| |||
Jídelna - Učebna 1 Dění v jídelně je tak nezáživné jak jen může být. Sice nejprve zapálily stůl, ale tahle akce rychle skončila než se stačila pořádně rozjet. Pak začala kobyla střílet po holce co seděla kousek vedle. Načež na sebe chvilku štěkali, jak dementi přes celo u jídelnu. A i když to už chvilku vypadalo vážně nadějně k ničemu nakonec nejdošlo. Zkrátka jedno zklamání za druhým. Nic nemůžou dotáhnout do konce. Kobyla sice slibovala duel ale kdo ví kde se ho dočkáme. Třeba bych jim mohla pomoc to vyřešit. Jídelna se začně pomalu vyprazdňovat a když už i ochlastka přijde s tím že by tak její tlupa měla jít aby zabraly dobrá místa, usoudím že je nejvyšší čas se odplazit. Z krve kterou jsem si vzala k snídani už zbylo tak na jeden poslední pohár, možná tak čtvrt litru. A další kouli krve si zatím vytvářet nebudu. Ta co zbývá se změní v rudý perleťový náhrdelník kolem mého krku. Skupinky postávající před jídelnou si nevšímám, jen se proplazím kolem rovnou do učebny. Zaberu si obě místa v poslední lavici. Když jsem pohodlně uvelebená na místě opřu si lokty o stůl a zamýšleně si podepřu bradu. Rychle na mě dolehne ten protivný klid čekání. Který v učebně panuje. Asi budu nemocná, jsem tu už takovou dobu a ještě jsem se pořádně nepobavila. Alespoň ne tak co by stálo za řeč. Ale teď je ideální příležitost to trochu napravit anějakou maličkostí si zvednout náladu. Obětuji několik kapek ze svého náhrdelníku abych v místnosti rychleji rozšířila vůni krve. Jako neviditelný prach. Pro ty kteří mají citlivější smysl, a že takových tady bude. První krůček. V tom dalším se náhrdelník zkrátí o nekolik perliček, které se rozletí pod lavicemi skryté před zraky ostatních, po učebně. Jedna pod židli vedle elfky, jedna pod židli o dvě lavice přede mnou (BJ41), a protože víme jak má moje "zlatíčko" ráda teplo tak i místa před Alfou. Tady předpokládám že bude chtít sedět co nejdál od mé maličkosti a zároveň být v jejím teple. Tyhle kuličky pod sedadly židlí nedělají zhola nic…tedy do chvíle než se na konkrétní místo bude chtít někdo posadit, v tu chvíli se změní v půl palce dlouhou tenkou jehlu těsně pod zadnicí nic netušící bytosti. Teď už nezbývá než počkat. |
| |||
Učebna 1 všichni v učebně Při čekání na první hodinu pozoruji své okolí a své nové spolužáky. Všimnu si známé tváře Leeho. Na pozdrav mu zamávám a usměji se. Než se stačím zaměřit na někoho jiného, ucítím dotyk na mé horní pavoučí nožce. Rychle se tím směrem otočím, abych se podívala kdo to je a je to ten anděl z jídelny. “Omlouvám se.” Uhnu mu a sleduji ho, jak postoupí k přední řadě lavic a klekne si. Vrátím se ke své původní činnosti a to je pozorování studentů v učebně. Pohled se mi zastaví, když vidím vcházet Dollyho. I jemu zamávám na pozdrav a usměji se na něj. Po chvíli dorazí další student, kterého jsem už viděla v jídelně, ale neznám ho jménem. Nejvíc mne na něm zaujme, že není řádně oblečen. Sako přes rameno, rukávy vyhrnuté a také je od krve. Pozoruji jeho trasu dopředu učebny. V tu chvíli si uvědomím jednu věc a znovu se pořádně rozhlédnu po učebně. Spousta spolužáků na sobě vlastně nemá uniformu. Jak se učebna plní, začínám být lehce nervózní z nových tváří a z očekávání výuky. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 1 Rubus, všichni v učebně Když mne Rubus konečně propustí, dojdu si omýt ruce od krve. Rukávy uniformy mám vyrolované až nad lokty a vzhledem k tomu, že jsem se neobešel beze skvrn, nechám je tak. Sako vezmu za dva prsty a nechám si ho pověšené přes rameno. Neoblékám si ho. Ještě bych ho také ušpinil. Vzhledem k tomu, kolik je hodin, rychlými kroky mířím rovnou do učebny. Nesu se hrdě, přeci jen jsem nyní vykonával důležitou výpomoc. Projdu celou třídou a usadím se v lavici v první řadě. Dál od anděla, vzhledem k tomu, že zaclání křídly. Sako si přehodím přes židli a ruce založím na hrudi. