| |||
Tarney, Grimgull, Wayne "Perfektní. Mám totiž dojem, že si mě ještě spousta studentů plete s jedním z nich." Né, že bych se teda představil no... "Pravda. Každopádně hned jak se zabydlím, tak mu brnknu." Jakmile přiběhne ustaranej klučina, ze kterýho podle čuchu poznám zraněnýho vlka, hned si vybavím informace o tom, co se tam nahoře dělo. A jestli to byla pravda, tak bude lepší se jít podívat. "Obávám se, že k ní mohly dolehnout některý věci z chodby a mohlo jí to nějak zranit taky. Určitě by jí měl někdo zkontrolovat." Otočím se na orka. Očistný rituál? Podívám se na kolegu, jestli má tušení o co tu jde. Jestli ne, navrhnu, že zde zůstanu a probereme to a on zatím zajde s chlapcem zkontrolovat onu Mayli. Pokud ano, navrhnu to obráceně. |
| |||
Jídelna Především Hillaris Mám dojem, že se mi právě roztekl čumák. A jestli jsem měla pocit, že víc červenat se už nemůžu, tak teď si připadám, že hořím. Zavřu oči na dvě vteřiny a rychle promrkám svůj výhled. Nakrčím čelo, když se snažím přijít na to, co by to mělo být jiného. Zavázat kravatu, jít pro pití, vrátit se do pokoje, vzbudit Ulgge, najíst se a jít na hodinu. A pak ho to naučit, když bude čas. "Umm... Je to to, co jsem řekla..." Nedovoluje mi se pohnout. "Takže jestli dovolíš..? Ráda bych přišla na hodinu včas." |
| |||
Učebna 1 Především Gill Opět se zahihňám, když takhle unáhleně povytáhne obočí. Je to roztomilé. "Protože to nikdo jiný být nemohl." A prostě jsem to nějak vycítila a vždyćky jsem byla opřená o dveře, když jsi přišel a trochu doufala, že ty dveře zmizí, abych tě mohla vidět. Nesnáším se za to, že jsem byla tak slabá a nedokázala za tebou přijít dřív. "A taky protože byla Ys docela spolehlivý detektor." Jemně si povzdechnu. Ještě stále mě mrzí, že ho Ys odhání. Asi mě ani nepřekvapí, pokud ode mě bude odhánět všechny... "Já... Promiň..." Zahledím se do dlaně, když se mi přehraje, co říkal. Už tam není po popálení ani stopy. Na mysl mi vytane situace z jídelny. S nadějí a nadšením rychle přesunu pohled na jeho ruce. Spíše rukavice. Nové rukavice. Opět se mi rozline úsměv. "Myslím, že teď už je problém jen moje schopnost. A mělo mě napadnout, že to nemusí dotyčný vědět..." Zvednu pohled z jeho rukavic do jeho očí. |
| |||
Chodba Kimero, Tarney, Wayne Od vlka se dozvím že tady sice je někdo kdo by mi mohl pomoct, jenže má plné ruce pomáháním raněným, což mi mohlo dojít. “No, potřebuju byliny nebo houby co pomáhají uklidnit mysl. Fungovaly by i takové co vás dostanou do transu, ale to je až zbytečně nebezpečné. A potřebuju je na očišťovací rituál.” Než mi stačí vlk nebo černobílí odpovědět, přiběhne někdo noví, tentokrát červený. Ten přijde s tím že se někomu něco stalo. Začnu přemýšlet co by se mohlo dít a jak bych případně mohl pomoct, ale prozatím mlčím. |
| |||
Učebna 1 Především Sukui Zaregistruji její ohlédnutí a sotva znatelně si povzdychnu. Jestli má strach, co se stane, divím se, že si to takto komplikuje. Nevadilo by mi ani, kdyby se s Yseou dohodli, že už si mne ani jedna nebude všímat. Vlastně u jedné z nich bych to i docela ocenil. Stočím hlavu dopředu učebny a kolem katedry hledím ven, dokud nepocítím její pohled. Vypadá to, že její přisednutí nebyla jen volba místa. Po jejím úvodu mi překvapeně poposkočí obočí směrem vzhůru. "Jak víš, že jsem to byl já?" zeptám se trochu zaraženě. Myslel jsem, že si toho nevšimly. Nicméně mne vnitřně potěší, že jsem správně vypozoroval a odhadl její oblíbené jídlo. Bylo by na nic, kdyby donesené jídlo nejedla. Po jejích dalších slovech nakrčím čelo. "Už si takhle neubližuj." |
