovat svůj inkoust. Část inkoustu se vrací zpět do mne, jen natolik, abych nevypadal, že jsem se měsíc plahočil po poušti bez vody. Zbytek musím opatrně nechat stéct na podlahu, protože prostě nemám dost sil na to, abych ho ovládal byť jen další chvíli. Ne, jestli mám udržovat stabilizovanou Nybe, než se k ní dostane. 18:16:47 Na zlatou lavici nedaleko se vyškrabe Dolly, všimnu si toho až v okamžiku, kdy se inkoust v Nybe začne hýbat bez mého přičinění. Rychle mi dojde, že ji léčí a tak z ní musím rychle vytáhnout všechen svůj inkoust, než ji stačí ublížit. Vzhledem k tomu jak rychle musím reagovat a jakým množstvím inkoustu naráz musím pohnout, tak mi to sebere síly, které jsem načerpal z lektvaru. (5 + 5 = 10 %) Vzhledem k tomu, že jsem i tak byl dost pomalý, tak Nybe může probrat nepříjemný pocit, jak jí z nozder vytéká zbytek černého inkoustu. 18:17:05 Stáhnu z dračích nozder ruku a vyčerpaně se zprudka sesunu na zem. Pořád se ale snažím alespoň prudce neškubnout hlavou, abych neshodil kocourka. (72 + 5 = 77%) Opřu se o zbytky lavice poblíž a jestli na mne někdo mluví, tak ho neslyším přes zvonění v uších. Je naprosto jasné, že při vědomí se držím posledním zbytečkem sil. |
| |||
Učebna 1 Po tom svém žalostném neúspěchu když jsem se snažila pomoci dvojici v bezvědomí jsem se už raději do ničeho nepouštěla. Chlapce jsem ze svého sevření raději hned pustila když se přede mnou začínal měnit v draka. I Nybe se po té vlně změnila. Takže jsem se chvilku zůstala možná až komicky vznášet napůl v jejím těle. Kdyby byla v tu chvíli při vědomí cítila by zvláštní v místě kde se naše těla střetávala zvláštně nepřirozený chlad který jím prostupoval. Růžová která ho tim svým průchodem odsunula stranou mu tím jen rozervala zlámanými žebry kůži. Bylo to co jsem mu udělala já nebo to bylo tou vlnou? Není to pěkný pohled tak si to moc nepřihlížím. 18:16:23-35-47 Nevím komu a jak pomoci, všichni kolem mě by potřebovali vyléčit svá zranění ale nic takového už nesvedu. I kdybych nemusela teď být v téhle nehmotné podobě. Odletím kousek od raněné dračice když se k ní nahrne Dolly a hned si převádí její zranění na sebe. Za ním se hned objeví Ulgge který se ho snaží, ne moc úspěšně přesvědčit aby toho nechal. Předtím jsem měla pocit jako kdyby mě snad poznal, když jsem vytahovala z vody ty dva. Ale to přece není možné, moje podoby si nejsou ani trochu podobné. Naprosto v ničem. Uhnu od nich pohledem když si vzpomenu na náš... povinný rozhovor. Kdyby to šlo jsem v rudá až za ušima. Naštěstí to ale vidět není. 18:17:02-05 K Dollyho léčení se rychle přidává taky rohatý démon, který zatím pomohl tak nějak všude po učebně. Dvounohému drakovi, se situací kolem zmrazené Miko a teď ještě i s Nybe. Další léčení, tentokrát okřídlené dívenky ho i přes to jeho velké odhodlání zmohlo víc než asi čekal. Hned ho v pádu zachytím, možná ale ne úplně tak šetrně jak bych chtěla (65%), a zatahám ho bílá křídla. Nechtíc je při tom trochu pomuchlám. Tarney byl ale přeci jen rychlejší a ještě rychlejší než Ulgge který ho chtěl změněný v lišku také zachytit. Takže nakonec jsem ho jen sevřela ale před jeho pádem jsem vlastně ani nepomohla. Přece se pak rozhoupu a pololetím k nim. "Můžu vám taky nějak pomoc?" nabídnu se nejistě. Můj hlas zní podivně melodický, jako kdyby měl svojí vlastní ozvěnu a nejde přesně poznat odkud přichází pokud se někdo nesoustředí že mluvím. |
| |||
18:17:05 Zrovna mi padne pohled na skupinku kolem Dollyho a je mi jasné, že to nedopadne dobře. Stačí mi udělat jen krok stranou, abych chlapce opatrně podepřel (83%) a pevněji, když mu zmizí křídla. Nechám ho ve stoje opřeného o mou hruď, nechci ho pokládat ani s ním klesat k zemi, dokud ho někdo neprohlédne. Jen ho pevně jistím rukama. Zvednu od něj pohled ke Kelly a jí musí být jasné o co ji prosím. Stejně měla také nakročeno, že ho zachytí. Raději se ani nebudu ptát, co se vlastně stalo. |
