| |||
Ošetřovna - Hala Kirie, všichni cestou a v hale Zatímco schovávám rudé tváře v kolenou, hledím, co bude dělat dál Sukui. Nakonec je odnášena pryč. Chviličku počkám, než také sklouznu z lůžka. Už už je chci následovat, když se ještě zarazím. Pomalu se podívám zpět na Kirie. "Když budeš zase potřebovat, mohu ti nabídnout další..." nadhodím, zatímco mi zrudnou snad i ouška. Potom už ouška přiklapnu k hlavě a vyběhnu z místnosti. Akorát chytím pohledem záda na konci chodby. Přidám do kroku a vstoupím do haly. Postavím se tak nějak k nástěnce, abych viděla ven, ale vypadalo to, že na někoho čekám. Ale zase jsem nepřekážela u nástěnky, kdyby k ní někdo skutečně potřeboval. |
| |||
Aryania Jemným dotekem na zdi vnímám její strukturu, zatímco vytřeštěný pohled upřený do podlahy se za celou dobu nepohnul. Krátkými rychlými nádechy se snažím uklidnit tělo i mysl. Když se ozve hlas blízko mne, poplašeně zvednu hlavu a poprvé tak zvednu i pohled. Hrkne ve mne, když si uvědomím, že jsme tady osaměly. Vystřelím do stoje tak prudce, až trochu zakolísám. Upravím si uniformu a sepnu ruce na sukni. "Já mám pomáhat vám..." pípnu sotva slyšitelně, zatímco jsem rozpolcená co bych měla dělat teď. Chtěla bych běžet na ošetřovnu, ale povinnost mi káže jinak. |
| |||
Ošetřovna - Hlavní vchod Sukui, Ysea, všichni cestou Vykročím z ošetřovny se Sukui v náručí. Jemným pošťouchnutím pustím lítačky ošetřovny, aby se švihem zavřely. Vyhnu se louži na zemi a vyrazím do haly. Nemusíme hledat daleko, Ysea je vidět rozbitým hlavním vchodem. Zamířím tedy k němu. Překročím třísky jednoho křídla dveří a jemně postavím Sukui na nohy za nimi. Jestli se jedna k druhé rozejde, zůstanu stát na fleku. Nepotřebuji ještě dostat jednu výchovnou. |
| |||
Dívčí kolej, pokoj č.10 - Pozemky nikdo konkrétní, všichni cestou Osvěžená, jen s ručníkem kolem ramen se vrátím do pokoje. Při tom si všimnu věci, která mi předtím unikla. Zpátky na pokoji je i třetí terč. Pousměji se. Nebude jich tak málo. Pravda, že jsem si toho asi měla všimnout již dříve nebo venku. Přisuzuji to ale mnoha událostem, které tu proběhly. Tak jako tak, nechám tady oblečení, vzhledem k tomu, že mám již po vyučování. Nasadím si však luk a toulec a vezmu jeden z terčů. Takto vybavena mířím zpět do přízemí, opatrně a zvolna po schodech. Když vidím, jak jsou na tom vstupní dveře, zamířím k zadnímu východu. Kolem louže z které sálá teplo je dost místa, takže nemusím ani přeskakovat. Do ošetřovny ani nenahlížím, je mi naprosto jasné, jak to tam bude vypadat. Vyjdu na čerstvý vzduch a s nadšením ho natáhnu do plic. Odklušu kousek na louku a ustavím si terč. Nerada bych někoho střelila omylem, dělají tady kolem toho zbytečné cavyky. Sice by bylo milé, kdyby nebylo zataženo, ale aspoň si natrénuji střílení téměř za tmy. |
| |||
Chodba 1.patro - Dívčí pokoj 26 - Ošetřovna Lyla, Ary, všichni v chodbě Starší muž nás požádá o pomoc na ošetřovně, pokud máme jak. “Musím si do pokoje pro svůj luk, bez něho nemohu kouzlit. Doženu vás na ošetřovně,” pronesu do davu. Podívám se na Lylu a vidím, že se na mě mračí. Je na mě vidět, že začnu být lehce smutná, a nervozitou si hladím ruce. Co jsem provedla, že se na mě mračí? “Přijdu co nejrychleji.” Otočím se a vyrazím hodně rychlým krokem do svého pokoje, který je o patro výš. Cestou se nenechávám ničím rozptylovat. Jak dojdu do pokoje, vezmu si luk a jdu rovnou na ošetřovnu. Luk musím nosit neustále u sebe. Tohle byla chyba! Dorazím do ošetřovny, kde to vypadá jako na bojišti, spousta zraněných. Noo super, snad tu budu užitečná. |
doba vygenerování stránky: 1.6519889831543 sekund