| |||
Učebna 1 Hillaris, Nybe, Rekki, Max 18:16:23 Plně se soustředím na udržování jejich zranění, že si démona nevšimnu, dokud nestojí u nás. Natočím zlehka hlavu a loupnu po něm žlutým okem. Obě ruce mám poněkud zaneprázdněné, takže jakýsi lektvar dostane Max. Když postřehnu, že je to energetický lektvar je to jako na zavolanou, protože se mi napnuté nohy roztřesou až padnu na podlahu jedním kolenem. Je to tak prudký pohyb, že mezi zuby procedím omluvu pro Maxe. Nemohl to čekat. Nicméně jsem mu vděčný, když lektvar odzátkuje a vloží mi ho mezi rty. Zakloním hlavu, aby se mi vlil do krku, ale Max nespadl. Lahvičku vyplivnu a když mi dá léčitel pokyn, abych uvolnil své sevření na wyvernovi, zasoustředím se více na tuto stranu a začnu z něj opatrně vytahovat svůj inkoust. Část inkoustu se vrací zpět do mne, jen natolik, abych nevypadal, že jsem se měsíc plahočil po poušti bez vody. Zbytek musím opatrně nechat stéct na podlahu, protože prostě nemám dost sil na to, abych ho ovládal byť jen další chvíli. Ne, jestli mám udržovat stabilizovanou Nybe, než se k ní dostane. 18:16:47 Na zlatou lavici nedaleko se vyškrabe Dolly, všimnu si toho až v okamžiku, kdy se inkoust v Nybe začne hýbat bez mého přičinění. Rychle mi dojde, že ji léčí a tak z ní musím rychle vytáhnout všechen svůj inkoust, než ji stačí ublížit. Vzhledem k tomu jak rychle musím reagovat a jakým množstvím inkoustu naráz musím pohnout, tak mi to sebere síly, které jsem načerpal z lektvaru. (5 + 5 = 10 %) Vzhledem k tomu, že jsem i tak byl dost pomalý, tak Nybe může probrat nepříjemný pocit, jak jí z nozder vytéká zbytek černého inkoustu. 18:17:05 Stáhnu z dračích nozder ruku a vyčerpaně se zprudka sesunu na zem. Pořád se ale snažím alespoň prudce neškubnout hlavou, abych neshodil kocourka. (72 + 5 = 77%) Opřu se o zbytky lavice poblíž a jestli na mne někdo mluví, tak ho neslyším přes zvonění v uších. Je naprosto jasné, že při vědomí se držím posledním zbytečkem sil. |
| |||
Učebna 1 Po tom svém žalostném neúspěchu když jsem se snažila pomoci dvojici v bezvědomí jsem se už raději do ničeho nepouštěla. Chlapce jsem ze svého sevření raději hned pustila když se přede mnou začínal měnit v draka. I Nybe se po té vlně změnila. Takže jsem se chvilku zůstala možná až komicky vznášet napůl v jejím těle. Kdyby byla v tu chvíli při vědomí cítila by zvláštní v místě kde se naše těla střetávala zvláštně nepřirozený chlad který jím prostupoval. Růžová která ho tim svým průchodem odsunula stranou mu tím jen rozervala zlámanými žebry kůži. Bylo to co jsem mu udělala já nebo to bylo tou vlnou? Není to pěkný pohled tak si to moc nepřihlížím. 18:16:23-35-47 Nevím komu a jak pomoci, všichni kolem mě by potřebovali vyléčit svá zranění ale nic takového už nesvedu. I kdybych nemusela teď být v téhle nehmotné podobě. Odletím kousek od raněné dračice když se k ní nahrne Dolly a hned si převádí její zranění na sebe. Za ním se hned objeví Ulgge který se ho snaží, ne moc úspěšně přesvědčit aby toho nechal. Předtím jsem měla pocit jako kdyby mě snad poznal, když jsem vytahovala z vody ty dva. Ale to přece není možné, moje podoby si nejsou ani trochu podobné. Naprosto v ničem. Uhnu od nich pohledem když si vzpomenu na náš... povinný rozhovor. Kdyby to šlo jsem v rudá až za ušima. Naštěstí to ale vidět není. 18:17:02-05 K Dollyho léčení se rychle přidává taky rohatý démon, který zatím pomohl tak nějak všude po učebně. Dvounohému drakovi, se situací kolem zmrazené Miko a teď ještě i s Nybe. Další léčení, tentokrát okřídlené dívenky ho i přes to jeho velké odhodlání zmohlo víc než asi čekal. Hned ho v pádu zachytím, možná ale ne úplně tak šetrně jak bych chtěla (65%), a zatahám ho bílá křídla. Nechtíc je při tom trochu pomuchlám. Tarney byl ale přeci jen rychlejší a ještě rychlejší než Ulgge který ho chtěl změněný v lišku také zachytit. Takže nakonec jsem ho jen sevřela ale před jeho pádem jsem vlastně ani nepomohla. Přece se pak rozhoupu a pololetím k nim. "Můžu vám taky nějak pomoc?" nabídnu se nejistě. Můj hlas zní podivně melodický, jako kdyby měl svojí vlastní ozvěnu a nejde přesně poznat odkud přichází pokud se někdo nesoustředí že mluvím. |
