| |||
Chodba přízemí především Grimgull Překvapí mne, když ke mne přijde. Vlastně mne překvapilo, že si vůbec všiml. Sleduji ho pohledem celou cestu co se blíží, takže na něm mám zrak, když si ke mne přičapne. Chvíli ho nechápavě sleduji, co to dělá, když na mne ale kývne, přidám se k němu. Při hluku z místnosti sebou škubnu a ork rychle spěchá pryč. Pokývnu hlavou jen na souhlas a svezu se podél stěny do sedu. Zavřu oči a jen zhluboka dýchám. |
| |||
Učebna 1 Když mi chlapec políbí ruku, stane se mi něco, co se mi nestalo už hodně dlouho. Rozpaky nevím kam s očima. Nevím ale ještě, jestli se mi to líbí nebo ne. Když se opře o lavici nedaleko, ustoupím si ještě o kousek blíž k Tarneymu. Místo však schování se za Tarneym znovu končím na zemi, tentokrát však nedobrovolně. Jak z plného stoje najednou ležím na kamenné zemi, cítím, že jsem si musela rozrazit tvář. Zakňučím bolestí a strachem, protože si moc dobře pamatuju, co s telekinezí zvládla Shrey. A i když by mi to asi pomohlo, učebna je prostě moc malá na to, abych se proměnila. Najednou tlak na hlavu povolí. I přesto zůstanu ležet na zemi. Ještě že jsem tak udělala, protože když se přes nás převalí tsunami, stačí se mi chytit kamenného nábytku přikameněného k podlaze a udržím se svou silou na místě kde jsem. (100%) Musím se však posadit potom, co se voda vrátí, protože bych jinak měla hlavu pod vodou. Sevřu si lokty a přitisknu ruce k hrudníku. Celá se chvěju zimou, jak mám všechno své oblečení promáčené ledovou vodou. I když voda zmizí, tak to tomu moc nepomůže. I když je v učebně vzduch poměrně teplý, tak voda byla rozhodně ledová. Brýle mám celé zacákané, že přes ně pořádně nevidím, co se děje kolem mne. |
| |||
Učebna 1 Otočí se na mne a jeho pohled mne absolutně netankuje. Nevím vůbec, co si o sobě myslí. Jeho překvapení mne nemůže zmást, zvláště, když je to jen výmluva k tomu, aby okamžitě hned zase Sukui sevřel v náručí. Natahuji se opět po jeho rameni, abych mu hezky něco od plic řekl, když mne do zad zasáhne voda. Instinktivně přitáhnu křídla pevně k tělu a vlna mne hodí upírovi na záda. Možná... Jen možná... Jsem se měl také ohlédnout. Ale třeba by mne hned rafl do krku, přísavka jedna prašivá. (22%) Já si na rozdíl od něj dech vyrazím. Usilovně se snažím udržet při vědomí, aby mi náraz opět nepochroumal křídla. Přetočím se tedy tak, abych ke zdi nešel zády. Nakonec k tomu musím využít právě křídla. Díky tomu si ale břinku o zeď čelíčko a když se voda vydá druhým směrem, zůstanu bezvládně ležet u zdi poblíž upíra se Sukui. Jsou ze mne vidět především šedá křídla a voda kolem mé hlavy se protkává drobnými bílými kapkami. Už ani nevnímám, jestli mi někdo přispěchá na pomoc, nebo že vodní hladina klesá. |
| |||
Učebna 1 Sukui, Relliel Když se přiblížím, místo úprku ztuhne a krev se jí rozpulsuje ještě rychleji. Zlehka pootevřu rty u jejího krku tak blízko, že ji lehce pošimrám špičkami tesáků. Na rameno mi dopadne ruka a zatáhne. Ani to se mnou nehne, ale přesto se odtáhnu a ohlédnu, abych ho zpražil pohledem, co si na mne vůbec dovoluje sahat. Díky tomu si všimnu blížícího se tsunami. Překvapeně na vlnu asi vteřinu hledím než se prudce otočím, sevřu Sukui v náručí a zapřu se plnou silou, abych vlně odolal a chránil ji vlastním tělem. Tato strategie poměrně dobře fungovala, dokud mi silou tsunami do zad nenarazil anděl a nepodtrhl mi stabilitu. (32%) Kdybych měl nějaký dech, asi by mi ho