| |||
Choda Přízemí Kelly, Grimgull, Sharika, Hillaris Prudce otočím hlavu zpět, když uslyším zapraskání magie a cítím, jak se magie kolem sbírá. V očích mám čistý děs. S ještě větší hrůzou, jenž mi prostoupí tělem si okamžitě uvědomím, že jsem to kardinálně podělal. Moje chvilková slabost teď... Mám co dělat, aby mi nevyhrkly slzy. Nechám se schlíple Grimgullem zvednout a podepřít. Na Shar hodím jen smutný úsměv, když mi začne třepotat volnou bezvládnou rukou. Změní se však v překvapený, když mi do těla začne proudit nová energie. Záhy se nemusím o Grimgulla opírat a stojím na vlastních nohou. Natáhnu před sebe dlaň a fascinovaně si ji chvilku prohlížím, než shlédnu na Shar, jenž mne stále drží za druhou ruku. "Děkuji," řeknu obdivně a potom zvednu pohled k orkovi, "vám oběma," dodám ještě a nasadím smutný děkovný úsměv. Pokud mne někdo sleduje blíž, může si všimnout, že mi drobný úsměv křečovitě zamrzne v stejné pozici, když poslouchám rozhovor Kelly s Hillem. "I tak děkuji za starost," pronesu k oběma a mírně ukloním hlavu. Netuším čím se to posralo tentokrát, ale zezačátku bude lepší to hrát s nimi. Minimálně dokud nezjistím víc nebo se toho nezbavím. U všech nebeských proudů, jak moc jsem doufal, že si tím nikdy nebudu muset projít znovu. Na pobídnutí ke třídě už skoro vyzvu Shar, že ji doprovodím, ale nedošlo mi, že je tady ještě jeden tvor, který nebyl magií zasažen ani o ní nic neví. A že se mu to asi moc nepozdává. "Možná bys to teď měl nechat být. Mohu ti zaručit, že jim fyzicky nic není..." promluvím k němu tiše, když se vydá jim zastoupit cestu. A já s tím posléze hodlám seznámit třídního. Nebo ošetřovatele. Nebo všechny. Tentokrát to nevzdám. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Léčba vypadá že probíhá dobře. Vlčice se sice z té vší magie unaví, ale raněný ji energii opět vrátí. Přesto že je na tom lépe, jeho stav pořád není ideální, a tak mu pomůžu vstát a nechám ho se o mě opřít. Nahromaděné energie si všimnu až těsně před výbojem blesku, který zasáhne vlčici a oranžového. Oni ani malá na to však nijak nereagují. Vážně, prostě to jen tak necháme být? Nevypadá to že by jim to nějak ublížilo, ale i tak. Místo toho aby se malá nějak zabírala výbojem, tak ho ještě doléčí a dodá mu energii, takže by už snad měl být v pořádku. Pár se už pomalu chystá k odchodu do třídy a řekne nám že bychom měli udělat to samé. Než mají šanci se rozejít stoupnu si před ně. “Omlouvám se, ale to nepůjde. Právě vás zasáhla magie, sice nevypadáte zranění, i tak by vás ale měl někdo zkontrolovat.” Pokud mě budou ignorovat a budou chtít jít do třídy, tak se je pokusím chytit za oblečení (límec) (29%). Těm z jídelny žádnou pozornost nevěnuji. |
| |||
Jídelna, můj pokoj, před nástěnkou, učebna 1 Kisa Ta zelená bytost mi dá radu, ale mně vždy zajímá co si myslí ostatní lidé i když je to zvláštní že to slyším zrovna od někoho kdo ... no nic zdání klame, je tu někdo u koho by jste rozhodně nečekali že to je démonka. Vypadá tak trapně a legračně jako by jí právě vyvolali z nějakého animáku. A potom ta zelená bytost odejde a já se můžu vrátit k snídani, Lilith se možná ujala uklidňování Yqi a je to lepší protože já bych jí akorát mohla říct své pocity z toho jaké to je když zachráníte situaci a nikdo vám nepoděkuje.I když na vzteklého vlkodlaka by zde neměli tak snadný způsob jako v případě hořícího stolu. Ta dívka sice měla pravdu, ale to neznamená že je vhodné aby to říkala. Vidíš ty divná zelená bytosti já to nepotřebuji protože vím jak bych se cítila na místě jiných osob. Yqi a Lilith