| |||
Hala - pozemky Lilith, okrajově Grimgull Na její pobídnutí se jen usměji a převezmu si terč. Samozřejmě, že ji nenechám nést všechno. Už bychom vykročili ven, když se tu objeví zelený. Jen na něj povytáhnu obočí, protože stejně nečeká žádnou reakci. "Asi si docela pošramotil svědomí," konstatuji jen, když zmizí. To už se konečně dostaneme do večerního vzduchu. "Mne je to celkem jedno," komentuji Lilith umisťování nás i terče. Vezmu si všechny části terče a odkráčím s nimi na šedesát stop, plus mínus. Ustavím terč a vracím se k ní. "Nezkoušely jsme to už?" zeptám se zamyšleně, když mne vybídne k utvoření šípu, "myslím, že to nefungovalo. Je nějak spojený se mnou... A nevím jestli, když někomu přendám vytvořený šíp, zda si uchová své vlastnosti." Usměji se. "Ale asi nám nic nebrání to zkusit." |
| |||
Jídelna Nybe, okrajově Alfa Novinka mne zcela proignoruje a prostě odkráčí. "Taky jsem tě ráda poznala trapačko!" houknu jí do zad a nevěřícně zakroutím hlavou, "no chápeš to?" zabručím směrem k Alfě, protože je nejblíž. Hned mám ale lepší náladu, když místo trapačky zabere Nybe. "Ty jo, ale taky jsi mohla počkat, aspoň než se zabalím do osušky," zazubím se na ni a je vidět, že jí to nijak nemám za zlé, "to věřím, že je. Já bych se taky cítila blbě, bez týhle bandy..." poukážu na klubko hadů, kteří se zakývají na souhlas. Krátce se zasměji. "Teď to docela jde. Ale fakt by tu mohli přitopit," pokrčím rameny. Během toho likviduji své opracované maso. Když si pak přitáhnu kostičky syrového, taky si sezobne na ochutnání. Jeden z hádků to očastuje nesouhlasným zasyčením, za což si zaslouží lehké plácnutí. Potom se již loktem opřu o stůl a podepřu si hlavu a druhou rukou začnu hádky krmit. |
| |||
Chodba před ošetřovnou - Sukui, Luis, Max, Kimero Když se mi Sukui přeci jen rozhodne přiblížit co jí tak děsí, pevně semknu rty, jen abych neodpověděla. Opravdu nechci přidávat k jejím slzám, nakonec však přeci jen odpovím. "Poznala by jsi kdybych si to skutečně užívala" hlesnu šeptem. A znovu se vrací k andělskému peříčku, na které jsem v tuhle chvíli téměř zapomněla. Kompletně strnu uprostřed pohybu kdy se jí chystám otřít tvář. Jen nevěřícně kroutím hlavou. Slova jako kdyby mi zamrzla na rtech. Žádostiučinení by to bylo kdyby to celé skutečně byl můj záměr. "Tak zadostiučinění... takže si to tak přece myslela" pronesu stále tichým hlasem. Víc než zlost je to zklamání, které je z mých slov slyšet. Zklamání že mi lhala, jen aby mě uklidnila. A přímo do tváře. A ještě se snažila svojí lež popřít. Bylo to ještě o to horší že jsem jí věřila, věřila jsem že to tak skutečně nemyslela ačkoliv nebylo tolik možností jak by to mohla myslet. Ani už se nepokouším vyjadřovat k tomu že by ho ztráta jediného pírka snad mohla v něčem omezovat. Je to stejné jako kdyby vlaštovka přišla o pírko. Také jí to nebude stát život. Někdy bych opravdu chtěla vědět jak uvažuje, že dochází k podobným závěrům. Nu a celé to zakončí poslední opravdovou perličkou. "Takže ty jsi mě vůbec neposlouchala! Nebo jen nechceš slyšet..." Tentokrát už odseknu jejímu litovaní že je to tím že se chce kamarádit. Vlastně bych tím mohla shrnout celou tuhle situaci. Pomoc ani pozornost od příchozích čumilů nechtěla ani ona. Ale namísto aby zůstala semnou a mohly jsem si o samotě vysvětlit celou tu situaci s nepoznáváním, vrací se za tím slepičím mozkem, který má vlastně celou tuhle tirádu na svědomí. Kdyby poslechl mého varování k ničemu z toho by nedošlo. "Snad si to brzy uvědomíš..." pronesu zklamaně k jejím zádům ještě než úplně zmizí. A opravdu doufám že si uvědomí co jsem jí říkala. Oběma nám to ušetří spoustu času a trápení. Na ošetřovnu jí však nenásleduji, nemám už sílu to dál řešit. Za takovou chvilku přišlo příliš zklamání. Přesto doufám že si budeme moct všechno srovnat. Teprve když se za Sukui zavřou dveře se opět postavím. Nemusím se ani snažit a naparujícího se jelena s přehledem převyšuji. A nějaké pozitivum? Alespoň nepřekáží ve výhledu za Sukui, když už nic jiného. Dvojici jen přelétnu přezíravým pohledem než se otočím k odchodu. Třetího zvědavce to už přešlo a šel si po svých. Tak přece někdo rozumný. Víceméně. "Rada pro příště, neignoruj někoho kdo tě může sežrat jako malinu" řeknu ještě ale zpátky už se k němu neotáčím. I když pouhé sežrání už bych mu nedopřála. Proč mají zdejší potřebu mísit se do věcí do kterých jim je putna a riskovat vlastní bezpečí opravdu nechápu. "Nezapomeň že jsi pořád jenom lovná!" Dodám ještě přes rameno po dalších pár krocích když se dostanu k prvnímu dělení chodby, tedy rohu ošetřovny. Smutné mu někdo musí takový 'drobný' detail připomínat. Ale zjevně na něj v té své slepé touze pomoci zapomněl. Nevím co za bláznivé představy má v té svojí makovici ale to že jsme tady studenti neznamená že jsme si rovni. Inu, když bude v tomhle pokračovat udělám mu praktickou přednášku fungování přírodních zákonů. Dál už se jimi nezabývám a zamířím za teplem do sklepení. Tentokrát to však není sauna, ale pekelná místnost kam jdu. Vířivku v jiných nahradím jezírkem lávy. |
