| |||
Na poslední Jackova slova jen pokývnu hlavou a vrátím se k zaškrtávání docházky. Velmi záhy mne však vyruší vyjeknutí a syčení hadího pokolení. Opět zvednu pohled ke třídě, abych zjistil, že je sedm studentů zkameněno i s lavicemi v kterých se nacházeli a nově příchozí, jenž mi ani nic neříká, je uvězněn mezi kamennou židlí a lavicí. Kristy se ochotně nabízí, že pomůže a tak na ni upřu pohled. "V tom případě slečno Kristy, Vás poprosím, abyste skočila pro Rubuse," vybídnu ji a odložím třídnici na katedru. Doufejme, že má ještě dost zásob rozkaměňovací masti, Pomalým opatrným krokem se začnu proplétat kameništěm směrem k Miko. "Slečno Miko, jste v pořádku?" snížím se na její úroveň, abych na ni lépe viděl. |
| |||
Učebna 1 Jak se mi pohled střetne s Leeho, po mém zamávání se začervená a uhne pohledem. Lehce se usměji a tiše se uchechtnu, když pokračuji v rozhlížení se po třídě. Sleduji, kdo další přichází do učebny, pečlivěji si prohlížím ty, které jsem ještě neviděla. Sleduji, kam si kdo sedá. Mezitím přijde k mé lavici slečna, která se mě zeptá, zda je vedle mě volno. Otočím k ní hlavu, prohlédnu si ji a mile se usměji. “Ale jistě, posaď se,” pobídnu ji milým hlasem. Počkám až se posadí, než se představím, “těší mě, já jsem Kristy.” A to jsem se trochu bála, že budu sedět sama. Po chvíli vejde do učebny pan profesor, který jde rovnou dopředu. Pan profesor, který mě přijímal sem na školu, má teď s námi hodinu? Zajímavé, už se těším na hodinu. S nadšením čekám až hodina začne, a kdo se na mě dívá, tak je to na mě i vidět. Jsem zvědavá kdo ještě dorazí. Jací budou další profesoři? Je to tady samé překvapení, možnost se seznámit se spoustou nových bytostí a navázat nějaké vztahy. Z mých myšlenek mě vytrhne hlasité zasyčení. Ohlédnu se za sebe a zděsím se tím co vidím. Pár studentů a nábytek jsou z kamene. Dívám se ustaraně na jednotlivé zkamenělé studenty. Pohled se mi nakonec zastaví na Miko, která zrovna mizí za kamennou lavicí. Co se stalo? Snad nejsou ti ubožáci mrtvý? A proč Miko tohle udělala? Hlavou se mi ženou otázky na které nemám zatím odpověď. Rozhlédnu se po učebně, abych viděla kam až to zasáhlo. Potom se zprudka otočím k Tarrnyemu a bezmyšlenkovitě na něho promluvím. “ Pane profesore jsem připravena jakkoliv pomoc. Bude-li to třeba.” V mém hlase je cítit strach o studenty z kterých je teď kámen a i o Miko která je pod lavici. Pomohu jak to jen půjde! |
| |||
Učebna Jigme,Tarney, Okrajovo ostatný v triede. „Rozumiem...ďakujem za objasnenie situácie.“ Odpoviem učiteľovi. Následne sa otočím späť k Jigmemu a asi na sekundu sa zamyslím, než začnem hovoriť po tichšie, aby som nevyrušoval okolie. Kde sme to skončili ? Jáj, už viem. Moc sa mi nepáči napríklad Gill, a možno z niektorých skupiniek mám divný pocit, inak napríklad Ysea, Sukui, Mersi, Max, Luis, ty a Aryania sa zdáte byť v mojich očiach v pohode. A spomínal si brnenie ? To tiež dokážem spraviť. Dokonca aj energozbroj. To je také brnenie, ktoré ta spraví rýchlejším, silnejším a odoláš celkom veľa veciam, ale potrebuješ vedieť s ním narábať. Ľudia možno áno, lenže ja nie som človek. Som anomaloid. Ak budeš chcieť, neskôr ti môžem povedať o sebe viac, ak mi ty povieš viac o sebe tiež... Usmejem sa trochu a následne začnem tie malé kocky v tvare pyramídy začnem preskladávať do vežičky, keď vtom sa začne niekto hrnúť do triedy a následne je za chvíľu zo strednej časti triedy kameň. „Ja sa už asi ani nebudem pýtať a čudovať čo sa deje. Zdá sa, že takéto veci budú na dennom poriadku...“ A pokračujem v stavaní vežičky z malých plastových kociek. |