odcházejí, no nemusím být u všeho a navíc až se najím tak se budu muset převlíct do uniformy, kdyby se zde věnovali naléhavější problémům a to schopnosti uhasit oheň když někdo něco zapálí aniž by museli zasahovat studenti. Takže mně čeká cesta na můj pokoj kde si obléknu do uniformy a nakonec odvážu i kravatu i když místo kde byla předtím (uvázaná u nohy postele) bylo to neužitečnější místo kam patří. Jistě kravata teď vypadá jako by jí požvýkala kráva, ale pokud se v tomto směru někdo něco zmíní ukážu mu vztyčený prostředníček i když nebude vědět co to gesto znamená (samozřejmě pokud se nebude jednat o profesora). Uvážu si kravatu tak jak vážete právě krávě provaz když jí chcete odvést protože nevím jak si vázat kravatu, je to stejně užitečná činnost jako prodávat tučňáky v lednici. Nebo zmrzlinu a ledovou tříšť na planetě Hoth. Tenhle byl dobrý ovšem ne všichni studenti ho pochopí. Opustím svůj pokoj a nezapomenu praštit dveřma což vystihuje mou současnou náladu a vydám se směr učebna číslo 1 a naše první úžasná hodina. I když hodina za to nemůže můžou za to tyhle stupidní pravidla, je hezké že tu řeší věci které považují za důležité, ale když se něco skutečně stane musíme to řešit my a ocení to pak někdo aspoň prostými slovy díku? Ne, něco vám řeknu až příště opět někomu přeskočí seženu si popkorn a místa v první řadě. Yqi měla nechat ten stůl shořet ostatním by došlo že zadarmo ani kuře nehrabe. Zastavím se u nástěnky a přečtu si oba vzkazy vypadá to že bude zábava,usměju když přečtu ten od Miko a také že jsem myslela na Yqi a je tu vzkaz od ní, potom se potom pokračuju do třídy.Rozhlédnu se a nakonec se rozhodnu sednout si vedle Kisy,když k ní dojdu tak jí oslovím a dokonce se i usměju. „Ahoj,tak jak se máš?“ |
| |||
U brány - Učebna 1 Především Rekki Nejsem si jestej, jestli v areálu, kterej je uzavřenej v magický kupoli nebude větší nuda než při domácím studiu. Tam jsem mohl aspoň chodit pryč. Já vím, jsou tady mí vrstevníci, ale nikdo nebude jako on. Prostě nebude. A může mi kdo chce tvrdit co chce. Nikdy nezapomenu na ty chvíle, který jsme spolu zažili. Vzpomínám na minulost, že do mě najednou Rekki šťouchne před učebnou, ať tam jdu. Rozlédnu se kolem sebe a nechápu, že jsem nevnímal okolí až sem... S povzdychem vstoupím dovnitř a jdu si sednout do prázdné lavice v levé řadě, kde se bez zájmu svezu na židli. (BJ40) Cestou letmo přejedu pohledem po sedících spolužácích. Nikdo zajímavej... Profesorovi jenom kývnu na pozdrav. Uniformu nemám vzhledem k době příchodu. Ale vzhledem k tomu, že mám pohodlnou volnější košili a plátěný kalhoty, tak nejsem oblečenej o moc jinak než ostatní. A ještě bych řekl, že jsem na tom líp než někteří tady... |
| |||
Učebna 1 Šlehnu po Gillovi pohledem, když se zatváří jak nakopnutý balon po mém objetí dívky a pohladím něžně Sukui po vlasech. Nevypadá to, že bych si dělal něco z její ztuhlosti. Vím, že Ysea vchází do místnosti ještě dříve než do ní vejde. Přivítá ji tak můj úsměv. Když na mne promluví zazubím se jejím směrem. "Jen díky vašemu rychlému zásahu," pokývnu jí děkovně hlavou, i když to tak vůbec není. Anděl tak snadno zabít nejde. Ale co ona může vědět o andělech, že? "Každopádně se omluvám. Měl jsem jednat na základě Vašich slov rychleji," dodám ještě spěšně, než se začne věnovat dívce ke které si přisedne. Nerad bych ji pak rušil. Sukui se mi vyvlíkla a vchází profesor, takže to je můj signál k tomu abych vzal židli přes uličku otočil ji naopak a sednul si tak, že ruce složím na opěrku židle. Křídla stáhnu k tělu, abych nepřekážel tolik, ale stále jsou vyšší než já. "Dobrý," odpovím na pozdrav jenž zazní třídou. |
