| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris, Lilith Když se dostanou k slovní přestřelce a nakonec i k úderu, jsem ráda, že jsem, kde jsem. Jen více sevřu Ulggemu rukáv. Ozve se křupnutí a ork dopadne tvrdě na zem. Vlčice k němu vyrazí a vypadá to, že mu srovnává čelist a léčí ho. Když osloví mne, jen pípnu a ještě více se za Ulgge schovám. "Můžu to zkusit," špitnu o něco slyšitelněji a opatrně s pohledem na oranžovém vykouknu zpoza svého štítu. Oba dva odcházejí, tak přidám do kroku a kleknu si k dobrákovi v bezvědomí. Sesbírám své síly a pokusím se ho vyléčit a probrat. (32%) Když mi to nejde, oči mi začnou opět vlhnout. "Já to nezvládnu..." špitnu směrem k Ulggovi zoufale. |
| |||
Učebna 1 Gill Už si říkám, že nebudeme moct pomoci nijak, když se nečekaně zvedne a odejde k chlapci vzadu. Usměju se sama pro sebe a tiše je pozoruji. |
| |||
Před jídelnou - Učebna 1 Hill, Ulgge, Grimgull, Sharika Povytáhnu na Hilla obočí a uchechtnu se. "Na prvním místě chceš říct..? Vzhledem k tomu, že mi nic není, tak nevidím důvod to teď řešit." Usměju se na něj klidným úsměvem. Nechám ruku v jeho, když mě zvedne. Usměji se na dívku, ze které cítím, jak proudí magie do mladíka. Teď je definitivně všechno v pořádku. Rozejdeme se k učebně a pokračujeme i přes námitky orka, kdy nad jeho otázkou jen povytáhnu obočí. Jsem o krok za Hillem, když se nás ork pokusí zastavit i přes mladíkovy námitky. Aspoň někdo tady přemejšlí... V každým případě sotva stihnu udělat krok blíž k Hillovi, aby mě ork nechytl, už se po něm Hill ohání. Jen zamrkám nad tou rychlostí. Protočím oči, když ho pošle rovnou do bezvědomí. A ještě k tomu se zlomenou čelistí. "Vážně to bylo nutný?" zeptám se Hilla s povzdechem, zatímco si sedám k orkovi na zem. Nahodím mu zpátky čelist (80%) a když ho chci probrat, tak se mi jen povede zrychlit jeho vlastní regeneraci a zůstává v bezvědomí (29%). Promluvím k dívce. "Zvládneš ho probrat?" Jakmile mi to dívka odkýve, vydáme se do učebny. Hned ve dveřích se opět zastavím. "Co se to tady děje?" zeptám se Tarneyho. |
| |||
Učebna 1 především Tarney a Remmi Když slyším kroky, semknu oči ještě víc k sobě a čekám bolest, nebo aspoň ostrá slova. Když se však ozve profesor s otázkou, konečně rozlepím oči, abych se na něj podívala zpoza tmavých brýlí. Snažím sesbírat svou obvyklou coolnost. Proto se několikrát nadechnu a a křečovitě se zazubím. "Pardon. Něco mne kouslo do zadnice, děsně jsem se lekla," nehledě na to, že to bolí jako čert a pořád to krvácí. I když se snažím působit klidně, celá má hlava nespokojeně syčí a jsou mnohem aktivnější než obvykle. I díky nic si všimnu, klučiny, jenž je stále... No prostě je zaseklej v kameni ale kámen není. Překvapeně se tím směrem podívám svýma očima. Když ke mne dolehne jeho tlumené volání jen pořád trochu mimo přikývnu hlavou na souhlas. No není ta novinka děsně lindo? |
| |||
Učebna 1 Především Sukui a Remmi Odtrhnu pohled od Sukui a ohlédnu se, když se zezadu ozve humbuk. Snažím se v tom najít, co se vlastně stalo, ale na tuto informaci si asi budeme muset počkat. Dost zkamenělých studentů, vybavení a medusa vypadající, že utrpěla nějaký šok, ani jedno z toho mne neláká se do toho jakkoliv pouštět, narozdíl od pavoučice. Když na sobě však ucitím Sukui pohled, vrátím se k ní tím svým. Lehce na to zavrtím hlavou v nesouhlas. "Pokud je proměněna tkáň, jen bych je tím zabil. Jestli jsou pod tím, tak bych je vážně popál..." zarazím se a vystřelím na nohy takovou rychlostí, že se za mnou překotí židle. Přehlídnu dívenku za námi, abych se pohledem zastavil na chlapci jemuž zkamenělo jen oblečení a vynechalo to organickou tkáň. Teď už mne nikdo popobízet nemusí. Vykročím dozadu, abych se podíval, jak tam vlastně je přikameněný. Zaklepám do jeho krusty klouby prstů, abych odhadl, jak je tlustá. Zkusím zvednout alespoň lehké zábrany kolem své mysli, aby mi tam hned nehopnul. Myslím, že tohle otci nevysvětlím, až to praskne. Jsem si zcela naprosto jist, že to praskne. Krátce zauvažuji, co bude nejlepší postup. Při letmém pohledu na mé rukavice mi ale dojde, že mi vlastně nezbyl jiný než jeden způsob. Jen doufám, že si dali tentokrát záležet. Přejdu si tak, abych se mu objevil v zorném poli. Oči mi zlatě žhnou a do hlasu se mi dostane kovový podtón, který ho i trochu mění. "Jak silná je ta ochrana tkáně?" zeptám se, abych si byl jist, že z něj neudělám uhlík. |
