| |||
Jídelna, můj pokoj, učebna 1 Jasně čaroděj který vypadá jako démon tady musela pracovat ošklivá magie, možná bych se měla Jigmeho zeptat jak to bylo s tím že mohl být vidět ve své lidské podobě a teď už to možné není nebo co se mu vlastně stalo. Tedy pokud o tom vůbec chce mluvit, u mně se nezašlo tak daleko a mluvit o tom nechci. K otázkám týkajícím se boje se vyjadřovat nebudu ať si to proberou mezi sebou já se musím vrátit na svůj pokoj ke své uniformě. Musím Jigmeho přesvědčit ať se pokusí u profesorů vyjednat výjimku pro své brnění a pak ho poprosit jestli by nebyl můj mluvčí pro mou výjimku. Zpátky ve svém pokoji posbírám všechny části svého oblečení až na tu část z látky která se dává na nohy, jsou docela dlouhé podobně jako další zvláštní kus látky který patří na krk. A který je stejně zbytečný jako snaha pokusit se obléct koně. Viděla jsem to v jídelně a bylo to nejlegračnější co jsem zde viděla a jen díky svému sebeovládání jsem se neválela po zemi. Jsem vážně dobrá ... Ovšem teď když si na to vzpomenu tak se začnu smát tak až skončím na zemi svého pokoje, než se opět vrátím k tomu zbytečnému kousku látky. Dám si ho kolem krku a zavážu tak aby nespadl a přitom mně neomezoval. Potom se s kritickým pohledem prohlédnu, vypadám příšerně a to tuhle hrůzu budu muset nosit znovu a znovu a znovu, možná bych mohla zkusit najít jiné studenty kteří to tak vidí a shromáždit je, v jednotě je síla. Možná společně budeme moci přednést náš návrh na stažení uniforem i když první kdo se nás pokusí zastavit bude Ulgge protože on ty uniformy navrhl. Dobrá to už je poněkud přehnané nejdřív Jigme jsem si jistá že tohle by mělo stačit, stačí vyjednat výjimku pro sebe a pro něj. Ostatní se pak možná chytnou sami od sebe, během těchto myšlenek nakonec zjistím že stojím před třídou kde máme mít hodinu. Nakouknu dovnitř a případně tam i vejdu ovšem počkám až se objeví Jack či Jigme abych viděla ke komu z nich si sednu, případně někdo jiný koho znám. |
| |||
Před jídelnou Kelly, Ulgge, Sharika, Grimgull "Jasný, ale znáš krédo léčitelů ne? Tvoje vlastní bezpečí je na první řadě," zazubím se na Kelly, protože jsem rád, že něco takového vůbec znám. Mamka podobnými moudry zrovna nešetřila, takže jich mám spoustu pod šupinama. "Jasně!" přitakám a nabídnu jí ruku, abych si ji k sobě přitáhl. Na její slova jen pokývám na souhlas a po čahounovi hodím ošklivý pohled. Samozřejmě ideálně tak, aby to Kelly neviděla. Pak začne ork zničehonic vyšilovat, i když mu čahoun řekne ať to nechá bejt. Jako možná by si svoje názory měli oba strčit někam hluboko do řiti. "O čem to sakra žvaníš?" regulerně se zamračím. Podívám se na Kelly a když v jejích očí vidím stejný nechápavý výraz a výzvu k odchodu, rozejdu se kolem něj pryč. Jakmile po nás však sahne, aby nás zastavil, kolem zapraská magie a mne se trochu zatmí před očima. Lehce se vyhnu jeho ruce (87%) a nepřirozeně rychle se otočím, využiju momentu z prudké otočky a máchnu mu pěstí po čelisti svou plnou silou. (90%) Nejsem drak, jsem wyverna, to ale znamená, že má fyzická síla je ještě větší než ta dračí. A nedržel jsem se ani trochu zpět. Úder jsem se snažil vést tak, aby ho minimálně donutil udělat kroky zpět a dostat ho z dosahu Kelly. Nebo mi uhnout se stejným výsledkem. Tak jako tak se vypnu do své plné výšky za Kelly zády a zavrčím na něj. "Nesahej na ni!" Z pohledu vnějšího pozorovatele to musí vypadat, jako kdybych porušil zákony času. |