vyrazil. V tento moment, kdy se skoro kutálíme vlnou, mám už jen jednu možnost. Více dívku sevřu v náručí a těsně před stěnou se natočím tak, abych do ní narazil já a ne ona. Není to pro mne taková potíž, navíc si pomohu telekinezí, abych dopad zmírnil a po návratu vlny jsme zůstali stát u stěny na nohou. Když jsem si jist, že to bylo všechno, zkontroluji, že ji v náručí nemám bezvládnou. Pokud je při vědomí, opatrně se odtáhnu, až naše mokré oblečení mlaskne. Odtáhnu se asi na délku paží, abych na ni viděl. Dlaně nechávám na jejích ramenou. "V pořádku?" ujistím se a přejíždím jí pohledem, abych odhalil případné zranění. Jestli jsem měl před tímto hlad, tak po této námaze bych asi vyprázdnil cisternu sám. Oči mi slabě fialově září. |
| |||
Učebna 1 Mlha se záhy ztratí a tak spustím ruku z Maxe, za což jsem vzápětí rád. Ta problémová dračice dělá opět problémy a tak se ohlédnu, zda to má profesor pod kontrolou. Najednou se ale stane naráz spousta věcí, včetně přílivové vlny, jenž se do mne opře, aniž by mne byť jen namočila. (62%) Dokonce ode mne vystříkne mořská voda opačným směrem. Menší vlnka se rozcákne o zeď za Maxem, až ho zkrápí mořská tříšť. Zvednu se, abych se rozhlédl po třídě, kdo ještě potřebuje pomoci. Pokud není nikdo blízko, zůstávám u Maxe. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 1 Jak dojdu k ošetřovně, tak jsem natolik rozrušená, že si nevšimnu co se děje na druhém konci chodby. Když se dveře otevřou samy a ven projde dívka omotaná jen v prostěradle, tak udělám krok zpět abych ji nechala projít a dál jí nevěnuji pozornost. Když vyslovím žádost o pana Rubuse a popíšu situaci v učebně, tak si všimnu antro kocoura, kterému v náručí visí bezvládné tělo, vypadající jako mrtvé. Z místnosti cítím divný pach spáleného ovoce. Během chvilky se však objeví ve dveřích osoba, která se nabídne, že mi pomůže v učebně se zkamenělými. V tom se ozve z učebny dračí řev, lámání kamene a vodní tříštění něčeho, co zní jako obrovská vlna. Otočím se tím směrem a všimnu si, že z učebny vytéká voda. Počkám, zda kolem mne osoba projde a vyrazí tím směrem. Pokud se tak stane, vyrazím hned za ním. Cestou na něj promluvím. “ Jsem připravena Vám jakkoliv pomoci, budete-li potřebovat. Jmenuji se Kristy.”[/b |
| |||
Učebna 1 Jsem otočen k dění, takže si dokáži všimnout dostatečně čas, k čemu se schyluje. Už když se ozve troje zavrčení, tak vstávám ze židle, protože je mi jasné, že toto nebude jen tak. Když se hned vedle mne začne formovat obrovská vlna, okamžitě prudce vystartuji máchnutím křídel do vzduchu, abych se vlně zcela vyhnul. (90%) Když se ozve syčení a objeví se nad profesorem oblaka páry, starostlivě ho sleduji pohledem, dokud se neskácí do vody. Chci k němu okamžitě vystartovat, ale to už k němu běží někdo jiný a spousta studentů zasahuje aby pomohla. Volně splachtím na naši lavici a z mé vyvýšené pozice se podívám, kde bych mohl pomoci. |
| |||