| |||
Jídelna Kelly, ti v jídelně Nevypadá to, že bych se měl k tomu se odtáhnout, nebo udělat krok stranou, či ji dokonce jen pustit. Místo toho natáhnu vůni jejích vlasů. Když se však zaškobrtne, trochu zaraženě se odtáhnu ovšem jen natolik, abych jí viděl do tváře. Na té mé se mi objeví překvapený výraz. Z jejího flirtu jsem jí měl za trochu otrkanější. Překvapený výraz se však velmi záhy přetaví do pobaveného. Dívka neví s čím si zahrává. Hehe. Uhýbá mi pohledem, takže ji nakonec chytím za tlamičku, aby mi přestala utíkat a mohl jsem se jí do očí podívat. "To je nabídka...?" zašvitořím spokojeně s laškovným výrazem. |
| |||
Učebna 1 Především Gill Ani jsem si neuvědomovala, že napětím nedýchám, dokud mi neodpověděl. Mimoděk se ohlédnu ke dveřím, než se usadím. Sedím jemně natočená k němu, abych na něj viděla. Nechci přemýšlet nad tím, co to může vyvolat za reakci, že jsem si přisedla zrovna sem, ale nechci být sama a je zrovna teď jediný, za kým můžu jít. Ale hlavně chci. Nejen protože jsem si s ním nestihla promluvit. "Chci ti poděkovat." Jako vždy si u toho žmoulám sukni, ale hledím mu do očí. "Za to jídlo. Nevím jak jsi to věděl, ale vždycky jsi se trefil na moje oblíbené." Usměji se nad tou vzpomínkou, ale chvilku na to sklopím pohled. "A o-omlouvám se, jestli jsem u-udělala něco špatně. A taky za Yseu, t-trochu to přehnala." |
| |||
Jídelna - Učebna 1 Miko, okrajově Aurora Od svého nedočkavého, hltavého pití trochu zpomalím a už se soustředím na každý doušek. Jen já a můj pohár krve. A co se děje kolem jde tak nějak mimo mě. A bylo by to tak nejspíš dál kdyby se mě Miko nerozhodla oslovit. "Jistě jen si posluž" ozve se jí v hlavě monotónní odpověď. S těmi jejími hádky to není právě jednoduché. Nějak už si zvykám že se u mě ostatní zdržují hlavně kvůli teplu. Ona však nebude z těch kterým by příliš velké horko nic neudělalo. Tak se teplo kolem mě nezměnilo. Na otázku odchodu neznámé jen zakroutím hlavou. Nevnímala jsem její mysl dost na to abych na to mohla říct něco víc. Když se tady mihne elfka a pak i další s myšlenkami o hodině, raději tam taky vyrazím. Nejdřív si tedy ale dopiju co mi zbývá ve džbáně. Do poslední kapičky. Je mi docela jedno kde budu sedět, prostě si sednu někam kde je volno. |
| |||
Jídelna Především Hillaris Když mi zakryje tlapku svou dlaní a přiblíží se, srdce se mi rozbuší, že ho snad musí slyšet. Musím nejdřív polknout knedlík, který se mi najednou vytvořil v krku, ale povedlo se mi nakonec otázku položit bez známky nervozity. Jeho smích hladí uši a než se vzpamatuju, tlumeně mi odpovídá, nakloněný ještě blíž. Nevím jestli to je jeho blízkostí nebo slovy nebo hlasem nebo vším dohromady, ale víc zrudnout už asi nemůžu. Chvíli strnutě stojím, než se trochu odtahne. Pokud to neudělá, tak odpovím stejně, jen víc rozpačitě a téměř šeptem. "Umm... Já.. Ehm..." Najednou nějak nevím, co říct a docela panikařím. Vyhýbám se mu pohledem. "M-možná ti to teď zavážu a naučím tě to jindy. Stejně je lepší, abys to viděl v zrcadle. A já se stejně ještě musím před hodinou vrátit na pokoj..." Vyhrknu to ze sebe celkem rychle, že to zní jako jedna věta a ne tři. |
doba vygenerování stránky: 1.4497530460358 sekund