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 1 Rubus, Marcos, ti při vědomí na ošetřovně, všichni v učebně Hned jak mne pan ošetřovatel probere, začnu se zajímat o to, jak je Grimovi. Když mne ujistí, že ošetřovnou neprošel, uleví se mi. Na pokyny pokývu hlavou a už se sypu pryč, abych uvolnil Rubusovi ruce a nadále nepřekážel. Sáčko mám zakrvácené, stejně tak jako límeček košile. Uniforma je celkově docela ohořelá a očouzená a pravý rukáv je pryč úplně. Přesto si to spokojeně dle pokynů vykračuji rovnou do učebny. Momentálně mají mé vlasy barvu jasně zelenou. Nechci se nikomu vnucovat, tak se usadím do první volné lavice, abych počkal na začátek hodiny. Pohledem zezadu pátrám po místnosti, zda tady třeba už Grim není. Pokud s někým omylem spojím pohled, tím svým hned uhnu k lavici. |
| |||
Grimgul, Kelly, Hillaris "Myslím, že na ty bude dostatek času po vyučování. Stejně tak jich můžete spoustu položit Rubusovi při individuálních hodinách," pokývnu hlavou, "touto chodbou doleva, druhé dveře vpravo," pokynu do zahýbající chodby. Když se optá Kelly a mladíka, zda jsou v pořádku, také se jejich směrem podívám, ale sám k tomu žádnou otázku či komentář nepřisazuji, jen počkám na jejich odpověď. |
| |||
Chodba Tarney, Kelly, Hillaris Potom co ho chytnu za ruku, začne mnou protékat jeho magie. Je to zvláštní pocit, ale nijak se tomu nebráním abych nějak nepokazil celý proces. Většinu času se dívám jen na jeho ruku a proud magie, který z ní vychází, ale jednou se podívám na jeho obličej a všimnu si jeho zčernalých očí. Rituál trval asi minutu než mě pustí. “Aka’Magosh. To určitě udělám. Mám pro vás stovky otázek, jenže na to asi teď není čas. Tak se jen zeptám, kde je místnost ve které má být první lekce? Bohužel se tady ještě moc nevyznám.” V tu chvíli si všimnu dvojice která do sebe vedle nás vrazila. “Jste v pořádku?” Řeknu s jasnou starostí. |
| |||
Ve dveřích jídelny Kelly, ti v jídelně a chodbě Spokojeně se uculím, když se rozesměje a užívám si jejího smíchu. Lehce se předkloním, prohnu záda a hledím na ní nahoru ještě z nižší pozice. Rukou si stále kontroluji, jak moc ve dveřích jsem. Stačím se s úsměvem sotva nadechnout, když mne chytí zničehonic za ruku a přitáhne k sobě. Nečekal jsem to, navíc má překvapivou sílu na tak křehké tělo. Abych jí neporazil, tak se zprudka narovnám a narazíme do sebe akorát hrudí. Volnou rukou jí zachytím kolem pasu, aby přeci jen neztratila rovnováhu. Ocitám se překvapivě blízko. Na tváři se mi objeví upřímně překvapený výraz. Cítím její tlapku, kterou svírá naléhavě mou ruku. Cítím látku pod druhou rukou, jenž se jí napíná po těle. Cítím tlukot jejího srdce a ona může cítit jak se to mé splašilo. Hledím jí do vážného výrazu a je to jako kdybych ji viděl poprvé. Nic a nikdo kolem nás neexistuje. Nepromluvím, snad ve strachu, že bych ten kouzelný moment přerušil. |
| |||
Chodba Především Hillaris Jeho nadšení mě nakonec rozesměje a když mi odpovídá, ještě se uchechtávám. Pobaveně pozoruju, jak se vyhýbá dveřím. Zvednu čumák povýšenecky nahoru a úkosem na něj shlédnu. Nejde mi se u toho neculit. "Princezna... A co jsi ty? Šašek, sluha... Nebo snad princ?" Laškovně na něj zamrkám. Než mi ale stačí odpovědět, ucítím závan magie zpoza něho. Vím že tam stál Tarney a jestli zrovna čaruje, nebylo by to dobré. Zvážním, chytnu Hilla za ruku a zatáhnu směrem k sobě. (61%) "Pozor..!" |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Ulgge Zůstanu sedět u Mayli postele a odmítám se od ní hnout. Pořád chodí sem a tam, místo aby nás už konečně poslal na ošetřovnu. Když se pak ptá na Vesu, jen zavrčím a cuknu rameny. Velmi opatrně a něžně zvednu Mayli do náručí a vyjdu s ní na chodbu. Až se konečně rozhoupe a pošle nás na ošetřovnu, jsem připraven tak s ní klidně i doběhnout. |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Wayne Mineme se na chodbě a já zmizím v pokoji. Tentokrát si cestou rozsvítím, abych si nemusel pořád převykat na světlo. Také drapnu židli a sednu si vedle postele, abych mohl dávat pozor, že pořád dýchá. Uslyším náraz a docela lituju, že nejsem na chodbě. "Vesa? To je naga. Dost často u ní levituje krvavý orb." Informuji kocoura o tom, co o ní vím. |
doba vygenerování stránky: 1.5868830680847 sekund