| |||
Před ošetřovnou hlouček kolem Sukui a Ysey Po kocourovi, který si vevnitř budovy zapálí hodím nesouhlasným zamračeným pohledem. Rozhodně by neměl nutit studenty pasivně kouřit, i když jsem si nevšiml zatím žádného zákazu kouření. Odseknutí dívky mě jen více přesvědčí, že skutečně nemám odcházet. I nově příchozí se dívek zeptá, zda je potřeba pomoci, avšak jemu se odpovědi hned nedostane. "Jestli cokoliv potřebujete stačí říct," odpovím, když se mi na mou otázku dostane odpovědi ano. Zároveň také nechám zmizet vzdálenost mezi námi, jak přistoupím zcela ke skupince. Dívka to, že je v pořádku příliš přesvědčivě neřekne a ještě navíc se vydá rovnou zpět na ošetřovnu. Ji nechám projít, ale jestli by se jí její společnice pokoušela následovat, zastoupím jí s rozhodným výrazem cestu a vypnu se do plné výše. Také u toho pohybu popostrčím Maxe směrem dozadu, již v naučeném gestu, aby se mi schoval za záda. |
| |||
Před ošetřovnou především Ysea, Luis, Kimero Nechci jí ubližovat, ale je to pravda. "A-ano, děsí mě to. P-předtím jsem si myslela, že to souviselo s tvým zraněním a že jsi mi nevěřila. Ale teď... T-teď mi připadá, že si to dokonce u-užíváš. A p-proto mě to d-děsí a proto mám pocit, že tě vlastně n-neznám..." snažím se vysvětlit mezi vzlyky. "S tím p-perem jsem to m-myslela t-tak, ž-že by t-ti j-jako z-zadosti učinění m-mohlo s-stačit jeho z-zlomené k-křídlo a n-ne mu j-ještě navíc v-vytrhnout p-pero. N-nemůžeš v-vědět, j-jestli h-ho t-to v něčem n-neomezí..." Mezi vzlyky ještě koktám víc než normálně, když jsem nesvá... "A-ano, a-ale k-kdybych se n-neseznamovala t-tolik, n-nic z t-toho b-by s-se n-nestalo..." Začínám panikařit, jak se kolem nás tvoří hlouček. "A-ano. T-teda n-ne..." Obejmu se rukama. "V p-pořádku. P-promiňte." Obejdu hlouček zpátky na ošetřovnu. |
| |||
Pokoj č. 5 - pozemky Lilith, Yqi Po chvíli meditace otevřu oči a vstanu. Není to tak hrozné, ale i tak bych se toho měl co nejdřív zbavit. Možná najdu nějaké byliny co mi pomůžou. Pak už vyjdu ven ze svého pokoje a směřuju ven z budovy. Dole u schodů narazím na bledou s rohem a tu s tělem talbuka. Mají u sebe terč luk a šípy, takže mají nejspíš v plánu cvičit. “Ještě jednou se omlouvám za to co se stalo při snídani a přeji vám dobrý trénink.” S tím vyjdu ven. Tam se procházím po pozemku a hledám rostliny o kterých vím že mají uklidňující účinky (36%). Bohužel to vypadá že tu rostou jen kytky, které vůbec neznám. |
| |||
Holčičí pokoj 18 - Jídelna Leonor, Alfa, Nybe, okrajově Lilith a Yqi Na konec chodby jen opětovně pokývnu hlavou v pozdravu, ale kazišukovat jim nebudu. Navíc se potřebuju oblíct, vzhledem k tomu, že nemám ani kalhoty. Procházející novince, několik hádků na hlavě pokývá v odpovědi na její pozdrav, ale to už zmizím v pokoji. Nasoukám se do uniformy a rozhodně ne do sukně. Zvolím kalhoty ze zimní varianty uniformy. Stejně je mi tady akorát zima. Navleču to na sebe až po sako a halabala si uvážu i kravatu. Teď nemám důvod si ji vázat nějak pečlivě, přeci jen se nechci vplížit na fancy večírek. Vykročím na chodbu, abych sešla do jídelny a počkala na Nybe, ale hned se na patě otočím a zase zalezu. Najdu svou koženou bundu a hodím si ji přes uniformu. Mnohem lepší. Seběhnu schody do jídelny a jestli cestou potkám Lilith, pozdravím ji. Na Yqi v hale mávnu se zazubením, ale nezastavuji se. V jídelně mi pohled hned padne na Nybe. Ale jak je v dračí podobě, tak na ni jen zahalekám. "Jaké bylo létání?" a zamávám na ní a zamířím k pultům. Naberu si opracované maso pro sebe a kostičky syrového masa na potom. S obojím zamířím ke stolu a kecnu si mezi novinku a Alfu. (M63) "Nazdar holky. Jestli to nebudeš přehánět, tak tě s dovolením využiju jako topení," zazubím se na Alfu a potom se otočím na novinku, "myslím, že jsem tě tady ještě neviděla. Jsem Miko," zazubím se na ní až vycením ostré tesáčky. |
| |||
Jídelna - Přízemí pod schody Lilith Podezřívavě přimhouřím oči. "Jen aby..." zamumlám nespokojeně. Když to ale vysvětlí, rychle se to přežene. "Tak to jsem ráda. Už jsem se bála, že to tak nemyslíš," usměji se spokojeně, "už o tom ani nikdy nebudu pochybovat." Na poslední slova o klobásce jen pokrčím rameny. Také si nejsem jistá, jak by to dopadlo, nicméně mám tušení, že se to jednou dozvíme. Netuší co udělala, takže není těžké to zopakovat. To znám z první ruky. Pokývnu hlavou, když se mnou souhlasí a pustím to z hlavy. Očividně to bylo vyjádření jen nepohody. "Normálně mi neuteče. Teď jsem se úplně nesoustředila," odfuknu si, ale nevypadá to, že by mne to zase tolik trápilo. Ani mne nenapadlo, kam vlastně odešli. V džungli nad takovými věcmi přemýšlet nemusím. Vyrazíme z jídelny a zastavíme se v hale. Vděčně se na ni usměji. "To bych skutečně hodně ocenila. Schody nemusím ani běžně, když mi tohle neplandá kolem kopyt," pohodím zadní nohou tak, aby sukně zavířila. "Počkám tady na tebe," usměji se na ní ještě až mizí na schodech, a popojdu směrem do prostoru, abych nepřekážela pod schodama. |
doba vygenerování stránky: 1.2720909118652 sekund