| |||
18:17:05 Zrovna mi padne pohled na skupinku kolem Dollyho a je mi jasné, že to nedopadne dobře. Stačí mi udělat jen krok stranou, abych chlapce opatrně podepřel (83%) a pevněji, když mu zmizí křídla. Nechám ho ve stoje opřeného o mou hruď, nechci ho pokládat ani s ním klesat k zemi, dokud ho někdo neprohlédne. Jen ho pevně jistím rukama. Zvednu od něj pohled ke Kelly a jí musí být jasné o co ji prosím. Stejně měla také nakročeno, že ho zachytí. Raději se ani nebudu ptát, co se vlastně stalo. |
| |||
Učebna 1 Dolly, Kelly 18:16:35 Na druhé straně lavice se objeví Kelly. Skoro automaticky ji věnuji úsměv. Společně čekáme, abychom ho chytili než udělá nějakou další větší... 18:16:53 ...blbost! Sahnu po něm přes lavici, ale úplně ho minu, jen se narazím pasem na lavici. Syknu bolestí, ale více mne štve, že mi zase utekl. (50%) Nevěřícně se podívám na Kelly, které také proklouzl. Jak to, že ještě stojí? A když, jak může být tak mrštný? Jsou to věci, které absolutně nechápu. Každopádně léčí Ary, takže máme trochu času na další pokus. Proměním se ve velkou modrobílou lišku a proklouznu pod lavicí a kolem dvojice na zemi, abych se napozicoval poblíž Dollyho, kdyby cokoliv. Budu takhle mnohem mrštnější, kdyby chtěl zase zdrhnout. (70%) 18:17:05 Zvedá se opět jakoby nic, nicméně tentokrát zakolísá. Skočím pod něj, když padá, takže pokud ho někdo nechytí hned jak zakolísá, podepřu ho tak, aby neupadl až na zem. (72%) Pokud k tomu dojde, trochu se mi rozjedou do stran tlapy, ale není to nic, co bych neustál. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Ulgge 18:16:47 Když v jejím těle již necítím žádné zranění, otočím se, abych se ze své vyvýšené pozice rozhlédl, kdo ještě potřebuje pomoci. Musím chvilku zaměřovat a špatně se mi dýchá, ale není to nic, co by mne snad mohlo zastavit. Kdybych nad tím přemýšlel, asi by mne samotného napadlo, jak je vůbec možné, že toho vydržím tolik. Z jedné strany stojí Ulgge a z druhé vlčice, jenž se od něj celý víkend nehnula. Když mne pozdraví, usměji se na ni. "Ahoj," pozdravím ji. Mezi oči mi stále pomalu neodbytně stékají pramínky krve. Má krev je mnohem světlejší a řidší, než lidská krev, i tak je dobře vidět. 18:16:53 Sklouznu z lavice a překvapivě hbitě se protáhnu za Aryaniu a Kelly. (82% vs 64% a 50%) Sklouznu do kleku vedle víly. Sice už se jim léčitel věnoval, ale stále jim mohu pomoci. Položím ruce na Ary, abych k sobě stáhl její bolest a zbylé pohmožděninky kolem křídel. V momentě, kdy se jí dotknu, tak mi samozřejmě vyraší identická křídla na zádech. Celou dobu se na ni mile usmívám. 18:17:05 Když už jí nic není, zvednu se od ní, abych ji mohl překročit a věnovat se dívce vedle. Hned jak se ale narovnám, tak se mi zatočí hlava a zapotácím se. Mé tělo už nemá dost sil, aby mne udržovalo vzhůru, snažilo se vypořádat se zraněními a ještě využívat schopnosti. Takže se zakuckáním skácím k zemi. (24%) |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack 18:16:20 - 18:17:02 Remmiho a Jackova snaha dokáže zvednout mou tělesnou teplotu natolik, abych začal hřát a vysušil spodní vrstvu oblečení, jenž se dotýká mé pokožky. Přestane tak ode mne stoupat vroucí pára. Dlouhých čtyřicet sekund to vypadá, jako kdybych jejich snahy nezabírali. Nicméně pokud je někdo senzibilní na teplo, může cítit jak v mém nitru prudce stoupá teplota