| |||
Kelly Ze zamyšlení mě vytrhne již známý hlas. S uchechtnutím k ní zvednu pohled. "Už to tak vypadá. Jen mi nějak dneska ignoruje." Na vteřinku se odmlčím. "Asi náhodou nevíte, kde bych našel Tarneyho?" Zeptám se s nadějí v hlase. Ať už mi odpoví kladně nebo záporně, tak jí poděkuji. |
| |||
Chodba před ošetřovnou - Jídelna Vážně se mi ulevilo že už se mě dračice na nic dalšího neptala dál se věnovala plačící dívce. Nevím proč jsem se nerozhodla odejít rovnou a jen jsem okouněla. Připojil se ještě jelen a dokonce pak taky profesor. Chtěla bych být dívce ku pomoci ale její kamarádka zjevně nebyla úplně nadšena z toho kolik se nás tu sešlo. Ale jak bych jí asi tak mohla pomoc? Leda tak slovy útěchy že všechno určitě bude v zase v pořádku...ale taková chabá slova útěchy by stejně asi moc nepomohla. Atmosféra ještě víc zhoustne když si mezi sebou prohodí ještě pár slov, ze kterých jsem však jen o něco málo moudřejší v čem že to vlastně mohl být jejich problém. Tedy asi nebyl jen jeden. Profesor se tady ale dlouho nezdržuje a pokračuje do jídelny. Tak třeba to nevidí jako zase tak velký problém? Potom už se vrátila zpátky na ošetřovnu a dračice se taky dala k odchodu, s poznámkou po které zůstanu jako přikovaná. Její slova sice nepatřila mě, ale stejně mě z toho zamrazilo. Zarazím se že on se rozhodne mít k tomu co řekla hned nějakou připomínku. Mám tak obavu že se dívka rozhodne vrátit. Ale naštěstí se tak nestane. Chvilka napětí pomine tak konečně vydechnu zatajený dech. Jelen se obrátí na mě jestli já jsem v pořádku. Rychle mu přikývnu že jsem v pořádku. Lhala bych kdybych tvrdila že jsem si v jednu chvíli nemyslela že si to odskáču. "Asi...asi jsme se do toho neměli plést. Když se znají" nevím tedy jak moc dobře podle toho co říkala menší dívka. Ale stejně. Taky bych asi nebyla ráda za takovou pozornost. Určitě ne. A co teprve změněná...to by nedopadlo dobře. Určitě bych vážně zuřila. Zatřesu hlavou abych zahnala ty zlé myšlenky. Jenom z představy jak bych mohla reagovat mám vážně hrůzu. Nervózně těknu za sebe do chodby kam odešla. "Nechci tě podceňovat...a...ale draky by jsi asi neměl pokoušet" zašeptám opatrně. Ne jenom že dokážou chrlit oheň, led a možná ještě mnohem víc než to, bez pochyby jí věřím že by ho mohla sežrat, jak říká, jako malinu. No když dokáže jen vzletem nadělat takové škody není na tom zase nic zvláštního. "Taky půjdu, chci j...ještě stihnout jídlo" prohodím ještě rychle. S tím se udělám několik kroků nazpět než se otočím a svižným krokem vyrazím do jídelny. Cestou mimoděk pokývnu profesorovi a dívce v pozdravu. Jak jsem se tam vůbec zdržela tak dlouho? Vždyť jsem jen šla požádat profesora o pomoc s požárem v jídelně. Ale ten už bych dávno zažehnán. I tak mám ale trochu obavy když vcházím do jídelny. Po zeleném ohni ale zůstala na desce už jen ohořelá šmouha. Tak se mi trochu uleví že už se nic neděje. Vezmu si z pultu něco málo k snědku a posadím se někam kde je kolem co možná nejméně démonů. |
| |||
Cesta z pokoje do jídelny Kimero Na chodbě, ani na schodech, které seběhnu, nikoho nepotkám. Vyjdu z haly do chodby a narazím na toho, co nám nahoře pomohl. Zvědavě si ho prohlížím, jak tam tak zkoumavě kouká na svojí tašku. Nesměle se ho zeptám. "Můžu nějak pomoct?" Mile se na něj usměji. "Nebo jen vedete tichý dialog se svou taškou?" Pohledem těknu mezi jeho obličejem a taškou. |
| |||
Ouch... Je to smutný, když na nás nahlíží někdo víc jako na zvěř. Zakroutím hlavou zatímco se jí dívám do zad. No, hlavně, že se to tady vyřešilo relativně v klidu. Pokývnu na paroháče a vyrazím do jídelny. Svojí tašku ještě pořád přes rameno. Z chodby to tam vypadá, že se naštěstí nic neděje. Zastavím se v chodbě a podívám se na tašku. Že bych konečně šel najít třídního? |
| |||
Pozemky Přikývnu její námitce že už jsme s tím jednou pohořely. "No zkoušela jsem si z něj něco vyčarovat sama a to právě nefungovalo...vytáhla jsem z něj jen dřevěnou tyčku" ta sice byla tak akorát dlouhá že by se z ní dal udělat šíp, ale no tak. Kdo by se zdržoval výrobou když to mlže mít rovnou hotový, ještě s nějakým tím očarování. "Ale že by jsi mi tím vyčarovala sama jsme přece nezkoušeli" sundám z ramene toulec do trávy a nedočkavě pokývnu na Yqi. Určitě si musí uchovat ty vlastnosti. Není to jako kdyby si ho připravila na potom? A taky přece když ho vystřelí ta taky pořád funguje dokud něco netrefí. Projdu mezi stromy abych měla lepší výhled kam postavila terč. "Přesně! Za pokus nic nedáš" přitakám jen co s tím sama přijde. Snad si nedělám jen zbytečně velké naděje. "Ty Yqi. Myslíš že tady bude společenka taky dávat věci na požádání jako ta předtím?" zeptám se pak zamyšleně, jen tak aby řeč náhodou nestála. Předtím jsem si tam zařídila ohnivé šípy, ale teď nevím. Určitě nechci být první kdo to bude zkoušet. Protože když to náhodou nepůjde budu si připadat jako naprostý idiot. To už předtím jsem si tak připadala a to to fungovalo. |
| |||
Před ošetřovnou Max, Ysea, Sukui, Kimero, Aine Dívky se nakonec rozhodnou se nepronásledovat a tak to vypadá, že sporu je konec. Nakonec ani nebylo třeba mého zásahu. "Rada do života. Nikoho nepodceňuj," pronesu klidně v odpověď na její slova, "ani na základě vzhledu," dodám po její delší poznámce. Nevypadá to, že bych si z jejích výhrůžek cokoliv dělal. Jen její odchod sleduji pohledem. Někdo by si měl uvědomit to staré rčení, že pýcha předchází pád. Zrovna něco takového vím bohužel z vlastních zkušeností. Když se chodba uvolní, hodím rychlým pohledem přes rameno, jen abych se ujistil, že tam Max stále je a je v pořádku. I když mi něco neznámého říká že ano. Vždy to tak bylo. Je to skoro cítit jako nějaký typ spojení. Měl bych se tady na to podívat o něco víc. Usměji se na okřídlenou dívku. "A co Vy? Jste v pořádku, slečno?" Vypadá docela otřeseně. |
doba vygenerování stránky: 1.4126861095428 sekund