| |||
Učebna 1 Dolly, Kelly 18:16:35 Na druhé straně lavice se objeví Kelly. Skoro automaticky ji věnuji úsměv. Společně čekáme, abychom ho chytili než udělá nějakou další větší... 18:16:53 ...blbost! Sahnu po něm přes lavici, ale úplně ho minu, jen se narazím pasem na lavici. Syknu bolestí, ale více mne štve, že mi zase utekl. (50%) Nevěřícně se podívám na Kelly, které také proklouzl. Jak to, že ještě stojí? A když, jak může být tak mrštný? Jsou to věci, které absolutně nechápu. Každopádně léčí Ary, takže máme trochu času na další pokus. Proměním se ve velkou modrobílou lišku a proklouznu pod lavicí a kolem dvojice na zemi, abych se napozicoval poblíž Dollyho, kdyby cokoliv. Budu takhle mnohem mrštnější, kdyby chtěl zase zdrhnout. (70%) 18:17:05 Zvedá se opět jakoby nic, nicméně tentokrát zakolísá. Skočím pod něj, když padá, takže pokud ho někdo nechytí hned jak zakolísá, podepřu ho tak, aby neupadl až na zem. (72%) Pokud k tomu dojde, trochu se mi rozjedou do stran tlapy, ale není to nic, co bych neustál. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Ulgge 18:16:47 Když v jejím těle již necítím žádné zranění, otočím se, abych se ze své vyvýšené pozice rozhlédl, kdo ještě potřebuje pomoci. Musím chvilku zaměřovat a špatně se mi dýchá, ale není to nic, co by mne snad mohlo zastavit. Kdybych nad tím přemýšlel, asi by mne samotného napadlo, jak je vůbec možné, že toho vydržím tolik. Z jedné strany stojí Ulgge a z druhé vlčice, jenž se od něj celý víkend nehnula. Když mne pozdraví, usměji se na ni. "Ahoj," pozdravím ji. Mezi oči mi stále pomalu neodbytně stékají pramínky krve. Má krev je mnohem světlejší a řidší, než lidská krev, i tak je dobře vidět. 18:16:53 Sklouznu z lavice a překvapivě hbitě se protáhnu za Aryaniu a Kelly. (82% vs 64% a 50%) Sklouznu do kleku vedle víly. Sice už se jim léčitel věnoval, ale stále jim mohu pomoci. Položím ruce na Ary, abych k sobě stáhl její bolest a zbylé pohmožděninky kolem křídel. V momentě, kdy se jí dotknu, tak mi samozřejmě vyraší identická křídla na zádech. Celou dobu se na ni mile usmívám. 18:17:05 Když už jí nic není, zvednu se od ní, abych ji mohl překročit a věnovat se dívce vedle. Hned jak se ale narovnám, tak se mi zatočí hlava a zapotácím se. Mé tělo už nemá dost sil, aby mne udržovalo vzhůru, snažilo se vypořádat se zraněními a ještě využívat schopnosti. Takže se zakuckáním skácím k zemi. (24%) |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack 18:16:20 - 18:17:02 Remmiho a Jackova snaha dokáže zvednout mou tělesnou teplotu natolik, abych začal hřát a vysušil spodní vrstvu oblečení, jenž se dotýká mé pokožky. Přestane tak ode mne stoupat vroucí pára. Dlouhých čtyřicet sekund to vypadá, jako kdybych jejich snahy nezabírali. Nicméně pokud je někdo senzibilní na teplo, může cítit jak v mém nitru prudce stoupá teplota daleko za hranici tisíce stupňů. I když zlato taje, je nepoddajné a Jackovi vykluzuje z uchopení. Srdce nebije a plíce již nějakou dobu nedostali vzduch, tak je zlato těžké a nemá ho co hnát po mém oběhu. Je to možná i dobře, vzhledem k tomu, že hned, jak začalo zlato tát, tak se na pravém roztříštěném rameni začali objevovat zlaté fleky, co mi košili lepí k pokožce. Stejný proces se děje s mými popraskanými zády, které jsou ale mimo oba páry očí. Změknutí zlata má za následek to, že se do očí vrátí kosočtverce a trocha života, těsně před tím, než se víčka zavřou, ruce spadnou podél těla, zatímco nově vláčné tělo se svou plnou vahou více než stopadesáti kily řítí na Remmiho. |
doba vygenerování stránky: 1.3130788803101 sekund