| |||
Jídelna Cpu se masem jako by to mělo být moje poslední v životě nebo by mi ho chtěl někdo co chvilku vzít. Všechno ostatní nějak vypustím. Už mi zbývá jen posledních, ale už mám pocit že po dalším už prasknu. Konečně ale přijde taky Miko. A tak by mě celkem zajímalo co jí tak trvalo sejít jenom schody. Oblíkání přece taky nemůže trvat tak dlouho. Holka co si s ní Miko chce povídat se prostě zbalí a vypadne. Celkem sprostý ani nepozdravit. Ty dvojnožky jsou teda fakt nevychovaný. Ale zase mi laskavě uvolnila místo, tak si sednu vedle Miko kde předtím seděla. "Jako je to vážně pecka. Úplně mě to předtím nelákalo mít i v člověčí křídla a tak" začnu ještě než si vůbec stačím sednout. "Jakože je to úplně něco jinýho než normálně ale lepší to asi stejně není" vychrlím na Miko odpověď. Protáhnu si prsty a dlouhé ostré drápy slabě zazáří jako můj modrý oheň "Teda jako takhle je to rozhodně pohodlnější než předtím" zakončím svoje hodnocení. No protože jak by to taky nebylo lepší no? Mám teď přece pořádný drápy, rohy a taky hlavně ocas a ty křídla. Tak jak by to nemohlo být lepší než předtím! Jsem nadmíru spokojená. "Tak ale co ty, už je ti aspoň teplo" zeptám se pak když vidím jak je navlečená a ještě se přifaří k ohnivý holce vedle. Ještě jí sezobnu masovou kostičku, jen na ochutnání. |
| |||
Leonor Duchem nepřítomná vypije svůj pohár krve a nevšímajíc si svého okolí se zvedne a odchází. Miko, která se tak nadšeně vrhla do seznamování, je plně proignorována. Jakoby si jí ani nevšimla. Stejným způsobem projde kolem Yqi a Lilith pod schody. Tiše vklouzne do svého pokoje. |
| |||
Především Ysea a Sukui Whoa! Klídek, ne? Se jenom ptám... Zavrčel bych zpátky, aby věděla, že nemá poslední slovo, rozhodně ne se mnou, ale to už dívenka trochu zmateně odpoví a odchází. Holky a jejich problémy... Prozatím se v tom šťourat nehodlám, ale jestli se mi bude zdát, že se to děje dlouhodobě, tak to jen tak nenechám. Navíc tady paroháč vypadá celkem jako proaktivní ochránce. "Dobrá tedy, kdyby něco, budu tu někde poblíž. Pravděpodobně v jídelně." Ještě čekám, až se za dívenkou zavřou dveře a jestli se ta druhá nerozhodne nějak protestovat než odejdu. Přece jenom jsou to pořád studenti a kdo ví co neumí... |
| |||
Hala - Pozemky Jasně že Yqi souhlasí, ještě taky aby nesouhlasila. "Vždyť já vím" trochu dobydu to její vysvětlování, ale to už jsem na cestě pos schodech nahoru. Než ona by se vybelhala nahoru a pak ještě zpátky dolů, budu zpátky dvakrát. V jejím pokoji popadnu trojnožku s terčem pod jednu ruku, přes druhé rameno si přehodím toulec s šípy a luk si nesu v ruce. Zatraceně nepohodlný takhle se s tím vším vláčet takže zpátky mi to trvá trochu dýl. "Viď že to vezmeš?" zeptám se jen co sejdu schody a cpu jí terč do ruky dřív než vůbec stačí říct. Tak přece mě nenechá se s tím táhnout ne? Když s tou její výškou to má o tolik jednodušší. Ještě než se stačím dostat ven mihne se kolem ten zelenej tupec. Ale jak začne mluvit začne mluvit začnu okamžitě vypouštět z hlavy co z něj padá. Teda ne doslova, prostě ho ignoruju. Jen zakroutím hlavou a už se ani nevyjadřuju, je to vážně škoda slov. Fakt ubožáček. No vážně, proč měl potřebu se zase připomínat? Vážně nechápu. Taky teda vyjde ven, ale když on šel doleva já zabočím doprava. Zastavím se u posledních stromů kde se zase obrátím ke kentaurce. "Tak odkud chceme střílet? Já bych klidně začala tady od stromů. A terč třeba někam tam?" ukážu prsten rovnou před sebe. "Ale někam normálně...tak šedesát stop" znovu mi pak padne pohled na ten její kouzelný toulec. "Ou héj... nemůžeš mi taky vyčarovat nějakej kouzelnej?" zeptám se nadšeně a těkám pohledem od toulce k její tváři a zase zpět. |
| |||
Před ošetřovnou všichni, kdo mě vidí a Luis Věděl jsem, že Luis to jen tak nenechá. Jakmile by to tedy vypadalo, že se bude něco dít, přelezu si na jeho záda a tiše pozoruji. A že tu s námi stojí nejspíš profesor mě tolik neuklidňuje, vzhledem k tomu, že je jí dle všeho šumák. |
doba vygenerování stránky: 1.4445288181305 sekund