| |||
Jídelna Laudi „To nevím protože ženy si kravatu nevážou. Nevím proč je zde asi abychom se měli na čem oběsit až na nás přijde deprese.“dodám potom co si jí Laudi odváže a drží ji před sebou, chvíli se na ní dívám a pak se usměju a řeknu: „To byl vtip, tedy to s tím oběšením.“ Jistě zde jednalo o černý humor jako když přijde kostlivec do baru a objedná si pivo a požádá je aby měli připravený hadr. „Je zřejmě že to je omyl protože tu je hodně věcí nedotažených, jsou tu jen dvě koupelny, nacházíme se v obyčejné nemagické budově a když už si vydupali že zde studenti musí nosit uniformu ani to nebyli schopní dotáhnout do konce.“ Složím ruce na na prsou a rozhlédnu se, jistě vím že tohle je poněkud jiná situace na druhou stranu pokud byli schopní nás přenést sem proč nedokázali předejít ... no to je teď jedno. „No jak to jenom říct řediteli školy kde jsem byla přeskočilo a rozhodl se že si naši přítomnost už nepřeje. A protože se.nejspíš nedokázalo předejít tomu co aby to se stalo tak nás přenesli sem kde se pro nás muselo vytvořit místo.“ Vím že tohle to Laudi moc nevysvětlí, ale nechci ji vyděsit podrobnostmi nebo na ně myslet. |
| |||
Jídelna Hillaris, Kristy, všichni v jídelně Když pavoučice promluví jako první, snapnu se zpět do svého okolí. "Jeden by řekl, že splétání pavučin je složitější než vázání kravaty... Ale asi s tím ne každý přijde do styku." Konstatuji zamyšleným hlasem, přičemž na pavoučici jen těknu pohledem a hned ho zase vrátím zpět na fešáka. Víc na ní už nereaguju. Zajiskří se mi v očích, jak mi hlavou prolítnou možné významy jeho odpovědí. Když se pak na mě otočí, ještě jednou si ho bez ostychu pořádně prohlédnu, teď už s čistým výhledem a smyslně u toho vrtím ocasem. Vezmu z ruky jeho kravatu, stoupnu si na špičky, přizvednu mu límeček a kravatu mu protáhnu kolem krku. Pomalým pohybem sjíždím tlapkama po kravatě a zkoumám jeho rysy pod košilí. S tím klesnu zpět na tlapky. Když jsem na úrovni prsních svalů, pohyb zastavím a tlapky drze nechám na jeho hrudi. "Důležitá otázka" Zvednu k němu pohled. "Chceš jí jen zavázat nebo to naučit?" |
| |||
Jídelna Jack,Jigme „Počkat podzemní? Myslela jsem že lidé žijí nad zemí v domech z umlčeného dřeva a přetvořeného kamene.“ Opět se podívám na toho motýla, slyšela jsem že lidé jsou schopní vytvářet věci které pak pracují za ně, ale zatím jsem ještě žádnou takovou věc neviděla. Nebo ano? Co ta věc se spoustou horké vody kterou Hope nazvala vířivkou? „Výzkumná stanice? Co to je?“ Vím co to je výzkum ovšem blíž si to představit nedokážu, jediné co se mi pokaždé vybaví je vysoká věž a v ní muži v róbách z nichž jeden říká že vílí prach je velmi ceněná komodita. Nakonec nás někdo osloví je to Jigme zeptala bych se ho proč setrvává v této děsivé podobě, ale mám pocit že tento rozhovor by nejspíš nebyl příjemný pokud by se k němu Jigme vůbec odhodlal. Možná se jednalo o pokus který se nevyvedl ... Dojde mi že na něj zírám už poněkud déle a tak potom co odpoví Jack se usměju a i já souhlasím. „Jistě posaď se.“ |
| |||
Jídelna Kristy a Kelly, zbytek snídajících Následuji Kristy pohled po místnosti. Sice netuším proč se směje, ale zní u toho roztomile, tak ji nepřerušuji. Z naší poněkud bezradné situace nás zachrání příchozí vlčice. Neostýchám se a prohlédnu si ji, když vypadá, že by mne nejraději zase svlékla. "To záleží jen na tom, jestli skutečně půjde na hodinu a nebo radši někam jinam," zazubím se na ni laškovně. Když pavoučice ještě promluví, pobaveně se za ni podívám. "Myslím, že nic pohoršivého nebudeme dělat zrovna tady..." poznamenám s uchechtnutím, když dělá, jako kdybychom snad soukromí potřebovali... Zrovna na tohle. "Zatím," mávnu ji také na rozloučenou. Poté se otočím k vlčici a přistoupím k ní blíž. V očích mi hrají pobavené jiskřičky. Zvednu mezi nás svou dlaň na které mi leží kravata a tázavě povytáhnu obočí v očekávání, co bude dělat. |