Učebna 1 Úlevně se usměji, když se vše zahalí mlhou. Jistě to pomůže. Nikdo by to přeci nedělal, kdyby to pomoci nemohlo, že? A že to pomohlo. Sice se probuzení projevují řevem, ale to jen dobře, protože to přece znamená, že jsou vzhůru! Překvapeně vyjeknu, když se lavice za mými zády rozletí na třísky a nějaké se mi zabodají do zad, jak to absolutně nečekám. Starostlivě se podívám po dračici, která tak udělala. Je po rozkamenění zraněná? Proč to udělala? Běží mi hlavou, vzhledem k tomu, že mlha někam zmizela a mohu se podívat jak upřeně hledí na medusu, která je najednou opět na zemi. Než nad tím však stačím více dumat, zasáhne nějak profesor a smete mne přívalová vlna. Prudce se mnou trhne a odveze mne ke stěně. Naštěstí se mi podařilo trošičku zbrzdit a tak nenarazím do dvojice, kterou to strhlo stejným směrem. (47%) Když se vlna začne vracet otřeseně sedím na zemi na zadku a zmateně se rozhlížím. Děje se toho na mne moc a nestíhám to sledovat. Nejsem si jistý, zda dokážu svými schopnostmi pomoci s dušením a topením se, tak nadále sedím na zemi, jak hromádka neštěstí a rozhlížím se, zda mne někdo nezavolá, že potřebuje mou pomoc. Když se ozve rázný hlas, že všechny v bezvědomí musíme dostat z vody, rozhlédnu se po prvním, koho uvidím ve vodě a už mu někdo nepomáhá. Rozběhnu se tak k Alysse, jejíž hlavu si položím na klín, aby byla nad hladinou vody. Mezitím však začne voda mizet. Vykuleně to sleduji a ohlédnu se do místnosti. Naprosto fascinovaně sleduji chlapce, který to má na svědomí. |
| |||
Tarney, Grimgull Během snídaně jsem se někde ztratila ve svých myšlenkách zatímco jsem si mezi prsty pohrávala střípky energie. Odchod většiny studentů kopletně utekly mé pozornosti. To až výzva k dostavení se na hodinu mě přivedla zpátky do přítomnosti. Školnímu rozvrhu jsem dosud věnovala jen letmí pohled, a to jen když jsem ho obdržela. Rychlím krokem se tak vydám do místnosti kde cítím energie ostatních studentů. Voda vytékající z učebny mě nijak neomezuje, jen neškodně protéká kolem a já tak vcházím do učebny suchou nohou. Všechna zbytková se začne rychle hrnout ven z místnosti rovnou na chodbu. Neobtěžovala bych se s jejím rozestupem kdybych na sobě neměla školní uniformu. Své oblečení bych v mžiku vysušila ohněm, ale to s tímhle kusem hadru udělat nemůžu. Jen překročím práh dveří zarazím na okamžik úderu srdce, když můj pohled spočina na bezvládném těle profesora. V další okamžik stojím po jeho boku. "Uhni! Na tohle není čas!" zavrčím na orka, chytím ho za rameno a sevřu v ocelovým stiskem ho odstrčím stranou (84). Vzduch kolem mě se vlní uvolňující se energíí a bez přemýšlení se proměním. Položím mu ruce na hruď a vložím do něj tolik svojí energie kolik jen svedu. Brát životní energii svedu bez problému, její předání je však něco docela jiného. Něco čemu jsem se tolik nevěnovala. Tentokrát to však jde jako samo (96). Panu Dracovi se tak navrátí alespoň část jeho sil a hlavně vědomí. Bohužel ale pochybuji že mám tolik sil abych snad mohla pomoci doplnit všechny jeho nezměrné síly. Neustávám však ve svém snažení dokud se sama nesesouvám k zemi vyčerpáním. |
| |||
Učebna 1 To je Grimgull? Máme je dostat z vody? Noo dobře, ale to nevim jak úplně zvládnu. Možná..... No nevím jestli bych měl, ale asi to tak bude lepší. Natáhnu ruku směrem k oknu. Ta se mi následně protáhne až k němu a já jej otevře. Chytnu se okraje a vstoupím do vody. Okamžitě začnu pohlcovat veškerou vodu v mém okolí, která následně proudí skrze mou ruku ven z okna. "Mám dostat vodu i z nich Grimgulle?" Zeptám se jej dost přihlouple. Pokud souhlasí, tak moje druhá ruka se rozvětví v chapadélka. S tím, že každé se natáhne k někomu z těch co jsou v bezvědomí a mají v sobě vodu. Zajedou dovnitř, kde začnou odčerpávat vodu a místo toho pouštějí dovnitř vzduch. Jednoduché čerpání vody a manipulace s tělem. Nic co by pro mě mělo být složitého. |
doba vygenerování stránky: 1.4832639694214 sekund