| |||
Jídelna - Učebna 1 Nybe, Kisa okrajově Alyssa, všichni cestou a tam posléze VŠICHNI do pěti metrů ode mne "Takže vyrážíme!" zavelím a sypeme se do učebny. Skupinku v chodbě obkroužím, je jich tam dost na to, aby si poradili. Navíc nikde nebyla žádná kaluž krve, ani hořící gatě. Kisa nás trochu předběhne a ve dveřích mne málem zašlápne Alyssa. "Hej, koukej kam šlapeš!" okřiknu jí, když se procpe kolem nás do třídy. Stačí se nacpat Kise do úsměvu, takže se směrem k ní zakřením, pokud se po nás ohlídne. Nevím, co si představuje pod dobrými místy, ale má představa je trochu jiná. A protože moje představa dobrých míst je zabraná a vzadu oxiduje i pendrečice, nakonec se neochotně vydám k místům které Kisa vybrala. Aspoň je to u Alfy. I když jak se blížím, zdá se mi, že nehřeje tak pěkně jako v jídelně. Zřítím se na židli před Alfou, ale ani nedosednu, jak prudce vyskočím. Místností se ozve rozzuřené syčení celé mé hlavy a pokud proti tomu nemají nějaké obrany, všichni v okruhu pěti metrů ode mne, které moji hádci vidí, se během pár vteřin promění v kámen. Nestačila jsem jim v tom zabránit ani se vrhnout pod lavici, abych zmírnila škody. (14%) Nekončí to ale u lidí, v kámen se také promění naše lavice, židle a všechny okolní. Cítím jak mi kalhoty máčí malá skvrnka mé zelené krve. Pokožku mám jemnější než lidé, regeneraci horší, a složení těla trochu jiné, takže i drobné škrábance nebo vpichy jsou pro mne problém. Už na začátku, když jsem cítila, že jsem ztratila kontrolu, jsem pevně zavřela oči i za brýlemi. Teď se jen svezu na kolena a složím hlavu do rukou. Nechci se podívat na to, co se stalo. Nechci řešit další tahání soch na ošetřovnu. |
| |||
Učebna 1 Jack "A o koho jde? Třeba o nich už něco vím. Mohl bych tě s někým i představit. Třeba by to trochu rozptýlilo obavy," pousměji se, "každopádně je dobré být vždy připravený to ano. Dříve jsem chodil v brnění, to docela pomáhalo s klidem. Zvláště křehcí lidé si tu musí dávat pozor," pokývnu hlavou. Během jeho rozhovoru s Tarneym jsem potichu, ale jsem více než ochotný se k našemu rozhovoru vrátit. |
| |||
především p. Warren, také VŠICHNI CO NEJSOU V UČEBNĚ "Samozřejmě. Řekněme ale, že to nebyl důvod jejich vyloučení. Nicméně nyní se tím už nikdo nemusí zabývat," odpovím mu a zkontroluji, že je čas, aby hodina začala. Krátce soustředím síly než pošlu po pozemcích prostou myšlenku všem studentům. Vynechám z toho ovšem ošetřovnu. "Hodina začíná. Prosím dostavte se do učebny jedna," hodlám čekat maximálně pět minut, než začnu s výkladem. |
| |||
Učebna Jigme,Tarney, Okrajovo ostatný v triede. “Takto... Ja nepredpokladám v každom to najhoršie, len u niektorých spolužiakov sa cítim, že je niečo zle, že sa na niečo chystajú, ale neviem určit čo. Preto chcem byť radšej pripravený. A inak dobre. Poviem to, pokiaľ sa budem cítiť, že to nezvládnem. “ Keď počujem odpoveď učiteľa trochu zdvihnem obočie: Hmm... takže vedenie si s nimi poradilo ľahko po tom incidente...dobre...takže o problém menej... “Ale, len som chcel vedieť ako dopadli po tej menšom rozbroji pre pár dnami... Asi viete, čo mám na mysli ?“ Ako dopoviem, s pomocou I.C.O.N. si vytvorím niekoľko menších plastových kociek asi 2x2x2cm a začnem si z nich stavať malú piramídu, dva krát klepnem po I.C.O.N, ktorá blikne a pokračujem v počúvaní učiteľa. |
| |||