| |||
Jídelna, můj pokoj, učebna 1 Laudi, Kristy Rozhovor s Laudi bude zajímavý, asi tak jako ten její zvláštní klobouk na hlavě ovšem to mně Laudi upozorní že začíná hodina a vyrazí. Já se musím stavit nejdřív stavit svém pokoji a dostát zdejším pravidlům týkající se uniformy protože jak jsem viděla v televizi zde jsou přísná pravidla a zde jsou také připraveni vás zbičovat jen za upuštění tužky. Jistě v tom filmu se jednalo o dívčí internát a nebyl to bič spíš kus dřeva, ale zpátky k věci uvažuji že si budu stěžovat, napíšu několik dopisů které budou ignorované aniž by je někdo četl. Mají tu skartovačku? Tak zajdu za někým kdo mi může pomoct, Tarney se v NŠÚ zastal Vesy a řekl mi že to že je Vesa naga nestačí k tomu aby mně přestěhoval, bohužel Tarney mi asi řekne že se s tím nedá nic dělat a tak seberu odvahu abych zašla za ředitelem, který mně seřve co se odvažuji ho obtěžovat s něčím tak triviálním a že mám štěstí že mně nepromění v solný sloup nebo kamennou sochu což je jediný přijatelný trest. Ale víte co? I když vím jak to asi dopadne já to udělám. Dojdu do pokoje a začnu se oblékat, dokonce se i obuju než nakonec dojde na kravatu a já si vzpomenu na svou rozhovor s Laudi. Nevím jak se váže kravata, také neumím zacházet s motorovou pilou, řídit školní autobus nebo uhasit oheň proudem moči (což by bylo zajímavé když by se někdo v jídelně rozhodl uhasit oheň zrovna takto). dobrá zpátky k tomuto zbytečnému kusu oblečení a nakonec se mi podaří si kravatu uvázat jí uvázala tak jako bych se na ní skutečně chtěla oběsit. Potom opustím svůj pokoj a vyrazím na svou první hodinu, u nástěnky si všimnu vzkazu který tu nechala Miko, no můžu se jí zeptat co tím přesně myslela ovšem když si všimnu toho druhého vzkazu pocítím jisté znepokojení. Vážně je to dobrý nápad? Lukostřelecký kroužek který povede nervní kentaurka která střílí od boku z triviálních důvodů? Je to jako by jste pyromanovi dali zapalovač a kanystr s benzínem. Vyrazím opět směrem učebna a po vstupu si všimnu že Vesa zabrala celou lavici, potom se rozhodnu že si sednu k té zvláštní pavoučí dívce. „Ahoj je tady volno?“oslovím potom co k ní dojdu a usměju se na ní. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Ten co byl před chvílí raněný podotkne že bych to měl nechat být, protože nejsou nijak fyzicky ranění. Zvláštní slovo, ale asi rozumím. “Jejich těla můžou být v pořádku, ale to neznamená že se jim nic nestalo. Všichni jsme viděli že je zasáhnul blesk, to nemůže být jen tak bez následků. Proto to nemůžeme nechat jen tak být a někdo zkušený by je měl co nejdřív prohlédnout. Nejlépe nějaký dobrý šaman, což předpokládám že je místní léčitel. Takže navrhuju abychom se za ním okamžitě vydali.” |
| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris Uslzeně se na něj usměji a pokývnu hlavou, že to nic nebylo. No prosím?! Trochu sebou škubnu a víc Ulggovi sevřu rukáv. Jak se oranžový i vlčice začnou chovat divně, schovám se napůl za něj a v podstatě zpoza něj jen vykukuji. I díky tomu si všimnu, jak je celý křečovitý a napjatý. Zespoda si zvědavě prohlížím rysy a výraz jeho tváře. Něco se tady definitivně děje. Něco co nám ti tři neříkají. No nepovídej. A na to jsi přišla sama? Trošičku se zamračím a vracím se k tomu, co se tady vlastně stalo. Potom