| |||
Učebna 1 Především Gill Když uslyším Jacka mluvit s profesorem, otočím se na něj s úsměvem a pokud se na mě podívá, zamávám mu. Vyděšeně se ohlédnu za sebe, když uslyším výkřik. Během chvilky je část učebny pokrytá kamenem a bohužel i několik studentů. Všimnu si i studenta, kterému zkamenělo jen oblečení. Horečně přemýšlím, jak bych mohla pomoci. Ale nijak mě nic nenapadá... Pak si vzpomenu na svůj noční stolek a s nadějí se otočím ke Gillovi. V hlavě si procházím, co všechno mi říkal. "Ty bys měl dokázat jim nějak pomoct, že?" Mám svraštěné čelo zamyšlením. |
| |||
Učebna 1 Miko Do třídy se přitrousí pár dalších studentů a ozve se křik. Znuděně otočím hlavu tím směrem a nestíhám se ani pohnout, než kolem mě zkamení nábytek. "A sakra..." Asi tu nebude taková nuda jak jsem si myslel. Když kamenění zastaví na mým oblečení, jsem taky jednou rád za to otravný pití lektvarů pokaždý, když někam jedem. Každopádně i když nejsem vyloženě v nepohodlný pozici, tak mám svoje zkamenělý oblečení přikamenělý k lavici, na který jsem položenej. Hlavu mám otočenou k místu výkřiku, kde se holka s hadama na hlavě svezla na kolena. Jemným, tlumeným hlasem na ní zavolám. "Hej, hádku... Jsi v pohodě?" |
| |||
Učebna 1 - Ošetřovna Když mě Tarney poprosí abych skočila pro pana Rubuse, zvednu se ze židle a vyrazím rychlejší chůzí ven z učebny. Na chodbě vyrazím rovnou do ošetřovny pokud mě někdo nebo něco nezastaví. Dojdu k ošetřovně vezmu za kliku a rovnou otevřu dveře. Nakouknu dovnitř. “Promiňte, pan Draco mě posílá pro pana Rubuse, v učebně došlo k nehodě. Jedna studentka omylem zkamenila své okolí, včetně několika studentů.” |
| |||
Na poslední Jackova slova jen pokývnu hlavou a vrátím se k zaškrtávání docházky. Velmi záhy mne však vyruší vyjeknutí a syčení hadího pokolení. Opět zvednu pohled ke třídě, abych zjistil, že je sedm studentů zkameněno i s lavicemi v kterých se nacházeli a nově příchozí, jenž mi ani nic neříká, je uvězněn mezi kamennou židlí a lavicí. Kristy se ochotně nabízí, že pomůže a tak na ni upřu pohled. "V tom případě slečno Kristy, Vás poprosím, abyste skočila pro Rubuse," vybídnu ji a odložím třídnici na katedru. Doufejme, že má ještě dost zásob rozkaměňovací masti, Pomalým opatrným krokem se začnu proplétat kameništěm směrem k Miko. "Slečno Miko, jste v pořádku?" snížím se na její úroveň, abych na ni lépe viděl. |
| |||
Učebna 1 Jak se mi pohled střetne s Leeho, po mém zamávání se začervená a uhne pohledem. Lehce se usměji a tiše se uchechtnu, když pokračuji v rozhlížení se po třídě. Sleduji, kdo další přichází do učebny, pečlivěji si prohlížím ty, které jsem ještě neviděla. Sleduji, kam si kdo sedá. Mezitím přijde k mé lavici slečna, která se mě zeptá, zda je vedle mě volno. Otočím k ní hlavu, prohlédnu si ji a mile se usměji. “Ale jistě, posaď se,” pobídnu ji milým hlasem. Počkám až se posadí, než se představím, “těší mě, já jsem Kristy.” A to jsem se trochu bála, že budu sedět sama. Po chvíli vejde do učebny pan profesor, který jde rovnou dopředu. Pan profesor, který mě přijímal sem na školu, má teď s námi hodinu? Zajímavé, už se těším na hodinu. S nadšením čekám až hodina začne, a kdo se na mě dívá, tak je to na mě i vidět. Jsem zvědavá kdo ještě dorazí. Jací budou další profesoři? Je to tady samé překvapení, možnost se seznámit se spoustou nových bytostí a navázat nějaké vztahy. Z mých myšlenek mě vytrhne hlasité zasyčení. Ohlédnu se za sebe a zděsím se tím co vidím. Pár studentů a nábytek jsou z kamene. Dívám se ustaraně na jednotlivé zkamenělé studenty. Pohled se mi nakonec zastaví na Miko, která zrovna mizí za kamennou lavicí. Co se stalo? Snad nejsou ti ubožáci mrtvý? A proč Miko tohle udělala? Hlavou se mi ženou otázky na které nemám zatím odpověď. Rozhlédnu se po učebně, abych viděla kam až to zasáhlo. Potom se zprudka otočím k Tarrnyemu a bezmyšlenkovitě na něho promluvím. “ Pane profesore jsem připravena jakkoliv pomoc. Bude-li to třeba.” V mém hlase je cítit strach o studenty z kterých je teď kámen a i o Miko která je pod lavici. Pomohu jak to jen půjde! |
doba vygenerování stránky: 1.3354880809784 sekund