| |||
Vylezu na chodbu. "Dobrá. Pohlídejte Hope, já to zkusím otevřít." Dojdu ke dveřím a bolestivě se pode mnou nehnou (122%). Promnu si rameno a podívám se na jmenovku. Zajdu zpět ke klukům. "Kdo je ta Vesa?" |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Wayne Do pokoje vstoupí až kocour a já chroupu toust, zatímco postupuji chodbou. Dveře hned vedle jdou trochu ztuha, ale nakonec povolí. "Pavučinové hnízdo je v pohodě?" houknu do chodby a nechám zatím dveře otevřené a přistoupím k těm vedle. Stejně jako další dveře jsou v pohodě. Nicméně dveře dvacítky se ani nehnou. Zkusím to ještě jednou a pak tam zůstanu stát. "Tyhle dveře se nehnou," informuji kocoura a ukážu mu na ně. Vedle v pokoji nikdo není, takže se postupně vracím chodbou, abych postřehl další instrukce, či zda mne budou vlastně ještě potřebovat. |
| |||
Ani ne moment na to, se chlapec vrátí. "Jdu jí zkontrolovat. Vy zatím dohlídněte na Mayli," sdělím vlčkovi a chlapce poprosím o kontrolu zbylých pokojů. Dojdu k druhé dívce a opět zkontroluji funkce. Vypadá to na stejný problém. Naštěstí je ve zbylých pokojích už všechno v pořídku. Nakouknu k Mayli do pokoje. "Zvládnete jí odnést na ošetřovnu?" zeptám se vlčka. Pokud ne, poprosím chlapce, ať mu s ní pomůže. Já vezmu Hope. |
| |||
Jídelna - Chodba Kelly, ti v jídelně a chodbě "Aaaaa, to skoro znělo jako kompliment!" zajásám až moc nadšeně a křením se u toho. Jsem rád, že jsem jí pobavil. Chtěl bych slyšet její upřímný veselý smích. I když je její hihňání roztomilé, smích je smích. "Ooo, mylady. Jasná princezno noci. Jsem zde ze Scale, z Dračích údolí," odpovím jí a v očích už mi zase hrají jiskřičky. Pomohu si rukou, abych dodal tělu informaci o tom, kde jsou dveře a jak do nich mám pozadu couvnout, abych se nepřerazil. Ovšem spoléhám na to, že když je já nevidím a oni mne ano, že mi kolemjdoucí či kolemstojící uhnou z cesty. (78%) |
| |||
Grimgull Trpělivě čekám, jak se rozmyslí. Pokud by mi to odmítl říci, musel bych ho přesvědčit, vypadá to ale, že si uvědomuje, proč to potřebuji vědět a tak se nakonec svěří. Kývnu hlavou na souhlas. "Děkuji, že jste mi to řekl," pronesu a nic mu neslibuji, nepotvrzuji ani nevyvracím. Každopádně jak moc to je nebo není vážné, raději posoudím sám. Čekám až se rozhodne mne chytit za ruku. Dlaň mu v té své sevřu a on může cítit příval černé magie, jak rozplétá nitky kletby, která na něm sedí. (68%) Je to dostatečně silné, aby to z něj kletbu sejmulo, ale dostatečně slabé, aby mé kouzlo nebylo invazivní. Pokud mi hledí do očí, celé se na dobu působení kouzla zalijí temnotou. Spojení trvá více než minutu, než přival magie ustane a já pustím jeho ruku. Oči se vrátí do normálu. "To by mělo stačit. Pokud budete chtít i nadále studovat místní byliny, doporučuji navštívit Rubuse až bude mít čas." |
| |||
Jídelna Především Hillaris "Věř mi, jsi veeeelmi rozptylující... Kdyby ne, ještě bys tu kravatu nejspíš zavázanou neměl." mrknu na něj. Neubráním se zahihňání nad jeho poklonou za chůze dozadu. "Tákže, Hille, oslnivý společníku. Odkud jsi?" Hledím na něj s upřímným zájmem. Blížíme se ke dveřím a já rozšířím svůj úsměv, zatímco čekám, jestli se jim dokáže vyhnout. |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Wayne Děkovně se na něj usměji a zakousnu se do toustu, když mi řekne, že se mám v klidu najíst. Pokývnu hlavou na doporučení o místě. Asi je mi to fuk, Kelly by nám stejně měla držet už místo, takže rozhodně nespěchám. Málem se zadusím