| |||
Učebna 1 Především Sukui a Relliel Povytáhnu obočí a zamračím se. Trochu nesouhlasně semknu rty, ale nic na to neříkám, ani na ni nenaléhám. Je mi jasné, že by jí to jen přihoršilo. A to i současný stav i vztah s Yseou. Nemá ale nyní smysl vyjádřit můj nesouhlas nebo námitky. Potlačím chuť protočit oči, když se andílek zvedne a natiskne ji na sebe. Sukui více než jako dívka v náručí milého vypadá jako kočka ve svetru. Nutno dodat, že jako taková, co na to není zvyklá. Už uvažuji, že bych si prostě odsedl, když do místnosti vstoupí Ysea. Při zvuku jejího hlasu se otočím, abych se na ni podíval. Ostatně asi stejně, jako celá trojice. Trochu jsem čekal, že se přižene a vyhodí mne z mého místa, ale usadí se vzadu. Sukui asi tolik nepřeháněla, když říkala, že se pohádaly. Zkoumavě se podívám na Sukui a přijde mi, že čekala něco jiného. Přijde mi trochu přešlá. Uvažuji co bych jí k tomu mohl říct povzbudivého, aby to nebylo klišé jako "bude všechno v pořádku" nebo jí znovu nerozbrečel nějaký poznatkem o tom, že je třeba dobře, že si dají nějaký čas od sebe. Z mého zahloubání mne vytrhne příchod profesora. "Dobrý večer," odpovím zpět a založím ruce na hrudi. Snažím se hledět dopředu, ale po chvilce mi pohled opět samovolně sklouzne k dívce sedící vedle mne. Pokud si toho všimne, vypadám zamyšleně. |
| |||
především Remmi[/b] I se studentkou 4.J jsem nás teleportoval k bráně, abychom šetřili čas, když ho dle všeho nemáme mnoho. Jakmile se před námi otevře brána, dostanu pár facek množstvím magie, která je skrytá za štítem. Rozloučíme se se studentkou a vejdeme dovnitř. Brána se uzavře a jdeme do budovy. V hale se podívám na mapku, abych mohl zamířít rovnou na ošetřovnu a Remmiho poslat do správné učebny. Jsme tu tip ťop na čas. V chodbě je cítit další chumel magie, ale nevypadá to, že by byl někdo zraněný. Pokračuji tedy bez povšimnutí dál chodbou, až nakonec dorazím k ošetřovně. Na nic nečekám, vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. |
| |||
Učebna 1 především Gill, Relliel, Ys, Tarney Na Rellielovu paniku jen zmateně zamrkám. Vypadá to, že mojí reakci moc nepochopil. "Umm... To je trochu složité a slíbila jsem jí, že to nikomu neřeknu." Upřímně doufám, že to je opravdu tím, že to nedělá, protože sama chce... Již ze zvyku, nebo spíše z nezvyku, s sebou trochu cuknu, když se mě dotkne. Ale protože se stále nic neděje, nechám svojí ruku v těch jeho. Možná má pravdu. Nejspíš to jen přeháním a pohádaly jsme se zbytečně. Zase to kazím... Ve snaze se uklidnit mu stisknu prsty. Opětuji mu slabý úsměv a než se naději, má mě opřenou o svou hruď. Myslím, že mi právě vynechalo srdce tak pět úderů. Celou mě poleje horko. Nikdy jsem nebyla v objetí, kromě s Ys. Celá ztuhnu a nevím co mám dělat. Jistě, má to uklidňující účinek, jen je velmi přebíjen nečekaností, nervozitou, rozpaky... Nejsem schopná se tomu poddat ani se odtrhnout. Dalo by se říci, že mě z mého dilematu zachrání Ys. S nevědomostí, co vlastně čekat a trochou překvapení, se uvolním z objetí a otočím k ní hlavu. Mluví na Relliela nějak moc v klidu a na mě se usměje. Připadám si naprosto k ničemu. Vždyť ani nedokážu odhadnout nálady své nejlepší přítelkyně. Jsem ta nejhorší kamarádka pod slunci... Na její úsměv odpovím pohledem, který vyjadřuje moji lítost a rty jen bezslyšně naznačím "Omlouvám se." Když do třídy vejde profesor, otočím se dopředu, upravím svůj posez a pípnu "dobrý den" v odpověď. |
doba vygenerování stránky: 1.3925721645355 sekund