daleko za hranici tisíce stupňů. I když zlato taje, je nepoddajné a Jackovi vykluzuje z uchopení. Srdce nebije a plíce již nějakou dobu nedostali vzduch, tak je zlato těžké a nemá ho co hnát po mém oběhu. Je to možná i dobře, vzhledem k tomu, že hned, jak začalo zlato tát, tak se na pravém roztříštěném rameni začali objevovat zlaté fleky, co mi košili lepí k pokožce. Stejný proces se děje s mými popraskanými zády, které jsou ale mimo oba páry očí. Změknutí zlata má za následek to, že se do očí vrátí kosočtverce a trocha života, těsně před tím, než se víčka zavřou, ruce spadnou podél těla, zatímco nově vláčné tělo se svou plnou vahou více než stopadesáti kily řítí na Remmiho. |
| |||
18:11:19 - 18:17:40 Medituji a jen koutkem mysli kontroluji, že jsou všichni tři v pořádku a v klidu. Když se ke mne dostane myšlenka volající o pomoc, pomalu rozlepím oči a zvednu se. Opráším se od mechu a listí a promluvím ke všem třem. Domluvím s nimi, že vyčkají a sám vykročím volným krokem z lesa. Jakmile se dostanu dost daleko od jeho okraje, zatočím se a vyskočím do vzduchu. Během skoku se proměním a potom spěšně vyrazím vzduchem přes pozemky. Vystřelím neuvěřitelnou rychlostí bez vlnění, jako přímá střela. Jak dorazím k zadními vchodu, během střemhlavého letu se proměním a dopadnu pevně na nohy před vchodem do budovy. Trochu si srovnám oblečení a opasek a s rukou na rukojeti katany vstoupím dovnitř. Dlouhými kroky kráčím přes chodbu. Již zdálky cítím koncentraci divoké magie. Přejdu vchod do učebny a zamířím k dívce venku. Sehnu se k ní a zalovím v rukávu. V ruce se mi objeví lahvička v které je jasně oranžová tekutina. Odzátkuji ji a kápnu ji kapku na každou ruku, jestli je má volně přístupné. Mělo by to pomoci jejímu teplu, aby se zbavilo konečně vody prosycené dračí magií. (89%) Poté již opatrně vkročím do třídy. Matko, ochraňuj životy všech jejichž čas nenastal. Snažím se vykoukat, co se tady vlastně děje, případně čekám, zda mne někdo osloví. U toho jen tak mimochodem cinknu prstem do sochy vedle. (96 - 5 = 91%) Když se však nic nestane, prohlédnu si ji. To je zatraceně silné kouzlo. Zvednu i druhou ruku a na sochu položím obě dlaně. Z náramků jenž jsou součástí rukavic vyšlehnou zelené jiskry a zlomí ledové dračí kouzlo, jenž ji svazuje. (115 - 5 = 110%) Jak dívka začne vláčnět, nastavím náruč a nechám ji do ni volně vklouznout, když se jí podlomí nohy. Bedlivě ji pozoruji nezakrytým rudým okem, zda je v pořádku. |
| |||
18:16:21 Hned jak se posadím a spustím ruce, sevře mne v objetí. Obejmu ji jednou rukou kolem ramen a drobně pohladím. Nemám ji na to co říci. Rád bych jí ujistil, že by se to nestalo, nebo že by to nebyl konec. Velmi rád. Ale je dost stará na to, aby si sama uvědomovala pravdu a nemá smysl ji lhát. "Hlavně, že jsi ty v pořádku..." brouknu ji v odpověď do vlasů. 18:16:23 Jedno obočí mi povyskočí výš, když se na mne tak Kelly podívá. Kdy mne takhle někdo naposledy peskoval? Česrin ještě na Zemi? "Jestli chci čarovat si nejsem jistý nikdy," odtuším ztlumeným hlasem, abych tady nekřičel na celou třídu a trochu přivřu oči. Skoro by to s trochou fantazie mohlo vypadat jako pobavený výraz. Rychle je to ale pryč. "Je třeba mé pomoci, vidím ti to na očích. Tak mne nech pomoci," odtuším a počkám, až mi pokyne k poloroztříštěné soše Miko. Kývnu hlavou na souhlas a to i na její slova, že jde také pomáhat. 