toustem. "A to jste nesehnal nikoho lepšího než jeho? Hlavního mrzouta školy?" pronesu nakonec, když se mi podaří spolknout zaskočený kousek jídla, "myslím, že kdokoliv je momentálně lepší než on. Stejně jak najde Mayli, tak už nepomůže," uchechtnu se a vykročím na chodbu. Zavřu za sebou dveře a vydám se za kocourem. Kývnu hlavou na souhlas a pokračuji od dalšího pokoje za tím Mayli. Zaťukám a strčím hlavu dovnitř. Nechám oči přivyknout na tmu a potom zase vykročím na chodbu. "Hope je taky mimo. Mám ji jít zkontrolovat až k posteli?" |
| |||
Učebna 1 Když se na mne podívá, ještě více se usměji a podaří se mi vyjádřit výrazem, jak moc rád jsem, že ji vidím. A v pořádku. "Jsem v naprostém pořádku. Není tak snadné se mne zbavit," nakloním hlavu lehce na stranu, "není vůbec za co. To já bych se měl omlouvat. Což jsem ostatně chtěl udělat. Je tu někde Vaše drahá společnice?" pokusím se ze své pozice v kleče rozhlédnout po třídě, což velmi rychle vzdám. Krátce se zasměji. "Inu to je pravda, hloupost bolí." Zamrkám, "brko? Jestli chce andělské brko, musí o něj anděla požádat, když je vzhůru. Pokud není darované, ztratí svou magickou moc," vysvětlím rychle s úsměvem, "možná byste jí to pak měla vzkázat. Myslím, že si ho zasloužila. A pokud ho chce..." Poté se do toho vloží její "zachránce". Co se otočil na patě a zdrhnul při prvních potížích. To je mi tedy hrdina. "A já musím oponovat. Nemyslím si, že by se ke mne chovala nějak hrozně, aby to způsobilo hádku," pronesu po jeho slovech. Když si vymění těch pár vět, tak mlčím. Nicméně hned jak se tak opře o lavici, nakloním se a chlácholivě ji pohladím po zádech na mé straně. Po jejím deptateli hodím nesouhlasný pohled. "To nevidíš, jak jí je? Musíš to ještě zhoršovat?" |
| |||
Učebna 1 Především Sukui a Relliel Trpělivě čekám, až to zformuluje ke své spokojenosti. Když však začne mluvit, ozve se hlas, který jsem měl čekat. Nicméně nejsem ani trochu rád, že ho slyším. Když se ocitne vedle lavice, hodím po něm pohled, který se nedá vyložit jinak než hluboce nepřátelský. Tak tady je zakopaný pes. "Pokud se tak ke mne nechováš ty, je mi jedno jak se ke mne chová," odtuším na její slova, dříve, než stihne zareagovat andílek. Pokud není k ničemu jinému, tak alespoň vytáhl zátku Sukuiným starostem. Když se otočí na mne, pohled v očích mi změkne a trochu se k ní nakloním. "Jsem jen nerad, pokud nemám jistotu, že se nepokusíš o nějakou hloupost. Pokud budu mít jistotu, že tomu tak bude, budu moci zůstat. A pokud jde o hádání se kolem tebe... Některé tvory prostě nezměníš. A snažit se o to, i když to není možné, semele tebe," promlouvám tiše, klidným věcným tónem. Nejraději bych jí položil ruku na rameno, ale moc dobře si uvědomuji, že to nejde. Tak jen doufám, že si má slova vezme k srdci i tak. |
| |||
Chodba Tarney Chvíli jenom mlčím se sklopeným zrakem. Nechce se mi totiž říct kdo to udělal, aby za to nebyl zbytečně potrestán. Nakonec ale uznám že bude nejlepší mu všechno říct a s tím se na něho zase podívám. “Dolly nějak dočasně získal moji magii, nedokázal ji ovládnout a vybuchla. Ten výbuch mi pak dal tu kletbu. Prosím, nijak ho netrestejte, on za to nemůže. Byla to jen nehoda a nic vážného se nestalo.” Černobílý mi pak sdělí že na rituál není čas a podá mi dlaň obklopenou černou energií. Nechápavě se na ni podívám, pak na něj a pak zase na dlaň. Ještě krátký moment koukám a pak pomalu a nejistě chytnu jeho dlaň. |
doba vygenerování stránky: 1.3715188503265 sekund