| |||
Jídelna - Učebna 1 Hillaris, Kelly, všichni v jídelně a učebně Když se mě Hill zeptá na nápad, kdo by mu mohl zavázat kravatu, tak se s tichým smíchem rozhlédnu po místnosti, abych se podívala, kdo je dobře upravený. Po chvilce si všimnu, jak k nám míří vlčice. Pozorně si ji prohlédnu a všimnu si, že je velice pěkně ustrojená. A hlavně má dobře zavázanou kravatu. Ta mu tu kravatu uváže lépe než já, bude mu to moc slušet. Podívám se zpět na Hilla. “Zde slečna bude mnohem šikovnější než já, tak vás tu nechám osamotě a vyrazím do třídy. Tak se zatím mějte, ahoj ve třídě,” usměji se na ně a a vyrazím rovnou do učebny. Ještě jim na rozloučenou zamávám. Jdu si zabrat nějaké pěkné místečko a také se podívat, kdo už je v učebně. Skupince přede dveřmi jídelny pokynu hlavou v pozdravu a obejdu je. V učebně projdu až téměř dopředu a usadím se ve volné lavici. (BN43) |
| |||
Učebna 1 především Sukui Nevnímám nikoho z příchozích, možná i kvůli tomu, že jsou vlastně potichu a nic se tady neděje. Nevím kolik času uplynulo, ale stačil jsem projít několika různými náladami a stavy, jak se vlastně cítím. Rozhodně jsem čekal, že to tu bude... Jednodušší. Mé odměřené chování mi vždy zajistilo, že si mne příliš tvorů nevšímalo. Vyhýbání se situacím, jaká nastala v jídelně, zase bylo vždy jako první na řadě, před vším ostatním. Radost z toho, že se mi podařilo vyřešit můj problém zmizela až příliš rychle. Více se opřu do židle a založím ruce na prsou. Trochu zakloním hlavu a zahledím se do stropu. Vůbec netuším, co se tady a se všemi děje. Uvažuji i nad slovy Sukui kamarádky Ysey. Proč jsem se do toho vlastně míchal? Protože na mne zamrkala dlouhýma řasama? Slabě si odfrknu a hlavu opět skloním k hrudi a na krátký okamžik, nebo možná na dlouho, zavřu oči a nevěřícně nad sebou zavrtím hlavou. Už teď jsem si podkopal svou vlastní pozici. Měl bych to asi nechat svému vlastnímu osudu. Rozhodně se nehodlám vzdávat, nebo někomu podvolovat, ale asi bych měl najít opět svůj vlastní... "Můžu se přisednout?" ... klid. Zprudka otevřu oči a vyskočím na nohy, abych se následně stejně rychle otočil směrem k Sukui, která stojí u druhé židle přední lavice. Zkoumavě si ji prohlédnu. Vypadá to, že plakala celou dobu. Nezabráním objevení se slabé starostlivé vrásky na čele. Na chvíli tak zavládne ticho. "Jsi si jistá, že chceš?" Vydám ze sebe nakonec poměrně tichým, lehce přiškrceným hlasem. |
| |||
Jídelna Aliana Jsem ráda, že je Aliana tak hodná a všechno mi vysvětlí. Na to, že jsem taky přišla teprve teď toho vím o hodně míň než Aliana. Asi jsem byla málo pozorná. "Aha, dobře a jak se ta kravata váže?" Zeptám se Aliany a odvážu si ji. Moc mi to nedává smysl. Proč by se někdo dobrovolně škrtil nějakým kouskem látky? "Tohle místo je šité horkou jehlou?" Já myslela, že je to zde poměrně staré. |
| |||
Před ošetřovnou - Učebna 1 především Luis Situace na chodbě se nakonec uklidní a když ta růžová odejde, zalomím to Luisovi na zádech, abych snížil pravděpodobnost, že usnu na hodině. Chrupkám i když mě Luis dá na židli, až dokud mě Luis nevzbudí. |
| |||
Učebna 1 všichni přítomní, Gill Vydám se ven, kde už nyní nikdo není a protože už je dost hodin, jdu rovnou do učebny. Už je tu několik studentů a srdce mi zaplesá, když poznám, že v první lavici sedí Gill. Zamířím k němu a cestou si setřu zbylé slzy. Stále je ale na mě poznat, že jsem plakala. "Můžu se přisednout?" zeptám se ho s úsměvem. |
doba vygenerování stránky: 1.4589948654175 sekund