především p. Warren V černém obláčku se mi v rukou objeví třídnice a začnu si odškrtávat koho tady vidím a o kom jsem informován, že se nachází na ošetřovně a hodiny se nebude moci zúčastnit. Usnadním tak panu Yaseiovi práci a získám mu více času na výklad. Musí zvládnout během hodiny a půl hodinu na osm hodin, takže se bude hodit každá minuta. V tuhle chvíli by měl být jistě již na pozemcích. Hodiny se přesunou na šestou hodinu a stále tu někteří nejsou. Stále se stejným neutrálním výrazem jezdím pohledem po třídě a uvažuji, jak sem sehnat ten zbytek. Potřebuji zde ideálně všechny studenty, co jsou momentálně schopni vnímat. Potřebuji s nimi před začátkem vyučování ještě něco probrat a na celou třídnickou hodinu nemáme čas. Zdvižená ruka upoutá mou pozornost téměř okamžitě. Jen o něco více semknu rty, to je celá má reakce. Mimické svaly se v podstatě nepohnou, ostatně stejně jako vždy. "Slečna Hakkyo a pan Han byli ze školy vyloučeni a předáni spravedlnosti. Co se týká slečny Ylrys, již se ze svých zranění nevzpamatovala. Proč Vás to zajímá, pane Warrene?" |
| |||
Učebna 1 Jack, okrajově Aryania "Neříkám, že nejsem obezřetný, zvláště například kolem draků. Nicméně budeš-li předpokládat od každého to nejhorší, pravděpodobně budeš pokračovat v bezespánkových nocích," pronesu a prohlížím si jeho kruhy pod očima, "nenechám bezpráví být, jestli jde o tohle. Jestli se skutečně dostaneš do konfliktu, klidně mne vyhledej," nabídnu mu nakonec. Na nabídku katany se jen usměji. Tohle je nabídka, kterou rozhodně neodmítnu, i kdybych měl jen trénovat. Když pozdraví třídu, zahledím se na třídního a také pozdravím. Proti tomu aby si přisedl skutečně nic nemám, dokonce se na něj znovu usměji, když si sedá. Ještě než začne hodina, letí jeho ruka vzhůru a pokládá otázku. Podívám se na Tarneyho, protože jestli se skutečně účastnili boje, také by mne zajímalo jak to vyřešili. |
| |||
Před budovou - chodba před jídelnou - učebna 1 Lilith, skupinka v chodbě, všichni v učebně Na její slova jen trochu pokrčím rameny a uhnu pohledem. Pravda je, že když jsem se schovávala za Sigiho, bylo to pochopitelnější. Když mne je s ní dobře a tak zapomínám, že to už není jako dřív. Když to okomentuje, zrudnu a nevím kam s očima. Vím, že tohle je úplně k ničemu. "Třeba by to někdo chtěl..." zamumlám a mám pocit, že mi každou chvíli uši samovolně vzplanou. Podívám se na ni a kývnu hlavou. "Prostě mi to nejde usměrnit, když ho hned nevystřelím z mého luku. Budu to trénovat, abych je mohla tahat i tobě," pronesu s pevným odhodláním. Sleduji její střelu a obdivně pokývám hlavou. "Parádní střela," pochválím jí spokojeně. Na její vypláznutý jazyk se jen usměji. Doufám, že se k nám někdo vážně přidá a dostaneme tu střelnici, kterou nadhodil třídní. "No... Trochu jsme se zdržely..." pronesu, ale upřímně netuším jaký je čas a zda už tam máme být. Sesbírám naše vybavení, které Lilith nevezme a jen terč nechám kde je, protože musím počkat až rozmrzne, než s ním budu moct hýbat. Vejdeme do chodby, kde je seskupeno několik studentů a vypadá to, že něco řeší. Jako zázrakem se mi do ruky dostane připravený luk. To jen pro případ, že by se svůj problém pokoušeli rozšířit i na nás. Postupuji poblíž zdi směrem k učebně, nicméně se situace přiostří a jeden vrazí zelenému řádnou do čelisti. Lilith se zastaví a tak se také na chvíli zastavím a nervózně pohazuji ocasem. Zatahám Lilith za rukáv. "Pojď, přijdeme pozdě," pobídnu jí. Pokud se ale nerozejde, vyrazím k učebně sama. shýbnu se ve dveřích a zjistím, že všechny poslední lavice jsou zabrané. Zhodnotím, že bílý vypadá nejméně jako někdo, kdo by mne mohl kousnout do zadnice a postavím se vedle lavice před ním. |
doba vygenerování stránky: 1.3238868713379 sekund