18:16:35 Obejdu skupinku, ujistím se, že je dračice skutečně stále mimo a opatrně zakleknu u sochy. Ponořím se velmi opatrně do své magie, abych ji vyvolal ku pomoci meduse. Nicméně se vůbec nic nestane jak se stále ještě probouzí. (8%) Soustředěně se na sochu zahledím a chvíli to vypadá, že nic nedělám. Já se ale obracím do svého nitra, abych navinul dostatek magických sil ke kouzlu, které není zrovna má parketa, ale má zde největší šanci na úspěch. Když mám dojem, že jich je dost, kolem mne zapraská časová magie. Někdo s hodně citlivým sluchem by mohl postřehnout slabé tikání, které zní ovšem vzdáleně a dutě. Začnu vracet sochu do původní podoby před roztříštěním. (89%) Nicméně, jakmile se dostanu do bodu, kdy se ledové kusy vrátí k soše, je mi jasné, že to stačit nebude. Již je pozdě, abych přestával nebo změnil své záměry, takže do sochy pošlu silný výboj černé magie, který ji začne léčit. (124%) Poslední výboj byl ale sesbírán ve spěchu, takže se do ní vlije mnohem více energie, než jsem chtěl. Díky tomu začne také natávat a vracet se do běžného masového stavu. Je to ale několikanásobný šok pro její tělo, takže nejenomže jí budou stále fantomově bolet ulomené části, ale také zůstane v bezvědomí. Když roztaje, zachytím ji a opatrně ji položím na lavici za ní. 18:17:05 Zvednu se, abych se rozhlédl po třídě, kde ještě je třeba mé pomoci. |
| |||
Učebna 1 Tarney, Dolly 18:16:15 S mým posledním plesknutím mi sevře ruku. Po tváři mi tečou slzy úlevy. Na jeho sotva viditelý úsměv mi vyjedou koutky skoro až k uším a nedokážu se neusmívat. Pomůžu mu se posadit a jakmile má stabilitu, pevně ho obejmu. "Bála jsem se, že o tebe přijdu..." 18:16:23 Když se rozhodne vstát, samozřejmě z objetí ustoupím. Všechno kolem začne schnout a já se tak nemusím bát, že bych zase nemohla nic dělat. Rozhlédnu se kolem. Před námi leží trochu nadrolená Miko, o Hilla se stará Jigme s kočičákem a démonem. Dolly debatuje s běláskem a je mi jasné, že si ten malý blázen bere na bedra moc. Obvzlášť když míří k dračici. Za námi v rohu si všimnu pavoučice s malým chlapcem, u kterých sedí ta dívenka z chodby z démonkou. Zdá se, že to mají pod kontrolou. Změřím si i Tarneyho. Sice mu po fyzické stránce nic není, to ale neznamená, že není vyčerpaný. Otočím se na něj s tlapkama v bok. "Jsi si jistý, že chceš v tomhle stavu čarovat? Teď jsi se probral. A upřímně, kdybych tě neznala, tak bych řekla, že máš jednu nohu v hrobě..." Jestli ale bude neodbytný, jakože určitě bude, pokynu mu k Miko. "Já se jdu postarat o Dollyho. S tou jeho paličatostí to za chvíli přežene..." Povzdychnu si a vydám se k němu. 18:16:35 Dojdu k němu akorát, když se vyškrabe na lavici a už položil ruce na dračici. Ze zad mu vyraší bílá blanitá křídla a je slyšet křupání žeber. Stoupnu si z druhé strany, než je bělásek. Tak ho máme větší šanci chytit. 18:16:47 Jakmile stáhne ruce, bedlivě hlídám, jestli se nepokusí opět vysmeknout a jsem připravena ho chytit. I kdyby za nohu (64%). "Ahoj, Dolly." |
| |||
Učebna 1 Dolly 18:16:29 Ta malá kluzká zraněná krysa. Napadne mne, když mé ruce uhne tím, že se sehne a protáhne se pod lavicí. Podívám se na něj přes ní s rezignovaným výrazem. Setkám se s jeho nechápavým. Mám chuť promnout si kořen nosu a hlasitě si povzdychnout, nicméně z něj pro jistotu nespouštím zrak. Skoro bych řekl, že hned jak bych to udělal, tak mi zmizel nebo se zhroutil. "Posloucháš se vůbec...?" pokouším se o poslední snahy ho trochu probrat. 18:16:35 To už se ale škrabe na lavici, ani mne neposlouchá, aby dosáhl na Nybe. Protáhnu se pod lavicí stejně jako on a postavím se za zlatou lavici, když na Nybe položí dlaně. Nevím, co by to udělalo, kdybych se ho pokusil poslat do bezvědomí, nebo ho jen odtrhl, takže zůstanu stát za ním. Rozhodně nehodlám jít nikam pryč. Nakrčím nos a čelo, když z takové blízkosti slyším chroupání jeho žeber. Magor jeden. 18:16:47 V okamžiku, kdy doléčí Nybe, stojím za lavicí a jsem připraven ho chytat, kdyby se z přemíry zranění začal hroutit, či dokonce omdlel. Nevypadá to ale, že by k něčemu z toho mělo dojít. |
doba vygenerování stránky: 1.5440351963043 sekund