se mi pomaličku začne na tváři objevovat udivený překvapený výraz plný pochopení a poznání. Rychle mezi všemi přejedu pohledem a snažím se najít původce. U všech zrnek pouště, to jsi až tak zneschopněla, nebo jsi jen úplně slepá? Trochu se otřesu, protože tohle nemám ráda, ale má pravdu. Dělá mi potíže se v situaci zorientovat a to by nemělo. Tak moc horečně a usilovně jsem se poslední dobu tvářila, že jsem naprosto neschopná, že jsem otupěla. Z mého zkoumání a zamyšlení mne probere, když se ork snaží dvojici zastavit, aby nešli do třídy a Ulgge se zase snaží zastavit jeho aby je zastavoval. |
| |||
Choda Přízemí Kelly, Grimgull, Sharika, Hillaris Prudce otočím hlavu zpět, když uslyším zapraskání magie a cítím, jak se magie kolem sbírá. V očích mám čistý děs. S ještě větší hrůzou, jenž mi prostoupí tělem si okamžitě uvědomím, že jsem to kardinálně podělal. Moje chvilková slabost teď... Mám co dělat, aby mi nevyhrkly slzy. Nechám se schlíple Grimgullem zvednout a podepřít. Na Shar hodím jen smutný úsměv, když mi začne třepotat volnou bezvládnou rukou. Změní se však v překvapený, když mi do těla začne proudit nová energie. Záhy se nemusím o Grimgulla opírat a stojím na vlastních nohou. Natáhnu před sebe dlaň a fascinovaně si ji chvilku prohlížím, než shlédnu na Shar, jenž mne stále drží za druhou ruku. "Děkuji," řeknu obdivně a potom zvednu pohled k orkovi, "vám oběma," dodám ještě a nasadím smutný děkovný úsměv. Pokud mne někdo sleduje blíž, může si všimnout, že mi drobný úsměv křečovitě zamrzne v stejné pozici, když poslouchám rozhovor Kelly s Hillem. "I tak děkuji za starost," pronesu k oběma a mírně ukloním hlavu. Netuším čím se to posralo tentokrát, ale zezačátku bude lepší to hrát s nimi. Minimálně dokud nezjistím víc nebo se toho nezbavím. U všech nebeských proudů, jak moc jsem doufal, že si tím nikdy nebudu muset projít znovu. Na pobídnutí ke třídě už skoro vyzvu Shar, že ji doprovodím, ale nedošlo mi, že je tady ještě jeden tvor, který nebyl magií zasažen ani o ní nic neví. A že se mu to asi moc nepozdává. "Možná bys to teď měl nechat být. Mohu ti zaručit, že jim fyzicky nic není..." promluvím k němu tiše, když se vydá jim zastoupit cestu. A já s tím posléze hodlám seznámit třídního. Nebo ošetřovatele. Nebo všechny. Tentokrát to nevzdám. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Léčba vypadá že probíhá dobře. Vlčice se sice z té vší magie unaví, ale raněný ji energii opět vrátí. Přesto že je na tom lépe, jeho stav pořád není ideální, a tak mu pomůžu vstát a nechám ho se o mě opřít. Nahromaděné energie si všimnu až těsně před výbojem blesku, který zasáhne vlčici a oranžového. Oni ani malá na to však nijak nereagují. Vážně, prostě to jen tak necháme být? Nevypadá to že by jim to nějak ublížilo, ale i tak. Místo toho aby se malá nějak zabírala výbojem, tak ho ještě doléčí a dodá mu energii, takže by už snad měl být v pořádku. Pár se už pomalu chystá k odchodu do třídy a řekne nám že bychom měli udělat to samé. Než mají šanci se rozejít stoupnu si před ně. “Omlouvám se, ale to nepůjde. Právě vás zasáhla magie, sice nevypadáte zranění, i tak by vás ale měl někdo zkontrolovat.” Pokud mě budou ignorovat a budou chtít jít do třídy, tak se je pokusím chytit za oblečení (límec) (29%). Těm z jídelny žádnou pozornost nevěnuji. |
doba vygenerování stránky: 1.1886098384857 sekund